„To není možné," zašeptala roztřeseně. Najednou zapomněla i na to, jak vyděšená v tomhle lese byla. Jak to jen mohl Bezzubka udělat? Proč to udělal? V ten moment ho nenáviděla. Nejradši by se vykašlala na něj i na celý Blp. Obrátila se a vyběhla opačným směrem. Potřebovala nějaké klidné místo, někde daleko od celého ostrova, od Bezzubky... od jejích přátel. Když Rask vyběhla z lesa a ocitla se na louce, zastavila se. Opravdu je schopná opustit všechny své nové přátele?

Naštvaně vypálila plazmu. Přesně proto si nikdy nedělala pořádné přátele! Jak má teď nepozorovaně zmizet? V naději pohlédla někam, kde byl měsíc zakrytý mraky. Po tváři se jí skutálela jediná slza.

Kolem Bezzubky bylo vždy něco divného, ale nevěděla, co přesně. Poté, co ji představil Cloudjumperovi, se na chvíli všechno vyjasnilo, ale teď už taky chápala, proč ho draci všude uznávali. A ona se k němu chovala jak? Rozhodně ne jako k Alfovi. Kdyby mohla, Rask by se nejradši zahrabala hluboko do země a v klidu tam umřela. Jak se mu teď bude moct podívat do očí?

Vzpomněla si na jeho noční hlídku a na to, jak se k němu chovala Stormfly. To rozhodně nevypadalo jako chování Alfy a normálního draka. Rask se zachvěla. Právě došla k jednomu závěru – že to byl ve skutečnosti Bezzubka, kdo porazil Dragova Bewilderbeasta! V tom okamžiku se mlha nejasnosti trochu zvedla. Pokud ho porazil jednou, může to dokázat zase. Díky tomu se stal Alfou. Lax ji nechal na pokoji jenom kvůli tomu, že mu to řekl a na dračím ostrově to dokázal sehrát tak, že by na to nepřišla.

A co jsem potom já? zeptala se Rask sama sebe a sedla si. Vůbec ji nezajímalo, že je tady na dobře viditelné louce. Popravdě ji nezajímalo už vůbec nic. Tlapou si setřela už zaschlou slzu a přemýšlela, co bude dál. Má se vrátit zpátky na Blp a chovat se, jako by se nic nestalo?

Už nebyla rozzuřená, spíše nešťastná. Bezzubka měl určitě dobrý důvod, napovídala si a potom se kolem sebe rozhlédla. Poprvé za tu dobu si uvědomila, že neví, kde je. Tma všechno tak zkreslovala, navíc les v dálce vypadal hrozivě a ona si vzpomněla na to, jak v něm něco slyšela. Omotala si ocas kolem těla a obezřetně se rozhlédla, jako by na ni mohlo něco vyskočit. V hlavě jí zněla Bezzubkova slova: „Zůstaň tady, jsi tu v bezpečí." Že ho ona blbá neposlechla! Draci rozhodně věděli, proč je zrovna on Alfou.

Rask se zarazila. Nazývat ho Alfou se k tak mladému drakovi prostě nehodilo. Říkal, že mu je dvacet. Tak mladý a už taková zodpovědnost! Staral se o všechny, ať už to byli draci nebo lidé, dělalo to z něj perfektního vůdce. Neváhal podstoupit nebezpečí, aby je ochránil. Rasčin vztek opadl. Nemohla se na něj dál zlobit.

Nepohodlně se zavrtěla, když ucítila bodnutí na zádech. Bylo to, jako by ji cosi pozorovalo. Rask se celá zachvěla. Měla by odsud zmizet, a to hodně rychle. Bleskově se zvedla a chtěla vzlétnout směrem k Blpu, když vtom se za jejími zády ozvalo: „Ale ale, Rask, ty se nechceš přivítat se starým přítelem?"

Noční Běs ztuhl. Potom se pomalu otočil, věděl naprosto přesně, komu tenhle hlas patří. Rask ho totiž nenáviděla.

