Týden uběhl jako voda. Možná dokonce rychleji. Druhý den ráno Cloudjumper odletěl zpět na Dračí horu a nechal Bezzubku napospas starostem Alfy.

Škyťák svého draka vídal také mnohem méně, protože ráno se Bezzubka vždy někam vytratil a jen párkrát ho během dne zahlédl. Ostatně, Škyťák měl sám své problémy jako náčelník. Teprve přes týden přijížděly lodě spřátelených klanů, aby jejich náčelníci mohli vyjádřit upřímnou soustrast Škyťákovi, hned po tom mu pogratulovat k pozici náčelníka, což bylo dosti ironické, že nejdříve truchlili a hned poté byli veselí, ale mladý Viking to přijímal značně diplomaticky. Většina návštěvníků zůstávala na Blpu až do svatby.

Někteří náčelníci dokonce přiložili ruku k dílu při zdobení vesnice. Draci jim u toho pomáhali, na což ostatní klany nebyly zvyklé, ačkoli i oni uzavřeli mír s draky. Ale to až poté, co jim několik let zpátky předvedli Škyťák s Kliďasem názornou ukázku, že draci opravdu nejsou nebezpeční.

Rask trávila čas se Stormfly a Flákotou, často i s ostatními draky z akademie. Tesák se ji snažil ohromit, ale ona ho jen ignorovala. Snad ani neměla náladu.

První den ji vzali do arény, kde ji členové akademie vyzkoušeli. Vzhledem k tomu, že jediný Noční Běs, kterého kdy předtím měli tu čest poznat, byl Bezzubka, se na toto setkání většina z nich těšila. Rask doufala, že dorazí i Bezzubka, ale k jejímu velkému zklamání se ukázal až večer. Když mu vyprávěla, jak ji jezdci nutili létat co nejrychleji (což v jejím případě nebyl vůbec žádný problém), jak měla škrábnout do kamene, aby zjistili ostrost jejích drápů, její reakci na úhoře, což se jí absolutně nelíbilo, jak ji celou prozkoumali, zkontrolovali zuby, jak musela střílet co nejsilnější plazmy, zkoušeli její čich, vzali ji do tunelů pod Blpem, aby si vyzkoušela echolokaci, a jak vše následně zapisovali do nějaké tlusté knihy, vypadal Noční Běs značně znaveně.

Bezzubka jí potom trpělivě vysvětlil, že to je lexikon draků, kam Vikingové zapisují vlastnosti každé dračí rasy. Když Rask prohlásila, že to chápe, větší drak jí popřál dobrou noc a ihned tvrdě usnul.

Tak to šlo všechny dny. Bezzubka se brzy ráno vždy vytratil za povinnostmi, kdy něco řešil na druhé straně ostrova, jindy zase ve stájích, v docích nebo ve vesnici. Odhodil všechny svoje starosti stranou a soustředil se na své povinnosti Alfy. Ulevilo se mu, když zjistil, že když spal stočený na kameni vedle Rask a naproti podřimoval Škyťák, noční můry se mu nezdály. Proto byl mnohem živější.

Jako Alfa přihlížel, jak přijíždějí náčelníci ostatních kmenů a jak vikinské ženy šijí svatební oblek pro Škyťáka a šaty pro Astrid. To byl jediný den, kdy se přímo setkal s Rask. Ona i Stormfly přišly, aby zhodnotily šaty pro Astrid.

Modrý Nodr neváhal a vytrhl si několik azurově zbarvených šupin, aby je ženy nějak šikovně umístily na šaty.

Bezzubka využil příležitosti a ukázal Rask, jak se zbavit starých a nepěkných šupin, což měl už pár dní v plánu. Zády se začal otírat o sloup krmné stanice, aby nepoškodil domy. Staré šupiny se rychle uvolnily a Bezzubka je nabídl ženám, které měly na starost Škyťákův oblek.

Rask všechno zopakovala po něm. Měla při tom slastný výraz. Když skončila, byl bílý sníh pokrytý černými šupinami. Dokonalá ukázka kontrastu. Dračice se zbavila i těch dětských a teď vypadala překrásně. Dokonce jí zmizelo i pár jizev, které byly jen z povrchových zranění, a tudíž byly jen na starých šupinách (nebo - pokud byly rány hluboké - je měla i na novějších šupinách). Rask se spokojeně oklepala a Bezzubka musel odvrátit pohled. Nakonec, ještě než se dračice zařídila podle něj a věnovala své staré šupiny na Škyťákův oblek, se omluvil a odletěl do dolní části vesnice, kde slyšel nějaké výkřiky. Zanechal na místě zmatenou Rask a smějící se Stormfly.

Bezzubka se v podstatě nezastavil, ale když nebyl unavený, večer si vždy docela dlouho povídal s Rask. Dozvěděl se od ní, že se jí docela líbilo teplé pobřeží, když byli s Dragem na jihu, ale že si z toho moc nepamatuje, kromě krásných výhledů a teplé vody.

To se Bezzubka divil, proč byli až tak daleko, ale Rask mu vysvětlila, že tam vlastně jeli sehnat nové draky.

Rask se stávala čím dál odvážnější, někdy byla dokonce drzá. S Bezzubkou si ale často hráli. Když už ne fyzicky, tak alespoň sváděli malé slovní bitvy. Starší drak je většinou vždy vyhrál. Rask byla velice inteligentní, ale i dobrá ve skrývání pocitů. Ani nevěděla, jak jsou v tomhle s Bezzubkou podobní. I on totiž skrýval všechny své pocity, a tak, i když to nebylo záměrné, je jeho neustálá absence ještě víc sblížila. Pátou noc dokonce před spaním obtočil ocas kolem Rask. Byla sice překvapená, ale nechala ho. Ráno Bezzubka zjistil, že si ho ve spánku přitáhla blíž k tělu a dokonce ho objímala. Takže ho opatrně vyprostil, aby ji neprobudil.

Celý týden se nesl v takovémto duchu. Věděl, že si Scuttleclawí mláďata našla novou oběť. Ano, byla to Rask. Jí to ale nevadilo a co Bezzubku udivilo nejvíc - už od začátku věděla, jak hrát Sever. Docela se mu zdálo, že si tu hru užívá.

V noci draci stále drželi hlídku. Teď už se zapojili i Skullcrusher, Fanghook a několik Stormflyiných mláďat, která už byla odrostlá. Nodr jim to dovolil, ale to si Stormfly vždy vzala druhou hlídku, kdyby se něco stalo. Žádné útoky ale nepřicházely.

Tak uplynul týden a najednou tu byl pátek.

Škyťák nemohl dospat. Brzy ráno se probudil a od té doby se jen převaloval v posteli.

