Diamond se rozhlédla kolem sebe. Vítr k ní zanášel vůni bílých růží, jaké pěstovaly u nich na zahradě. Mezi těmi všemi květinami zahlédla i frézie, rudé růže a bílo žluté lilie. Nadechla se jich. Neuspávala ji jako jiné květiny. Tahle ji spíše povzbuzovala k životu. Kdyby si přála probudit se, nechala by si k nosu přinést právě tyhle květiny.

Její nohy se bořily do měkkého koberce ze zeleného trávníku. Nad hlavou slyšela cvrlikající ptáčky v korunách stromů. Nevypadalo to tu jako něco, kde by někdy byla. Působilo to na ni vzdáleně, jako by ten sen ani nepatřil jí. Což se jí zdálo jako hloupost.

Kousek od ní rostla skupinka ovocných stromů. Skvěly se na nich květy, které pilovaly pilné včely. Pár metrů od stromů se nacházela kamenitá cestička, lemovaná keříky šeříku. Diamond se po ní vydala, protože vedla do stínu k bíle natřené lavičce. Líbilo se jí tu, ale ona měla raději rušnější místa, jako je Londýn. Jednou se ve svém snu ocitla například na London Eye.

V tom snu nasedla do jedné kabinky, která ji vyvezla až nahoru. Pozorovala stmívající se Londýn. Rudé slunce se pomalu sklánělo k obzoru. Jeho paprsky se zrcadlily v Temži, které vodu zbarvily do rubínova. Blýskala se jako Rubyin rubín a tekla jako krev. Nebe se nahoře barvilo do tmava. Na nebi se objevovaly první svítící body.

Diamond se vrátila zpět do reality. Ze snění ji vyrušilo vrzání dřevěné houpačky, jež byla zavěšená na jednom ze stromů kousek od lavičky. Diamond na ní zahlédla drobnou, štíhlou dívku. Pohupovala se na ní opatrně, jako by se bála, že spadne. Její tmavé vlnité vlasy se pohupovaly ve větru.

Když dívka zaregistrovala její pohled, zamířila směrem k ní. Diamond si všimla jejího tvrdého pohledu, který směřoval směrem k ní z jejích safírových očí. Hnědovláska si ji se zájmem prohlížela, nevěděla, proč jsou právě tady. Možná je sem zanesla ta dívka.

„Ty jsi Sapphire Towerová, že?" vydechla Diamond.

Dívka na své pravé jméno nijak nezareagovala. Místo toho ji probodla rozzuřeným pohledem. Diamond z ní poznala, že zuří. Dívka tvrdě spustila, až se Dia málem přikrčila.

„Nehledejte mě, slyšíš, nehledejte mě. Nemám zájem se podílet na vašich intrikách. Nechte mě tam, kde se nacházím teď. Vyhovuje mi to. Vy jste jenom hloupé holky, které ani nevědí, co všechno způsobí!" zakřičela na ni Sapphire. Její vlny se rozvířily.

„Takže ty už všechno víš," domyslela si Dia. „Ale oni ti lžou. My bojujeme za dobrou věc, Sapphire. Snažíme se zachránit svět před plány hraběte. A nejsou tví praví rodiče. Jen ti lžou. Vydej se s námi a bude ti líp. Dvacáté první století nabízí tolik nádherných věcí. Slibuji ti naprostou volnost, když nám pomůžeš. Jak jsi mě sem vůbec dostala?"

Sapphire se zamračila. „Řekli mi to, když přišel pravý čas. Říkáš záchrana světa? Co ty meteority a živelné pohromy na naše narození? Jen zahubíme lidi tou vaší záchranou. A mám je raději než ty, co mě zplodili," odfrkla si. „Hrabě ví, co dělá. Plně mu důvěřuju. O to vaše prokleté století nestojím. Díky Bohu, že mě zachránili. A ovládání snů je speciální schopnost všech dívek drahokamů. Uměla bys to, kdybys to věděla."

„Vstávej, musíme jít!" vzbudila ji Ruby. Diamond potřásla hlavou, ještě se nevzpamatovala z toho snu. 

Co říkáte na dnešní sen a co si myslíte o Sapphire? :D

OPRAVENO: 29.03. 2019