„Bezzubko!" Jmenovaný Noční Běs se s trhnutím probudil a zamžoural k zatáčce k Velké síni. Jemně dloubl nosem do Rask a ospale se postavil.

Rozešel se směrem, odkud Cloudjumper volal. Jeho hlas by poznal kdekoliv. Než ho ovanul studený ranní vzduch, trochu se potácel, až potom se zcela probudil. Rask teprve zvedla hlavu, když zatáčel.

„Bezzubko!" zavolal Cloudjumper znovu a tentokrát se k němu přidala Stormfly. Noční Běs protočil oči. Vždyť už jdu, pomyslel si vztekle, asi mě nemůžete nechat probudit, co?

Prosmýkl se kolem trámů a vyhnul se kamenům, až seskočil u Velké síně. Většina draků byla shromážděna na návsi, stále se ještě krmili.

„Už je čas," vypustila Stormfly kus dýmu, „všichni jsou vzhůru, čeká se jen na to, až přijdou."

„Tak to bychom je asi neměli nechat čekat," okomentoval to Bezzubka, zaklonil hlavu a zařval.

Draci, kteří tam ještě nebyli, vykoukli a bez protestů se vyhrnuli ven. Mláďata poskakovala mezi nimi a poletovala od jednoho k druhému a kousala do všeho, co se dalo.

Rask vykoukla zpoza Velké síně a připojila se k drtivé většině draků, kteří čekali na další pokyny, i když jim byly udělené Bezzubkou už v týdnu. Pro jistotu je ještě zopakoval.

„Draci z Dračí hory poletí s Cloudjumperem, od královny do starého hnízda a ti od Draga si můžou vybrat," zopakoval Bezzubka velmi stručně již řečené pokyny, „nějaké dotazy?"

Nikdo se neozval, a tak Noční Běs se Stormcutterem vyskočili do vzduchu a rozdělili se. Draci je následovali, v Bezzubkově skupině byli spíše Zipáci, Děsovci a běžné rasy, ta Cloudjumperova byla o trochu pestřejší.

Rozloučili se a Bezzubka zamířil k západu, Cloudjumper k jihu. Draci se rozdělili a obě skupiny se od sebe začaly vzdalovat.

Draci od Draga se drželi vzadu, Bezzubku nijak nepotěšilo, že s nimi letí i Lax. Šedý drak byl úplně poslední a zdálo se, že se s Eldurem, Děsovcem taktéž zachráněným z řad Dragových draků, dobře baví. Rask se držela kus od nich, ale probojovávala si stádem cestu dopředu, za draky z akademie a za Bezzubku.

„Víš, kudy se tam dostaneme, že?" ujišťovala se Stormfly, když vedoucího Nočního Běsa dohnala.

„Stormfly, létal jsem tady kolik let," protočil Bezzubka oči, „myslím, že i po pěti letech dokážu najít cestu na ten zpropadený ostrov."

Stormfly rozhořčeně mávla křídly.

„V tom případě bych ti měla říct, že máš špatný kurs," varovala ho a Bezzubka svoji chybu rychle napravil a kurs srovnal.

„Letěl jsi směrem k Dragon Edge," řekla Flákota, která měla co dělat, aby držela jeho tempo.

„To bude zvykem," pokrčil rameny Bezzubka a ještě víc zatočil, „i když to není špatné místo."

Rask je v tu chvíli dostihla a jen tak letěla vedle Bezzubky a Stormfly.

„Rask, moje milá, co tady děláš?" vyjekl Tesák, protože na vteřinu zavřel oči a najednou tam měl Nočního Běsa.

„Promiň, vyděsila jsem tě?" obrátila hlavu, ale nezpomalila.

„Ne, vůbec ne," odvrátil pohled Děsovec a rozhodl se, že nemá cenu zdržovat se vpředu, tak nechal křídla otevřená a pomalu sestoupal k Fanghookovi, se kterým se začal bavit o tom, jak si bývali Gustav a Snoplivec podobní. Teď, když bylo prvnímu mládenci osmnáct, se chtěli s Fanghookem připojit k ochraně Blpu. Před časem Škyťák rozhodl, že už jsou připraveni zahájit dračí výcvik, a teď ho měli téměř za sebou a chtěli se aktivně podílet na obraně.

„Jak dlouho tam budeme?" zeptala se Rask. Bezzubka nevěděl, jediné, co bylo pozitivní, byla loď, kterou sem Skullcrusher s Tesákem před čtyřmi dny na jeho pokyn dopravili. Na Dračí horu poslali také jednu, aby se draci mohli brzy vrátit. Lodě tam od prvního společného Snoggletogu posílali každý rok, což byl Škyťákův nápad. Všichni s ním nadšeně souhlasili, takže od té doby tam v tuhle dobu bývala jedna z menších lodí, kterou si Vikingové mohli dovolit postrádat.

„Čtyři dny?" odpověděl na otázku neurčitě, „možná týden. Záleží, jak se to vyvede." Stormfly mu to potvrdila.

Bezzubka je vedl vysoko, takže se nemuseli proplétat skalisky, u čehož už pár draků v minulosti zemřelo, když narazili. Starší draci toto jeho počínání ocenili pochvalným vrčením. Koneckonců Bezzubka ty skály sám neměl příliš v oblibě, hlavně když do nich se Škyťákem při zkušebním letu málem narazili. Od té doby se jim snažil vyhýbat, pokud to šlo.

Konečně se před nimi rozprostřel výhled na ostrov. Draci, povzbuzení tím, že byli blízko cíle, zrychlili a Bezzubku předběhli. Protože tam mladý Noční Běs v podstatě neměl co na práci a nebyl unavený, neobtěžoval se ani mávnout křídly. Stejně už bude jen plachtit. A tak ve vzduchu zůstal jen on, Rask a draci od Draga, kteří si vyměňovali rozpačité pohledy.

Pomalu sestupovali. Trvalo jim to ještě hodnou chvíli, než přistáli, to už rychlí jedinci jako Stormfly byli ve svém vlastním chráněném místě a začínali klást vejce. Bezzubka to ještě nikdy neviděl, takže odvrátil pohled a zamířil na druhou stranu ostrova. Bohužel se dračí populace Blpu tak rozrostla, že všude byli draci. Noční Běs znechuceně ohrnul horní pysk a lehl si čelem k moři, aby se nemusel dívat. Připadalo mu to trapné.

„Můžu se přidat?" ozvalo se za ním, „takovéhle scenérie taky nejsou zrovna můj šálek kávy."

Bezzubka se otočil a zavrtěl ocasem. Rask to pojala jako ‚ano' a lehla si vedle něj. Noční Běs měl ale otázku.

„Kávy? Co to je?" zeptal se zvědavě, protože to slovo ještě nikdy neslyšel. Připadalo mu cizí a - co bylo nejdůležitější – neuměl si pod ním nic představit. Rask vykulila oči, ale potom si uvědomila, že draci z Blpu nikdy nebyli tam, kde ona.

„Káva je lidský nápoj z jihu," odpověděla a najednou se zamračila. „Nebo to bylo ze západu?" Nemohla se na tom shodnout, proto frustrovaně zaklonila hlavu a vydechla.

„Už se v tom ztrácím. Byli jsme na tolika místech, že jsem ztratila orientaci. Prostě je to lidský nápoj tmavě hnědé barvy. Myslím, že je docela hořký, protože lidi vždycky dělali takové směšné grimasy, když se ho napili," vzdychla a zkusila udělat podobný výraz, aby tomu Bezzubka nějak porozuměl. Ukázkově se jí to nepovedlo, ale kamaráda alespoň pobavila.

„Chápu," smál se Bezzubka a chtěl se jí zeptat na to, co nového ještě viděla, pokud by jí to nevadilo, ale zatím ho tak zmáhal smích, že na to úplně zapomněl. Rask na tom nebyla o moc lépe.

„Teď je to tady celkem pěkné," řekla, když se konečně oba uklidnili, s pohledem upřeným na pískové pobřeží.

„To ano," vydechl Bezzubka, „ale stejně to tady přináší špatné vzpomínky."

Rask najednou sklopila pohled a předstírala, že něco zkoumá v písku, když Bezzubka opět promluvil: „Dlouho jsme si mysleli, že jsem poslední Noční Běs, než jsme našli tebe."

Dračice se zatvářila překvapeně. Už byla obeznámena s tím, že ona a Bezzubka jsou jediní dva draci tohoto druhu v celé této oblasti, ale slyšet to od toho zdánlivě posledního jedince znělo divně.