„Nemohl bys aspoň vstát?" zavrčel Bezzubka otráveně, protože ho jeho věčné vrtění vzbudilo a Noční Běs opravdu neměl náladu na brzké vstávání. Včera se vrátil až pozdě v noci a téměř okamžitě usnul. I teď ráno byl ospalý.

„Promiň, Bezzubko," omluvil se Škyťák, „ale určitě chápeš, jak jsem nervózní." Drak obrátil oči v sloup a definitivně se probral z říše spánku. Rask ještě poklidně dřímala a Bezzubka mohl vidět, jak znovu objímá jeho ocas. Povzdechl si.

Dnes ráno ji asi bude muset vzbudit. Sami draci se totiž potřebovali připravit, hlavně on a Stormfly, ale museli přivítat Valku s Cloudjumperem, kteří měli dorazit brzy dopoledne. Navíc měl Bezzubka v plánu utéct před horlivou Stormfly, která opravdu sehnala pár Hrůzáků Hrozivých, kteří byli více než šťastní, že mohou pomáhat s ozdobami na svatbu, a pomohli jí uplést květinové věnce. A protože byla zima a nikde nebyly žádné květiny, vypůjčili si je ze zásob.

Bezzubka by se o tom celém ani nedozvěděl, kdyby mu to Tesák neprozradil. Děsovec se doslova rozplýval nad tou představou, takže Noční Běs se rychle vytratil a zmizel.

Přemýšlel, kde by se mohl schovat. Možná by to mohl uhrát, kdyby byl u cizích náčelníků. Draci se k nim moc nehrnuli a rozhodně z nich nebyli nijak nadšení. Ovšem Bezzubka jako Alfa se kolem nich musel pohybovat, takže na ně byl celkem zvyklý.

Škyťák vstal a přešel k oknu. Bezzubka zívl, když se náčelník podíval ven.

„Je ještě tma," poznamenal jezdec neurčitě, proto se shýbl a zapálil svíčku. Jeho hnědé vlasy při osvětlení vypadaly spíš zrzavě.

Bezzubka ucítil, jak se Rask pohnula. Byla to první známka toho, že by měl vstát, pokud nechtěl, aby se cítila trapně. Jenže stále tu byl ten problém s ocasem. Rozhodl se, že by mohl předstírat spánek.
Ano, to byl dobrý nápad. Bezzubka se v duchu úplně zatetelil štěstím, když položil hlavu na přední tlapy a zavřel oči.

Netrvalo dlouho a Rask se probudila. Slyšel táhlé zívnutí, které to doprovázelo.

„Ahoj, Rask," pozdravil dračici Škyťák a ona asi musela kývnout jako odpověď, protože Bezzubka nic neslyšel. Vypadalo to, že si malého překvapení ještě ani nevšimla. To by totiž poznal.

Až když ucítil, jak se nepohodlně zavrtěla a zvedla přední tlapy, věděl, že už to nemusí dál hrát. Milosrdně pohnul ocasem z jejího dosahu a zívl.

„Dobré ráno," řekl a Rask pozdrav zdráhavě opětovala. Přitom se od něj odtáhla.

„Promiň za ten ocas," zadrmolila rychle, jako by se té tíže chtěla zbavit. Bezzubka ji chtěl ale trochu pozlobit.

„Včera ráno jsi vypadala celkem spokojeně," uchechtl se a Rask otevřela tlamu překvapením. Nakonec se ušklíbla taky. Tohle mířilo do jedné z jejich - teď už tradičních - slovních hrátek.

„Vážně?" nazdvihla obočí, „jak jsem si toho u velkého draka měla všimnout, když jsem spala?"
Bezzubka se uchechtl. Rask vždy začínala takhle nevědomky.

„Můžeš být ráda, že Noční Běsi mají na ocase jen malé ostny, ale představ si třeba takovou Stormfly..." pozastavil se a bylo mu docela jasné, že už vyhrál.

Oba draci obrátili hlavy ke Škyťákovi, když si přes sebe přehodil kožešinu a beze slov se vydal dolů, aby si připravil něco k snídani.

„Nebo bych ti sem mohl podstrčit třeba Sharpshota," pokračoval ďábelsky Bezzubka. Malého Hrůzáka Rask už poznala, když přinesl vzkaz od Tlamouna. Dračice byla v tu dobu se Škyťákem, protože doufala, že uvidí Bezzubku. Ale k jejímu zklamání k nim doletěl pouze Sharpshot. Malý Hrůzák předal Škyťákovi zprávu a potom zase zmizel s odpovědí.

„To bys neudělal!" řekla přesvědčivě. Bezzubkův úsměv se ještě rozšířil.

„Ale udělal bych to," odpověděl a ocasem ji hravě plácl přes záď. Dračice se ani nepohnula.

„Nebo..." začal Bezzubka a dramaticky se odmlčel.

„Nebo co?" byla netrpělivá Rask.

„Nebo tě můžu vyhodit z okna, aby sis mohla se Sharpshotem osobně popovídat. Určitě bude nadšený," řekl větší drak. Rask se rozšířily oči.

„To neuděláš!" málem vykřikla, ale asi si neuvědomila, že se nevědomky posunuje blíž ke stěně. Možná jí dodávala pocit bezpečí, ale to nijak nepomohlo, když se Bezzubka postavil.

„Vážně?" naklonil hlavu na stranu jako zvědavé mládě, „a co bys řekla na to, kdybych tě z toho okna vážně vystrčil?"

Rask vycítila potenciální nebezpečí. Posadila se a zády přitiskla na stěnu. Uši sklopila ke krku a zavrčela.

„To ne," vydala ze sebe dlouhé vrčení. Bezzubka se rozkročil.

„Ale ano," zasmál se a oběhl ji zleva. Rask se zaryla drápy do podlahy a odmítala se pohnout, i když větší Noční Běs sklonil hlavu a začal ji tlačit směrem k výklenku.

Nakonec Bezzubka prokázal, že je silnější, když se Rask naklonila a málem přepadla, takže se s pomocí zadních nohou vymrštila o kus dopředu a obrátila se čelem k samci.

Už zase si hráli. Jejich slovní hrátky většinou nekončily takhle, ale ani jednomu náhlá zábava nevadila. Vlastně si to užívali. Nebylo lepšího probuzení. Bylo docela dobře možné, že jejich hravé vrčení slyšeli až na návsi, ale jim to nevadilo. Teď žili jen pro tento okamžik.

Ke konci už Rask ztratila sílu a Bezzubka ji z okna opravdu vystrčil. Noční Běs vykřikl, když se ocitl ve vzduchu, ale nenapadlo ho roztáhnout křídla. Proto se Rask ocitla na zemi. Bezzubka vyskočil na rám okna.

„A pak že kočky vždycky dopadnou na všechny čtyři," věnoval jí zubatý úsměv a Rask se na něj zašklebila zpátky.