„Co tu chceš?" zasyčela nepřívětivě. Před ní se tyčila silueta velkého draka. Kolem ní se ozval zlověstný smích a ze tmy vystoupili další draci. Lax se zlověstně pousmál a Rask si všechny draky změřila pohledem. Byli minimálně tři, po dvouměsíčním pobytu na Blpu by dokonce mohla hádat, kteří to jsou.

„Jdeme si pro hlavní sílu nové armády našeho pána," zasyčela samice, která byla nalevo od ní. Rask by mohla přísahat, že je to Tigrasta, samice Raincuttera, která denně mizela s Laxem a Eldurem. Ten poslední musel být tedy Děsovec se jménem Eldur. To oni tři byli přínosy pro Dragovu armádu a Rask pochopila, že se do ní i vrátili. Hned pod Bezzubkovým čumákem.

„Nechte mě hádat, ta hlavní síla mám být já," řekla dračice a zaryla drápy do země. Nepřátelští draci byli v přesile, navíc tam byli dva samci. Rask jednou bojovala proti Laxovi a prohrála. Věděla, že nemá šanci. Zvažovala volání o pomoc, ale ve vesnici je zmatek a jeden vzdálený křik by se tam jistě ztratil. Nepochybovala, že Bezzubka by jí přišel na pomoc. Jenže tady NEBYL Bezzubka. Byla tu jen ona proti třem drakům.

„Chytrá holka," zasyčel Eldur jako had. A to si Rask vždycky myslela, že to je drak.

„Ten útok je jen návnada, ale tebe v té armádě potřebujeme. Jsi jediná, kdo může zatočit s tím jejich Nočním Běsem, takzvaným Alfou. Bezzubka, pfff! Jak odporné jméno!" vykřikla posměšně Tigrasta. Rask mezi nimi těkala pohledem. Neviděla důvod, proč by měla bojovat proti Bezzubkovi. Sice ovládání Bewilderbeastem by byl dobrý, hodně dobrý důvod, ale ona se nehodlala jen tak vzdát. A to, jak se Bezzubka jmenoval? Do toho ona neměla co mluvit. Sice byla pravda, že i ona jeho jméno zpočátku shledávala dost směšným, ale vždy, když na ni udělal ten bezzubý úsměv, docela chápala, proč ho Škyťák pojmenoval takhle. Ale to, co řekla Tigrasta, ji donutilo dumat, jaké je vlastně jeho opravdové jméno – nebo alespoň jak se jmenoval, než přišel na Blp. Vtom jí něco svitlo.

„Ten útok před dvěma měsíci... To byla taky návnada?" zeptala se obezřetně a výhružně zavrčela na Laxe, který se posunul o pár kroků blíž k ní. Eldur setrvával na místě, ale Rask věděla, že bude muset jednat rychle. Pokud se ještě víc přiblíží, už neuteče. Její jediná možnost je uletět.

„Ten patlák nevykonal práci dobře," odfrkl si pohrdavě Lax, „Alfa ho musel potrestat. Proto jsme si pro tebe museli přijít osobně." Jeho silueta se přiblížila a Rask mu pod nohy vypálila plazmu. Ta šedého draka na moment fialově ozářila.

„Jak ale mohli vědět, že jsem tady?" zeptala se dračice. Byla přece kolikátý – druhý, třetí den na Blpu? A navíc v aréně, kam nikdo kromě Bezzubky nepřišel. Alespoň co si pamatovala, tak tam nikdo nepřišel. Nevěděla, kolik lidí nebo draků tam bylo v době, kdy byla v bezvědomí.

„To já," zasyčela Tigrasta. Rask se znechuceně odtáhla. Toho draka začínala nenávidět.

„Slyšela jsem tvou pěknou Nodří kamarádku, jak o tom vykládá nějakému masivnímu drakovi," vysvětlila a Rask měla poprvé v životě možnost Stormfly pořádně nenávidět. Došlo jí, že to museli být draci z akademie, podle Tigrastina téměř nicneříkajícího popisu je identifikovala jako Stormfly a Flákotu. Nebo možná Skullcrushera, ale tím si nebyla jistá. S Eretovým drakem se moc nestýkala.

