uby si prorážela cestu mezi zástupy lidí. Zatímco ona si v klidu vyspávala, ostatní dívky se už učily tajemství snů. Rozčilovala se na ně, proč ji nevzbudily. Místo toho našla na posteli vedle nočního stolku lísteček s přáním dobrého dne a Diamondin podpis. Říkala jí v něm, ať se dostaví do Lóže, jakmile se vyspí, protože je Sapphire bude učit ovládat sny. Na tohle se těšila a Dia se místo toho vplíží do jejího pokoje, neprobudí ji, ale nechá jí na stolku lísteček. Vypěnila vzteky.

Vztek uvnitř v ní vřel, až málem vybuchla. Připadala si jako natlakovaný kotel a papiňák v jednom. Ten výbušný pocit jí koloval v žilách mezi rudou krví. Kdyby ji Dia probudila, jistě by teď i ona mohla bloudit ve snech ostatních. Sevřela v ruce v pěst a vydechla. Vlastně až teď si uvědomila, že za to Dia nemůže. To ona si za to může sama. Kdyby se včera večer netoulala s Lucasem po městě a neužívali by si jeden druhého, jistě by teď byla plně bdělá.

Lucas ji včera pozval na večeři a ona nemohla odmítnout, protože od Valentýnu spolu žádný čas nestrávili. To ji ubíjelo. Chtěla opět cítit jeho objetí a teplé vřelé rty. Včera mohla mít obojí. A také to dostala. Celý večer se dívala Lucasovi do očí při svitu svíček. Najednou neexistovala žádná společnost okolo nich. Jen oni dva a sami.

Lucas ji doprovodil večer o půl jedenácté zpět k domu, kde jako malá vyrůstala Gwendolyn. Ona však ještě dlouho do noci ponocovala, probírala se vzpomínkami na jejich společné chvíle, až o půl druhé usnula.

Dnes ráno jí měl zvonit budík přesně o půl sedmé. Teď však hodiny ukazovaly půl jedenácté a ona teprve vyrážela na cestu. Řidiče nikde nezahlédla, takže si musela poradit sama. Doufala, že si cestu do Lóže pamatuje správně, aniž by zabloudila. Ale osud je schopný všeho, takže se v bludišti londýnských uliček po pár minutách opět ztratila. Skončila někde, kde to páchlo jako rybí šupiny. Nakrčila nos a kýchla.

„Copak se slečně nelíbí vůně zatuchlých ulic Londýna? Je snad zvyklá na větší přepych?" ozval se za ní posměšný hlas.

Ruby se otočila a přála si, aby toho řidiče opravdu našla, protože jí muž před ní naháněl hrůzu. Stál v dlouhém tmavém plášti s vyceněnými zuby a holou hlavou. Ze stínů za ním se vyloupla další postava, jako by se právě zjevila. Po zádech jí přebíhal mráz, i když se oblékla do teplého kabátu.

„N-ne," vydrkotala ze sebe.

Oběma mužům se v očích blýskalo. Přikrčila, kdyby na ni náhodou zaútočili. U jejich pasů si všimla nabitých zbraní. Zavřela oči. Litovala, že si telefon zapomněla v pokoji na stole, protože by tak mohla zavolat Lucasovi nebo někomu jinému.

„Slečna se nás bojí, Amando," zaskřehotal ten velký.

Sundal si kápi z hlavy. Ruby v něm ihned poznala nevlastního otce Emerald. Šklebil se na ni od ucha k uchu. Vytáhl nabitou zbraň a namířil ji na Ruby. Zděšeně polkla. Na krku ucítila, jak se po ní sápe smrt, ale to ji jen Amando chytl za krk a přitlačil ke zdi.

„Tak poslouchej, křehulko naše milovaná," zachechtal se Emeraldin nevlastní otec. ,,Buď uděláš to, co ti řeknu, nebo se můžeš rozloučit se svým životem," přejel jí prstem po krku, až to vypadalo jako letmé pohlazení.

„N-nikdy, ne," zasípěla.

Okolo krku se jí utahovala smyčka síly jeho prstů. Snažila se mu vykroutit. Na svém krku ucítila ostří nože. Vytřeštila oči. Život jí odtékal pod rukama. Jistě ji na místě zabijí, protože si tak ušetří spoustu práce. Zavřela oči a počítala minuty a sekundy do svého konce.

„Amando, nemyslím si, že nám něco pomůže, když slečnu Ruby zabijeme. Ale třeba by nám pomohla, kdyby k tomu měla pádný důvod. Podej mi to," nařídil Nathaniel svému poskokovi. Ten z kapsy vytáhl dotykový telefon. Něco na něm běželo, jako kdyby někdo něco nahrával na kameru a fotoaparát.

V rohu tmavé místnosti s kamennými zdi se choulila malá postavička. Její blonďaté vlasy zářily ve tmě. Ruby se muži vykroutila a se zalapáním po dechu se sklonila nad telefon. Hlava se jí rázem zatočila. Lucas ležel na studené podlaze v bílé potrhané a špinavé košili.

„Co jste mu to udělali?!" vykřikla na ně.

„Nic, nic. Jen to, že pokud nám nepomůžeš, stane se mu něco horšího. Dobře si to rozmysli," usmál se na ni blahosklonně Nathaniel. Ruby poraženecky sklopila hlavu a rezignovaně přikývla. Lucasův život pro ni znamenal všechno.

Rituál se odehraje dvacátého prvního března, kdy bude modrý úplněk nejsilnější. Až měsíc vystoupá na nebe a čtyři dívky se ujmou svého úkolu, hrabě znovu povstane ve své plné síle. Budou se před ním všichni třást, podrobí si celý svět.

Jedna z nich daruje duši, druhá krev a třetí zaplatí svým vlastním životem, mládím i duší. Ta poslední rituál řídí, o její zradě nikdo netuší. Na jakou stranu se přidá?

Tak znělo celé proroctví. Nikdo však netušil, že by je mohla zradit sama Ruby. 

OPRAVENO: 11.04. 2019