Lucas se se zasněným úsměvem díval, jak za sebou černovlasá dívka zavírá dveře. Působila klidně a zároveň i šťastně. Když mu věnovala poslední pohled a vzdušný polibek, ještě dlouho tam stál a pozoroval, jestli se dveře znovu neotevřou a Ruby mu neskočí do náruče. Nic se dál nedělo. Tak se otočil směrem ke svému domovu.

Bloudil temnými uličkami, kde se na něho stahovaly temné stíny. Nevěděl proč, ale od pradávna ho na tmě něco přitahovalo. Něco, co v sobě měla jen ona, co ji dělalo tolik tajemnou. Tma mu připomínala Rubyiny nádherné vlasy, když se jimi probíral. Hvězdy na obloze tančily jako jiskřičky v jejích očích. Měl ji před sebou. Celou dobu ho doprovázela do hotelu jeho rodičů. Byla jeho bdělá hvězda, vzpomínal na ni v dobrém i ve zlém.

Jeho myšlenky zavanuly i k jeho sestře Sapphire. Ta se většinou chovala, že nemá žádné city, jako by byla z kamene. Ale on poznal, co se ukrývá pod jejím povrchem, pod skořápkou, kterou si tady vybudovala.

Považoval ji za inteligentní stvoření, které se jen přidalo na špatnou stranu. Nedivil se jí, když patnáct let žila bez svých pravých rodičů. Sám by bezmezně věřil těm, kteří ho vychovali. Každý totiž děláme chyby a on jich udělal nespočet.

Razil si cestu neosvětlenými ulicemi. Tady se mu přemýšlelo lépe, než kdyby stál všem na očích. Kdyby to věděli rodiče, jistě by mu vyčetli to, proč jim nezavolal. Neměli rádi, když se sám potuloval po větším městě. Ruby jim přišla sympatická, ale podle nich se nemusel vystavovat nebezpečí jen kvůli nějaké hloupé večeři. Ani když si jednou vyšel ven s Isabelle na kamarádskou schůzku, jim to nepřipadalo správné.

Isabelle si myslela, že z toho vznikne něco víc. Zmýlila se, protože jí to ihned druhý den vysvětlil. Stalo se to den předtím, než se snažil chytit Ruby. Isabelle mu ráno naléhavě zavolala, že by si s ním potřebovala něco vysvětlit. Ten den se v parku nacházela i Ruby. Viděla ho s Isabelle, která toho náležitě využila. Políbila ho a Ruby si to vysvětlila špatně. Díky tomu ji ztratil a musel ji znovu získávat.

Usmál se, když si uvědomil, v jaké chvíli se právě teď nacházel jejich vztah. Navzájem si věřili a on hořce litoval toho, že s Isabelle kdy promluvil. Takhle by mohl svého štěstí dosáhnout daleko dříve. Bez zbytečných lží, hádek, ale i obviňování. Nejraději by s v těch dobách vrazil pár facek, protože se choval jako idiot. I když Ruby ho také od sebe neustále odháněla.

„Mladý pán si vyšel opět sám na procházku. Baví tě rozjímání nad hvězdičkami?" ozval se posměšný hlas nepřirozeně blízko jeho ucha.

Trhl sebou a vytřeštil oči. Ušklíbal se na něho Nathaniel Brown s pistolí v ruce a vedle něho stál pobočník se stejně škaredým úšklebkem.

„Co tady děláte a jak jste mě našli, co mi chcete?" vystřelil ze sebe Lucas proud otázek.

Zatnul ruce v pěsti. Nathaniel pokýval hlavou. Ten druhý muž nedočkavě zapištěl a poskočil si z místa na místo. Lucasovi připadal jako nesmyslný šašek.

„Tolik moc otázek najednou, ale jistě tě bude zajímat, že nám nádherně posloužíš, Lucasi Towere," natáhnul se k němu Nathaniel.

Chytl ho za krk, který sevřel, a udeřil Lucase hlavní od pistole do hlavy. Svět okolo něj okamžitě zčernal. Chtěl se bránit, ale před očima mu tančily jen hvězdičky. Poslední, co si vybavil, byla tma, která mu připomínala jeho Ruby. 

OPRAVENO: 12.04. 2019