„Tentokrát jsi vyhrál," zavrčela a rychle se očistila. Bezzubka za ní vyskočil ven.

„Co budeš dneska dělat?" zeptal se jí a Rask zvedla hlavu k nebi.

„Dnes mají přece Astrid se Škyťákem svatbu, ne?" odpověděla na otázku otázkou. Připadalo jí divné, že by zrovna na takové události Bezzubka nebyl.

„Ale ty tam jdeš taky, ne?" přimhouřila oči a snažila se nevnímat ostrý chlad sněhu, který se jí dostával pod šupiny. Bezzubka přikývl.

„To ano, ale teď se budu hlavně snažit utéct Stormfly a jejím květinovým věncům," odvětil Bezzubka. Oba dva se na sebe podívali a vyprskli smíchy. Rask si představila kamaráda s věncem na hlavě a Bezzubka se rozesmál z vize, jak by byl na svatbě. Ne, takhle by to nešlo.

První draci vycházeli ze stájí a Noční Běs si jich všiml jako první.

„Asi bych už měl jít," chtěl zmizet – už zase – ale Rask ho bezzubými dásněmi chytila za ocas.

„Ne, nepůjdeš!" řekla neohrabaně, když ho držela,. „víš, jaká to bude zábava?" Bezzubka obrátil oči v sloup.

„Vážně? Pro tebe možná ano, ale kytky jsou pro holky!" Bezzubka rozhodně nebyl pobavený. Nechtěl na hlavě žádné kytky. Rask sklopila pohled.

„Jen jsem s tebou chtěla strávit víc času," poznamenala a začala se zvedat. Ve stájích určitě budou mláďata. „Ale ty vždycky ráno někam zmizíš a vrátíš se až večer."

Bezzubka si musel přiznat, že Rask má v tomhle ohledu pravdu. Celé dny byl pryč – ale pro ni neměl žádné přijatelné vysvětlení. Jen draci z Blpu byli perfektně obeznámeni s tím, že on je Alfa, ale jak by to pro velkého draka na nebesích vysvětlil Rask? Ona to neví – a doufal, že dost dlouho to ještě nebude vědět – a jen tak mizet na celé dny kvůli zdánlivě malým věcem bylo divné.

Svěsil uši.

„Máš pravdu," řekl a podíval se spíše za ni, než do jejích očí, „netrávím s tebou moc času. Dneska s tebou budu." Rask se rozzářily oči.

„Vážně?" zeptala se nadšeně a zavrtěla ocasem. Bezzubka kývl. Rozhodl se, že nemá potřebu pro nějaké kytky, ale mohli by se projít po Blpu. Nebo se proletět. Pro začátek se ale vydali ke krmným stanicím.

„Co budeme dělat?" zeptal se jí Bezzubka, když dojedl poslední rybu a olízl si rty. Rask se podívala na svoji rybu – taktéž poslední, a pokrčila rameny.

„Nevím," řekla, „neznáš třeba místo, kde to není až tak zářivé? Čerstvý sníh je děsný." Bezzubkova tvář se rozzářila. Už přesně věděl, kam ji vezme – a kde se navíc schová před Stormfly a jejími věnci.

„Znám perfektní místo," řekl a ocasem udělal pohyb, aby ho následovala. Rask uchopila poslední rybu do zubů a šla za ním. Cestou nebohého pstruha spolkla.

„Snad ti nevadí, že to bude trocha létání," varoval ji Bezzubka.

„Ne, vůbec mi to nevadí. Možná sis už mohl všimnout, že když jsi mě naučil znovu létat, je to můj živel," odpověděla Rask a vzápětí si uvědomila, že polovinu jejího leteckého umění, které trénovala s draky z akademie a mláďaty, Bezzubka neviděl, protože byl pryč. Ona sama ale netušila, proč tam nebyl, vzhledem k tomu, že jí Stormfly vyprávěla, že právě on se Škyťákem jsou vůdci celého dračího tréninku. U náčelníka by to chápala, ale drak?

„Tak to se sám přesvědčím," odhalil Bezzubka zuby a vyskočil do vzduchu. Rask následovala hned za ním.

Větší Noční Běs sletěl dolů, měl křídla přitažená k tělu, aby nabral co nejvyšší rychlost. Dračice ho odhodlaně sledovala, nebála se udělat to samé, aby těsně nad mořem oba roztáhli křídla a vyrovnali šílený pád, který by jistě skončil velkým šplouchnutím, kdyby to neudělali.

Bezzubka mířil k jedné z jeskyní, které byly na pobřeží. Ačkoliv Rask už viděla většinu Blpu, když ji prováděli Stormfly s Tesákem, tady ještě nebyla. Draci z akademie považovali za nepotřebné sdělovat jí, že se tady svádělo už mnoho bitev. Vyprávěli jí jen o válce mezi draky a lidmi, ale Rask nechápala, jak je možné, že tady žijí lidé s draky v míru. Lépe řečeno, byla zmatená kvůli tomu, že se královně muselo něco stát, ne? Nikdo nebyl tak silný, aby jí konkuroval. Chtěla vědět, co to bylo za draka. Žije ještě? Netušila, že ho právě teď má přímo před sebou.

Bezzubka vletěl do jeskyně a vzal to největším tunelem nahoru. Rask jen vykulila oči. Existovalo něco tak velkého, aby udělalo tunel takových rozměrů? Blp ještě skrýval mnohá tajemství.

Stoupali strmě nahoru. Tunel byl naštěstí velký, takže oba Noční Běsi mohli volně roztáhnout křídla. Dostali se do jednoho z menších tunelů, kde Bezzubka přistál. Odtud šli pěšky. Ani jeden z nich nemluvil. Prošli několik dalších tunelů a Rask se udiveně rozhlédla. Tady dole pod Blpem bylo naprosté bludiště! Začalo ji zajímat, jak může vesnice ještě stát. Vždyť se to muselo už dávno zřítit!

Bezzubka se najednou ztratil. V jedné chvíli se Rask rozhlížela po temných tunelech a najednou tam větší Noční Běs nebyl. Dračice se vyděšeně zastavila.

„Bezzubko?" zavolala do tmy. Poslední, co by si přála, bylo zůstat v téhle nekonečné spleti tunelů naprosto sama. Rask sice měla nepatrné ponětí o echolokaci, kterou mohla využít, ale co by bylo s Bezzubkou? Kdyby se mu něco stalo, byla by to její vina, že mu nepomohla.

„Tady!" ozvalo se pod jejíma předníma nohama. Rask uskočila a podívala se dolů. Bezzubkovi koukala hlava z úzkého otvoru a vypadalo to, že leží na zádech, aby měl lepší výhled. Rask se sklonila k němu.

„Co tam děláš?" zeptala se a Bezzubka hlavu zvedl.