„Ale teď už nejsi," namítla. Bezzubka se na ni žlutozelenýma očima podíval.

„Jen mezi námi, někdo rozšířil klepy," vrhl nenávistný pohled na jeden ze vzdálených výběžků, kde podle něj byli Stormfly a Tesák, „o nás dvou, že jsme..."

Hlas se mu zadrhl a nevěděl, jak pokračovat.

„Že jsme... Však víš," odkašlal si nervózně, „takže abychom si to ujasnili..." V ten moment mu zčervenaly uši a tváře mu přímo hořely.

„Mám tě ráda," skočila mu Rask do řeči, rudá barva v kontrastu s jejíma modrýma očima. Tohle byla poslední šance, aby něco řekla. Bezzubka se úlevně usmál.

„Abych pravdu řekl, já tebe taky," vymačkal ze sebe a najednou jako by z něj spadla obrovská tíha.

„Nemůžu uvěřit, že jsem tohle vážně řekla," okomentovala poslední momenty Rask a Bezzubka přitakal: „Já taky." Podívali se na sebe a rozesmáli se.

„Takže co to z nás vlastně dělá?" zajímala se samice a samec pokrčil rameny.

„Nevím, řekl bych, že zatím nic," odpověděl a rychle pohledem přelétl krajinu za nimi. Vypadalo to, že všichni draci jsou... ehm... zaměstnáni.

„Neměli bychom to změnit, aby na těch klepech byla aspoň nějaká pravda?" zasmála se Rask nad jeho nakrčeným nosem, když se zase podíval na moře. Za jejich zády se ozývaly skřeky draků.

Bezzubka se zaklonil hlavu a podíval se na pár mráčků na nebi.

„Hm... možná," řekl a posunul tlapy z jednoho místa. Protože na ostrově bývala sopka, byla země stále vyhřívaná a jemu to celkem vadilo.

Rask položila svůj ocas na ten jeho. Bezzubku to zase zaskočilo, protože cítil obě její ploutve, kterými lehce pohybovala. Bylo to úžasné, jako by měl zase obě ocasní ploutve.

A pak... pak přitiskl svůj nos na ten její. V dračím světě to byl ekvivalent polibku. Rask se nejdříve rozšířily oči překvapením, ale potom je slastně zavřela a jen si to vychutnávala.

„To bylo... báječné," vydechla, když se na sebe opět podívalo. Nezasvěcenému by mohlo připadat, že neexistují žádní Noční Běsi, ale Rudí Běsi, takhle tak oba vypadali.

„Promiň," omlouval se Bezzubka. Chtěl jí nějak šetrně vysvětlit, že to byl instinkt, ale nenacházel vhodná slova.

Rask se k němu přitulila a zavřela oči. Cítila se v bezpečí, že konečně našla místo.

Ani si neuvědomila, že usnula. Bezzubka měl příjemně teplé šupiny a ty jí k tomu dopomohly. Starší Noční Běs ji celou dobu chránil. Bylo odpoledne a Bezzubka jen tak podřimoval. Vypadalo to, že ostatní draci mají spoustu práce s mláďaty. Neopustí hnízdo dřív než zítra, takže oba Noční Běsi měli dostatek soukromí, pokud by se nenašel nějaký drak od Draga nebo někdo, kdo by sem náhodou šel lovit ryby.

Když se Rask probudila, Bezzubka byl vzhůru a rozhlížel se po obzoru. Dračice zůstala v pozici, ve které byla, a sledovala ho. Muselo se mu stýskat po Blpu. Nedovedla si představit, jak by sem ona nedokázala létat každý rok, ale chápala Bezzubkovy důvody. Sama se také nechtěla vracet k Dragovým lodím. Něco podobného to muselo být i s Bezzubkou, jen s tím rozdílem, že jeho vzpomínka byla starší. Rask si však uvědomovala, že i staré vzpomínky mohou lámat srdce a otevírat rány.

„Bezzubko?" zašeptala potichu. Noční Běs obrátil hlavu a podíval se na ni.

„Hm?" zabručel, ale ne nevrle.

„Nepůjdeme se projít?" nadhodila Rask a brzy už oba vstávali. Bezzubka si protáhl zadní nohy a švihl ocasem. Rask dělala to samé, protože po několika hodinách v jedné pozici byla ztuhlá.

Pomalu šli po pobřeží a tlapy se jim bořily do písku. Draci tady moc nebyli, jen několik, co jich letělo nalovit ryby pro mladé. Zakrátko se písčitá pláž změnila na kamenitou a Bezzubku zachvátily nepříjemné vzpomínky na vikinskou loď, na které je měl dovést právě sem - a což také udělal, vzhledem k tomu, že neměl zrovna moc na výběr. Ale to Rask nemusela vědět. Někdy jí to poví.

Ušli už pořádný kus a Bezzubka tušil, že se dostávají k pramenům, kde se mláďata líhla. Tam se pobřeží měnilo v menší skálu, takže museli vyskočit nahoru. Rask se rozhlédla a obdivně vydechla. Hemžilo se to tam draky různých barev a velikostí, ale největší pozornost přitáhli ti malí drobečci, kteří ke svým matkám hladově natahovali krčky.

Jeden Nodr pobíhal sem a tam, svých pět mláďat nestíhal krmit. Bezzubka se vrhl do laguny, kde uviděl pěknou rybu. Nemohl ho přece nechat se trápit. Zuby rybu chytil a položil ji Nodrovi k nohám. Ten vděčně zaskřehotal, vzal ji do tlamy a zamířil opět k mláďatům, která se na jídlo lačně vrhla.

„Rád pomáháš?" zeptala se Rask, když se k ní opět připojil. Šli přes skaliska, a co chvíli se zastavili, aby obdivovali mláďata. Tady Nodři, támhle zase malí Děsovci, Zipáci... Bylo jich tu požehnaně, že si Bezzubka začínal říkat, jak se na Blp za pár let vlastně vejdou.

„Bezzubko! Tak tady jsi! A Rask! Jdete nám pomoct?" vyskočila na ně Stormfly zpoza skály, až se Bezzubkovi zdálo, že možná leknutím přišel o pár šupin na hřbetě.

„Klidně si je i adoptuju, jenom mě takhle neděs!" zavyl Bezzubka a nakoukl Nodrovi přes rameno.

„Potomek smrti a blesku," zakroutila hlavou Stormfly, „nechápu, jak tě tak mohli pojmenovat." Ustoupila, aby si i Rask mohla prohlédnout tři malé Nodry, kteří se jako ostatní dožadovali potravy. Stormfly jim vyhověla, ale jen po troškách, aby jí stále něco zbylo. Opodál byl Tesák se dvěma mláďaty a Flákota odpočívala nedaleko.

Nodří mláďata byla ve třech různých barvách. Tyrkysový sameček, kterého Stormfly pojmenovala Nezbleu, světle fialová samička se světlou značkou na čele, která trochu připomínala měsíc, dostala jméno Mwezi a potom tady byl zelenomodrý sameček, Razhir. Vypadali opravdu roztomile, ale opak byl pravdou.

Rask i Bezzubka zůstali a měli se co ohánět. Alespoň úspěšně zahnali nudu, když seskakovali k pobřeží a brodili se vodou, aby nachytali ryby. Rask je donášela hlavně Stormfly, ale Bezzubka myslel i na ostatní draky z akademie a cesty s jídlem rozděloval poctivě. Jenže pokaždé, když nachytali pěknou várku, než se vrátili, ryby byly v žaludku - buďto mláďat, nebo dokonce rodičů.

Nakonec byli rádi, že mláďata večer usnula. Tolik hladových krků ještě Rask nezažila. Stormfly se jemně usmála.

„Pořádná makačka," poznamenala a lehla si k Nezbleuovi, Mwezi a Razhirovi a přikryla je svým křídlem. Bezzubka na ni vyplázl jazyk.

„Ty máš co říkat, opravdu. Tys neskákala sem a tam a nenosila ryby. A abys hned potom zjistila, že jsou hned všechny pryč," stěžoval si Bezzubka, ale nemyslel to nijak zle. Vlastně ji chtěl jenom pošťuchovat.

„Zítra to bude lepší," ujistila ho Stormfly, „to už nebudou tak hladoví." Podívala se na Nočního Běsa a v očích se jí blýsklo.

„Ale nechceš si to náhodou vynahradit? Z dětství si nic nepamatuješ, nechceš?" Nadzvedla křídlo. Bezzubka ihned zavrtěl hlavou.