Lax se ještě víc přiblížil. Uzavírají mě do pasti, blesklo Rask hlavou. Věděla, že musí být rychlejší. Bez varování vyskočila a roztáhla křídla. Tigrasta s Eldurem zůstávali v klidu, Lax zařval do noční oblohy. Rask si docela libovala, jak jí ten útěk zatím šel, ale zapomněla na něco důležitého, co se jí vymstilo při tom posledním. Podceňovat Laxe se nevyplácí.

Náhle jí něco přistálo na zádech. Mnohem těžší drak, a Rask se poroučela k zemi. Vyděšeně se ohlédla, ale nezvaný host na jejím hřbetě se jí stále držel. Byla moc nízko, aby se ho pokusila setřást. S výkřikem narazila do země.

Zvedla hlavu. Byla příliš otřesená a obraz se jí zdvojil. Sakra! zaklela v duchu. Proč se tohle musí stát zrovna jí?

„Užij si cestu," řekl její věznitel drsným hlasem a drápy jí zaryl do ramene a udeřil ji ocasem do hlavy. Potom Rask už nevěděla vůbec nic.

o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o

„Co se tu děje?" vykřikl Bezzubka udýchaně, hned jak doběhl do vesnice.

„Útočí na nás!" odpověděl mu jeden mladý drak, který byl s ostatními mladými a starými draky schovaný na opačném konci vesnice.

Díky, to jsem si všiml, poznamenal Bezzubka sarkasticky v duchu, bez tebe bych to nevěděl. Nic z toho ale neřekl a rozběhl se k dolní části vesnice. Už mohl vidět bojující draky a lidi. Už z prvních pohledů si byl jistý, že je to navlas stejná skupinka jako ta před nedávnem. Pořádně zaklel.

„To je Bezzubka!" vykřikl nějaký drak a do vzduchu se vznesla Stormfly s Astrid na hřbetě. Vypálila pořádný proud svého hořčíkového plamene. To donutilo nepřátelské draky se aspoň na chvíli stáhnout.

„Bráško!" přihnal se k němu Škyťák i se svým multifunkčním štítem v jedné, a Infernem v druhé ruce.

„Ti draci nejdou vůbec zkrotit," objasnil mu Škyťák a nasedl na jeho holý hřbet. Bezzubka už věděl, že je bude muset vyhnat – jednou a provždy. Tihle draci Blpu hodně znepříjemňovali život. Bude lepší, když už se tu neukážou. Teď ale – nepodařilo se jim to u Vřeštící Smrti, která tam něco hledala... Co když tihle draci taky něco hledají? A pokud ano – co?

Noční Běs v davu vyhledal toho mladého Děsovce, se kterým se bavil posledně. Jakmile věděl, kam směřuje, pustil se za ním. Snažil se utéct, takže Bezzubka ho rychle předhonil a postavil do cesty.

„Co tu chcete?" zavrčel naštvaně, „už minule jsme vám ukázali, že ostrov je náš, takže bych ocenil, kdybyste nás přestali napadat a našli si vlastní ostrov!" Děsovec se zarazil a k Bezzubkově úlevě se alespoň nepokusil o nic zbrklého. Asi věděl, že proti Nočnímu Běsovi nemá nejmenší šanci.

„N... n... nic!" vyhrkl a bylo jasné, že lže. Rozhodně tam nebyli jen tak náhodou. Nic se nedělo náhodně, a Bezzubka byl odhodlaný zjistit, proč je to sem tak táhne.

„Chci slyšet pravdu!" zařval na něj a drak se ještě víc stáhl. Z druhé strany přistála Stormfly a byla připravená chrlit oheň. Z dálky se ozvalo zařvání a Děsovec zvedl hlavu.

„Zpátky!" vykřikl a Bezzubka se Stormfly jistě zalitovali, že si nemohou zacpat uši. Útočící draci začali odlétat, s těmi blpskými v patách, ti toho ale nechali, když už byli dost daleko.

„Pravdu," připomenul Bezzubka a Děsovcova tlama se zkřivila do zákeřného úšklebku.

„Už ji nepotřebujete. Máme, pro co jsme přišli," zasyčel pohrdlivě a Bezzubka otočil hlavu směrem, odkud přicházelo předchozí volání. Musela to být past. Nikdo by si nedal tu práci, aby to tady prostě jen tak napadli. Museli to mít pečlivě promyšlené.