„Pojď za mnou," odvětil prostě. Rask padla na všechny čtyři, aby se dokázala otvorem protáhnout. A stejně to boky pořádně nedokázala. Jak se tam mohl Bezzubka dostat tak rychle?

Když se trochu natočila, šlo to mnohem lépe. Druhý Noční Běs ji očekával kousek od vchodu, aby se tam oba vešli.

Rask se konečně postavila a zaregistrovala celý prostor. Překvapeně vydechla. Bezzubka se přesunul vedle ní a teď se na ni podíval rozšířenýma očima.

„Dokonalé, ne?" optal se jí, ale už předem věděl odpověď. Rask podzemním jezerem byla přímo uchvácená. Bezzubka si sám připomněl okamžik, kdy on tu nádheru poprvé spatřil. A u toho se mu na mysl připletla myšlenka, že Rask je vlastně druhá osoba (nebo drak) na celém Blpu, koho sem přivedl.

„To ano," odpověděla Rask a prohlížela si elegantní vlnky na jezeře, které se formovaly do úchvatných tvarů. Osvětlení bylo sporé, ale i tak to stálo za to.

Bezzubka šel k vodní hladině, ale nevešel tam. U břehu si lehl a pozoroval Rask, jak si to všechno prohlíží.

Sice se nemohla vynadívat, ale po chvilce si přece jen lehla vedle Bezzubky. Bokem se o něj opřela, vypadalo to, že mu to nevadí. Noční Běs dokonce přivřel oči. Rask zprvu váhala, ale potom se ušima otřela o jeho tvář; Bezzubka se ani nepohnul.

„Můžu se tě na něco zeptat?" řekla najednou a až teď se vlastně prokazovalo, jaký byla ve skutečnosti mazel. Bezzubka to nevydržel. Rask se o něj moc otírala, a tak neodolal a začal se mazlit taky. Asi to bylo v povaze Nočních Běsů, aby byli tak roztomilí.

„Jistě," odpověděl a podíval se na ni.

„Proč tady máte tyhle tunely?" položila otázku Rask a čekala. Bezzubka se zamyslel. Poprvé tyhle jeskyně vytvořila Plíživá Smrt, ta, se kterou měl nevyřízené účty z hnízda Rudé Smrti. Ale ty byly malé. Toto obří bludiště vytvořila Vřeštící Smrt a její sourozenci.

„Asi před čtyřmi lety nám tady nepřátelský klan dal vejce Plíživých Smrtí," začal vyprávět, „a z jednoho se vylíhla Vřeštící Smrt – obrovský bílý drak s rudýma očima, byla poddruhem Plíživých Smrtí, které ji poslouchaly. Jednu dobu se nám chtěla pomstít, když jsme ji vyhnali, ale ve skutečnosti jen nemohla najít maminku." Zoufale se sdnažil, aby to bylo srozumitelné, ale ve výsledku to bylo úplně naopak.

„Proč se vám chtěla pomstít?" nechápala Rask.

„Aby Blp nezničila, museli jsme ji vyhnat," odpověděl Bezzubka, ale už si neuvědomil, že nevysvětlil, že jako my míní draky z akademie.

„Museli jste ji vyhnat?" zopakovala Rask a každé slovo převalovala dlouze na jazyku, „kdo ‚vy'?"

Bezzubka sjel koncem ocasu do studené vody. Bylo to osvěžující a pomáhalo mu to myslet.

„Draci z akademie – já, Stormfly, Tesák, Flákota a Hrk s Brkem," odpověděl, „teď fungujeme jako ochránci Blpu a snažíme se zjistit co nejvíce o dračích rasách, abychom byli dobře připraveni, pokud by došlo k nějakému útoku."

Zdálo se, že to Rask pochopila – i když zde samozřejmě byla vždy možnost, že vše chápala od samého začátku, inteligentní na to byla dost, ale třeba si s Bezzubkou chtěla jen pohrát.

„Jak často musíte Blp před něčím takovým chránit?" zeptala se Rask. Na ostrově se sice cítila bezpečně, ale bylo zapotřebí být připraven na všechno.

Bezzubka zvedl hlavu a na chvíli přemýšlel. Nevnímal u toho lesklou hladinu podzemního jezera a zvuky doléhající z vesnice.

„Dřív to bylo celkem často, teď už snad moc ne," řekl zadumaně. Aby pravdu řekl, doufal, že se na Blpu neobjeví draci jako Plíživé Smrti. Tuhle rasu neměl zrovna moc v lásce, ani lidé ji zrovna moc nemuseli. Dalo se s nimi spolupracovat, ale jen pokud to bylo opravdu nutné.

Rask si položila hlavu na tlapy. Bylo tam takové příjemné šero, mohli by si ještě odpočinout.

„Tak to je dobře," zašeptala a očima přejela po vodní hladině. Bezzubka ji napodobil. Tu a tam vyskočily z vody malé šedé rybky, které žily pouze zde.

Už se dál nebavili, protože oba vycítili úmysly toho druhého. Bezzubka si taktéž položil hlavu na tlapy a vědomím, že tady je nebude nikdo otravovat, zavřel oči. Mohl tady načerpat ještě několik hodin spánku, než budou muset jít na svatbu. Doufal, že ji nezmeškají, moc rád by ji viděl.

Sotva otevřel oči a připadalo mu, že je stejně unavený jako předtím. Možná dokonce víc. Mohutně zívl a zastříhal ušima. Rask stále ležela vedle něj, opřená o jeho bok, s křídly složenými u těla a klidně oddechovala. Takhle nebylo poznat, jestli je vzhůru.

Bezzubka zavřel oči a usilovně si přál, aby znovu usnul, jenže jeho vnitřní hodiny mu říkaly, že už je čas, aby se vydal nahoru. Noční Běs si povzdechl a nosem jemně šťouchnul do Rask.

Probuzení pro ni bylo nepříjemné. Nejdřív se po něm ohnala ocasem a uhodila ho do zad, ale Bezzubka ji potřeboval vzbudit. Sice stále platilo pravidlo nikdy nebuď spícího draka, ale předpokládal, že by se mu nemohlo nic staršného stát.

Rask otevřela oči a chvilku jí trvalo, než se přizpůsobily šeru. Potom rozeznala obrysy Bezzubky a na mysl se jí dostalo úplně všechno, co se stalo.

Svatý draku na nebesích, já se s ním opravdu mazlila! došlo jí takhle se zpožděním. Ale předtím to opravdu považovala za správné, jenže teď nevěděla, jestli mu to nebylo nepříjemné. Zastyděla se za sebe.