„Ne, myslím, že mámu mi dělat nemusíš," řekl a Stormfly vypustila dým ve stylu vyhrála jsem. Rask se obrátila a ještě jednou seskočila dolů k pobřeží, aby si sama nachytala ryby k večeři. Bezzubka mávl ocasem a při pohledu na ni, jak vytahuje z moře jednu macatou tresku, mu zakručelo v břiše. Stormfly se uvelebila u svých mláďat a také zavřela oči. Po dlouhém dni byla unavená.

Bezzubka se vydal o kousek dál, protože při nejbližším výběžku už nebyly žádné ryby. Všechny se vylekaly a odpluly. Noční Běs by musel zajít dál do vody, a to se mu zrovna teď nechtělo. A tak nechal Rask, ať se plácá daleko od břehu, a vyšel hledat místo, kde by si dal večeři.

Ušel několik kroků a uvědomil si, že je vlastně moc líný (nebo unavený), aby šel dál. Podíval se na Rask, která už očividně byla po večeři a vracela se zpátky, a povzdechl si. Buďto půjde do vody, nebo nebude jíst. A ačkoliv byl opravdu děsně unavený, vybral si první možnost. Raději tu, dokud mu draci shánějící potravu pro své mladé nevyloví celé moře.

Jak se mu celé odpoledne dařilo, teď se nějak nevedlo. Když Bezzubka, naprosto znavený a přející si uložit se ke spánku, vylezl z moře, měl chycené jen tři malé ryby. Ty spolknul všechny najednou a stále to bylo málo. Rozhodl se, že to nechá plavat a skočil na skálu, kde vedle Stormfly a jejích mláďat odpočívala Rask. I ona už měla pevně zavřené oči a pravidelně oddechovala.

„Tak hádám, že dobrou noc," vydechl Bezzubka a lehl si vedle ní. Jakmile to udělal, zavřel oči a v minutě spal jako dřevo.

Ráno se snad ještě nikdy nevzbudil tak, že ho něco tahalo za ucho. Dobře, tahalo je slabé slovo. Cítil se, jako by mu to ucho mělo upadnout, už ho vůbec necítil.

Otevřel oko, aby zjistil, že je ještě tma. To by v zimním období nebylo nic zvláštního, ale i jeho vnitřní hodiny mu říkaly, že ještě není čas vstávat. Jako Alfa byl už zvyklý na časné vstávání a kontroly vesnice, ale tohle... Tohle bylo opravdu moc brzo.

Potřásl hlavou a shodil malého výtržníka na zem. Nebyl překvapený, když viděl zelenomodrého Razhira, jak se sbírá ze země. Stormfly by si líp měla hlídat děti, pomyslel si nevrle a chvilku zápasil s myšlenkou, že by samici probudil, aby jí řádně vysvětlil, že si má mláďata hlídat, ale nakonec se s povzdechem sklonil hlavu k malému Nodrovi.

„Tak co bys hrál, huh?" trochu na něj frkl a mládě zakrákalo. Bezzubka ztuhnul, protože zvuk se rozléhal ztichlou krajinou. Byl si jistý, že tohle minimálně vzbudí polovinu ostrova. Neměl pravdu – naštěstí.

Razhir ještě neuměl mluvit, místo toho vyskočil Bezzubkovi na hřbet.

„Takže pony jízda?" usmál se Noční Běs a pomalu vstal. Cítil, jak se mládě usadilo v dolíku na jeho hřbetě – přesně mezi křídly.

Razhir vzrušeně krákal, když se starší drak rozešel. Užíval si to, i když Bezzubka šel pomalu, aby nespadl. Obešel několikrát spící Stormfly i Rask. Chtěl zůstat blízko nich, protože kdyby se Nodr probudil a nevěděl, kde je jeho mládě, nemusela by z toho vyjít příjemná zkušenost.

Potom si lehl zpátky na zem a čekal, že mládě seskočí, ale ono se zobákem zakouslo do jednoho jeho ostnu na hřbetě.

„Ale no tak!" zaprosil Bezzubka a Razhir se na něj podíval svýma velkýma, nevinnýma očima. Noční Běs zaklonil hlavu.

„To pochytil od tebe," ozvalo se kousek od něj. Stormfly už byla vzhůru a pozorovala jejich interakci. Bezzubka si odfrkl.

„Nepamatuju si, že bych jim dával rady na nevinný výraz," odpověděl, „ti se s ním už narodili."

Stormfly se uculila a odkryla zbývající mláďata. Rychle udělala několik kroků, vzala Razhira do tlamy a položila ho k ostatním.

„Děti," sklonila se k nim, „co říkáte na dobrou snídani, když chytíte tohohle Nočního Běsa?" Zobákem namířila na Bezzubku a ten pochopil, že by měl utíkat. Nodří mláďata, ač se to nezdálo, dokázala být rychlá.

Nezbleu, Razhir i Mwezi nadšeně zavřeštěli, čímž probudili osazenstvo kolem, a rozběhli se k Bezzubkovi. Ten na nic nečekal a s rychlostí blesku se zvedl a pelášil pryč. Ne tak pomalu, aby ho dostihli, ale rychle rozhodně ano.

Vzhledem k tomu, že nadšené vřeštění Nodřích mláďat by probudilo i mrtvého, dospělí draci se začali probouzet a jejich mláďata se chtěla připojit ke skupinové hře. Samice se rozplývaly, jak je Bezzubka hodný, že si s nimi tak hezky hraje, a s radostí mláďata pustily, aby si pěkně pohrál i s nimi.

„Ale ne!" křikl Bezzubka, když se mláďata dostala do jeho zorného pole. Celý ostrov už byl vzhůru, a kdyby draci chtěli ještě spát, nepovedlo by se jim to. Alfa s mláďaty dělali příliš mnoho rámusu.

Noční Běs zahnul za skálu. Ale ani tady nebyl před malými draky v bezpečí. Ti malí rošťáci si našli cestu až sem. Přišli z obou stran. Bezzubka protočil oči.

Vyskočil směrem, kde bylo poslední volné místo. Napadlo ho, že by mohl využít křídla, ale to by bylo vůči mláďatům nefér.

V nejužším místě se na něj mladí draci doslova sesypali. Zezadu ho kousali do ocasu. Bylo jich hrozně moc, a tak ho přibrzdili, což umožnilo těm vepředu na něj skočit.

Po včerejším krmení nebyla mláďata zrovna nejlehčí a v takovém počtu Bezzubku úplně povalili. Mohl být jen rád, že neklovali a nepoužívali drápy, jen na něm stáli, seděli a vzrušeně vrčeli, krákali a skřehotali.

„To už stačí," zavolala na svá mláďata Flákota. Malí Garvani ale ještě nebyli s Bezzubkou hotoví a Noční Běs je nechtěl shodit. Hlavu si položil na vyhřátou zem a jen vnímal váhu všech malých výtržníků.

Nezbleu – aspoň si myslel, že je to on – seskočil a vítězně před ním zařval.

Flákota s Bezzubkou asi jako jediná soucítila, protože přišla až k němu a na své mladé nelítostně zařvala, ať jdou zpátky a nechají ho na pokoji. Po tomhle se zdálo, že se slitovali i ostatní rodiče a přišli si pro svá mláďata.

Rask přišla s nimi a jen se smála. Bezzubka zůstal ležet, i když už byla všechna mláďata pryč. Potřeboval tělu ulevit.

„Ty by ses smála?" zvedl obočí na dračici.

„Promiň," omlouvala se, „jen že to bylo tak roztomilé!"

Bezzubka protáhl zadní nohu. Přitom se mu zdálo, že mu křupla nějaká kost, ale když se později postavil na všechny čtyři, všechno bylo v pořádku.

„Jestli se ti to zdálo tak rozkošné, tak se můžeš příště připojit," řekl a švihl ocasem. Rask se zašklebila.

„Klidně," pleskla svým ocasem přes ten jeho.

Bezzubka se vítězně zašklebil. A pak zvedl hlavu a křikl na mláďata: „Tady máte další oběť!"

Malí dráčci vzrušeně zakřičeli a ignorujíc své rodiče se rozletěli za oběma Nočními Běsi. Rask ztuhla.

„Proč jsi to udělal?" zeptala se zděšeně. Bezzubka se podíval za ni a vyhodnocoval, kolik mají času, než tady budou první mláďata.

