„Pomalu, bráško," řekl Škyťák, i když bylo úplně jasné jen z pohledu na toho ubohého draka, že se asi určitě nepohne a nezaútočí. Byl totiž svázaný mnoha řetězy. Dokonce nebylo ani poznat, jaký to je druh draka.

„Co je to asi za rasu?" zajímal se mladý náčelník, „a proč ho Drago taky neposlal do boje?" Bezzubka si taktéž kladl podobnou otázku, a všechny možné odpovědi, které zatím vymyslel, se mu pranic líbily. Musí to být velmi nebezpečný drak, když ho i Drago držel spoutaného v podpalubí. Jenže on jako nový Alfa měl povinnost zjistit, zda je zraněný. S čenichem zvednutým ve vzduchu se pomalu začal přibližovat. Škyťák měl taky snahu jít blíž, jenže to Bezzubka nechtěl. Když problémy, tak ať je má on. On je Alfa a musí se domluvit s ostatními draky.

„Jsi v pořádku?" zavolal přes místnost. Lidem by to spíš připomnělo starostlivé zavrčení. Žádná odpověď. Drak očividně spal. To Bezzubku povzbudilo. Nejdřív se podívá, co to je za draka, aby věděl, jak se s ním má dorozumět. Z vlastních zkušeností věděl, že s každou dračí rasou – vlastně s každým jednotlivým drakem - se musí zacházet jinak. A pokud by to - v tom nejhorším možném scénáři - byl nějaký neznámý druh draka, měl by alespoň čas vymyslet, jak zareaguje. Jen jeden jediný druh se zatím vyrovnal Nočním Běsům, a to byl Skrill.

Bezzubka neměl žádný problém, když se k drakovi přiblížil. Však byl také spoután těžkými řetězy, pod kterými by se každému zcela jistě podlomila kolena. Alfa došel až přímo k němu. Sklonil hlavu a nosem se dotknul jednoho z řetězů. Pach rzi mu vniknul do nosu. Byl téměř nesnesitelný. Na druhou stranu ho železo příjemně zastudilo. Koutkem oka zahlédl, jak Škyťák zaváhal, zda se má přiblížit. Nechá ho tak, rozhodl se, alespoň dokud nebude vědět, co je to za draka. Dostal se nosem pod těžký řetěz a nadzvedl ho. Kov nechutně zaskřípal, bylo dost možné, že na místě setrvával již hodně dlouho. A pokud je to tak, pomyslel si Bezzubka, je tenhle drak vůbec naživu? I když, napomenul se, nebude na škodu, když se přesvědčíš. Draci dokázali bez potravy přežít i měsíce, a pokud byli zranění, mohli se dostat do dračího kómatu, při kterém neprojevovali žádné známky života, dýchání, tep, nic. Draci, kteří do tohoto stavu upadli, byli buďto zranění a teď se léčili, nebo spali. Jenže bylo očividné, že tenhle pod řetězy nespal.

Škyťák sebral odvahu a přišel blíž k oboum drakům. Chvilku se rozmýšlel a nakonec přiložil ruku k dílu. Oběma rukama pevně sevřel ten největší řetěz a zatáhnout za něj. Nepříjemně to zaskřípalo, jak se železo posunulo po vlhké podlaze. Ačkoli to nechtěl, byl Bezzubka docela rád, že mu parťák pomohl, protože sám by to asi nedokázal. Zuby se zakousl do stejného řetězu, aby Škyťákovi ulehčil. Znovu se ozval ten nepříjemný zvuk. Bezzubka křečovitě zavřel oči. Dračí uši nebyly uzpůsobeny na takové skřípání.

Práce jim šla od ruky a za chvíli se odhalil kousek těla draka. Byl černý. Že by to byl další Noční Běs? pomyslel si Bezzubka. Vzápětí tu myšlenku zavrhl, draci přece měli všechna zbarvení duhy a nebylo by to poprvé, co by narazili na dalšího černého draka. A navíc poté, co Noční Běsi zmizeli, bylo silně nepravděpodobné, že by se zrovna tady vyskytl. Bezzubka zatáhl za další řetěz. Železo se začínalo pěkně pronášet a měli málo času. Brzy se budou muset vrátit na Blp, kde je určitě bude čekat rozzuřená Astrid. Ta vstávala dřív než většina obyvatel, protože se starala o Stormfly. Kuřata byla totiž náročnější na přípravu a teď už jí ryby dávala jen v případě, že nic jiného opravdu nebylo. Noční Běs potřásl hlavou a chopil se dalšího řetězu. Části uvězněného draka se kousek po kousku odkrývaly.

„No tak, pohni se!" přemlouval Škyťák jeden z dalších masivních kusů železa. Kov po celé místnosti pokrýval mokrou podlahu, ale část, která ještě zbývala, jako by neubývala. Bezzubka sledoval kamaráda, jak se řetězy snaží přesunout a potom to vzdal. A tak se drak přesunul vedle něj a pomohl mu.

Za chvilku se jim na draka v bezvědomí naskytl celý pohled a oba zalapali po dechu. Před nimi ležel natažený Noční Běs.

„To není možné," zašeptal Škyťák nevěřícně. A upřímně, ani Bezzubka nemohl věřit svým očím. Od doby, kdy se dostal k Rudé Smrti, se se žádným Nočním Běsem nesetkal a vlastně ani pořádně nedoufal, že by se s některým mohl ještě někdy setkat. Zvědavě začichal ve vzduchu. Z draka zavanul zápach mořské vody. Bezzubka se podíval na Škyťáka a s očima rozšířenýma zvědavostí zamrkal. Potom hlavu znovu obrátil, aby si prohlédl nového draka. Byl jen o trochu menší než on sám, takže asi nebyl o moc starší, i když o tom by se dalo polemizovat. Na to by byla třeba Valka s jejími znalostmi. Ani Bezzubka totiž neuměl určit stáří draků, do té doby, než mu ho Škyťákova matka prozradila, ho nevěděl ani on sám, jelikož při pobytu v hnízdě Rudé Smrti svůj vlastní věk zapomněl. Hlavu měl drak obecně menší a měl i výraznější křivky těla, takže Bezzubka mohl s jistotou říct, že je to samice. Po celém těle měla jizvy nebo strupy. Některé rány byly hluboké a jistě velmi bolely. Drago jí je musel způsobit nedávno. Bezzubka cítil, že toho draka velmi lituje. Anebo se tam možná připletl i vrozený ochranářský instinkt. Noční Běsi totiž byli draci velmi protektivní. Nebo měl třeba nějakou novou vlastnost jako Alfa? To Bezzubka nevěděl, ale bylo mu jasné, že tenhle drak by to nemusel přežít. A pokud je to opravdu jediný Noční Běs, kterého v životě kromě sebe ještě uvidí, musí ho jako drak téhož druhu i navíc jako Alfa převézt do bezpečí a postarat se o něj.