„Už musíme jít?" zeptala se tiše a větší Noční Běs kývl. Už se dostával k východu. Rask bolestně zavřela oči. Ještě by odpočívala, ale sama by nenašla cestu. Navíc chtěla vidět, jak se lidé stávají oficiálně partnery. Pokud si správně pamatovala, u draků stačila jen nějaká sestava za letu, ale ani u svého vlastního druhu nevěděla, jak to vypadá. Pochybovala, že se může Bezzubky zeptat. On sám o tom pravděpodobně nevěděl, když si nepamatoval nic od hnízda Rudé Smrti.

„Je nejvyšší čas," protáhl se Noční Běs otvorem. Rask se naposledy ohlédla na jezero, ale nechtěla ho ztratit z dohledu, a tak to bylm opravdu jen rychlý pohled.

Následovala Bezzubku zpět tunelem. V šeru viděla dobře, ale nepočítala s tím, že letěli až tak kolmo vzhůru. Málem narazila do země, kdyby se tunel mírně nerovnal. A i tak to téměř nevyrovnala. Bezzubka to možná předpokládal, protože potom skoro narazila i do něj, když zpomalil, aby se přesvědčil, že nejhorší úsek cesty zvládla.

„V pořádku?" zavolal Bezzubka přes rameno, když šíleně zrychlil, aby neskončili v sobě. Rask stále ještě zrychleně dýchala, ale jinak vypadala v pořádku.

„Jak to může být v pořádku?" vykřikla zpátky, „právě jsem skoro vletěla do země a potom jsem málem měla kolizi s tebou!" Dračice přidala a teď letěli vedle sebe. Bezzubka se na ni obrátil. Rask byla naprosto klidná a pohled mu opětovala.

„Hlavně nedělej srážku teď," zasmál se větší drak, „protože tady by nás to asi bolelo opravdu moc." Rask napřímila uši.

„Co tím myslíš?" zeptala se udiveně. Bezzubka hlavou ukázal dopředu.

„Tohle," prohlásil prostě a Rask se tam podívala ještě ve chvíli, kdy to říkal. Vzápětí zbledla při pomyšlení, že by teď spadli. Před nimi byly útesy, sice ne velké, ale rozhodně by to bolelo.

Rask polkla.

„Máš pravdu. Poletíme radši na svatbu," řekla a začala zatáčet.

Na svatbu přece letíme celou dobu, odpověděl jí Bezzubka v duchu a využil své dvojité ostny, aby udělal ostrou kličku. Moc je nepoužíval, protože i když byly nádherné, skrývaly v sobě neuvěřitelnou sílu. I díky nim se mohl stát Alfou, zvyšovaly limit střel a dozajista měly mnohem více skrytých schopností, které chtěl Bezzubka postupem času zistit. Ale Rask se o nich nemusela dozvědět, teď ještě ne.

Vystoupali od moře nahoru k vesnici. Všude byly zástupy lidí a Bezzubka se v jedné chvíli polekal, že snad přišli pozdě, ale to se naštěstí nenaplnilo, když uviděl Škyťáka, jak stojí za svým domem a volá ho. Ještě přidal. Rask za ním začala zaostávat.

Noční Běs se přiřítil ke kamarádovi a prudce dopadl na zem. Škyťáka olízl, ale dával si pozor, aby jeho sliny neskončily na obleku. Náčelník už byl oblečený a vypadal v tom, dle Bezzubkova názoru, divně. Ale to bylo asi tím, že většinu času měl svůj letecký oblek, takže byl ten rozdíl obrovský.

Rask přistála o kousek dál a natočila hlavu na stranu. Škyťák vyšel i k ní a natáhl ruce, aby ji mohl pohladit.

„Takže celou dobu jste vy dva byli spolu?" zeptal se ďábelsky. Bezzubka protočil oči. Škyťák to očividně stále nevzdal se svým nápadem malých Nočních Běsů. To by ovšem mezi ním a Rask muselo něco být. A to nebylo. Bohužel, jak se vypařili, to vypadalo, že to je přesně naopak.

Škyťák se chvilku mazlil s oběma draky. Potřeboval s nimi být před jedním z nejdůležitějších momentů svého života.

„Škyťáku, ty jsi tady?" ozval se známý hlas. Valka dodržela slovo a přiletěla i s Cloudjumperem na svatbu. Momentálně se po synovi sháněla, protože byl nejvyšší čas, aby se dostavil před oltář. Bezzubka se k ní s vyplazeným jazykem rozběhl.

„Ahoj, Bezzubko," pohladila ho žena. Za jejími zády vykoukl Cloudjumper a zavrčel svůj pozdrav.

Rask se od všech rodinných uvítání držela dál, i když dostala příjemné přivítání od Války i od Cloudjumpera. Stále měla tak trochu pocit, že do bližšího rodinného kruhu nepatřila. Ovšem netušila, že Haddockovi ji jako blízkou rodinu berou.

„Pojďte," řekl Škyťák a udělal k tomu doprovodné gesto rukou. Bezzubka šel hned za ním a Rask se držela až úplně vzadu, ale překvapilo ji, když Cloudjumper sklonil hlavu a postrčil ji dopředu.

„Ty jsi taky svědek," zašeptal a Rask se rozšířily oči. Ona a svěděk? Bezzubka byl také jedním, takže to asi byla důležitá pozice, ale opravdu ji vybrali za svědka? To nemohlo být možné, ona byla nikdo. Oproti Bezzubkovi nebo Cloudjumperovi byla absolutně nikým. A přesto pocítila teplé šimrání u srdce, když si uvědomila, že je to velice důležitá role, kterou by svěřili jen někomu, komu důvěřují.

„Bezzubko, Rask, tak tady jste!" ozvala se Stormfly. Jediný drak, kterému se Bezzubka snažil celé dopoledne vyhnout, měl samozřejmě celý obřad stát vedle něj. Otráveně zavrčel, když mu na hlavu dopadl věnec z květin.

„Stormfly!" ohnal se po ní, „květiny dej Rask, já je nechci!" Nodr se uchechtl.

„Ale tak hrozně ti slušejí!" rozplývala se hraně a dělala, že si ho prohlíží. Bezzubku napadlo, že by mohl jít za Škyťákem, ale nápad vypustil. Nemusí se chovat jako mládě kvůli nějakému věnci! Navíc nechtěl kamarádovi pokazit slavnostní den.

Rask i Stormfly se potutelně usmívaly. Dobře, spíše potlačovaly výbuch smíchu. Bezzubka s věncem na hlavě byl prostě k popukání. Sám Noční Běs to neshledával zábavným. Bylo dobře, že obřad začal dřív, než se stačili porvat do krve. Kvůli nějakým kytkám.

Vesnicí se rozezněl zvuk rohu, jež informoval obyvatele o tom, že samotný obřad začíná. Nebylo Vikinga, který by tady nebyl – i ti, kteří by v tuhle dobu byli na lovu, si na chvilku odpočinuli od svých povinností a přišli se podívat, jak jejich náčelník řekne ano své nastávající.