„Chtěla jsi roztomilou podívanou," odpověděl a do tlamy se zataženými zuby chytil její ocas.

„Pběž!" vyzval ji trochu neohrabaně, protože s ocasem v tlamě nemohl pořádně mluvit. Rask na nic neváhala a rozběhla se s ním v patách. Když se konečně rozhýbali, pustil její ocas, aby měl větší volnost.

Mláďata si to vychutnávala stejně jako oni. Co pro Bezzubku začalo jako peklo, nyní bylo trochu příjemnější, když nebyl sám, koho honili. Začal se nekontrolovatelně smát a jeho nálada nakazila i Rask.

Běželi bok po boku, než si mláďata nadběhla z druhé strany a obklíčila je. Byly jich stovky.

Noční Běsi, když viděli, že není žádné únikové cesty, se zastavili. Bezzubka jen stál, Rask se možná pokusila vycouvat, ale ve výsledku to dopadlo všechno stejně.

Větší z Nočních Běsů se stále smál, když ho už podruhé váha mláďat přirazila k zemi. Na jeho čele stál s hrdě napjatou hrudí Razhir a Bezzubka si pomyslel, že ten asi bude po matce. Stormfly měla taky takovou soutěživou povahu a někdy mu vadilo, že chce být ve všem nejlepší. On se většinou nemusel ani snažit a letět co nejpomaleji a stejně byl první.

Rask zůstala na zemi hned vedle něho. Mwezi byla taky pravděpodobně po Stormfly, protože zabrala její hlavu a vítězně krákala.

„Tohle byl tvůj skvělý nápad?" zasípala Rask, ale Bezzubka neodpovídal. Pár Garvanů si mu sedlo na čumák a Noční Běs zatnul zuby, když mu ho skřípli.

Všechna mláďata se vítězně šklebila a pravděpodobně si neuvědomovala, že právě šikanují svého budoucího Alfu. I když si ten drak s nimi pěkně hrál, dráčci nevěděli, že mu nemají ubližovat. Bezzubka si řekl, že bude muset matkám říct, aby je krotily. Tedy za předpokladu, že někdy vstane.

Rask byla rozpláclá na zemi a mohla jen sledovat dění. Někdy měla chuť Bezzubku zabít, a to hodně bolestivě. A pomalu. Věděla, že ji to zase přejde, a ve skutečnosti byla ráda, že má druhý drak v jistém rozmezí smysl pro humor.

„Snídaně!" zavolala Stormfly zdálky. A jako by toto slovo bylo magickým zaklínadlem pro všechny malé rošťáky, seskočili ze svých vězňů a začali se pro změnu hnát zase zpátky. Bezzubka měl jisté podezření, že žádnou snídani nedostanou, ale v tenhle moment mu to bylo upřímně jedno. Narovnal se a packou si začal mnout nos.

Rask zůstala ještě chvilku na zemi. Všechny čtyři nohy měla rozpláclé a nevykazovala žádné známky aktivity. Její oči ale živě monitorovaly okolí.

„Ten skvělý nápad jsem si představoval trošku jinak," přiznal Bezzubka pravdivě a kývl na Stormfly, která měla Razhira, Nezbleua a Mwezi pod kontrolou a čekala, až jí Bezzubka potvrdí, že jsou s Rask v pořádku. Když pokýval hlavou, sklonila se k zelenomodrému mláděti a postrčila ho směrem k hnízdu.

„Já taky," řekla Rask a konečně se zvedla.

„Ta mláďata jsou hrozně energická," povzdechla si a sklopila bezradně uši.

„Tys nebyla jiná," uculil se Noční Běs vědoucně, „pravděpodobně ještě horší."

Rask do něj tlapou dloubla.

„Tys musel být taky pěkné kvítko, tak nemluv jen o mně," řekla drze a Bezzubka přimhouřil oči.

„Já byl svatoušek," prohlásil pevně a hrál uraženého. Zavřel oči a zvedl hlavu. Ocas si obtočil kolem těla.

Rask k němu přišla a hlavou se mu otřela o krk.

„Ale no tak," zašeptala, „já to tak nemyslela."

Bezzubka uskočil z jejího dosahu.

„Máš náladu ještě na jednu honičku?" zeptal se hravě. Rask neodpověděla, jen skočila směrem k němu a další šílený běh započal. Tentokrát už Bezzubka využíval plné rychlosti, ostrých zatáček a pomáhal si křídly.

Ze skály seskočil na pobřeží, kde byla malá šance, že by je někdo viděl. Navíc hladová mláďata byla teď u svých matek, ale stále tady bylo reálné nebezpečí, že kdyby je viděla, připojila by se k Rask a podruhé by Stormfly a Flákota nemusely být tak shovívavé.

S ostrovem, jak se ukázalo, nebyl tak obeznámen, jak si původně myslel. Zničehonic se před ním objevila skála zasahující až do moře. Bezzubka zpomalil. O tom kusu horniny netušil, že tam je. Zmateně se začal rozhlížet, jak by se jí mohl vyhnout, aniž by vyskočil nahoru. Rask za ním se rychle blížila.

Nakonec se Bezzubka vrhl do moře. Voda byla studená, ale po noci na ostrově vyhřívaném termálními prameny to byla příjemná změna. Noční Běs začal plavat. Jeho styl zpočátku vypadal jako skoky splašené antilopy, ale potom už nedosahoval na dno.

Rask byla kupodivu lepší plavec než on. Možná za to mohl fakt, že spoustu let žila na lodi. A lodě, jak je dobře známo, jsou většinou na otevřeném moři, takže špatní plavci nebo dokonce neplavci nejsou na palubě vítáni. Anebo byly samice Nočních Běsů šťastnější na všechny vlastnosti.

Bezzubka si toho samozřejmě všiml - když ho chytila a potopila. Větší drak se najednou ocitl pod vodou a hladina se za ním zavřela. Na chvilku začal panikařit, ale rychle si vzpomněl, že draci dokážou být pod vodou velice dlouho. Někteří i dýchat. Takže se uvolnil, ale nechat se táhnout ke dnu se mu taky moc nelíbilo.

Se značnými obtížemi se přetočil. Na souši to bylo mnohem lehčí. Teď mohl vidět Rask, taky celou pod vodou, jak se vítězoslavně šklebí. Bezzubka vypustil kus vzduchu a vytvořil bublinu, která samici proletěla kolem obličeje a nahoru ke hladině.

Rask už asi nebavila honička, ale něco jiného. Lehla si na něj a čekala, než spadnou až úplně ke dnu, což se stalo až po značné chvíli, kdy musela několikrát přitlačit na Bezzubkovo citlivé břicho. Draci mají totiž lehké kosti a přirozeně je to nadnáší. Bezzubka cítil, jak se mu nějaký korál zarývá do zad. Tady dole byly kameny pokryté slizovitou hmotou.

Dračice na něm stále nic nedělala. Možná chtěla vidět, jak dlouho vydrží pod vodou. Potom si málem dal v duchu facku. To byla blbost. Každý vydrží tady dole jinak dlouho a navíc se už zase začínal vznášet nahoru. Rask opět zatlačila na jeho břicho, aby ho udržela dole.

Co-chceš-dělat? naznačil Bezzubka němými pohyby rty a Rask mu stejně naznačila, že můžou pozorovat ryby. Nebo je lovit.

Bezzubkovi svitlo a naznačil: Tak jdeme chytit snídani.

Po tomto z něj dračice konečně slezla a oba začali plavat směrem od pobřeží. Čím dál budou, tím víc ryb tam bude čekat. A oni si vychutnají pořádnou snídani.

To dopoledne si opravdu užili. Jak to začalo ráno špatně s honičkou, se potom obrátilo v zábavu, když se Noční Běsi honili mezi korály, sem tam chytili nějakou nebohou svačinku a osvěžovali se ve vodě. Rask plavala naprosto dokonale a Bezzubku naučila pár způsobům, jak plavat rychleji.

Nakonec vylezli z vody a hodnou dobu se vyhřívali na pláži. Rask ležela na břiše, zatímco Bezzubka na zádech. Užívali si slabého zimního sluníčka, zatímco to spolu s prameny pod ostrovem je vysoušelo. Ještě odpoledne měl Bezzubka na šupinách zaschlou sůl.

Rask se kolem oběda omluvila, že se půjde podívat na mláďata jednoho Zipáka, se kterým se seznámila v průběhu pobytu na Blpu, a odběhla. Ještě stačila Bezzubku plesknout ocasem po čumáku.

