Lucas slabě zamžoural do šera, které panovalo v místnosti. Pamatoval si jen tmu, která ho obklopila, jakmile ztratil vědomí. Poté měl okno. V hlavě mu třeštilo, jako by vypil dvě rundy rumu a spláchl to lahví šampaňského. Věděl však, že je to nemyslitelné, protože on zásadně nepil. Navíc by mu alkohol vzhledem k jeho věku rozhodně nikde neprodali. Ale i tak existoval způsob, jak si ho opatřit. Nepatřil však těm, kteří by ho nutně vyhledávali.

Vzpomínal si na Ruby, jak s ní zažil ten nejkrásnější večer za poslední století. Zatím si až do včerejšího večera nenašli způsob, jak být spolu. Oběma scházel ten druhý. Teď mohli svou touhu ukojit oba dva. Objímal ji celý večer, pozoroval, jak se směje jeho vtipům a stále si něco čmárá do svého bločku, který jí daroval. Připomínala mu hravé dítě, když právě rozbalovalo svůj dárek k Vánocům. Pro Ruby byl však mnohem cennější než pro kohokoliv jiného.

Rozloučil se s ní a poté si nic nepamatoval. Jen rozmazané tváře, jak se k němu s úšklebkem blížily a on se snažil bránit, i když ho ti muži porazili. Neubránil se jim a tím zklamal sám sebe i dlouhé roky svého výcviku v bojovém umění. Jeho učitel by teď na něj jistě nebyl pyšný, spíše by dělal, že ho nezná. Jen kvůli tomu, že na něj použili lest a boudu.

Ale i tak se cítil bezradný a styděl se za sebe. Snažil se být hrdinou, jako ti, kteří se schovávají v knížkách. Nic z toho se mu však nepovedlo. Akorát to zbabral a ohrozil Ruby na životě. Pokud dostali i jeho, jistě se pokusí zajmout i ostatní, aby nemohli dotáhnout celý rituál do konce. Společenstvo si tak zajistí hladký průběh bez problémů. Jedna nula pro ně. A samozřejmě i gratulace.

Promnul si spánek, ve kterém mu bodavě třeštilo. Všiml si, že leží na holé zemi podložené slámou. Okolo nohou a rukou mu omotaly pouta s řetězy. Ty při jeho každém pohybu sebeméně zařinčely, až sebou pokaždé trhl, jako by ho někdo vyděsil. Naproti němu se na zdi nacházelo malinké okénko. Moc s ním nikam neviděl, ale zahlédl na pozadí kamennou dlažbu a rozmazané siluety domů. Takže ho drželi v civilizaci, jak dobře předpokládal.

Dveře zachrastily. Do zamřížované cely vnikly sluneční paprsky a zima. Zajektal zuby. Ode dveří se na něho šklebil muž s holou hlavou. Postavil před něj něco, co páchlo jako zkažená ryba. Nakrčil obočí, jinak však neprotestoval. Ani se jídla nedotkl. Mlčel, až to zjevně muže přestalo bavit a zamířil k němu. Lucas si zatím pohrával se svou zakrvácenou košilí.

„Tak poslyš, chlapečku, říkám ti, že pokud tě ta tvoje milovaná slečinka nezachrání, jistě tady shniješ. Ale zatím se nám hodí, takže tvoje velká slavná záchrana se nechystá. Musím však uznat, že je chytrá a ví, na jakou stranu se přidat. Narozdíl od tebe v sobě nosí pud sebezáchovy a zvláštní intelekt. Umí odhadnout, co je pro ni dobré. Vem si z ní příklad, chlapče."

Lucas zavrčel a něco si odplivl. „Co jste Ruby udělali? K tomuhle byste ji nikdy nepřinutili, protože ona vždy stojí na straně svých přátel. Pokud se dozvím, že jste jí vyhrožovali, vyřídím si to s vámi, i když sedím zamčený v zatuchlé kobce. Jistě si najdu způsob, jak se odtud dostat, takže se nebojte."

„Jo, milý, zlatý, tak to ji asi neznáš moc dobře. Pan Nathaniel dnes říkal, že se na jejich stranu přidala dobrovolně. Je šikovná a navíc dobrá informátorka. Ty se nám hodíš, ona také. Až tohle všechno skončí, jistě se setkáte na věčných lovištích. Takže se neboj, že bys ji už neviděl!" poplácal ho muž po tváři. Lucas se mu vyškubnul.

„Tohle jistě není pravda. Ruby by mi - nám- tohle nikdy neudělala. Lituji váš, že si myslíte, že vás bude poslouchat."

„Brzy to zjistíš sám, protože do rituálu zbývají necelé dva týdny." 

OPRAVENO: 12.04. 2019