Sapphire pohlížela z okna na malé nádvoří, kde před měsícem seděla i Emerald s Diou. Pár stromů se s holými větvemi choulilo u sebe. Usmála se. Za poslední týden, který tady strávila, jí do života vneslo trochu štěstí. Vždy si myslela, že druhá strana je zlá a všechno neustále kazí. Slepě uvěřila svým adoptivním rodičům. Neznala je až tak dokonale, jak si myslela. Skrývaly před ní spoustu věcí.

O jejím původu jí nakonec řekli. Zpočátku na své pravé rodiče nemyslela. Zakazovala si to, aby ji to neodlákalo od plnění jejího poslání. Poté se však do její mysli začal vkrádat stín, že možná všechno není tak skvělé, jak si myslela, když mučila Ruby jejími sny. Teprve teď až poznala, že ubližovala mnoha lidem, které ani neznala. Sami adoptivní rodiče ji postavili do situace, kdy se musela konečně a provždy rozhodnout, na jakou stranu se později vlastně přidá. Nakonec se koncentrovala na tu původní.

Přejela si rukou po vlasech. Jarní rovnodennost se kvapem blížila mílovými kroky. Ani nestihla zaregistrovat, že ze zbytků sněhu už začaly pučet sněženky. Vždy je milovala. Doma ve skleníku pozorovala, jak pomalu raší a prokousávají si cestu skrz sníh.

Za bránou a tlustou zdí se nacházel svět venku. Nelišil se moc od toho jejího. Jen pár věcí nakonec přibylo. Plno z nich jich znala. Auta se oblékla jen do nových plášťů, ale ona přesto milovala ta stará, který vypadala mnohem elegantněji.

Její pohled sklouzl ke skleněným tabulkám okna. Dovnitř profukoval studený vítr. Zabalila se více do pletených šatů po kolena, které jí půjčila Ruby. I móda prošla velkou změnou. Ženy začaly nosit kalhoty, oblékaly se jako muži. Byl to pro ni šok, když se druhý den ráno podívala z okna svého pokoje a zahlédla procházející ženu s nakrátko ostříhanými vlasy v dlouhých zvonových kalhotech. Málem ji trefil šlak, nerozdýchala to.

„Ráda se díváš...ehm... z okna?" zaslechla za sebou rozpačitý hlas.

Sapphire se v momentě otočila. Zahlédla za sebou chlapce o rok starší, než je ona. Sjela pohledem odzdola až nahoru. Jeho štíhlá postava se táhla do výšky. Byl o hlavu vyšší než ona. Jeho blonďaté vlasy zářily jako slunce. Červenal se. Sapphire se zamračila.

„Je tolik zajímavých činností. Proč si myslíš, že se právě dívám z okna?" povytáhla obočí jeho směrem.

Lucas se ošil. S jeho sestrou si zatím nevyměnili žádné fráze ani úsměv. Při jejich prvním pohledu na sebe jen tupě zírali, oba neschopni pohybu, jako by je někdo zmrazil.

„Ani nevím. Možná proto, že ti na očích vidím, jak se díváš a prohlížíš si Ruby s Diou, když na sobě mají kalhoty. Připadá ti to divné a nepřípustné. Jsi zvyklá na šaty a příliš neodhalování se. Takový názor s tebou sdílí i Emerald," přemítal nahlas zamyšleně.

„Co ty o mně vůbec můžeš vědět?" povzdechla si pro sebe. „Celý svůj život jsem o tobě nevěděla, nikdo mi nic neřekl. Mohla bych tvrdit, že jsem si žila dokonale, ale asi bych lhala. Na světě není nikdy dokonalé. Ani nikdo, jak si to někteří myslí."

„Hm, ty nejsi zaslepena ničím. Na všechno pohlížíš objektivně narozdíl od Emerald, která doufá jen v dobro. Ruby si zase myslí, že všichni splní to, co od nich očekává, a Dia by všem nejraději rozkazovala. Tuhle vlastnost jsi zdědila po otci jako spoustu dalšího."

„Znáš mě líp, než bych si myslela. Také dobře odhadnu lidi, pokud chci. Ale tobě jen stačí, abys na mě pohlédl a máš mě přečtenou jako knihu, Lucasi," odfrkla si nahlas.

„Možná proto, že nás spojuje pokrevní pouto, jako otce a matku láska," poučil ji a zívnul si.

„Pověz mi něco, co se stalo, když jsem tu nebyla," poprosila ho s knedlíkem v krku.

„Když ses narodila, myslel jsem si, že rodiče mají oči jenom pro tebe. Nenáviděl jsem tě. Brala jsi mi jejich pozornost. Později jsem se tě však naučil milovat. A najednou jsi zmizela. Ptal jsem se, co se děje. Byly mi sotva dva roky. Když jsem se to dozvěděl o několik let později, co se vlastně stalo, můj svět se zbořil jako domeček z karet.

Rodiče se více zaměřovali na mě, byl jsem pro ně všechno, když ztratili své druhé dítě. Matka však nikdy nepřestala věřit, že tě najde. Pořád v ní zůstávala naděje. Jednou, když mě vzali do zábavního parku, seděl jsem na kolotoči. Připadalo mi, jako bys seděla vedle mě. Představil jsem si, jak výskáš a směješ se, dlouhé tmavé vlasy ti víří ve vzduchu. Ten den jsem ti byl blíž, než si myslíš." 

OPRAVENO: 11.04. 2019