Noční Běs se cítil trochu osamělý, když odešla. Vstal a zkusil se projít, ale všude viděl jen dračice a draky, jak se starostlivě starají o svá mláďata a o nic jiného se nezajímají. Bezzubku dočista zaplavila osamělost, až si říkal, jak to vlastně zvládl přežít všechny ty roky zpátky.

Protože jsi měl Škyťáka, posmíval se mu temný hlas Alfa strany. Už ho moc neslýchal, ale když ano, byla to perla. Bohužel, z devadesáti devíti procent to byla perla pravdivá. A byl jsi na Blpu, dodal hlas. Bezzubka si smutně uvědomoval, že je to pravda. Ale teď, když je Alfa, by měl cestovat s ostatními. Co kdyby ho náhodou potřebovali?

Když se blížil ke Stormflyinu narychlo postavenému hnízdu, řekl si, že by si mohl odpočinout. Nebo... Napadl ho ještě lepší nápad. Mohl by se proletět. Potřeboval by si protáhnout křídla. Navíc nemohl zůstat na zemi tak dlouho, když mu svoboda byla jednou odebrána. Nechtěl zůstávat na zemi.

Vyskočil do vzduchu a ovanul ho svěží větřík. Bezzubka blaženě zavřel oči. Volné kusy zaschlé soli vítr odnesl a na šupinách zůstaly už jen ty opravdu zaschlé. Noční Běs měl v plánu párkrát obletět kolem ostrova, aby se uvolnil, ale sotva urazil pár metrů, zezdola se ozval zmatený křik.

Bezzubka se taktéž zmateně podíval dolů. Nechápal, co se to tam děje, ale záhy pochopil. Měl chuť se praštit. Ovšemže se nemohl proletět, byl Alfa, a když se vznesl do vzduchu, začínal tím migraci zpátky. Garvaní mláďata se dole pokoušela vzlétnout a jejich matky je postrkovaly kupředu.

Noční Běs si řekl, že by se asi měl vrátit na zem, aby situaci objasnil všem drakům.

Dosedl na tvrdou skálu a klidně řekl: „Není důvod k časnému návratu." Snažil se mluvit nějak formálně, ale draci jeho náhlý vzlet nechápali. Bezzubka si povzdechl.

„Chtěl jsem se jenom podívat, jestli je kolem ostrova všechno v pořádku," vysvětlil. Nebyla to tak úplně pravda, ale to draci nevěděli. A vlastně ani nemuseli vědět. Navíc, když to teď vyslovil, uvědomil si, že by to nebyl špatný nápad. Ostrov byl sice bezpečný a mohl ho najít jenom drak, stáda se mu dokonce vyhýbala, jelikož stále žili v domnění, že zde přebývá tyranská královna, ale nikdy nebylo špatné se jít podívat.

„V tom případě jste nám to mohl říct," řekla naštvaně jedna samice Děsovce, ale zachovávala si určité meze. Dokonce ani nepoužila výraz Alfa, přestože mu vykala. To bylo dobře, protože si byl Bezzubka jistý, že Rask tady taky někde bude. Při pomyšlení, jak málo by stačilo k tomu, aby se všechno pokazilo, se mu sevřely útroby.

„Nechtěl sem vás vyrušovat, Nax," podíval se Děsovci přímo do očí a on trochu couvl, „máte spoustu práce s mláďaty, ale já žádné nemám."

Nax, temně rudý drak, se začervenala. Všichni věděli, proč Bezzubka nemá žádné mládě. I ona to věděla, ačkoliv žila dlouho jinde a neodvažovala se přijít k lidem.

„To je v pořádku," sklopila podřízeně hlavu, „omlouvám se." Bezzubka kývl hlavou na znamení, že omluvu přijímá.

„Až bude čas k návratu, řeknu vám to," slíbil a draci rozpačitě přikývli. Asi se styděli za to, že si hned neuvědomili, že jde jen o kontrolu ostrova a okolí.

Bezzubka se vznesl do vzduchu. Mohl vidět, jak se draci rozcházejí, jen Stormfly s Tesákem po něm závistivě pokukují. Určitě je mrzelo, že nejdou taky, ale naštěstí měli dost rozumu, aby se za ním nepustili.

Vyrazil kolem pobřeží, než se vedle něj mihl temný stín.

„Šla ses taky proletět?" zeptal se, protože už věděl, že Rask na zemi dlouho nevydrží.

„Můžu s tebou?" zeptala se dračice a Bezzubka v ten moment už kýval hlavou na souhlas.

Letěli mlčky a drželi se v linii u pobřeží. Rask k němu letěla blíž, zatímco Bezzubka si dovolil vzdálit se o hodný kus dál.

Nic zvláštního se neobjevilo a už chtěli letět zpátky, když Rask na Bezzubku dopředu křikla: „Co je tamto?"

Větší Noční Běs zpomalil a nechal ji, aby ho dostihla. Rozhlížel se po horizontu, až našel objekt, který měla dračice na mysli. Nebylo pochyb o tom, že to je loď.

„Poleť za mnou. Tiše," řekl Bezzubka a vyletěl výš. Potřeboval dobrý výhled a nad zády mraky, aby se v případě potřeby mohl schovat. Rask by ho mohla následovat.

Zdálky to vypadalo jako neškodné plavidlo, ale když se oba draci přiblížili, bylo vidět, jak zdevastovaná loď opravdu je. Nebyla to malá obchodní bárka, ale plavidlo obřích rozměrů. Bezzubka z toho měl špatný pocit.

„Podívej!" špitla Rask. Noční Běs věděl, co myslí, a jeho špatné tušení to ještě prohloubilo. Záď lodi byla rozervaná na kusy, zbyly jen třísky. Při bližším pohledu bylo vidět, že ve vodě kolem plavou prkna.

„Co se to tu stalo?" zeptala se zděšeně Rask. Bezzubka jí nechtěl odpovědět, jen nasucho polkl.

Byli už téměř kolmo nad lodí, ale on neviděl žádnou posádku. To bylo divné. Navíc se nezdálo, že by tam byly nějaké zbraně. Bezzubka se obrátil na Rask a zašeptal: „Myslím, že můžeme přistát. Dávej pozor." Dračice kývla a začala se spouštět za ním.

Loď byla na první pohled opuštěná a Bezzubka na chvilku zaváhal, jestli je trosky vůbec unesou. Raději věřil, že ano.

Opravdu je unesla. Jako každé plavidlo se zakymácela a Bezzubka zvedl čenich. Když nasál pach, přimhouřil oči. Byl tady.

Rask si toho pachu očividně taky všimla. Přikrčila se a zavrčela.

„Je to Dragův Bewilderbeast," řekl Bezzubka, „to znamená, že na téhle lodi museli být draci."

„A pokud ano, tak už tady nejsou," dodala Rask a přistoupila blíž k Bezzubkovi.

„Není tady žádná posádka," prohodila, „ale nemohli plout sami. Buďto jsou mrtví nebo skočili přes palubu."

„A v tom případě by byli mrtví taky, když je tady takhle ledová voda," přihodil větší Noční Běs. Rask přitakala.

Bezzubka se pomalu rozešel k rozmlácené zádi. Pach Bewilderbeasta byl nepříjemný, ale slábl. Musel tady být už před několika dny. Menší drak ho následoval se zubama vyceněnýma a sklopenýma ušima. Pohledem monitoroval okolí.

„Můžeš klidně letět zpátky," připomenul Bezzubka, „pokud ti to tady přináší špatné vzpomínky, nemusíš tu být." Rask na chvilku přestala vrčet a zvedla hlavu.

„Moc bych chtěla zmizet," řekla, „ale pokud byl tady, znamená to, že je blízko Blpu, a je naší povinností oznámit to Alfovi." Bezzubka kývl. Její rozhodnutí chápal. Navíc bylo lepší, kdyby tady byli dva, pro případ náhlého nebezpečí - i když tady na lodi pravděpodobně nebylo. Nebyli si tím ale stoprocentně jistí. Potřebovali to vědět s přesností.

„Pravda," přitakal Bezzubka, „tohle je moc blízko Blpu. Máme teorii, že se snaží znovu sehnat armádu, aby na něj znovu vytáhl - a tentokrát porazil."

Rask zastříhala ušima, ale potom je hned zase sklopila. Moře bylo klidné, ale i sebemenší vlnky vnímala jako pohyby, které je nutno zaregistrovat.

