Diamond nechala služebnou, aby jí dodělala poslední úpravy před plesem. V těch nabíraných šatech bílé barvy se cítila svázaná. Ale nedávala to najevo. Přestože své nepravé rodiče stále milovala, rozhodla se je opustit. Nic už ji tady nedrželo. Chtěla poznat ty pravé, kteří na ni čekají ve dvacátém prvním století.

Sklopila pohled k zemi a skousla si ret. Něco jí říkalo, že tím Alice ublíží, ale ona to přežije. Navzdory tomu, jaká to je něžná duše, dokázala by prolomit i skálu. Aby ji částečně uklidnila potom, co zjistí, že zmizela, nechala jim ve svém pokoji na stole dopis. Teď ležel uschovaný v šuplíku, ale před odchodem ho vytáhne.

Diamond si pohrávala s diamantem na krku, který si pro dnešní den vybrala, aby ji Ruby snáze objevila. Diamant na jejím krku se třpytil a ve svitu svíček házel odlesky na stěny. Nebyl tak působivý a velký jako ten její pro cestování, i přesto pocítila jakési spojení mezi sebou.

Diamond se nadechla a odpočítávala do deseti, než se dveře otevřely. Věděla, kdo za nimi stojí. Poznala by ji podle dechu snad všude. Její lehké kroky se rozléhaly o stěny dívčina pokoje. Diamond vstala a odhodila si lokny na záda. Usmála se na svou matku drobným úsměvem.

„Zlato, vypadáš nádherně," zapěla Alice. Na tváři se jí rozlil hřejivý úsměv. Přešla ke své dceři a objala ji. „Dnes tvou krásu nikdo nepřekoná. Všichni v sále tě budou obdivovat," zašeptala Diamond do vlasů.

Dívka diamantu jí objetí oplatila, ale v náručí Alice působila křečovitě. Pořád jí ještě neodpustila to, co jí s otcem provedla. A nikdy možná neodpustí, protože ona nezapomíná.

„Mamá, mohu říci o tobě to samé," zachichotala se Diamond.

Alice na ni mrkla a zatočila se ve svých šatech. Její sukně se roztočila, až málem svou velikostí shodila svícen na mahagonovém stolku. Drobná Alice působila v nabíraných šatech téměř neviditelně. Její tělo se ztrácelo v záplavech sametu a atlasu. Podívala se hnědovlasé dívce do očí.

Diamond se hrdě usmála, ale tak, aby to Alice nepostřehla. Netušili, co se za tři dny naučila. Nejdříve to trénovala na služebných, aby si toho nevšimly, ale teď to vyzkoušela na své nevlastní matce. Nepatrně se dotkla jejích myšlenek. Alice pod tím náporem ztuhla.

Pocítila v hlavě neodbytný pocit, jako by se jí někdo šťoural v hlavě. Přehraboval se v jejích myšlenkách, kterými se teď toulala. Chytla se za hlavu a odvrátila se od Diamond. Uměla to jen jedna osoba, kterou znala. Její adoptovaná dcera. Ale to nebylo možné. Diamond o ničem nevěděla. Potřásla hlavou. Pocit zmizel.

Diamond neobjevila nic důležitého. Přesto ale na sebe byla pyšná. Naučila se to tak rychle a Alice nic netušila. Přilétly k ní její myšlenky, že ji podezírá, ale Alice je hned zahnala. O své dceři nepochybovala. Diamond se na tváři rozlil starostlivý výraz.

„Jsi v pořádku, mamá? Nepotřebuješ sklenici vody? Na, neboj, přejde to," zatvářila se Diamond šokovaně.

Litovala ji, protože to opravdu bolelo. I služebné pokaždé sykly, ale nedávaly na sobě nic znát. Raději dál pracovaly.

„Dceruško, jsem v pořádku. Jen mě přepadla bolest hlavy. Pohár vody to spraví," klesla Alice do křesla. Nechtěla se o tom zmiňovat Christianovi. Poví mu to až při rituálu. „Nachystej se, vyrážíme za půl hodiny."

Takže Diamond nám trochu cvičila. Vyzkoušela to na Alice, která trochu trpěla bolestí, ale ustála to. Co si myslíte o tom? Jak na vás působí rodiče Diamond? Co si myslíte, že se stane dál v téhle knížce? Odpovědi Prosím do komentářů. 😘😊

OPRAVENO: 23.03. 2019