Tentokrát se ocitla na prostorném balkonku. Viděla z něj na obrovské město s věžemi, katedrálami a vším možným. Pod balkonem se nacházela prostorná ulice. Emerald si prohlížela její dláždění, které někdo vyzdobil kostkami se čtyřlístkem. Pozorovala kavárny, cukrárny i obchod, který nesl francouzský název papírnictví.

Tohle město znala, ale v jiném provedení a trochu menší. Londýn navštívila před rokem, když její bratr jel jako velvyslanec vyřídit vzkaz od rakouského císaře anglické královně.

Jela s bratrem. Na jeden okamžik zahlédla i královnu Viktorii s korunou ze safírů a diamantů a červenou šerpou přes hrudník. Obdivovala její důmyslné šaty, které splývaly až na zem.

Protože s bratrem se v Anglii objevili v létě, královniny šaty se nezdály, že jí v nich bylo přílišné teplo. Na pár dnů se jí ujala princezna Helena. Byla o dva roky starší, ale i přesto si rozuměly. Za patami jim neustále běhala šestiletá princezna Beatrice. Emerald se smála nad její neposedností. Ani na chvíli nepostála na místě.

Odtrhla pohled od Buckinghamského paláce a parku, který ho obklopoval. Odsud z balkonu na něj měla nádherný rozhled. Vzpomínky odsunula do pozadí. Svůj pohled zaměřila na ulici před sebou.

Nikdo tu po ní nepřecházel. Zůstala prázdná. Uvědomila si, že zde se nachází úplně sama. Ani koně neslyšela řechtat. To, čeho si všimla, ale nebyly kočáry. Podobalo se jim to, ale z toho pekelného stroje šla pára. Zdálo se to spíš jako obrovský kolos.

Otřásla se. Považovala to za spícího draka, který vyčkával, než se k němu vydá oběť a poté zaútočí.

„Zaujalo tě to? Říká se tomu auto. Ze tvého století už jistě znáš parní stroj," ozval se za ní melodický hlas. Emerald se bleskurychle otočila. Spatřila před sebou dívku s tmavýma vlasama a safírovýma očima.

„Zdravím... Promiň, ale nepamatuji si tvoje jméno," usmála se na ni Emerald.

Dívka jí mile úsměv oplatila, ale Emerald zpozorovala, jak se k tomu musela donutit. Dívka přešla k ní. Vybídla ji, ať se posadí. Zrzka neváhala. Usedla za proutěný stolek s židlemi ze stejného materiálu. V jednu chvíli se před nimi objevila podivně žlutá tekutina s ledem. Zrzka ji rozhodně nepovažovala za víno.

„Jmenuji se Sapphire, Emerald. Je mi čest tě znovu potkat. Slíbila jsem, že tě znovu navštívím a všechno ti vysvětlím. Ale dnes ti prozradím jen něco z toho. Neboj se té věci, říká se jí limonáda." Na důkaz svých slov trochu upila. Emerald nic neříkala, čekala na to, až se dívka pustí do vysvětlování.

Emerald s otevřenou pusou poslouchala. Dozvěděla se o Společenství čtyř, jak brání zájmy lidí. Pověděla jí o jejím narození, které doprovázely přírodní pohromy i katastrofy, něco o jejich poslání a především o dvou dívkách, kterým nemá věřit. To oni můžou za její trápení, když se teď nachází v devatenáctém století. Něco málo jí prozradila o jejím cestováním čase a o smaragdu. 

OPRAVENO: 30.03. 2019