Děsovec vzlétl a křídly jim hodil sníh do obličejů. Bezzubka se oklepal a podíval se na Stormfly. Ta kývla a rychlostí blesku oba vyrazili za ním. Astrid se Škyťákem se jen tak tak udrželi.

Draci byli tak rychlí, že dohonili Děsovce hned za vesnicí.

„Pro co jste si přišli?" zařval Bezzubka, aby ho za letu vůbec bylo slyšet. Doufal jen, že to neznělo moc zvědavě. Mladý drak se pokusil o pár obratů, ale Stormfly s Bezzubkou si dokázali poradit. Doslova ho semkli mezi sebou.

„Však zjistíte, co vám chybí," ušklíbl se drak a celý vzplanul. Nebylo to poprvé, co blpští draci nenáviděli tuhle schopnost Děsovců.

Bezzubka se ponořil dolů, zatímco Stormfly se rozhodla pro cestu nahoru. Hlavně z dosahu ohně. Jezdci si stínili obličej a ani jeden nemohl zabránit úniku útočících draků.

Když se dostali do bezpečné vzdálenosti, zpomalili.

„Co nám má chybět?" zeptala se zmateně Stormfly. Potřásla hlavou, aby mohla vidět zase normálně. Dívat se v noci do ohně bylo značně nepříjemné, hlavně proto, že vám ta vize zůstala ještě po několik dalších hodin. Bylo to dost odporné.

„Oni byli návnada, zatímco druhá skupina něco hledala," objasnil Bezzubka a zadíval se směrem, kam draci zmizeli. Jasná vize ohně mu zabraňovala spatřit je. Měli to opravdu vymyšlené dokonale. Kdyby alespoň svítily hvězdy, pomyslel si Bezzubka, hned by se vidělo o trochu líp.

Stormfly se lítostně podívala stejným směrem...

„Teď už je nedoženeme," prohlásila, „asi bysme se měli vrátit." Bezzubka z celého srdce souhlasil.

„A zjistit, co nám to vlastně chybí," dodal. Obrátili se a letěli zpátky.

Na Blpu panovalo pozdvižení. Chaos v přímém přenosu, dalo by se říct. Draci létali sem a tam, Vikingové pobíhali zmateně sem a tam, nosili si své sekery a kopí, prostě zmatek. Když Stormfly s Bezzubkou přistáli, všichni se k nim seběhli.

„Něco tady hledali," řekl Bezzubka, teď už klidně. Odraz obrazu ohně ho stále trápil, ale nebylo to nic, co by nezvládl. „Chci vědět, co tady chybí – nebo, v horším případě – kdo."

„Škoda, že tady není máma," povzdechl si Škyťák, když seskočil z Bezzubky. Ten musel uznat, že to lidé neměli v tomhle ohledu lehké. Astrid přitakala. Opravdu by tu Valku zoufale potřebovali. Takhle se jen mohli dívat, jak se draci rozhlížejí.

„Není tu Eldur!" křikl někdo.

„Rask tu není!" všimla si Leslie, když se sháněla po své kamarádce. Bezzubka se k ní naklonil.

„Řekl jsem jí, aby zůstala v lese. Upřímně doufám, že mě alespoň jednou poslechla," svěřil se jí. Věděl, že Stormflyina dcera dokáže udržet tajemství.

„Lax taky chybí!" ozval se kdosi.

Ještě zaznělo několik dalších jmen, včetně Tigrasty, a Bezzubka začínal cítit, že je něco silně v nepořádku. Okamžitě se vydal do stájí, aby se přesvědčil, že jsou v pořádku.

Potěšilo ho, když našel zmíněné draky, jak se krčí v rohu, zjevně vyděšení. Polovina z nich byla původně od Draga, a vylézt nahoru se báli. Noční Běs se jim ani nedivil. Jen...

„Neviděli jste Laxe?" zeptal se jich. Jeden modrý Děsovec pohodil hlavou.

„Před chvílí odešel i s Edem a Tigry," řekl a následně se opravil na Eldura a Tigrastu. Asi byli zvyklí jim tak říkat.