Všichni tři draci zmlkli a obrátili pozornost k oltáři. Tlamoun a Gothi stáli uprostřed, vesnická léčitelka se opírala o svoji hůl a její dráčci byli někde zalezlí. Alespoň jednou. Náčelníci z okolních kmenů byli usazeni na dřevěných židlích hned v první řadě a Bezzubka cítil jejich pohledy.

Tlamoun si odkašlal a spustil proslov, až přehnaně rozsáhlý. Bezzubka poslouchal jen krátce a poté natočil uši tak, aby to nemusel slyšet.

Musel uznat, že Škyťák vypadá opravdu báječně. Jeho černý oblek zdobily jeho a Rasčiny šupiny, úhledně srovnané, takže jeho světlejší tvořily na zádech znak Blpu a Rasčiny tmavší znak obepínaly. Bezzubka tím byl doslova uchvácen a musel si představit, že to muselo dát pekelnou práci, znak sestavit a nakonec šupiny přichytit na látku. Začínal přemýšlet, jak asi bude vypadat Astrid.

Nemuseli na ni dlouho čekat. Tlamoun dokončil proslov. Zprvu byli všichni až otupělí, jak dlouhá to byla řeč, ale hned se probrali, když se opět rozezněl roh. Návštěvníci jako na povel obrátili hlavy k uličce, která zůstala mezi jednotlivými řadami stojících Vikingů, a po které přicházela Astrid. Byla vedena svým strýčkem Finnem, ale to, že ji doprovázel, nebylo to, co jako první přitáhlo pozornost úplně všech.

Byla to Astrid sama. Ve svatebních šatech vypadala naprosto úchvatně, ještě lépe než Škyťák. Vlasy protentokrát neměla po vikinském způsobu svázané do copu, ale měla je volně a splývaly jí přes ramena. Už jen to by přinutilo každého vydechnout obdivem.

Šaty samotné byly čistě bílé a sahaly Astrid po kotníky. Neměla žádný závoj, ale ten ani pořádně nepotřebovala. Šaty byly ušité z jedné exotické látky, kterou dovezl kupec Johann, a která byla opravdu velice drahá, zvláště v oblastech Blpu. I tak za ni byli ochotni zaplatit.

Kolem Astridina pasu byl na šatech zavěšen pásek ze Stormflyiných šupin; a nebyly to jen její šupiny. Dole, až u dívčiných kotníků byly připevněné Bezzubkovy šupiny, stejně tak Rasčiny. Světlejší a tmavší odstín se střídal. Stormfly se vedle Bezzubky potěšeně začepýřila.

Celkově vzato byla opravdu nádherná a vypadalo to, že i ona si to myslela. Nodr s Nočním Běsem se po sobě podívali a beze slov věděli, co si ten druhý myslí. Ještě nikdy neviděli Astrid tak šťastnou.

Finn ji vedl uličkou pomalu, aby si ji lidé mohli prohlédnout, ale ani to Astrid nevadilo. Jak později poznamenala, proč by taky mělo, že?

Škyťák při pohledu na ni bezděčně polkl. A nebyl jediný. Mnoho zde sedících hostů určitě udělalo to samé.

Protože pozornost byla až doteď věnována pouze Astrid, málokdo si všiml dvou malých děvčat, která měla prosté šaty, a házely na zem jemně obroušené dračí šupiny. Ty staré a nepohodlné draci rádi odevzdali. Tlamoun je pak v kovárně obrousil, když měl Škyťák práci. Byly všech barev a jako pozadí za dokonalou Astrid se hodily báječně.

Došli k oltáři a Finn Astrid pustil a sedl si na volnou židli vedle Valky, která tam pro něj byla přichystaná. I družičky odstoupily a posadily se. V tento moment tam byli jen Škyťák s Astrid a za nimi tiše stáli jejich draci. Bezzubka se tak ponořil do té sváteční atmosféry, že mu již ani nevadil věnec na hlavě.

„Škyťáku Strašný Tresko třetí, přísaháš, že budeš Astrid Hoffersonovou brát jako svoji, chránit ji v dobách dobrých i zlých a nenecháš na ni nikoho vztáhnout ruku?" Z Tlamounových úst tohle vyznělo opravdu divně.

„Přísahám," odpověděl Škyťák. Jeho ten podivný proslov vůbec nerozhodil. Lidé to asi brali trochu jinak než draci, kteří se po sobě nerozhodně podívali. Žádný z nich ale nechtěl obřad přerušit, tak sklopili pohled a vyčkávali.

„Astrid Hoffersonová, přísaháš, že budeš brát Škyťáka Strašného Tresku třetího jako svého a být mu dobrou ženou a matkou jeho dětí?" Tlamoun se rychle podíval na papírek, kde měl otázky napsané a ujistil se, že vše řekl správně.

„Přísahám," odpověděla Astrid. Měla nutkání vzít Škyťáka za ruku, ale ještě tomu odolala.

„Pak se tedy můžete políbit," řekl Tlamoun a Škyťák s Astrid tak opravdu udělali. Podle Bezzubky to potom byl rozhodně ten nejvášnivější polibek, který u nich kdy viděl. I teď mu připadalo trapné, dívat se na ně, ale vzhledem k okolnostem by bylo trapnější se na ně nedívat.

Dav úžasem vydechl. Bezzubka si mohl představit, jak některé ženy touží po romantické svatbě, jako je tahle. Už jich pár zažil a ženské osazenstvo se při většině chovalo naprosto stejně.

„Pojďte nahoru do Velké síně," pobídl je všechny Škyťák, „je čas na hostinu." Spolu s Astrid se v čele zástupu vydali do horní části vesnice, draci šli za nimi mlčky. Až poté, co se všichni pohodlně usadili v obří hale a jednotlivci chodili přát Astrid se Škyťákem mnoho štěstí, se rozpovídali. Přidal se k nim i Cloudjumper.

„Zítra se odlétá," řekl téměř s nezájmem.

„Jop," odpověděl Bezzubka a pohledem zkoumal číši, která stála před Škyťákem na stole. Cítil, jak vedle něj Stormfly natáhla krk, aby slyšela co nejlépe. Nevěděl, co dělá Rask, ale jak byl obeznámen se sluchem Nočních Běsů, nepotřebovala nijak měnit polohu, aby dokonale slyšela každé slovo.

Cloudjumper si mladšího draka zvědavě prohlížel, až nakonec došel k názoru, který Stormfly hluboce zasáhl.

„Sundej si ten věnec, vypadáš v tom hrozně," nařídil a Bezzubka s radostí poslechl. Květiny skončily v ohni. Nodr zalapal po dechu.

„Vždyť mu to slušelo!" namítl a Cloudjumper nespokojeně zavrtěl hlavou.