„Pozor, bráško," varoval draka Škyťák, když se Bezzubka váhavě rozešel ke dračici. Nosem jemně drcnul do místa pod levým uchem, jenže ležící drak se ani nepohnul. To se mu nelíbilo. Zastříhal ušima a hlavou pobídl Škyťáka, aby přišel blíž. Po celé místnosti se rozlehlo klapání, jak se mladý muž rozešel a náhradní noha mu dopadala na podlahu. Bezzubka se na něj starostlivě podíval s rozšířenýma očima a sledoval, jak si Škyťák kleknul, aby dračici nahmatal tep. Hodnou chvíli se mu to nedařilo, ale nakonec přece jen pokýval hlavou. Takže žije, ulevilo se Bezzubkovi. Potichu zavrčel. Věděl, že se o zraněného draka musí jako Alfa postarat. To by mu ani tak nevadilo, jenže on neměl žádné zkušenosti. Asi nakonec stejně budu muset požádat Cloudjumpera o pomoc, blesklo mu hlavou. Za ty dva dny se on i Škyťák trochu změnili. Bylo to něco jako dospět během pár dní. Už nebyli tak bezstarostní, navíc měli své povinnosti, ale co bylo nejlepší, mohli se učit společně, jak vést ostatní. To bylo pro oba dva velké plus. Jenže co když tenhle drak bude stále pod kontrolou Bewilderbeasta? On by potom nevěděl, co dělat. Samozřejmě že boj byl pro všechny draky přirozenou volbou, ale protože Bezzubka neměl levou část ocasní ploutve, poskytovalo mu to značnou nevýhodu. A na druhou stranu, jako Alfa by mohl draky ovládat. Ale to on nechtěl. Přece se nebude snižovat na Bewilderbeastovu úroveň a zastrašovat ostatní. Ne, pokud bude muset bojovat, bude to fér boj.

„Musíme ho dopravit na Blp," vytrhlo ho z přemítání. Bezzubka překvapeně zamrkal a potom nastavil záda.

„Já ho neunesu," zasmál se Škyťák a pro jistotu to zkusil předvést. Uchopil dračici těsně za předními tlapami, v místě hrudníku. A zatáhl. Drak se neposunul ani o píď, kromě toho, že mu zpětně dopadl na zem a skřípl mu prsty u podlahy. Škyťák bolestivě zaúpěl. Bezzubka k němu přiskočil a čumák podstrčil dračici pod místo, kde vězely prsty jeho kamaráda. S neuvěřitelnou rychlostí a silou draka nadzdvihl.

„Uj, díky," vytáhl Škyťák prsty a mnul si je. Bezzubka jemně zavrněl a potom podebral - tentokrát celou hlavou - spícího draka. Šlo mu to lehce, v podstatě se ani nemusel namáhat, jenže když si měl dračici dát na záda, objevil se problém.

„Malá pomoc?" zavrčel směrem ke Škyťákovi, který hned porozuměl. Nočního Běsa vší silou naložil Bezzubkovi na záda.

Upřímně řečeno, Bezzubka téměř ani necítil, že má na hřbetě dalšího draka, protože to byla, lidově řečeno, muší váha. Musela hodně trpět, pomyslel si. Tak teď už nebudeš. Nikdy, slíbil jí v duchu. Zkusmo se rozešel a potěšilo ho, že se jim to povedlo na první pokus. Jinak by totiž dračici museli zvedat znova. Zamířil tedy zase k malé chodbě a východu. Vyhlídka na to, že bude muset ještě jednou projít tím stísněným prostorem, se mu pranic nelíbila, ale neměl na vybranou. A tak složil křídla co nejblíže k tělu a vešel do úzké lodní chodby. Netřeba říkat, že křídly drhnul. Škyťák se držel co nejblíž u něho.

Konečně vylezli ven na vzduch. Bezzubka roztáhl levé křídlo a zvědavě si ho prohlížel.

„Neboj, na kráse jsi neutrpěl," smál se Škyťák a dostal jednu přes hlavu. Ocasem. Ale Bezzubka si dával pozor, aby mu neublížil. Tohle bylo čistě jen z legrace. Aby si nemyslel, že si na Nočního Běsa může dovolovat. Pomohl drakovi dostat se dolů z lodě. Nebylo to nijak těžké, ale značně to komplikovala dračice, kterou nesl Bezzubka.

„Mami!" vykřikl, když přicházeli. Valka odvrátila hlavu od Bewilderbeastovy ošklivé rány. Už zdálky bylo vidět, jak sněhobílý drak pozvolna dýchá. Cloudjumper byl mnohem rychlejší než Valka a u svého Alfy byl dřív.

„Vy jste našli dalšího draka," řekl a se zájmem si prohlížel Nočního Běsa. Ano, Cloudjumpere, to jsem si všiml, poznamenal si v duchu Bezzubka sarkasticky a dál to nekomentoval.

„Cloudjumpere, musím ji dostat zpátky na Blp, jenže budu potřebovat tvou pomoc."

Cloudjumper přikývl, potěšen, že může Alfovi s něčím pomoct, ale zároveň se z jeho obličeje dala vyčíst obava. Proč dopravovat toho spoutaného draka na Blp? Může se kdykoliv probrat a zaútočit. Sám měl zkušenost s několika takovými draky. Když se probrali, byli zmatení a nevěděli, kde jsou, takže zafungoval jejich pud sebezáchovy a oni zaútočili i přesto, že jim nic nehrozilo. Musel o tom co nejdříve Alfu informovat.

Valka se obrátila a prohlédla si Bewilderbeastovu ránu. Její prozatimní ošetření by mělo alespoň chvíli vydržet. Minimálně do té doby, než se podívá, co její syn se svým drakem objevili. Váhavě se rozešla.

„Ale no tak!" skočil k ní Bezzubka a začal divoce gestikulovat na černou hromádku na zemi. Teď už nešla, rozběhla se. Pokud tam byl někde zraněný drak, tak se o něj musí postarat stejně dobře jako o bývalého Alfu.