Bezzubka se znovu přikrčil a mířil k zádi. Opatrně našlápl na prasklé prkno a to pod ním zaskřípalo. Rask chytře počkala, dokud kritický úsek nepřešel, a potom šla za ním. Nebylo moudré skákat nebo dokonce letět.

Oba Noční Běsi se tiše přiblížili k prvním rozlámaným kusům. Bezzubka opatrně sklonil hlavu a pomalu se podíval do útrob lodi. Všude bylo temno, ale on mohl vidět, že tam jsou rozbité klece. To se mu nelíbilo.

„Tahle loď asi patřila lovcům," sdělil Rask, která čekala nahoře. Nepotřeboval její potvrzení, že ani ona z toho není nadšená.

„Jdu dolů," oznámil a seskočil. Prkna pod ním zapraskala, ale nezdálo se, že by nějak hrozivě povolila. Bezzubka se rozhlédl po místnosti a hledal nějaké pasti.

„Můžeš," zavolal nahoru na Rask, když se ujistil, že tady žádné nebezpečí opravdu nehrozí.

Místnost byla spoře osvětlená, na záchytných obručích, které zbyly v dálce na stěně, musely viset pochodně, které ji normálně osvětlovaly. Jinak byla ponořená úplně do tmy. V rohu byla jedna zavřená klec. Jako jediná nebyla rozbitá, pravděpodobně proto, že tam v době napadení nebyl žádný drak. Ty ostatní klece vypadaly, že jsou vyrobené z materiálu, který draci nemohli rozbít. Bezzubka si vzpomněl na jednu z Johannových lodí, Reapera, kde byly podobné klece. Tady na lodi musely být vyrobeny ze stejného materiálu.

Rask, která seskočila za ním, slyšitelně zalapal po dechu. Ten pohled ji musel hodně vyděsit. Bezzubka opatrně popošel dál do útrob. Potvrdilo se, že v temné lodi nikdo nebyl. Posádka pravděpodobně vyskočila do moře nebo spustila záchranné čluny. Alespoň tedy měli šanci na přežití.

Bezzubka se vrátil k Rask. Ta neměla tolik odvahy, aby ho následovala dovnitř, raději zůstala tam, kde ještě bylo světlo. I tak to od ní bylo velmi odvážné, vůbec vstoupit na tu loď. Na takovéhle plavidla musela mít špatné vzpomínky.

„Nikdo tady není," švihl Bezzubka ocasem. Chtěl odsud vypadnout, ale nejdřív potřeboval zjistit, jak je to dlouho, co tady Bewilderbeast byl. Nerad by ho potkal. Začínal uvažovat, že draky zavede do bezpečí na Blp, než se sem vrátí. Otočil se k Rask.

„Mohla bys sem přivést Stormfly?" požádal ji a dračice kývla.

„Jako by se stalo," odpověděla a vystrčila hlavu na palubu. Stále to tam bylo ponuré, ale snad ne nebezpečné. Když to Bezzubka prověřil dole, nemusely být žádné pasti ani nahoře. Nebo byly, ale dobře schované.

Starší drak vyskočil na palubu za ní. To už se Rask odlepila od povrchu a rychle zamířila zpět k dračímu ostrovu. Bezzubka se odvrátil a začal čichat ve vzduchu.

Opravdu nemohl určit, jak je to dlouho od návštěvy Dragova zákeřného mazlíčka. Věděl jen, že nanejvýš pár dní. Měl sice dobrý čich, ale netušil, kterým směrem se obří drak vydal, ani kolik draků s sebou měl. Všechno to byly velké otazníky, které mohla vyřešit Stormfly jako zástupce draků stopařů.

Bezzubka vzdal pokus o určení všeho možného a začal se porozhlížet po lodi. Plavidlo to bylo vskutku enormní. Dojem kazil fakt, že to byla loď lovců draků a měla na přídi několik vrhacích strojů. Ani v jednom nebyla síť, Bezzubka si domyslel, že je vyčerpali při pokusu zbavit se Bewilderbeasta.

Plachty dole byly rozervané a cáry látky volně visely z větších kusů. Až nahoře byla plachta kompletní, ale ani tak se nedalo poznat, z jakého kmene lovci byli. Pokud byli vůbec z nějakého kmene. A jestliže byli, nemusel to být jeden z těch Chuligánům známým.

Noční Běs se tlapami opřel o zábradlí a zkontroloval, zda není loď poškozená někde na přídi. Tam nebyla žádná díra. Když plavidlo poprvé uviděl, říkal si, jak je možné, že se nepotopilo. Dragův Bewilderbeast to měl docela dobře vymyšlené, pokud chtěl, aby loď našli, protože díru udělal až nad vodní hladinou, do lodi se tak dostalo jen velmi málo vody. Pokud by ovšem nechtěl, aby loď našli, byl to bídný plán.

„Co se to tady stalo?" To přiletěla Stormfly. Bezzubka se otočil. Rask přistála vedle Nodra a trochu odstoupila, aby si to nově příchozí drak mohl prohlédnout.

Stormfly se jen jednou nadechla a potom se podívala na Noční Běsy. Měla zúžené oči.

„To je Dragův Bewilderbeast!" řekla rozzuřeně. Samozřejmě že byla rozrušená. Draci byli a jsou hrdými stvořeními, kteří si nenechají nic líbit, pokud sami nechtějí. A být někým ovládán - to pro ně byla ta nejhorší potupa.

Bezzubka i Rask oba kývli.

„Nemohla bys zjistit, kam zamířil? Nebo kolik draků s ním bylo?" zeptal se Bezzubka. Jeho tón hlasu byl dost zoufalý; měl proč. Tohle nebyla žádná hra.

„Pokusím se," odpověděla Stormfly a nechala oba draky stranou, když soustředěně čichala, jak na lodi, tak ve vzduchu. Potom slétla k hladině moře a kroužila kolem lodi. Nedařilo se jí najít pach, takže byla nucena dělat stále větší okruhy.

Bezzubka sletěl k ní, aby mu mohla cokoliv sdělit. Nodra tím nijak nerozptyloval - drak byl natolik zabraný do práce, že si ho skoro vůbec nevšímal.

Rask se k nim připojila, nechtěla přijít o nové zprávy, ale taky proto, že se sama na lodi cítila nesvá. Nechápala, jak to tam mohl Bezzubka přežít, zatímco byla na cestě pro Stormfly.

Nakonec se modrá dračice zastavila. Mířila k jihu, což bylo dobře, protože Blp byl opačným směrem. Zůstala u vodní hladiny a zoufale hledala nějaký další pach, který by jí pomohl. Nakonec zklamaně zvedla hlavu a zakroutila jí.

„Míří na jih a je s ním asi padesát draků," řekla Bezzubkovi, „ale víc toho už asi nezjistím."

„I tak díky," podíval se Noční Běs na obzor, „padesát jich mohlo být na té lodi, ale určitě mají někde hnízdo."

Stormfly přikývla, ale nevypadala zrovna nadšeně. Ani Bezzubka se netvářil vesele. Zrovna promeškali příležitost zbavit se zákeřného Bewilderbeasta, což rozhodně nebylo nic pro oslavu.

„Vrátíme se," rozhodl Bezzubka, protože usoudil, že opravdu nemá cenu jen poletovat nad mořem. Všichni tři draci se obrátili opět k severu, minuli trosky lodi a brzy dorazili na ostrov.

Přistáli na pobřeží, aby nevyvolali další zbytečnou paniku. Stormfly se chystala jít ke svým mláďatům a Rask se k ní chtěla přidat. Bezzubka pociťoval malou žárlivost, že nechce jít s ním, ale mladá dračice si potřebovala po hrůzném zážitku odpočinout.

Noční Běs se vydal nejdřív s nimi a zlobil se na sebe, že Cloudjumpera nechal jít s druhou skupinou. Zároveň se mu ale ulevilo, že draci jsou na Dračí hoře v bezpečí. To Blp je pravděpodobným cílem Bewilderbeasta, protože přece z hnízda starého Alfy odvedl všechny draky, nemá žádný důvod vracet se tam, kde se odehrála bitva.

„Zatím," rozloučil se Bezzubka se Stormfly a Rask, které pokračovaly dál přes skaliska, a dal se vpravo. Potřeboval svolat cosi jako válečnou poradu. Kdyby se rozhodl špatně, mohlo by to mít fatální následky, zvláště když mlhavě tušil, jak rychle se Bewilderbeasti pohybují ve vodě. Teď ale stál před tou otázkou - zůstat nebo odletět zpět na Blp? Mláďata by na ostrov dopravili snadno - jen by zaletěli pro přichystanou loď, ale stálo by to za to?