„Neslušelo. Květiny jsou pro samice," oponoval jí Stormcutter a Bezzubka se přidal: „Konečně někdo, kdo se mě tady v té vesnici taky zastane!"

Stormfly se zhluboka nadechla, aby přežila šok, a v té chvíli se Rask pohnula. Beze slova se zvedla a zamířila k východu z Velké síně. Bezzubka se za ní ohlédl, ale nebyl si jistý, jestli zde musí jako svědek zůstat.

Valka sedící na židli před nimi, jeho obavy asi vycítila, protože se obrátila.

„Vaši úlohu svědků převezmu já s Tlamounem. To není něco, co byste mohli vidět," pohladila ho po hlavě a nevynechala ani Stormfly. Na jednu stranu byl Bezzubka velice rád, že nebude muset zažít upevnění svazku, ale zároveň si bude muset najít alternativní místo na spaní. Samozřejmě se po nějakém v týdnu sháněl, ale nakonec ho napadlo jen letět do akademie. Ve Velké síni budou Vikingové pravděpodobně oslavovat až do rána a do stájí se mu nechtělo. I Rask s tímhle menším problémem obeznámili, ale trochu pozdě.

Bezzubka vstal a ještě jednou se podíval na Astrid se Škyťákem. Ti dva se právě něčemu smáli a nevnímali pořádně okolí. Drak by s nimi ještě rád strávil více času, ale tohle byla noc opravdu jen pro ně. Nebylo by na místě jim ji kazit.

„Omluvte mě," obrátil se na Stormfly a Cloudjumpera a zamířil za Rask k východu. Slyšel Stormcutterův tichý smích. Potom se Cloudjumper zabral do rozhovoru se Stormfly, očividně o velice zajímavém tématu

Cestou prošel Noční Běs kolem dračích jezdců. Dvojčata seděla na jedné straně a vedle Rafany měl své místo ještě Eret. Naproti nim seděli Rybinoha se Snoplivcem. Všichni dávali Eretovi nějaké rady a tipy ohledně různých dračích ras a bývalý dračí lovec hltal každé jejich slovo. Tu a tam upili ze svých číší.

Procházejícího Nočního Běsa si nevšimli a hlasitě – stejně jako ostatní Vikingové v síni – si vyměňovali názory. Bezzubka kolem nich v rychlosti prošel.

Až když vyšel ven, uvědomil si, jaké uvnitř bylo dusno a jak to tam zapáchalo. Tady venku byl osvěžující chlad a čerstvý vzduch, který drak opravdu přivítal. Zhluboka se nadechl a zachytil přitom Rasčin pach.

Vydal se po stopě. Ve sněhu za sebou zanechával viditelné stopy. Rask nemohla jít daleko, byl si tím jistý.

Vesnice byla naprosto vylidněná. Nikde nebylo ani živáčka, všichni byli pravděpodobně na hostině.

Možná to bylo i celkem dobře. Draci postávali v osamělých skupinkách, ale bylo jich tam pomálu. Většina jich už určitě spala, na hostině, ačkoliv si to nemuseli uvědomovat, strávili velkou část odpoledne a večera. Teď, když se brzy smrákalo, byla všude tma.

Bezzubka sledoval Rasčin pach. Za těch pár dní ho už dokonale znal a neměl problémy s jeho rozeznáním od ostatních. Rask podle všeho směřovala za Velkou síň, do míst, kde byl perfektní výhled na moře.

Bezzubka se vydal za ní, i když vlastně vůbec nevěděl, jak bude reagovat. Třeba chtěla být jenom chvíli sama. Noční Běs však cítil, že problém musí mít kořeny hlouběji. Už několik dnů se mu zdálo, že se Rask chová trochu jinak. Možná to bylo tím, jak nacházela sama sebe, ale i tak to Bezzubkovi nedalo. Jeho instinkty udeřily a on chtěl vypátrat, co dračici trápí.

Blížil se potichu, když si uvědomil, že zadržuje dech, zhluboka vydechl. Nepotřeboval, aby si Rask myslela, že je nějaký vetřelec. Nemusel být zticha, ale ani nemusel dělat zbytečný rámus.
Obešel roh Velké síně, odkud byl slyšet zpěv a to, jak různí Vikingové pokřikovali. Bezzubka ale věděl, že za zatáčkou to už nebude tak hlasité. A o kousek dál, v místě, kam se domníval, že Rask šla, to už nebylo slyšet vůbec. Tam byl naprostý klid, perfektní pro myšlení.

Noční Běs se prosmýkl kolem jednoho trámu. Na chvilku se zadíval na obzor, směrem, kterým se nacházel jejich ostrov. Akorát že právem by měl být dvojčat, nebýt jejich předka Magnuse. Potom se to ale vyřešilo a ostrov byl všech dračích jezdců. Ano, a ještě Nočních Terrorů. Bezzubka pochyboval, že se tam v brzké době vrátí.

Jeho čich ho opět nezklamal. Rask seděla na kraji útesu a koukala se na moře, na jehož vlnách se odrážela zář měsíce. Když Bezzubku zaslechla, otočila hlavu a mlčky mu uvolnila místo k sezení. Samec si přisedl a chvilku se jen tak dívali na krajinu. Nakonec však Bezzubka promluvil.

„Něco tě trápí, je to tak?" zeptal se a Rask si pomyslela, že asi musí vypadat opravdu zoufale. Kdyby tak věděl, kolik věcí mě trápí, zasmála se v duchu. Pomalu přikývla.

„Ale to je v pořádku, nechci ti přidělávat starosti," řekla Rask rychle. Bezzubka nadzdvihl obočí.

„Tak tebe něco trápí, ale je to naprosto v pohodě, tam tady budeš chodit a předstírat, že se nic nestalo?" otázal se naštvaně. Bylo od Rask sice pěkné, že mu nechce přidělávat starosti, ale to on byl Alfa a to on se o ni měl postarat. To by udělal, i kdyby Alfou nebyl.

Noční Běs svěsil hlavu.

„Jen že..." nadechla se Rask a Bezzubkovi se zdálo, že trochu přerývavě dýchá.

„Všichni tady jste kamarádi, ale už jste spolu dlouho a bavíte se o věcech, o kterých nemám ani ponětí, že existují. A když mi to musejí vysvětlovat, připadám si jako přítěž," vychrlila ze sebe Rask. Oči se jí už zase trochu leskly.

Bezzubka si nemohl pomoct, potřeboval ji nějak uklidnit. Přikryl ji křídlem a bokem se přitiskl na ten její.

„Už jsem ti jednou říkal, že na Blpu nejsi přítěž," pronesl káravě. Rask se svým křídlem a bokem přitiskla na něj a Bezzubkovi se v hrudi rozlilo příjemné teplo.