„Co se stalo?" zeptala se udýchaně. O sekundu později se mohla sama přesvědčit na vlastní oči.

„To je... úžasné," nemohla najít slovo. Škyťák přešlápl a v zemi tak vytvořil nevelkou díru. Přistoupila k ležícímu drakovi. Náhle se zamračila, jako kdyby si něco uvědomila.

„Drago přechovával na své lodi Nočního Běsa a neposlal ho do boje? To není dobré," přemýšlela nahlas. Cloudjumper naslouchal a souhlasně přikyvoval.

„Cítím to v kostech," zavrčel. Dobře věděl, že draci mají takový ten šestý smysl a byl si jistý, že Bezzubka na tom není lépe, ale ujasněme si, kdo je Alfa a kdo ne, že?

„Potřebujeme ho nějak dostat na Blp," vysvětlil Škyťák svůj plán. „A jestli by nám s tím nemohl pomoct Cloudjumper," dodal. Valka přiklekla k dračici a přejela jí prstem po uchu.

„No, já nevím," váhala. Tento strach se dal popsat dvojím způsobem. První byl úplně ten nejzákladnější smysl, a to strach matky o dítě. Jenže Škyťák byl už dospělý a měl vlastní hlavu. Občas dost tvrdou. A ten druhý způsob byl prostě jen strach o domov. Nebo také z neznámého. Kdo ví, proč ho Drago schovával. Bezzubka cítil, že váhá, a hodil na ni svoje nejroztomilejší kočičí oči. Žena zvedla hlavu a podívala se na jemně oranžového Stormcuttera. Ten, ačkoli byl také na pochybách, se spěšně podíval na jeho Alfu a potom pomalu přikývl.

„No dobře," souhlasila nakonec Valka a vstala. Pravou rukou chytila Škyťáka za rameno a podívala se mu zpříma do očí. „Radši ji ale někam zavřete, aby nemohla něco způsobit," varovala ho.

„Počkej," zamyslel se hoch, ‚ji'?" Valka se usmála.

„Je to dračice," vysvětlila.

„Slyšíš, bráško?" našla Škyťákova ruka Bezzubkovu hlavu, aby ho pohladil. Noční Běs protočil oči v sloup, protože věděl, co bude následovat. „Možná tady máš budoucí partnerku," zasmál se Škyťák. Ty máš co říkat, pomyslel si Bezzubka. Vždyť jeho čekala doma rozzuřená Astrid. A že určitě bude v ráži.

„Myslíš, že v poslední době pila?" zvedla hlavu od draka v bezvědomí žena. Škyťák pokrčil rameny.

„Pravděpodobně ne," prohlásil zadumaně a Valka to za okamžik potvrdila, když úplně cizímu drakovi strčila prst do tlamy a přejela po vyprahlém jazyku. Dračice neprojevila žádný zájem o to, že jí někdo strká ruku do tlamy, byla naprosto mrtvá.

„V tom případě byste jí mohli nakapat do krku alespoň trochu vody," prohlásila Valka a vzhlédla k synovi. Škyťák měl nasazený neurčitý výraz. „Neboj, dýchá, když ji napojíte pomalu, instinktivně polkne," ujistila ho a ukázala na ledovce roztříštěné po celém ostrově. „Vody tady je spoustu," rozhodila rukama.

Bezzubka skočil k ledu a použil na něj hodně slabý oheň, asi takový, jaký používal, když si chtěl zahřát místo na spaní. Led okamžitě roztál, horká pára byla v chladném ovzduší krásně vidět. Škyťák nastavil dlaně a vodu zachytil. I tak ovšem málem vykřikl, jak to bylo horké.

„Teda, bráško, mohl bys trochu krotit plamen," poznamenal trpce, když přežil první šok z horké vody. Bezzubka vydal hrdelní smích. Však ona zase vychladne, při téhle teplotě to bude dřív, než ji doneseme k té samici, pomyslel si a měl pravdu. Tekutina byla opravdu studená ani ne za minutu. Vikingové měli štěstí, že měli svoje kožichy, drakům zima nevadila.

Bezzubka opatrně nadzdvihl čumák druhého Nočního Běsa a Škyťák se sklonil s vodou v dlaních. Pomalu ji začal nalévat dračici do tlamy. Nechal jí tam spadnout několik kapek a potom počkal, než měl jistotu, že skutečně polkla. To mu oznámil Bezzubka, jak jí totiž držel čumák nahoře, mohl to cítit. Pod pečlivým dozorem Valky vyprázdnil Škyťák obě dlaně a ruce si potom otřel do leteckého obleku. Žena se posléze obrátila směrem ke starému Alfovi a gestem pokynula synovi, aby ji následoval.

„Jak ji hodláte převézt?" zeptala se Valka, zatímco se vracela spolu se Škyťákem k Bewilderbeastovi. Ten se zamyslel.

„To zatím pořádně nevím," odpověděl. Bezzubka poskakoval kousek okolo nich a též přemýšlel. Proč je vlastně tak šťastný? Mají spoustu práce a on si tady jen tak bezstarostně poskakuje. Měl by radši něco vymyslet. Proto se od lidí odloučil a šel o trochu dál. Třeba najde něco užitečného. Proběhl kolem několika ledových útvarů. Každý člověk nebo drak zajímající se o umění (a že takoví byli) by se zastavili a dokázali by toto sledovat celé dny. Jenže on tolik času neměl.

Bezzubka zahnul za roh a ozval se nepříjemný skřípot. Drak otočil hlavu právě ve chvíli, aby viděl, že na něj letí obrovská síť z jednoho stroje, které tady Drago s lovci nechali. A on byl tak neopatrný a nedával pozor! Na poslední chvíli uskočil tomu nejhoršímu, ale zbytek sítě se mu zamotal kolem ocasu. A co bylo horší, kdyby se to pokusil odpálit plazmou, zničil by svůj náhradní ocas, a to by Škyťák se svými povinnostmi náčelníka asi nebyl moc rád, kdyby mu musel udělat další v jeho dost zaplněném režimu. Naštvaně ocasem mrsknul, jenže těžká síť mu to pořádně nedovolila.

Počkat! Síť? To by bylo perfektní, pomyslel si. To bych se z toho ale nejdřív musel dostat. Prohlédl si své provazové vězení. Díry v síti nebyly tak velké, aby jimi propadl drak, ve skutečnosti byly spíše malé, aby naopak žádný neuletěl. To by byla vynikající podpora pro draka v bezvědomí. A pokud by to on a Cloudjumper uchytil v určitém úhlu, po celou dobu letu by udrželi si to napnutou až do chvíle, kdy dorazí na Blp. A bez toho, aby jim dračice vypadla.