Noční Běs prošel kolem několika dračích rodinek. Všichni ho uctivě pozdravili a on jim odpovídal stejně. Bezzubka se podíval na oblohu. Bylo odpoledne, kdyby teď vyrazili, na Blpu by byli v době soumraku. Potom ale usoudil, že je ještě brzy na takovéhle uvažování, když zatím ani neví, jestli se dnes vrátí.

Bezzubka se dostal skoro až ke Stormflyinu hnízdu z druhé strany, kde měli své rodiny Flákota a Brk s Hrkem. Jejich mláďata viděl zatím jen z dálky a při honičce, takže když přišel, pár hnědých Garvanů si se zájmem prohlédl.

Zamířili k němu i malí Zipáci. Byli dva, jeden byl modrý a druhý byl žlutý s červeným nádechem na krku. Vedle dospělého Zipáka byl ještě jeden, samice, jak Bezzubka předpokládal, a matka obou mláďat. Pokud to zrovna nebyly rasy, kde si draci vybírali partnery na celý život, ostatní většinou nezajímalo, kdo je druhý rodič, takže samice měly právo nechat si mláďata úplně pro sebe, ale Brk s Hrkem asi byli letos výjimka.

„Zdravím," řekl Noční Běs, když k nim došel. Všichni pozdravili zpátky. Příchozí drak se podíval na modrou samici Zipáka a oslovil ji: „Můžu si s Flákotou a Hrkem a Brkem popovídat o samotě, prosím?"

„Ale jistě," odpověděla samice a jedna hlava sehnala obě mláďata. Malým Zipákům se moc nechtělo jít, ale jejich matka je nesmlouvavě popostrkovala dál, aby nechala Alfu s oběma draky o samotě.

„Doufám, že je to důležité," řekla Flákota otráveně. Takhle by to přímo vypadalo, že s modrou samicí Zipáka, která měla jeden zlatý zub (od Tlamouna) jsou nejlepší kamarádky.

Bezzubka se na ni rychle podíval a potom pokynul Brkovi s Hrkem.

„Potřebuju s vámi mluvit," prohlásil Bezzubka, „a s draky z akademie. Našli jsme něco, co se vám nebude líbit."

Garvan vstal. Mláďata se kolem něj seběhla, myslela si, že je čas krmení. Flákota je jemně odstrčila čumákem.

Zipák, Garvan a Noční Běs se vydali k hnízdům Stormfly a Tesáka, Flákotina mláďata cupitala hned za dospělými draky.

Jak byla ta mláďata nevinná a nevědomá. Měla obrovské štěstí, že netušila nic o nebezpečí, které jejich domovu hrozí. A i kdyby, stejně budou jedinými, kteří ujdou hypnotické kontrole Bewilderbeasta. Byla dokonce tak mladá, že ani nemohla postřehnout naléhavost v Bezzubkově hlase, díky tomu je to nezneklidňovalo.

Stormfly mu prokázala službu a s Tesákem a Rask už byli shromážděni kolem jejího hnízda, kde je nebylo slyšet.

Bezzubka a oba další draci si k nim přisedli. Tesák zabíral nejvíc místa, ale ostatní se posunuli o kus dál. Bylo zapotřebí probrat důležitější věci než Tesákův nevhodný způsob sezení.

„S Rask jsme našli rozmlácenou loď," začal Bezzubka a tlapou si k sobě přihrnul Razhira, který utekl Stormfly ze sevření a hopkal k němu v naději, že si budou hrát, „ta loď patřila lovcům, ale zachytili jsme na ni ještě další pach." Bezzubka se odmlčel a významně se podíval po všech kolem.

„Byl tam i Dragův Bewilderbeast, který jako na Dračí hoře rozerval záď lodi a ovládl draky, kteří tam byli uvěznění," řekl a vzápětí se do debaty přidal Tesák.

„Počkej! Na Dračí hoře?" zeptal se, aby se ujistil, že slyšel dobře. Tohle mohl být ojedinělý útok, ale pokud se to stalo podruhé...

Bezzubka si vypadal za to, že to kamarádům zapomněl říct. Měl tolik starostí, že na to dočista zapomněl.

„Ano, na Dračí hoře," obrátil se na Děsovce, „všechny tři Dragovy lodě, které tam nechal, měly rozervanou záď. Cloudjumper je všechny prozkoumal důkladněji, nebylo tam živé duše."

„Dobře, ale proč jsi nám to neřekl?" připojila se Flákota.

„Měl jsem moc starostí a tak nějak jsem na to dočista zapomněl," odpověděl a doufal, že to všichni pochopí. Zdálo se, že to přijímají v pořádku, určitě chápali, jaké to musí být.

„Takže k čemu jste došli?" zeptala se Stormfly. Bezzubka si tlapou znovu přitáhl Razhira, protože se malý Nodr pokusil utéct.

„Myslíme si, že se Bewilderbeast snaží znovu shromáždit armádu, aby mohl vytáhnout na Blp," vyslovil Bezzubka závěr a šest dračích hlav zalapalo po dechu. Všichni vypadali, že jsou v šoku, a mláďata nad jejich zhrozenými výrazy jen krákala nebo vydávala zvuky podobné mňoukání.

„Co budeme dělat?" zeptala se Flákota zdrceně.

„Uškvaříme je!" vykřikl Hrk.

„Zapálíme!" překřikl ho Brk a obě hlavy začaly kousat tu druhou do krku, aby prosadily svůj názor.

„Ticho!" okřikla je Stormfly, „já chci na rozdíl od vás poslouchat!" Zipákovy hlavy se na ni blbě podívaly a nakonec je drak sklopil, tu Brkovu daleko od Hrkovy a naopak.

„Až se vrátíme na Blp, můžeme něco vymyslet, ale spíš - máme se vrátit teď, když víme, že byl Bewilderbeast blízko, nebo zůstat tady a nechat mláďata, aby si zvykla na svět?" položil Bezzubka otázku. Sám měl nejhlubší touhu vypadnout odsud. Vypadalo to, že všichni přítomní jsou stejného názoru.

„Odletíme," řekla Flákota trochu roztřeseně, „tu zrůdu už nechci v životě vidět."

Bezzubka, Stormfly i Rask přisvědčili.

„Já bych mu dal co proto, ale poletím s vámi jako váš ochránce," řekl Tesák a pyšně mávl ocasem. Bezzubka protočil oči. To snad nemyslel vážně!

Hrk a Brk se přidali, i když se dlouho hádali o tom, že když Bewilderbeast nemá ve jméně smrt, nechtějí ho domů, ale kdyby náhodou slovo smrt ve jméně měl, klidně by ho přivedli, aby udělali Ťafanovi s Rafanou radost.

„Tak odletíme zítra ráno?" navrhl Bezzubka, ale Flákota s Tesákem ho překřičeli: „Už dnes!"

Bezzubkovi bylo jasné, že by se normálně nechovali až tak vyděšeně, ale byli docela daleko od domova a navíc měli mladé. Rádi by byli v bezpečí co nejdřív.

Noční Běs pustil Razhira a vstal.

„V tom případě to musíme oznámit," řekl a roztáhnul křídla. Během okamžiku byl ve vzduchu a letěl rozhodnutí všem ohlásit.

Stormfly vzala do zobáku Nezbleua a podala ho Rask. Ocasem přihrnula Mwezi a Noční Běs sám chytil Razhira.

„Postaráš se o ně, viď?" poprosila Stormfly, „my s Tesákem poletíme vyzvednout loď."

Vyletěla a Děsovec ji následoval. Flákota si sedla k Rask, že s ní bude čekat. Mladší dračice za to byla ráda a sklonila krk, aby všechny tři Stormflyina mláďata mohla nastoupit na její hřbet, aby je mohla povozit. Netušila, že to samé dělal před několika hodinami Bezzubka. Malí Nodři se asi nemohli nabažit přítomnosti Nočních Běsů.

Když je po chvíli Rask nechala slézt ze hřbetu, aby si chvilku odpočinula, než se vrátí Stormfly, Bezzubka, Tesák, nebo kdokoliv jiný, všichni tři na ni začali dotírat a skákat. Nakazili tím i Flákotiny mláďata, takže Rask byla pod neustálým tlakem.

„Jsi pro ně jako magnet," zasmála se Flákota a na okamžik zapomněla na starosti s hrozícím nebezpečím. Rask se usmála.