„Kam šli?" zeptal se Bezzubka a začínal panikařit. A co, kdyby se něco stalo Rask? Věděl, že s Laxem nejsou zrovna na nejlepších vlnách, a kdyby se v lese potkali...

„To nevím," pokrčil rameny drak. Bezzubka se usmál.

„I tak díky," řekl a požádal Skullcrushera, jestli by nemohl najít jeho pach. Uprchlé draky můžou vystopovat později, teď se potřeboval ujistit, že jsou všichni v naprostém pořádku. Hodně by ho ranilo, kdyby nebyli, a to platilo i o Laxovi, přestože ho neměl zrovna v lásce.

Rumblehorn přikývl a začal čenichat u země. Eret k němu přišel, ale drak ho ignoroval a soustředil se na svou práci.

„Mám to," oznámil tiše, „za mnou."

Draci opustili své lidské společníky a v obrovské skupině Skullcrusher, Bezzubka, Stormfly, Leslie, Flákota a Tesák se vydali do tmy.

Jak se Bezzubka obával, směřovali do lesa. Noc už značně pokročila, ale větve zůstávaly pořád stejně tajemné.

„Koho teď stopuješ?" zeptal se Bezzubka tiše Skullcrushera. Rumblehorn ještě jednou zavětřil ve vzduchu.

„Laxe," odpověděl, „ale i Tigrastu s Eldurem. Jsou někde spolu."

To by mě nepřekvapilo, pomyslel si Bezzubka. Cítil, že jsou blízko místu, kde nechal Rask, ale nemohli odbočit z trasy, dokud měl Skullcrusher pach. Jen doufal, že tentokrát ho vážně poslechla.

Po nějaké chvilce došli na zasněženou louku a Leslie rozrušeně vzlétla.

„Podívejte!" křikla, „támhle se museli zastavit! Je tam rozházený sníh!"

„To není všechno," přidala se Flákota, „z lesa sem vedou další stopy."

Skullcrusher se k nim ihned sklonil a dal si s tím načas. Potom se obrátil na Bezzubku.

„To je Rask. Jsem si tím jistý," prohlásil a pečlivě se zaměřil na místo, kde bylo nejvíc rozházeného sněhu. Tesák se k němu přidal a všechny překvapilo, když konstatoval, že tam došlo k souboji. Draci okamžitě přestali prověřovat stopy a seběhli se k němu.

„Tady je spálená tráva," ukázal jim Tesák místo, kam Rask vypálila plazmu Laxovi pod nohy. „A tady... Tady je krev," řekl a všichni se nahnuli, aby dobře viděli. Sníh byl opravdu pocákaný krví. Bezzubka jen bezděčně ochutnal ten zkrvavený sníh.

„To je Rasčina krev," poznamenal a v duchu se otřásl. Co když se jí něco stalo? Tedy, to už věděl určitě, že stalo, ale jak vážně je zraněná? A ještě lépe – proč tady nikdo není?

„Ale kde je?" zeptala se Leslie. Bylo to, jako by všem četla myšlenky, protože Stormfly zamyšleně přikývla. Skullcrusher vzlétl a zkusil zavětřit ve vzduchu.

„Odnesli ji," řekl prostě. V tu chvíli jako by se Bezzubkovi zlomilo srdce. Jestli ji nenajdou, dřív než bude pozdě... V duchu přemítal, co všechno se jí mohlo stát. Jak to mohl Skullcrusher tak přesně vědět? Musí to být nějaký omyl! Jenže sám měl možnost poznat Rumblehornovy stopařské schopnosti a věděl, že se velký zelený drak nemýlí.

„Ale proč by to někdo dělal?" nechápala Leslie. Nebyla do věcí zasvěcena tak dobře jako draci z akademie. Stormfly si stoupla před ní.

„Vzpomínáš na tu noc, kdy jsme měli hlídku?" zeptala se Bezzubky a on s vážnou tváří přikývl.

„Tam nám přece Rask říkala, ať si na Laxe dáme pozor," připomněla mu. „Tedy, ne přímo, ale vlastně nás před ním varovala." Noční Běs pokrčil rameny.

