Seděla na houpačce v zahradě. Venku už dnes nepanovala taková zima, když si vzala kabát. Rodičům slíbila, že se za půlhodiny vrátí, když jí dovolí, aby si vyšla na chvilku na čerstvý vzduch. Nasála do nosu čerstvý vzduch. V klidu si urovnávala myšlenky.

Rodiče zatím netušili, že ona ví všechno. Byla smyslem něčeho velkého. Ale zajímalo ji, proč se ty dvě dívky tolik honily za tím svým posláním.

Sapphire plně důvěřovala. Proč by ji jinak lhala? Neměla k tomu důvod. Ale ty dvě - Ruby Thatcherová a Diamond Carlyleová - byly nekontrolované. Ony klidně riskují své životy i ostatních lidí pro poslání, o kterém nic nevědí.

Emerald se snažila vymyslet, jak se jim ubránit. Vždyť ani neví, čeho jsou schopny. Podle Sapphire vidí rubín duchy a diamant zvládá číst myšlenky a nasadit vám do hlavy vlastní představy. Co umí ale ona? Ony by ji možná klidně odtáhly násilí proti její vůli.

Navíc podle safíru s nimi spolupracují čtyři osoby. Už klidně mohly přicestovat sem do města. Co když ji hledají, ale ještě zatím nenašly? Co když ji unesou uprostřed noci z jejího domova? Nepochybovala o tom, že ji klidně umučí, když s nimi nebude spolupracovat. Nad tou představou se otřásla.

Ruby Thatcherová jí podle popisu připadala nebezpečná. Jako kluzká zmije, která se chystá brzy zaútočit. Začala zrychleně dýchat. Moc času jí už nezbývá. Svůj strach teď v sobě dusila. Potřebovala se někomu svěřit. Ale komu? Sapphire ji varovala, ať rodičům zatím nic neříká. Chytla se za hlavu. Připadala si jako pták chycený v kleci.

Vstala. Rychlými kroky přecházela po zahradě. Ani nevnímala, kam ji nesou, dokud nestanula před bránou na ulici. Vyvalila oči. Sem rozhodně nechtěla jít. Zaznamenala pohyb. Strážní otevřeli bránu. Dovnitř prošel její bratr. Nejel kočárem, nýbrž šel pěšky.

„Jamesi, odkdy ty chodíš sám bez doprovodu?" zahihňala se Emerald.

James jí pohrozil prstem, ať ho před procházejícími sloužícími neztrapňuje. Zkoumal svou mladší sestru pohledem. Vždy se mu zdála křehká, a proto ji chránil před okolním světem. Nejvíc ho na ní udivoval její soucit s lidmi a ochota vyslechnout všechny strany stojící proti sobě. Teď ale byla ve tváři značně bledá.

„Em," vzal ji za ruku. Vedl ji zpět do zahrady. „Jsi v pořádku? Zdáš se mi bledá?"

Věnovala mu uklidňující pohled, jako by říkala, že je to jen na okamžik a on si to představuje. Vjela si rukou do vyčesaných vlasů. Sklonila pohled k zemi. Chvíli si pohrávala se svým lemem u živůtku.

„Víš, zdá se mi, že naši rodiče tají, co brzy vyplave na povrch. To tajemství ale není dobré. Hlavně ne pro mě. Určitě se mě to dotkne. Slyšela jsem je, jak si o něčem pořád šeptají. Bojím se dalších okamžiků, budoucnosti," svěřila se mu.

Teď ale znatelně zblednul James. Z obličeje se mu vytratila všechna barva. Jak to mohla vědět? Nikdo jí nic neprozradil.

OPRAVENO: 30.03. 2019