„Asi ano," prohlásila a lehla si na bok. Křídlo roztáhla jako nástupní můstek a dráčata to vřele uvítala. Vyběhla na její hřbet a Mwezi s Nezbleuem na ní začali poskakovat, aby ji prohlásili svým dobytým územím. Nedošlo jim, že je jejich, dobyté území' může kdykoliv setřást.

Obě samice si začaly povídat - o čemkoliv, jen aby se vyhnuly tématu Draga a jeho Bewilderbeasta. Flákota vyprávěla o slavnostech na Blpu a jak vznikly dračí závody. Neměla sílu vyprávět Rask o útocích Alvina a později i Dagura.

Noční Běs pozorně naslouchal a hltal každé slovo. Bylo pěkné v temných chvílích slyšet něco pozitivního, čímž vznik závodů rozhodně byl. Když Flákota popisovala, jak Snoplivec podváděl a byl na to pyšný, neubránila se smíchu.

Při historkách čas rychle uběhl a brzy se vrátila Stormfly. Při pohledu na ležící Rask a mláďata, jak si spokojeně hoví v dolíku mezi křídly, se usmála.

„Je čas jít," řekla, „Bezzubka už všechny svolal. Musíme jen nalodit mladé." S tím si Nodr vzal do tlamy dvě svá mláďata, Rask natáhla hlavu a do tlamy uchopila to poslední. Flákota se o svoje malé Garvany postarala a všechny tři samice se vydaly k pobřeží ostrova, kde byla loď.

Už zdálky byl vidět dav draků a Bezzubka byl právě na cestě kolem dračího ostrova, aby tam náhodou neztratili nějakého nebohého draka. Nepotěšilo ho, že viděl Laxe bavit se o něčem s Eldurem. Jejich dvojice se mu vůbec nelíbila. Vyhřívali se na druhém konci bývalého hnízda, kde bylo jeho volání rozhodně slyšet.

Noční Běs před nimi přistál a Děsovec zvedl hlavu. Lax se neobtěžoval udělat ani to.

„Odlétáme," prohlásil stroze Bezzubka. Eldur nevrle zavrčel, ale postavil se. Podíval se na šedého draka, který jen neochotně vrtěl hlavou.

„Tak brzy?" zeptal se Lax klidně, Bezzubka nevěděl proč, ale tón jeho hlasu ho vytáčel. Jako by se mu vysmíval. Ale on je potřeboval mít na očích. Pokud byli opravdu ochotni vrátit se do služeb Bewilderbeasta, nebylo by dobré, kdyby věděli, že byl poblíž.

„Mláďata jsou připravená," odpověděl stručně Bezzubka a zachovával si přitom ledový výraz, i když uvnitř mu vřela krev. Možná si toho Lax všiml, protože přivřel oči a zeptal se stejně chladně: „Tak brzy?"

„Ano, tak brzy," odpověděl Bezzubka a menším frknutím poslal Eldura do vzduchu. Lax vycítil nebezpečí, když Alfa přimhouřil oči, a rychle vstal. Ještě nebyl dobrý nápad si s ním zahrávat.

Noční Běs letěl hned za nimi a vypadalo to, jako by je naháněl. Děsovec ani velký šedý drak (obyvatelé Blpu si ještě stále nebyli jistí, co byl vlastně Lax za rasu) se nebavili. Prostě mlčky letěli k zástupu draků.

Bezzubka dalším odfrknutím oba draky propustil a sám přistál až u lodi.

„Jsou všichni připraveni?" optal se přítomných. Všichni přikývli. Ačkoli normální draci nevěděli, proč vyrážejí tak brzo, spokojili se s rozhodnutím Alfy. Flákota zuřivě kývala hlavou. Pokud šlo o ni, chtěla být co nejdříve doma.

Bezzubka do tlap uchopil lano, které bylo uvázané k přídi. Tesák se ujal toho hned za ním. Všichni se podělili, i Rask pomáhala. Pokud Bezzubka viděl správně, chopila se lana v polovině pravé strany.

Když se všichni podělili o provazy, ohlédl se Noční Běs, aby zjistil, kde kdo je. Jaké bylo ale jeho překvapení, když uviděl za lodí postávat Laxe a jeho skupinku, včetně Eldura. Druhý pohled patřil samicím vzadu, které byly již od pohledu velice vyčerpané. V Bezzubkovi začala opět vřít krev. To je nenapadlo, že by mohli alespoň pomoct?

„Počkejte tady," nakázal a pustil své lano. Zamířil ke skupince Dragových draků. V duchu si přitom zlomyslně představoval, jak Laxovi ubírá kyslík. Ten drak mu opravdu hrál na nervy.

Prošel i kolem Rask, ale na dračici se ani nepodíval. Všichni, kteří viděli jeho obličej, si mohli říct, že je vážně nabručený.

Došel až ke skupince postávající za lodí. Eldur z něj měl strach, stáhl ocas mezi nohy a zacouval za Laxe, hned jak viděl jeho pohled. S rozzuřeným Alfou si nebylo radno zahrávat. Oproti tomu šedý drak se na vůdčího draka ani nepodíval.

„Laxi," oslovil ho Bezzubka a snažil se, aby to znělo trpělivě. Bývalý Dragův drak k němu zvedl pohled.

„Hm?"

„Podívej se na samice v posledních řadách a řekni mi, jak bys je popsal," nakázal mu Noční Běs a Lax ze zvědavosti zvedl hlavu a zadíval se na samice. Ty se v očekávání dívaly na ně.

Bylo hned několik slov, kterými by je mohl popsat. Vypadaly unaveně, postávaly s hlavami svěšenými, některé stále klimbaly. Bylo jasné, že byly znavené z péče o mláďata. Přece jen ti malí tvorečci dokázali vyčerpat i takového draka jako je Bezzubka. Kdyby si s nimi nezahrával, mohl těm samicím pomáhat lovit, ale neudělal to, proto tady teď stály a vypadaly takhle.

„Unaveně," prohlásil Lax po dlouhé pauze. Bezzubka přikývl.

„Nechceš jim třeba pomoct?" zeptal se a překvapilo jej, že tón jeho hlasu zůstal klidný.

„Neptaly se," pokrčil šedý drak naproti němu rameny. Noční Běs pocítil nutkání se do něčeho pevně zakousnout a otočil hlavu. Samice po jeho povelu pustily lana a vděčně se posunuly o kousek dál.

„Ale vy jim rádi pomůžete," odpověděl Bezzubka na jeho nelogickou odpověď. To, že se jich nezeptaly, se nepočítalo. Oni sami mohli vidět, že jen tak tak stojí na nohou. Navíc byli draci od Draga odpočatí a připravení vyrazit.

„Asi ano," viditelně zbledl Lax a pomalu se šoural k levému boku lodi. Tam se chopil lana a čekal.

Eldur se kolem Bezzubky proplazil s ocasem mezi nohama. Noční Běs ho ještě trochu popohnal. Potřebovali vyrazit, pokud měli na Blp dorazit v přijatelném čase. Pokynul unaveným samicím.

„Leťte napřed," řekl a žádná se ho neptala, jestli tady nemůžou zůstat do rána. Slovo Alfy bylo svaté, tak roztáhly pomalu křídla a ztěžka se odlepily od země. Bezzubka si povzdechl a vydal se zase na svoje vlastní místo. Cestou se podíval na Rask a věnoval jí menší úsměv, protože jako jediná z bývalých Dragových draků byla dost duchapřítomná, aby pomohla. Měla opravdu zlaté srdce.

Stormfly si pohrdavě odfrkla.

„Ten drak mi pije krev," řekla a pohrdání znělo i v jejím hlase. Bezzubka si ihned začal přát, aby nemluvila tak nahlas, ale když se ohlédl, ve změti draků, kteří se spolu bavili, to snad nebylo slyšet.

„Mně taky," ucedil mezi zuby, „na to má asi talent."

Stormfly kývla.

„Pravděpodobně," řekla a protáhla si křídla. To byl pro Bezzubku rozkaz k odletu.

Zvedl hlavu a zvolal: „Všichni připraveni?" Jako odpověď se mu dostalo několik souhlasných zamručení.

(>

„Tak letíme!" vykřikl. Draci začali mávat křídly, aby unesli sebe i loď. Jen malou chvilku jim trvalo dostat se do rytmu ostatních, ale brzy letěli v synchronizaci vstříc Blpu.