„J-já... Proč bych ničila svět? Z jakého důvodu bych to vůbec dělala?" chytla se Sapphire za hlavu.

Všechno jí připadalo tolik nesmyslné a zmatené. Jako by se její rodiče nacházeli za oparem husté, neproniknutelné mlhy, kterou neměla šanci zdolat.

Rozhlédla se okolo sebe. Teď si opravdu připadala, že se okolo vznáší mléčně bílá mlha. Protáhla jí ruku. Bolestně vykřikla. Stiskla si dlaň a pořádně si ji prohlédla. Mlha jí na dlaních a paži způsobila bolestné puchýře. Zasténala a trhla sebou. Mlhu prosvítilo safírové světlo. Vrátila se zpět do reality.

Sapphire ležela na kožené pohovce v místnosti. Skláněli se nad ní její rodiče. Matka jí stiskla ruku. Dívka sebou vystrašeně trhla. Všechno se jí zdálo tolik zamotané a teď navíc upadla do mdlob. Začervenala se. Taková hanba, když ji rodiče potřebují.

„Zlatíčko, ty nám nevěříš, viď?" podívala se na ni její matka smutně. Sapphire uhla pohledem. Nechtěla se dívat své smutné matce do tváře, když pochybovala o jejím zdraví. „Ale máme důkaz. Copak necítíš to vábení, jak na tebe ta skříňka volá? Neboj se, poddej se tomu."

Sapphire střelila pohledem ke hnědé šperkovnici na stole. Aniž by si toho všimla, žádostivě k ní natáhla ruce. Mučilo ji, jak je od ní daleko. Rodiče na sebe kývli. Vycítila tak jejich svolení, že ji může vzít do ruky. Neváhala, své nutkání ihned splnila. Opatrně krabičku otevřela.

Vykoukl na ni drahokam. Safír se blýskal ve světle. Ležel na sametovém podkladu černé barvy. Sapphire vycítila, jak ji k sobě volá. Měly mezi sebou spojení. Nikdo ho nemohl přetrhnout. Před ní se ve vzduchu mihotala slabá stříbrná nit. S úsměvem se podívala na rodiče.

„Je krásný," hlesla.

„A patří jen tobě. Pomocí něho můžeš cestovat, kamkoliv chceš. Stačí si jen to místo představit a ocitneš se tam. Je kouzelný, viď? Líbí se ti hodně. Musíš ho ale pečlivě střežit, jinak o něj přijdeš. Je velmi cenný."

„Nejraději bych to vyzkoušela teď hned. Věřím vám, nutí mě k tomu srdce. I když se to zdá sebevíc zmatené, já to chápu. Jste přece moji rodiče, proč byste lhali, že?" zasmála se Sapphire.

Připadala si tolik volná, jako by létala. Měla chuť se zatočit. Ale prozatím si to vynahradila úlevným smíchem.

Nevšimla si, že si její rodiče vyměňují uznalé pohledy. Povedlo se jim to, co chtěli. Dcera jim bezmezně uvěřila. Sapphire zvedla pohled k rodičům. Její tvář ztuhla. Vzpomněla si na to, co se jí snažili sdělit před chvílí, že může svět zničit a lidstvo vyhladit.

„Co jste mysleli tím, že mohu vyhladit lidstvo s ostatními?"

„Víš, existuje taková skupina, která chrání zájmy lidí. Založil ji sám hrabě proti Lóži. Hrabě s pomocí nás a ostatních zorganizoval záchrannou misi. Ta vás měla ukrýt, aby se vám a lidem nic nestalo, aby vás nenašla Lóže.

Protože jedno proroctví říká, že až se narodí čtyři dívky naprosto časem odlišné od ostatních, nastane konec světa. Pokud se spojí a udělají rituál za modrého úplňku, svět to zničí. Při vašem narození totiž z nebe padaly meteority."

„Já jsem vlastně zrůda. Všechno tohle se děje kvůli mně," zaryla si Sapphire do paží nehty. Vytékala jí z nich krev. Cítila se naprosto bezradně. Za všechno může ona.

„Ne, ne, ty jsi ty. Ale pokud si to myslíš, můžeš nám pomoci ochránit svět a zvrátit apokalypsu, co říkáš? Byla bys to schopna podstoupit?" uklidňovala ji její matka.

„Ano, udělám cokoliv. Jak mohu pomoci, co mám udělat?" vykřikla nadějně Sapphire. Může pomoci a přidat ruku k dílu.

„Ovládáš umění snů jako každá dívka. Pokud se to naučíš, může proniknout Emerald do snů a připojit ji na naši stranu. Musíš ji se vším seznámit. Ona nic netuší a jako jediná se dá ještě zachránit." 

OPRAVENO: 08.04. 2019