„Škyťáku!" zavolal Bezzubka. Vzhledem k tomu, že dokázali za ty roky poznat věrně volání toho druhého, nebude tohle žádný problém. Samozřejmě že podle očekávání po chvilce uslyšel jeho hlas, jak ho volá. Bezzubka zopakoval zvolání a obrátil pozornost k síti. Třeba ještě Škyťákovi usnadní práci tím, že se z toho dokáže vymotat sám. Nosem podebral kus sítě, jenže jediné, čeho dosáhl, bylo úspěšné zamotání i čumáku.

„Ale no tak!" zavrčel podrážděně. Už téhle hry měl dost. Vytáhl zuby a překousal kousek provazu. Zničil tím sice kus nápadu, ale nos měl alespoň volný.

„Bezzubko!" přiběhl Škyťák tak rychle, jak mu to jen fyzička a prostředí dovolovaly. Drak žalovně zavrčel a pohodlí hlavou směrem k síti. Mladý náčelník mu nakoukl přes hlavu a rozchechtal se: „Ty ses vážně zamotal do sítě? To snad není možné!"

„Tak se neposmívej a vymotej mě!" zavrčel drak a nebezpečně složil uši ke krku. To by už stačilo, kamarádi by se přece neměli smát průšvihům toho druhého! I když... on se taky vždycky někam odklidil, když Astrid nadávala Škyťákovi, takže ho přece jen taky nechal ve štychu. Ale ne vždy. Takže by mu Škyťák už mohl konečně pomoct!

„Síť by byla skvělý materiál pro přepravu draka," zamyslel se Škyťák, když se dosmál. Jako kdyby mu to nechtěl Bezzubka říct. To si ale nakonec domyslel a sklonil se k síti, aby ho vyprostil. S jeho malýma rukama to šlo jedna radost. Potom smotal síť a otočil se k drakovi.

„Tak co? Půjdeme to říct mámě?" A když Bezzubka souhlasně přikývl hlavou, oba se rozběhli jako o závod k Valce.

Bezzubka samozřejmě doběhl jako první. Vítězně se obrátil na Škyťáka a potom na Valku. Jeho kamarád měl výraz: ach, ti draci, a jeho matka se k tomu raději nevyjadřovala. Stále se totiž cítila dost nesvá, že jim povolila převézt úplně cizího draka na Blp. I když, s Nočními Běsi kromě Bezzubky zatím neměla pořádnou čest se setkat, takže kdo ví, jak budou reagovat? Až se vrátí, co by mohla spatřit?

„Mami, máme něco, co by mohlo toho draka unést!" zvolal Škyťák nadšeně. Valka protočila oči v sloup. Děti dokážou matkám zamotat hlavu. I ty dospělé. A dokonce i ty, které už mají své vlastní povinnosti a nemusí k tomu mít ani matku, aby jim stála za zadkem a schvalovala vše, co oni potřebují. Jenže takový Škyťák nebyl. Ten, když si něco umanul, tak za tím šel, nehledě na to, co mu jeho bližní říkali. Takový byl nejlepší způsob učení – člověk to sice může kompletně zmatlat, ale poučí se ze svých chyb a snad je příště už neudělá. A přesně tak se nedávno poučila i Valka. Jako matka sice zklamala, ale to neznamená, že by se měla vrátit do ústraní. Kdepak – stráví se synem co nejvíce času. Ale u tohoto nevěděla. No kdyžtak se znovu poučí a příště, až najdou nějakého Nočního Běsa, budou už vědět, co s tím.

„Hm, co máš?" potlačila své myšlenky a podívala se na věc, kterou držel její syn v ruce. I přes to, že to měl Škyťák těsně srolované, poznala v pomačkaném předmětu loveckou síť.

„Ty chceš přenášet draka v síti muže, který je dlouho trýznil?" vyhrkla překvapeně. Mladý muž pokrčil rameny a podíval se na předmět, který v ruce držel.

„Je to lepší než nic," namítl, protože si sám uvědomoval, že tolik vyhovujících předmětů najdou tady už jen těžko. A Dragovy věci, poházené neorganizovaně na zemi, byly skvělými pomocníky.

„Víš, že by se ten drak mohl polekat, že?" vyptávala se ho Valka. To Škyťák samozřejmě věděl a tušil, že by to bylo značně nepříjemné. Pokýval hlavou, že ví.

„Ale pokud ne, tak snad stihneme dát tu věc pryč z dosahu," řekl. Bezzubka se neklidně zavrtěl. Tenhle rozhovor se nevyvíjel dobře, a to on věděl. Dokázal vycítit lidské emoce, i ty skryté. Starostlivě protočil oči a rozešel se mezi ně.

Nedošel tam tak rychle, jak by si představoval, a Valka se Škyťákem si už rychlostí blesku udávali patřičné důvody, proč by se drak měl (nebo neměl) převážet zrovna v lovecké síti. Až na to, že náčelník stále držel předmět srolovaný v ruce. Toho Noční Běs využil celkem dobře. Téměř nepozorovaně k němu přišel a za síť zatáhl zuby.

„Ne! Bezzubko, co to děláš?!" vyhrkl Škyťák, přesvědčen, že se jeho drak snaží síť roztrhnout. A to by znamenalo konec dobrodružného převozu. Jenže síť se místo přetrhnutí neslyšně rozmotala a při té činnosti vypadla chlapci z rukou. Zůstala ležet na zemi.

„Ach, Bezzubko!" povzdechl si Škyťák, „sám víš, jak dlouho jsem ji smotával! Teď to budu muset udělat znovu!" rozčiloval se a Noční Běs mu zatím olízl obličej, ačkoli by radši protestoval. Vždyť mu právě pomohl! Ale věděl, že handrkování ke kamarádství patří, a nechal to být. Rozhodl se oplatit palbu.