„Je tady spoustu draků, kterým musíme vše vysvětlovat, ale brzy zapadnete všichni. Jen to chce čas," uklidňoval ji. Spoustou draků nemyslel pouze draky od Draga, ale všechny z Dračí hory. Bylo jich tolik, že to bude opravdu dlouho, než zapadnou a zvyknou si na Vikingy, ale Bezzubka byl přesvědčen, že to dokážou stejně jako ti, kteří byli v hnízdě Rudé Smrti. Samozřejmě Bezzubka měl jistou nevýhodu pochopit to, protože patřil ke skupině draků oficiálně vycvičených na Blpu a během hodin se Škyťákem se s ním seznámil nejen jako s jezdcem, ale poznal, jací lidé jsou.

Rask se na něj podívala a hlavou se mu otřela o krk. Tyhle hrátky přestávaly být v přátelských mezích. Oba dva si to uvědomovali, ale nic se s tím nepokoušeli udělat. Prostě nechali situaci vyvíjet tak, jak byla.

„Takže neboj, opravdu zapadneš," zopakoval Bezzubka a natáhl zadní nohu, protože mu trochu dřevěněla. Z druhé strany budovy k nim dolehl smích. Průvod už se určitě musel vydat zpátky.
Rask se podívala na moře.

„Je tady moc pěkně," řekla zasněně. Bezzubka mohl jen souhlasit. Bylo tam opravdu moc příjemně, jediné místo, kde by se mohl cítit lépe, byla jen rokle a Dragon Edge. Trochu se mu stýskalo po zvídavých a většinou hravých Nočních Terrorech. Ovšem některé draky už nechtěl v životě vidět.

„Můžeme tu zůstat přes noc," navrhl Bezzubka, „sice bude zima, ale to by snad nevadilo, ne?" Pozvedl obočí a čekal na odpověď.

„Nebo se můžeme vrátit do Velké síně, ale tam to pravděpodobně bude smrdět alkoholem," zamyslel se starší Noční Běs, „anebo jsou tady ještě stáje."

„Spíme tady," rozhodla Rask a tentokrát jí v modrých očích přeběhly ďábelské jiskřičky, „ale asi mě budeš muset hřát." Byla to trochu zlomyslná výzva, ale Bezzubka se rozhodl ji přijmout.

„Tak lehej," vybídl ji. Aby pravda byla vyřčena, Rask nevěřila, že se k tomu odhodlá, ale byla potěšena, jak se to celé vyvíjelo. Něco uvnitř jí napovídalo, ať pokračuje ve hře. A tak si lehla na zem. Zatřásla se, protože země byla opravdu chladná.

Bezzubka zavrtěl hlavou.

„Vstaň a sleduj mě," nakázal a Rask se opět zvedla. Nutno dodat, že za to byla ráda, když tam už nemusela ležet. V očekávání se na druhého draka podívala.

„To musíš takhle," řekl Bezzubka a ukázal jí, jak se svou slabší plazmou ohřívá zemi. Sníh kolem se rozpustil a zbyla jen zmrzlá tráva, kterou později Bezzubkův plamen zahřál natolik, že i ona rozmrzla. Rask to zkusila po něm. Byla rychlý žák.

Konečně si znovu lehla. Tentokrát to nebylo nepříjemné, protože země byla zahřátá. Bezzubka si lehl vedle ní a ocas obtočil kolem obou. Levé křídlo složil a tím pravým Rask přikryl. Chvilku se jen tak dívali na moře.

„Poletíš zítra s námi nebo zůstáváš?" zeptal se Bezzubka nevinně. Sám si přál, aby Rask letěla s jeho skupinou, ale nemohl ji k ničemu nutit. Většina draků od Draga letěla s ním, protože si u něj připadali více v bezpečí než u Cloudjumpera. Ale kdyby se výpravy nerozdělily, ostrov Rudé Smrti by je všechny nepojmul, zvláště proto, že se po boji zmenšil, když královna narazila do země a způsobila explozi.

„Asi poletím s vámi," odpověděla Rask, „nechce se mi tady zůstávat. Lidi jsou fajn, ale jenom bych překážela. A oni mají své vlastní svátky." Bezzubka uznával, že v tom má celkem pravdu. Tohle bylo vlastně poprvé, co letěl s ostatními, jindy byl na Blpu hlavní atrakcí pro děti. Ovšem jen pokud nebyl nablízku Škyťák. To většinou relaxovali - a jak jinak, bylo to ve vzduchu.

„A se kterou skupinou? Mojí nebo Cloudjumperovou?" zeptal se nedočkavě Bezzubka. Když se Rask rozmýšlela, na chvilku zauvažoval, jestli náhodou nepoletí na Dračí horu. Ale u Cloudjumpera většinou byla nervózní a doufal, že to tak nebude.

„Asi s tvojí," odpověděla Rask, „na Dračí horu se mi moc nechce, zvláště po tom, co jsme našli tu mrtvolu. Navíc bych docela ráda viděla místo, kde vás držela královna."

Bezzubka vydal zvuk podobný smíchu.

„To toho moc neuvidíš. Po bitvě se ostrov zmenšil a je mnohem přívětivější. Sopka ani jeskyně v ní už nejsou k mání. A to je dobře," objasnil.

„Ale stejně Stormfly říkala, že je to tam krásné. Abych pravdu řekl, od bitvy jsem tam nebyl, ani o Snoggletogu."

Rask zvědavě zvedla obočí.

„Proč ne?" zeptala se. Bezzubka jí jen před očima zamával koncem ocasu, aby viděla falešnou ploutev.

„Ale vždyť můžeš létat sám," namítla zmateně. Bezzubka chápal, že to pro ni musí být matoucí.

„Tenkrát jsem mohl pouze se Škyťákem na hřbetě," vysvětlil, „ale když se stal náčelníkem, dal mi tuhle, se kterou mám naprostou volnost, abych mohl létat sám, protože má jiné starosti."

Rask přikývla. Skoro každý večer, když Bezzubka ještě nebyl doma, sledovala mladého Vikinga, jak si rve vlasy. Dokonce jí párkrát vykládal, kolik toho bylo. Matně si pamatovala, že nějakému Škopkovi museli zkontrolovat nohu, protože mu na ni spadl kus Bewilderbeastovy kly. Zapamatovala si to, protože u toho Škyťák vykládal nezměrné nadávky na Draga a jeho Bewilderbeasta. I ona k tomu souhlasně vrčela, protože je nesnášela stejně jako on.

„Tak asi půjdeme spát," navrhl Bezzubka a hlavu si položil na zem. Stále byla pěkně teplá.

„Zítra nás čeká perný den. Dobrou noc."

„Dobrou," řekla Rask a svoji hlavu položila vedle té jeho. Možná u sebe byli až moc blízko, ale jim to nevadilo. Protože si uvědomili, že mají toho druhého opravdu rádi.

nh�h6D