„A Lax, Tigrasta i Eldur jsou původem od Draga. Měli to tam uspořádané jako u Rudé Smrti, takže bych předpokládal, že byli nejvíc loajální," uvažoval Bezzubka nahlas a potom nasucho polkl, „a teď, když se rozkřiklo, že je Bewilderbeast zpátky, mohli se k němu vrátit."

Skullcrusher zakroutil nevěřícně hlavou.

„Ale proč by brali jenom Rask? Nikdo jiný nezmizel!" vykřikl. Noční Běs sklopil hlavu i uši.

„To nevím," povzdechl si, „ale měli bychom je najít, dokud je stopa čerstvá." Draci z akademie přisvědčili. Brkovi a Hrkovi by se sice nelíbilo, že přišli o veškterou zábavu, ale nechtěli ztrácet ani minutu.

Skullcrusher vyčkal, než se všichni dostanou do vzduchu. Stormfly letěla vedle Leslie. I když byla její dcera už dospělá, starší samice na ni dávala stále pozor. Bezzubka letěl vpředu i se Skullcrusherem. Ti draci se nemohli dostat daleko, ale vážně by ho ranilo, kdyby je nenašli.

Proč vlastně vzali Rask? Spřáhnout se s nimi nemohla, na to byli s Laxem moc velcí nepřátelé. Ale krev a spálená tráva by vysvětlovalo boj. Musela s nimi bojovat a prohrát. Byli tři na jednu, měli přesilu. A potom ji museli odnést. Ale proč se Rask dostala na louku, která byla snadno přístupná ze všech stran? Bezzubka měl na to jednu jedinou odpověď. Určitě byla naštvaná. Na něj. Že jí neřekl o tom, že je Alfa. Vždy věděl, že se jejich vztah ohromně změní, až jí to řekne, ale nečekal, že až takhle. Že o ni může navždy přijít. Ani si neuvědomil, že mu po tváři stekla slza. Nemohli mu ji vzít. Měl ji rád. Ne, víc než jen to. Miloval ji. A teď by se nemusela nikdy vrátit.

Bezzubka zamrkal. Tohle bylo poprvé, co vědomě přiznal – i když jen v duchu – že Rask miluje. Přivřel oči. Musel ji najít – za každou cenu.

„Myslíš, že ji vzali, protože je jediný Noční Běs?" zeptala se Stormfly starostlivě. Tesák se přiblížil z druhé strany a jeho vysvětlení Bewilderbeastovy případné taktiky jim moc pomohlo. Děsovec si zjevně vzal ponaučení z té noci, kdy ho Bezzubka překvapil spícího na hlídce, a chtěl mu to vynahradit. A vedl si opravdu dobře.

„Kdybych já byl Bewilderbeastem, chtěl bych se ti pomstít za tu neskutečnou potupu. Ale protože vím, že mě nemůžeš porazit, potřebuju někoho, kdo to dokáže," vysvětlil Tesák a kdyby byl člověkem, jistě by si zamnul ruce. „A kdo to dokáže? Rask samozřejmě. Je Noční Běs a navíc jsme viděli, že je rychlejší a hbitější než ty."

„Ale v síle se mu nemůže rovnat," namítl Skullcrusher a přitom se soustředil na pach draků. „Je s nimi ještě někdo," informoval je, zatímco diskutovali.

„Může se mu rovnat," zavolala na ně Flákota zezadu. Bezzubka otráveně sklopil uši.

„Mohli byste prosím přestat o mně mluvit, jako bych tu nebyl?" řekl nanejvýš otráveným hlasem. „Jak si myslíš, že by mě Rask mohla porazit?" zeptal se Flákoty už vlídněji.

„Už porazila tvoje srdce," upozornil ho Garvan. Bezzubkovi se rozšířily oči. Jak to pro Odina mohla vědět?

„Ale prosím, bylo to očividné!" zasmála se Flákota, jako by mu četla myšlenky. Noční Běs jen víc sklopil uši. Kéž by se tohle už vyřešilo. Když byl malý, zjistil, že život je boj, ale že až takhle... to v té době ještě ani neměl tušení. Čím se to vlastně stane. A hlavně co za to zaplatí.