Valka zatím poklekla k síti a zkušeným okem ji zkoumala. Je z dobrého materiálu a určitě dlouho vydrží, blesklo jí hlavou. I když z posledních dvaceti let neviděla sítě jiné než Dragovy, věděla, že žádná z nich by nevydržela dračí oheň. Ještě štěstí, že Bezzubka je Alfa. Mohl by dračici v případě, že by se probrala, uklidnit. Pokračovala v průzkumu dál. Jednotlivá oka byla blízko u sebe, takže by převážený drak nemohl vypadnout. Byla to právě velikost ok, která rozhodla. Znovu musela poděkovat Bezzubkově všímavosti. Nebýt jeho, museli by jistě hledat podobný materiál ještě hodně dlouho a možná ani ne tady. Ušetří tím značné nepříjemnosti doma. Ale na druhou stranu, pokud se zničehonic objeví s Nočním Běsem, budou ti chytří (nechtěla by to vyslovit nahlas, ale opravdu na ostrově někdy žili pěkní hlupáci) určitě vědět, že zase někde lítal. A pokud se ona nevrátí, protože, umanula si, zůstane tady a ošetří Bewilderbeasta, budou to už všichni vědět. Při téhle rychlosti by alespoň mohl prohlásit, že letěla sama a má povolení.

„Je to dobrý materiál," vzhlédla k synovi, který ještě stále rádoby zápolil s černým drakem. Při zvuku jejího hlasu se Bezzubka zastavil uprostřed pohybu s ušima zvednutýma, a přesně tahle chvilka nepozornosti dovolila Škyťákovi skočil mu za krk, načež drak odpověděl prudkým zavrtěním hlavy.

„Už nejsi ve formě," popichoval ho človíček, a to Bezzubku naštvalo. V hlavě se mu začal rodit ďábelský plán. Který samozřejmě chtěl ihned použít.

Varovně zavrčel, aby chlapce upozornil na případné nebezpečí, jenže ten měl hlavu plnou důležitějších věcí, takže si toho nevšiml. A i kdyby, bylo to jen přátelské handrkování, ne? Takže drak laškovně pohodil hlavou a úplnou náhodou prudce poskočil směrem k Valce. Při nenadálém pohybu sklonil hlavu, takže Škyťák s jekotem přeletěl přes jeho uši. To máš za to, pomyslel si Bezzubka, když sledoval, jak se jeho kamarád rozplácl na zadku na studené zemi.

„Ale bráško!" smál se mladík, když se snažil vyhrabat se z ledového vězení. Jenže drak nechtěl, aby z toho vyvázl tak snadno. Proč také, že? Jednoduché popichování se a škádlení patřilo k jejich dennímu chlebu, a tudíž se dala prominout taková drobná chybička, jakou by byl dračí samec sedící na vejcích, které jsou ve skutečnosti malý člověk. Jo, to bude ono, létalo hlavou Bezzubkovi. Věděl, že je to celkem škodolibé, ale i přesto nadřazeně došel ke Škyťákovi a lehl si vedle něj.

„Ne," rozšířily se oči Škyťákovi hrůzou, když pochopil, co má jeho dračí kamarád v plánu.

„Ale ano," zamručel Noční Běs. Na tuhle chvíli strávenou pouze se starým přítelem úplně zapomněl na to, že ani ne sto metrů od něj leží drak v bezvědomí a potřebuje pomoc. Alespoň že u ní byl Cloudjumper.

„Škyťáku, posloucháš mě vůbec?" otočila se Valka, aby se přesvědčila, že ji její syn opravdu poslouchá.

„No, jo, mami!" zavolal přidušeně hoch zpod Bezzubky, který pohodlně ležel na něm. I když, možná ne tak pohodlně, spíše odlehčeně, aby mu neublížil, ale zároveň tak pevně, aby se nemohl hnout z místa. A nebohý mladý náčelník se ho snažil zvednout, aby se dostal ven.

Valka při pohledu na dvojici tázavě povytáhla obočí. V posledních letech si dost osvojila tenhle zvyk, ale přísahala, že se ho zbaví. Dříve či později. Když si jejího výrazu všiml Bezzubka, zatvářil se nanejvýš provinile, ačkoli jeho tvář o tom nesvědčila. Možná můžeš ovládat mistrně výrazy, ale mě neoklameš, pomyslela si žena. Neuniklo jí, jak má drak šibalsky zkřivenou tlamu, jako kdyby potlačoval smích, a ani to, jak vesele zastříhal ušima, i když je poté sklopil k hlavě a neochotně vstal. A opět se u toho neobešel znuděný výraz, kterým Bezzubka doprovázel ‚dračí mámu' pokaždé, když si chtěl hrát, a ona mu překazila plány. Což se zatím nestávalo často, ale protože jen za ty dva dny jich těch situací bylo víc než dost, přísahal drak, že určitě jich budou ještě tisíce.

„Skvěle," zakuckal se Škyťák a namáhavě se posadil. Na těsném leteckém oblečení měl obtisklé tlapy Nočního Běsa. Jak udělal prudký pohyb, z hnědých vlasů mu spadl kus ledu, který mu tam Bezzubka nahrnul ocasem, když si ho obtočil kolem těla. I přesto mu však bílá pokrývka hlavy zůstávala na hlavě a příšerně studila. Při pohledu na něj musela Valka potlačovat smích, zatímco Bezzubka se s vyplazeným jazykem díval z jednoho na druhého a se směšně zakřivenou tlamou vydával vítězoslavný zvuk.

„Příště je vítězství moje," pohrozil mu náčelník pěstí, ačkoliv si dost jasně uvědomoval, že to nevyhraje ani na příští pokus, ani na ten další a na ten po něm taky nemá nárok. A Bezzubka to věděl.

Valka se rozhodla přijmout iniciativu a pohledem gestikulovala na Cloudjumpera. Když světle oranžový Stormcutter zjistil, co jeho jezdkyně chce, na srozuměnou přikývl a mohutnou hlavou podebral Nočního Běsa. Šlo mu to lépe než Bezzubkovi a nepotřeboval ničí pomoc, aby se mu povedlo usadit dračici pohodlně tak, aby nespadla. Když to viděl jeho Alfa, přimhouřil oči a trucovitě se obrátil. Jak to, že jemu to jde tak dobře? Když o tom ale přemýšlel, dostavilo se mu hned několik důvodů. Zaprvé tu byla Cloudjumperova hlava. Drak měl opravdu dobře stavěnou hlavu, s malou prohlubní, kam se drak bez námahy vešel. Potom se už nemusel bát, že be spadl nebo se převrhl, ale letět takhle by bylo nebezpečné jak pro letce, tak pro převáženého. A zadruhé tu bylo mnoho prostoru. Když se draka snažil přenášet Bezzubka, byli přece v útrobách obrovské lodi, v jejíchž chodbách nebylo téměř k hnutí. Tím pádem měl Cloudjumper ve všech směrech výhodu.

