Emerald se posadila do sedu. Ze snu se okamžitě vytrhla. Nevěděla, jestli to byl sen nebo skutečnost. Ta dívka vypadala tak opravdová, ale její šaty nepatřily do téhle doby. Byly až směšně krátké. Jako by je někdo ustřihl a poté znovu spravil. Přejela si rukou po rozcuchaných vlasech a protřela si rozespalé oči. Všechno se v poslední době zdálo tak neobyčejné.

Vymotala se ze svých peřin. Došla až na balkon, který lemovalo mramorově bílé zábradlí. Pohlédla směrem na východ. Slunce právě vycházelo. Svým svitem zalévalo ztichlé ulice Vídně. Jako by jeho paprsky vlévaly do života lidí naději, radost, lásku a štěstí. Zlatý kotouč se zlatě zatřpytil. Jeden jeho paprsek dopadl až na dívčiny vlasy.

Její rudé vlasy vlály v zimním větru. Studený vzduch ji štípal do tváří, které zčervenaly zimou. Oči se jí leskly, jak se dívala do vycházejícího slunce. Do vzduchu stoupala pára, parky pokryla jinovatka. Zatím ještě nesněžilo, ale Emerald vycítila, že se už k tomu schyluje.

Zahradu pod ní obalila jinovatka. Třpytila se jako hvězdy na noční obloze, které ji strážily ve spánku. S upřeným pohledem doputovala přes stromy až za kovanou bránu. Na ulici cupitalo pár prostých lidí. Zabalili se do potrhaných kabátů. Emerald zalil soucit. Ale hlavně vycítila jejich emoce.

Někteří z nich se cítili na dně, ale i přesto neztráceli jiskřičku naděje, že přijdou lepší časy. Dělaly jim radost i obyčejné věci, když třeba prodali dostatek věcí na trhu nebo když se jejich dětem dařilo ve škole. Všechno tohle tvořilo jejich obyčejné životy.

Emerald se za sebe styděla. Oni strádají a ona tady sedí v drahých šatech, nechává se obskakovat od služebných. Měla by vyjít ven a pomoci těm chudákům.

Emerald zaslechla tiché klapání bot na vyleštěné podlaze. Vklouzla zpět do tepla. V jejím pokoji právě zatápěla služebná. Znala ji jen od vidění, protože tady byla nová, ale její matka ji chválila, jak je šikovná. Služebná nadskočila, upustila pohrabáč, když jí Emerald popřála dobré ráno. Pokojem se rozlehlo ostré zadunění. Služebná strachy ani nedýchala.

„Moc se omlouvám, slečno, jsem tu nová. Nevěděla jsem, že jste už vzhůru. Prosím, jen mě nebijte," roztřásla se služebná.

Emerald k ní natáhla svou ruku. Pomohla jí, aby se posadila. Zamračila se. Nechápala, co si to o ní myslí. Ona služebnictvo nebije.

„Proč bych tě měla bít, Viviene? Já taková nejsem. Spíš se ti to snažím ulehčit. Postarala bych se o sebe sama," vybavila si Emerald její jméno, jak ji oslovovala kuchařka. Klekla si k ní na zem. Bílá košilka na spaní se jí zamazala od černých sazí.

„Předtím, než mě vaše drahá matka vysvobodila, jsem sloužila u jednoho lorda, který si mě odvedl ze sirotčince. Stačilo jen jedno malé pochybení, jeden malý rámus a dostali byste od něj políček," vysvětlila jí služebná.

Emerald se na ni dívala s otevřenou pusou a šokovaným pohledem. To ještě netušila, že se tohle dělá skoro v každé domácnosti. 

Takže u Emerald se nám objevuje její dar. Ruby vidí duchy, Diamond čte myšlenky a Emerald vycítí vaše emoce. :D

OPRAVENO: 30.03. 2019