26. kapitola
Ruby se třásla po celém těle. Splnila rozkaz, který jí udělil Nathaniel Brown, i když se cítila zostuzeně. Měla mu říct všechno, co zatím věděla o Lóži. Cítila se jako zrádkyně. Ráno, když se probudila, bolela ji hlava a všude po těle ji tlačil neodbytný pocit, že zase zradila. Ale
Alice jí poradila, že má udělat to, co si myslí, že je správné. A ona se tím snažila chránit Lucase. Pokud své štěstí odsoudila k zániku už předem, možná jí zbude láska. Ta přece zachrání všechno, i když o tom teď pochybovala. Lucas ji jistě nenávidí už teď, protože zradila ostatní. On by se vždy zachoval správně.
Ruby zatnula své ruce v pěsti a prudce vydechla. Rychle si na sebe přehodila pár svých svršků a rychlostí zamířila dolů, kde na ni čekala Emerald s Diou. Jejich pohledům se tvrdě vyhýbala. Ale předtím, než sešla dolů, zaslechla dobře známý hlas. Zastavila se a zaposlouchala se do rozhovoru.
„Dnes si máme vybírat, koho s sebou vezmeme na rituál jako pozorovatele," povzdechla si Emerald. „Já ještě nemám nikoho vybraného." Namotávala si na prst své dlouhé zrzavé lokny. Diu s tím provokovala.
„Tak s tím každého neobtěžuj. Díky bohu za Alice, protože se nemusím složitě rozhodovat, kdo se mnou půjde. Ruby jistě vezme Lucase, i když ten je někde zavřený. Naštěstí mi Alice říkala, že prý ho musí pustit, když se stal pozorovatelem, takže uvidíme, jak se to vyvine," zamračila se Dia.
„Tak tam vem mě," nabídl se Emerald ten dobře známý hlas. Emma, došlo Ruby ve chvíli, kdy ji znovu zaslechla promluvit, takže se zaposlouchala do jejího uklidňujícího hlasu. „Ruby by mě tam odmítla, protože mě chce chránit. Ale Emerald, když to uděláš ty, nebude moci nic proti tomu říci. Nevíte náhodou, koho s sebou bere Sapphire?"
Emerald zbledla. „Říkala něco o Isabelle. Prý se nám bude hodit. Význam jejích slov jsem nechápala, ale asi se v tom skrývá něco významného."
„Koho že s sebou bere?" zhrozila se Dia. „To nemůže myslet vážně?!"
V tu chvíli už to Ruby nevydržela a hnala se dolů. „Emmo!" zakřičela.
Skočila své nejlepší kamarádce okolo krku a zuřivě ji objala. Emma jí i s rodiči chyběla nejvíce, protože ji vždy pochopila. Nenápadně jí naznačila, že by jí ráda řekla něco důležitého, ale Emma v tu chvíli spustila salvu svého smíchu.
„Vypadáš docela dost strhaně, to musíme ihned napravit. Bledá jako smrt. Co se ti stalo, když jsem tu nebyla?! Beze mě asi opravdu nedáš ani ránu!"
OPRAVENO: 13.04. 2019
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top