„Vidím, že ty nemáš problém," zabručel Noční Běs a zvedl hlavu, aby Stormcutterovi pohlédl do očí. Což bylo trochu namáhavé, když si uvědomíme, že byl minimálně o několik hlav vyšší.

„Vy jste snad měl problém, Alfo?" obrátil Cloudjumper obě obrovské oči na Bezzubku, který protočil oči v sloup a nervózně si poposedl.

„Říkal jsem ti už tolikrát za ty dva dny, že jsem Bezzubka," řekl klidně, ale uvnitř něj to vřelo. Krev měl rozpálenou snad na sto stupňů a mozek fungoval na plné obrátky, protože se snažil zakrýt hněv. A nervozitu. Nikdy by si to nepřiznal, ale i jen při tom oslovení se cítil trochu trapně. Cloudjumper pokýval hlavou.

„Ach ano, já zapomněl," omluvil se, ale z jeho hlasu stále zazníval ten protivný poddajný tón. Bezzubkovi se podařilo skrýt rozpaky. Můžou se vůbec draci cítit trapně? letělo mu hlavou, ale potom Stormcutterovu omluvu úklonkem hlavy přijal. Bude si na to asi muset zvyknout. Každopádně pro teď neviděl jiné východisko než přijmout to, co bylo dané.

„Mám ji položit, A-"začal Cloudjumper, ale potom si vzpomněl na rozhovor, který právě vedli, a opravil se. „Bezzubko?" Jmenovaný drak při zaznění svého jména slastně přivřel oči, jako kdyby mu to působilo nezměrné potěšení. Zvedl se a jedním prudkým pohybem zametl zem před nimi, aby mohl Cloudjumper položit dračici na zem nepokrytou žádným ostrým ledem.

„Sem," ukázal na uklizené místo a Stormcutter sklonil hlavu. Noční Běs na ní se nebezpečně zatřásl, ačkoliv ho Cloudjumper nakonec jemně položil na zem. Část šupin na jeho hlavě se zachvěla, když byla zbavena nepříjemné zátěže navíc. Potom se velký drak načepýřil a uhladil šupiny u křídel.

„Doufám, že se nechceš vytahovat před spícím drakem?" ušklíbl se vědoucně Bezzubka, jak ho pozoroval při činnosti. Lehl si na zem a hlavu si položil na přední tlapy. Mohl takhle sledovat jak lidi, tak Nočního Běsa i Cloudjumpera. Navíc za jeho zády se nacházela velká skála, takže to pro něj bylo výhodné postavení při nepřátelském útoku. Který samozřejmě nečekali a pravděpodobně by ani nepřišel, ale po nedávné zkušenosti si chtěl Bezzubka zanechat odstup. Cloudjumper se přestal čistit a nechápavě se podíval na Nočního Běsa, který si hověl na slabém zimním slunku.

„Ne, určitě ne," odpověděl trochu ublíženě, ale poté si uvědomil, že mluví k Alfovi. A i této drobné změny v jeho chování Bezzubka postřehl.

„Uvolni se, Cloudjumpere," zamumlal a jeho uši se trochu zatřásly, jak se snažil odposlouchávat jeho lidské kamarády. Slyšel každé jejich slovo.

„Vidíš? Tady se to krásně spojuje, takže to pro vás nebude problém," vysvětlovala Valka Škyťákovi a oba dva se skláněli nad znovu rozmotanou sítí. Její syn pokyvoval na znamení souhlasu, ale Bezzubka v jeho očích viděl nesmělost. Samozřejmě, je to poprvé, co budou převážet velkého draka, ale když dokázal přivézt všechna dračí mláďata na jedné malé lodi, proč by nezvládl převézt jednoho draka na obrovské síti? Cloudjumper si poposedl na místě, zjevně proto, že se předtím posadil na velký kus ledu, který ho teď samozřejmě tlačil do jemnější kůže na břiše a zadku, a ta nebyla tak dobře chráněna šupinami jako ostatní části jeho těla.

Valka si všimla Stormcutterova pohybu.

„Myslím, že bychom měli sebou hodit," poznamenala, protože si přesednutí vyložila jako gesto ke zrychlení. A tak vzala síť z jedné strany, Škyťák ji popadl z té druhé, a vydala se přes ledovou planinu ke třem drakům. Nešlo jim to tak dobře, jak by chtěli, ale za to samozřejmě mohl led. A taky to, že se snažili nést síť nad zemí, aby nedrhla a někde se nevytvořila díra. Což by pro jejich záměr bylo špatné.

Bezzubka vstal ze svého místa. Teplem svého těla to tam tak vyhřál, že se pod tenkou vrstvou sněhu začínala zjevovat tráva. A to udržovali draci stálou tělesnou teplotu, ale i ta byla dost na rozmrazení sněhu. Noční Běs se toužebně zadíval na vyhřáté místečko, ale měl povinnosti. Aby vyhnal z hlavy jiné myšlenky, prudce jí zatřásl. Teď už konečně obrátil plnou pozornost ke dvěma lidem, kteří se zvládli přesunout až sem. Složili síť před ně a pořádně roztáhli. Valka se postavila a prohlížela si, jestli někde není nějaký záhyb, který by ohrozil bezpečný převoz. Když byla spokojená, mávla rukou ke Cloudjumperovi.

„Mohl bys?" zeptala se a ani nečekala na odpověď, Cloudjumper věděl, co má dělat. Bezzubkovi se v očích objevily zlomyslné ohníčky, když si uvědomil, že na tohle Stormcutter čekal celou dobu, aby si mohl uvolnit svaly, kterými se předtím přidržoval těsně nad zemí, aby se nedotýkal ledu. Pro všechny ostatní to ale vypadalo, že seděl klidně a nerušeně. Ale na druhou stranu, řekl si Bezzubka a ohýnky v jeho očích pohasly stejně rychle, jako se objevily, on čekal na MŮJ rozkaz, že si může přesednout. Okamžitě ho zaplavil pocit viny. Ale už věděl, že to asi jinak nepůjde. Draci zatím nevěděli, co mohou od nového Alfy čekat. Ale na Blpu jsme taky žili pět let a neměli žádného Alfu! Tak proč jsou na Alfy všichni tak fixovaní? V duchu si udělal poznámku, že se na to Cloudjumpera potom zeptá, i když musel mít starší drak už plné zuby jeho všetečných otázek. Ale znáte mladé draky – nezastaví se před ničím, aby zjistili odpověď na svoji otázku. A že jich Bezzubka měl.

