Brunetka se po snídani, kdy si dostatečně zasytila žaludek, vydala na cestu do knihovny. Míjela spoustu tapisérií, ale ani na jednu nevrhla žádný pohled. Mlčenlivě hleděla před sebe. Vrtalo jí hlavou, proč si ji rodiče zavolali a co po ní chtějí. Tvářili se tajemně a dost vážně.

Její pohled utkvěl na dřevěných dveřích s rytinami knih. Přejela po nich rukou. V knihách se ukrývalo mnoho tajemství a ona je ráda prozkoumávala. Vrátila se zpět do přítomnosti. S bušícím srdcem stiskla kliku. Polkla.

Matka seděla v křesle. Dívala se do knihy. Její otec v rohu kouřil doutník. Otřásla se. Kouř nesnášela a ten zápach byl odporný. Neměla ráda, když otec kouřil v knihovně, protože si sem chodila půjčovatt knihy. Proto se s nimi schovávala ve svém pokoji, kde ji nikdo nerušil.

Přejela očima po místnosti. Skončila u stolu, na kterém ležely rozházené knihy. Některé byly obrácené hřbetem dolů. Sapphire se při pohledu na ně zhrozila. Vytřeštila oči. Ještě nikdy nikoho neviděla takhle zacházet s knihami. Střelila pohledem k otci. Svůj doutník už odložil. Ale ještě pořád se z něj kouřilo.

Její matka vstala z křesla. Pohybovala se jako kobra, která se právě chystá zaútočit. Sapphire se polekaně otočila, když ji její matka obešla. Matka se na ni zadívala pohledem, který v sobě skrýval divokost. Proměnila se v hladovou šelmu, která před sebou našla kořist.

„Víš, Sapphire, máme pro tebe neodkladnou věc, kterou ti musíme sdělit. Já a maminka nejsme tvoji praví rodiče. Přinesli jsme tě sem z daleké budoucnosti. Přesněji z dvacátého prvního století. Možná si budeš myslet, že jsme zloději, ale to není pravda. Svět je v nebezpečí. Vyslechni nás prosím, i když se ti to zdá nepravděpodobné."

Sapphire si to všechno v hlavě srovnávala. Pořád jí nedocházelo, co po ní vlastně chtějí a proč jí to všechno vypráví. Její mozek dnes pracoval pomalu. Nakrčila obočí.

Proč nejsou její rodiče? Vždyť jí každý říkal, jak moc se podobá mamince ve všem. Prý je její věrná kopie. Nikdo to nikdy nezpochybnil. A po otci zdělila špičatou bradu, kterou dokázala vysunout, když s ní někdo nesouhlasil.

„Co mi to tu vykládáte? To je jen hloupý žert, že ano? To je hloupost, podobám se vám!" křikla na ně Sapphire.

Tohle ji vytáčelo. Proč zpochybňovali to, co jí celou dobu vtloukali do hlavy, aby si to zapamatovala? Rozčileně si založila ruce na hrudi.

„Ne, je to pravda, Sapphire," povzdechla si její matka. „Je mi líto, že jsme ti to neřekli dřív, ale bylo to pro tvé dobro. To snad pochopíš. Sem jsme se dostali pomocí tvého drahokamu - safíru. Máš v sobě časocestovací gen. Pomocí něho a svého drahokamu se můžeš dostat do minulosti, kam budeš chtít. Jsou i tři další dívky."

„Jednu jsme bohužel nestihli zachránit," zabručel její otec. „Ruby Thatcherová tě teď hledá ve všech časech. Už získala jednu z vás. Diamond Jamesovou. Prosím, pomoz nám zachránit tu jednu zbylou, abys zabránila konci světa. Jsi naše jediná naděje."

„A proč bych to měla dělat?" opáčila dívka.

Ještě pořád tomu nechtěla věřit. Ale začalo jí to dávat smysl. To proto ty tajemství, náznaky rodičů, když někam odešli a vraceli se až po dlouhých hodinách.

„Protože existuje proroctví, které má lidstvo zničit. A oni tě chtějí přetáhnout na svou stranu. Ovšem pokud se přidáš k nim, zničíš tím svět," zašeptala její matka. 

OPRAVENO: 07.04. 2019