Cloudjumper sklonil hlavu a opět dračici nabral. Opatrně, aby jí neublížil, se pomalu přesunul doprostřed sítě, kde ji položil stejným způsobem. Tentokrát se už ale nezachvěla, což znamenalo, že Cloudjumper dělal v této disciplíně celkem pokrok.

„A co ty, mami?" zeptal se Škyťák, když měli Nočního Běsa bezpečně v síti a Cloudjumper seděl na jedné straně a Bezzubka na druhé. Valka se smutně zadívala na Bewilderbeasta.

„Zůstanu tady s ním a vyléčím ho," odpověděla pevným hlasem, ale její obličej prozrazoval, že by se radši vrátila se svým dlouho ztraceným synem. Počkat, opravila se, její syn by se rád vrátil se svojí dlouho ztracenou matkou.

Naštěstí to Škyťák přijal lépe, než by čekala. Možná proto, že měli k drakům podobné pouto.

„Dobře," přikývl. Valka si oddechla. V duchu samozřejmě.

„Vrátím se hned, jak to bude možné," slíbila žena a koutkem oka pozorovala Cloudjumpera, který si ji měřil zvědavým pohledem, a úplně jako by jí říkal: Vem si tolik času, kolik jen chceš. A Škyťák měl na mysli očividně to samé, protože tu samou větu potom řekl nahlas. Odmlčel se a dodal: „Potom ti pošlu Cloudjumpera s nějakým materiálem." Valka přikývla na znamení díků a syna objala. Byla ráda, že alespoň on to chápe.

„Už byste měli letět," upozornila ho. Náčelník se podíval na vycházející slunce. Mohlo být tak devět hodin, a to znamenalo, že Vikingové ve vesnici už budou na nohou.

„Astrid mě zabije," povzdechl si a zamířil k Bezzubkovi. V jeho očích hrály škádlivé ohníčky, které mu přímo sdělovaly: To je proto, že jsi ztrácel čas blbnutím se mnou.

„Kuš!" zasmál se Škyťák a usadil se v sedle. Potom se otočil a zamával matce. Ta zvedla ruku na pozdrav a šla zpátky k velkému, sněhobílému drakovi. Bezzubku potěšilo, že starý Alfa už dýchal normálně.

„S Valčinou péčí se brzy uzdraví," poznamenal směrem ke Cloudjumperovi. Ten přikývl. Moc si Bewilderbeasta vážil a doufal, že se mu alespoň dostane té správné péče, když byl stále naživu.

Oba draci na mladíkův pokyn roztáhli křídla a po ujištění, že je vše na svém místě a mají bezpečně síť v drápech, se vznesli. Několika mocnými máchnutími křídly vyšplhali do úctyhodné výšky. Bezzubka, který nesl jak síť, tak Škyťáka, měl trochu problém dohnat Cloudjumpera, když měl čtyři křídla a žádnou zbytečnou zátěž. Ne že by Škyťák byl zbytečný, napomenul se. Jen trochu žárlil na většího draka, protože neměl tolik křídel. Ale snižovat se k tomu, aby Cloudjumpera požádal, aby zpomalil, se mu nechtělo. To by utrpěla jeho hrdost, a tak vystoupali nad oblaka, a Bezzubka stále udržoval rychlost, kterou diktoval Cloudjumper. A v duchu děkoval za vytrvalost, kterou získal dlouhými běhy za Škyťákem, když nemohl pořádně létat.

Netrvalo dlouho a Stormcutter si jeho trochu přerývavého dýchání, jak se snažil popadnout dech, všiml.

„Děje se něco?" zeptal se. Bezzubka zatřásl hlavou a několikrát se nadechnul.

„Ne," začal. „Jen... Jak to, že jsme na Blpu žili spokojeně i bez Alfy a najednou ho máme?" Pohlédl na Cloudjumpera, jako kdyby on věděl odpověď.

To velkého draka těšilo. Konečně se začíná starat o své povinnosti a věděl, že mu to nejlépe usnadní, když mu popravdě zodpoví tu jednu otázku. Potom by se toho mohl chytnout a použít jako naváděcí lano ke správnému vykonávání funkce. A Cloudjumper by mu pomáhal.

„Neznám přesnou odpověď," začal a hledal vhodná slova, kterými by dal najevo, že alespoň tuší, co se tam stalo. Upřímně ho ta situace mátla natolik, že o tom ani nemohl pořádně přemýšlet. Proč to tak je? „Ale myslím, že měli Alfu podvědomého," řekl. Bezzubka čtyřikrát mávl křídly, aby dorovnal jeho rychlost. Nabral dech a nechápavě se zadíval na druhého draka.

„Jak – podvědomého?" zeptal se, ačkoli tušil, kam tím Cloudjumper míří. A jak se ukázalo, měl pravdu.

„Poslouchali jednoho draka," začal Stormcutter a hodil na Bezzubku pohled s trochu povytaženým obočím. Jaký jezdec, takový drak, pomyslel si Noční Běs, protože tohle gesto viděl několikrát dělat Valku.

„Budu hádat," řekl Bezzubka, „jsem to já?" Cloudjumper přikývl, zatímco Alfa sklonil hlavu a potichu se dovolával všech možných i nemožných božstev, aby ho té tíže na bedrech zbavily. Potom si uvědomil ještě něco. „Ale já nikdy žádné rozkazy nevydával," namítl a hodil pohled na Škyťáka sedícího na jeho hřbetě. Cloudjumper se zamyslel. Tohle nevěděl. Bylo divné, že draci žili v harmonii i bez Alfy, ale on se s tím systémem nikdy nesetkal, a tak bylo pro něj těžké určit, proč.

„Nevím," zatřepal hlavou, ale Bezzubkovi neušlo, jak měl oči rozšířené zvědavostí. A tak pokračovali beze slova.

„Už tam budeme, bráško," pohladil Nočního Běsa Škyťák. Předklonil se v sedle, aby zkontroloval dračici. Síť se trochu zhoupla pokaždé, když některý z draků mávnul křídly, ale jinak ji měli pevně uchycenou. Náčelník se narovnal. Bylo mu zle, když věděl, že Bezzubka se musí táhnout spolu s ním, ačkoli má tak mnohem víc práce, ale zajímalo by ho, proč Cloudjumper nezpomalil. Vždyť bylo absolutně viditelné, že draci nejsou na stejné úrovni! Možná si toho nevšiml, uvažoval. Ale to nebylo moc pravděpodobné. Bezzubka prostě jen chtěl dokázat, že se silou, vytrvalostí i rychlostí vyrovná Cloudjumperovi, i když ho to bude stát mnohem více sil. Škyťák trochu zaváhal a nakonec obrátil hlavu ke Cloudjumperovi.

„Cloudjumpere," oslovil draka. Ten se na něj se zájmem podíval. Bylo mu už teď jasné, co chce, ale počkal, aby věděl, že se nemýlil. „Trochu zpomalíme," dokončil mladík větu a Stormcutter opravdu v ten moment složil svá vedlejší křídla a ve vzduchu se udržoval pouze dvěma hlavními. Bezzubka sice udržoval stálou rychlost, ale díky snížení Cloudjumperovy výkonnosti se dokázal mnohem lépe přizpůsobit.

Velký naoranžovělý drak hodil pohledem po jeho Alfovi. Noční Běs teď letěl mnohem hladčeji než předtím.

„Měl jsi něco říct," pokáral ho Cloudjumper. Bezzubka tvrdohlavě zatřásl hlavou.

„Nemusel," odpověděl, ale tohle nebyla tak upřímná odpověď. Už jen proto, že se Cloudjumperovi nedíval do očí, jako to dělal vždycky.

„Jsi špatný lhář, Bezzubko," usmál se Stormcutter a dával si pořádně pozor, aby zdůraznil oslovení.

Noční Běs letící vedle něj protočil oči.

„Konečně se někdo ujal toho, že jsem jen Bezzubka!" vydechl a zakryl tím fakt, že lhal. Naneštěstí pro něj mu chtěl Cloudjumper udělit lekci.

„Tak poslouchej, ty JEN BEZZUBKO," začal. Už to začíná, prolétlo hlavou Alfovi, ale mlčel a čekal na další slova. „Vzhledem k tomu, že nemáš zkušenosti s tím být Alfou," pokračoval Cloudjumper. A ty snad jo? podivil se Bezzubka v duchu. „Tak tě budu učit," dokončil Stormcutter a vypjal hruď. Cože?! Blesklo Nočnímu Běsovi hlavou a málem zapomněl letět.

„Ale... Jak?" zeptal se opatrně, se všemi smysly napjatými na té nejvyšší úrovni. Tohle nebylo dobré, a pokud se chce Cloudjumper ujmout zaučení, tak se bude muset pár příštích let schovávat a čekat na noc, kdy pro něj bude neviditelný. Stormcutter pohodil hlavou.

„Pomáhal jsem často starému Alfovi, takže nějaké zkušenosti mám. A ty ses zase postavil rovnou dvěma Alfům, takže i když jsi Alfa už pět let, tak nemáš žádné zkušenosti," vysvětlil Cloudjumper hrdě.

Když se o tom teď drak zmínil, vypadalo to rozumně. A dokonce to i dávalo smysl. Cloudjumper mohl jasně vidět, jak o jeho slovech Alfa přemýšlí. V duchu se tetelil blahem. A nyní bude jeho třešnička na dortu.

„Takže se zase vrátíme k tomu, že jsi lhal," řekl trošku zlomyslně a mávnul křídly.

„Ale ne," ulétlo Bezzubkovi dřív, než se stačil rozmyslet, co řekne. Cloudjumper se usmál.

„Teď ses přiznal sám," poznamenal a nevnímal vražedné pohledy, které po něm Noční Běs hodil. „Kdybys to neudělal a předložil mi rozumný důvod, tak bych tě nechal," usmál se a liboval si, jak jeho plán vychází. I když by neměl udělovat Alfovi lekce, tak k zaučování to patřilo. Sice byl Bezzubka od přírody protektivní a staral se o druhé, ale jen tyhle předpoklady k dobrému vůdci nevedou. Napřed si řekl, že se musí naučit přiznat svou chybu. A Škyťák se o tom nemusel nikdy dozvědět. Nakonec, učí se spolu, ne? A protože hocha učí jeho matka, tak její drak bude učit jeho draka.

„Ano, ano, jsem špatný lhář, no a?" složil Bezzubka otráveně uši k tělu. Neměl sebemenší náladu na učení, a už vůbec ne tam, kde nemůže utéct. Cloudjumper překvapeně zamrkal. Takhle rychlou odpověď nečekal. Ale tím lepší, pomyslel si.

„Tohle říkáš jen proto, abych tě už nechal," poznamenal vítězně a měl pravdu. Bezzubka se na něj otočil a suše prohlásil: „Ano."

„Ale tohle není to, co jsem chtěl," řekl Cloudjumper a pozorně sledoval druha. Noční Běs se zamyslel a co chvilku vrhl pohled nahoru na Škyťáka nebo dolů na dračici v síti. To pro Stormcuttera znamenalo, že o tom aspoň přemýšlí. Však mu také nic jiného nezbývalo. Sice mohl jednoduše draka ignorovat, ale kde by potom byla ta zábava?

„Tak prostě řekni, proč ses štval tak moc a nic mi neřekl," pobídl ho jemně. Kdyby na to šel moc zhurta, tak by druhého draka spíše zastrašil a žádnou odpověď z něj nedostal.

„Noo," protáhl Bezzubka zamyšleně, „nechtěl jsem nic říct, protožeee." Zastavil se a nevěděl, jak dál. Ale Cloudjumper trpělivě čekal na výsledek, během té doby, kdy on mlčel, a kromě občasného mávnutí křídel nic jiného nezaznívalo. „Protože," začal znovu, „protože jsem nechtěl nic říct." Skvěle, Bezzubko, zase jsi vytvořil perlu, ztrestal se v mysli. Cloudjumper zavrtěl hlavou. To je ale vyjadřování, pomyslel si a udělal si mentální poznámku, že na tom musí taky zapracovat.

„To není odpověď," namítl.

„To já vím, jen jsem si chtěl dokázat, že dokážu udržet tempo s tebou, se vší zátěží a i když máš ty čtyři křídla!" vyjel Noční Běs a docela naháněl strach. Cloudjumper se usmál.

„Vždyť jsi mi to právě řekl!" rozesmál se a nevnímal všemožné pohledy, které na něj upíral naštvaný Noční Běs. Ten po chvíli zvedl uši a přidal se k němu.

„Ano, jsem velmi špatný lhář," prohlásil a pokračovali dál v cestě na Blp.

���]A