Dál letěli v tichu, chvílemi se ozývalo jen Skullcrusherovo čichání a mávání křídel. Dostali se asi na úroveň dračího ostrova, když oblohu pročísl blesk a začalo lít jako z konve.

I tak letěli dál. V dešti se pach ztrácel opravdu rychle a všem začínalo docházet, že jejich nejlepší šance jsou pryč. Možná už zmizelé draky nikdy nenajdou. Stormfly se nejistě podívala na Bezzubku. Měl naprosto kamenný výraz, ale ona ho znala natolik dobře, aby věděla, že se tím užírá zevnitř. Nejenže nedávno zabil Kliďase, teď se ztratila i Rask, a to kvůli tomu, že ji nevzal s sebou zpátky do vesnice, ale nechal ji v lese, kde si myslel, že je v bezpečí.

Kapky vody jim stékaly po hladkých šupinách a pokračovali vytrvale dál. Kolem nich se blýskalo a čas od času zazněl hrom. Bezzubka se obezřetně rozhlédl. Strachu z bouřek se už dávno zbavil, ale stále si dával pozor, hlavně na ocas. Měl tam nejvíc kovových součástek, a jak známo, kov blesky přitahuje. Ale musel dál. Nemohli je ztratit.

I tak přece pátrání museli vzdát. Déšť zesílil, nebylo už vůbec vidět, a ani Bezzubkova echolokace jim moc nepomáhala. Navíc Skullcrusher se poraženě zastavil a oznámil jim, že ztratil stopu.

„To nevadí," řekl Bezzubka zkroušeně, „díky." Stormfly s Flákotou si vyměnily pohled. Vzdává to snad Bezzubka? Jak ho znaly, nikdy se nevzdal, proč by měl teď? Noční Běs sám byl rozhodnutý pátrat ve svých volných chvílích. Rask musela být určitě vyděšená, a on dobře věděl, jaké to je, být někde proti své vůli.

Draci se zklamaně obrátili a vydali se po vlastní stopě zpět na Blp.

o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o

Rask pootevřela oči. Hrozně ji bolela hlava, o ramenou nemluvě. Měla jen mlhavou představu, co se stalo, nepamatovala si nic po tom, co se pokusila uletět. A taky věděla, že to nevyšlo. Proč? Byla v jakési jeskyni, takové, která určitě na Blpu nebyla. V nejvzdálenějším koutě byly rozházené kosti a slyšela, jak se venku pohnul nějaký drak. Určitě stráž.

Rask zavřela oči, když se draci zvenku rozhodli nakouknout dovnitř, aby ji zkontrolovali. Nebyla hloupá a věděla, že by si tím přivodila konec ještě dřív, než by vůbec stihla o něčem přemýšlet.

Potřebovali ji živou. To byla jedna z jejích hlavních výhod. Nikoho jiného, kdo by mohl porazit Bezzubku, neměli. Ona ho nechtěla porážet! Jediné, co si přála, bylo být zpět na Blpu. Nezáleželo jí na tom, jestli byl Bezzubka Alfa, když byl s ní, byl sám sebou! Nebo Stormfly... Leslie, Flákota, Škyťák s Astrid, Valka a Cloudjumper... Už se k nim nikdy nemusí vrátit. Nikdy v životě by je už neviděla. Nikoho z nich, ani Bezzubku. Ani mu nestačila říct jednu důležitou věc, kterou si uvědomila už dávno, ale bojovala s tím. Zapomněla mu říct, že ho miluje. A teď už by mu to ani nikdy nemusela říct.

Ale kde se momentálně nacházela? Lax říkal něco o Bewilderbeastovi. K té zrůdě se Rask nikdy nechtěla vrátit. Vždyť to nemohl být ani drak! Takhle se draci nechovali! Nejvíc ji děsilo, k jakým věcem ji můžou donutit, aniž by tomu mohla zabránit.

Věděla, že je to pošetilá myšlenka, ale Bezzubka ji zatím vždy ochránil. Třeba, opravdu jen třeba, když na něj bude myslet, se jim nepodaří ji ovládnout naplno a bude mít šanci k útěku. S touhle alespoň trochu nadějnou myšlenkou otevřela oči a snažila se ignorovat bolest v rameni. Podívala se na něj. Krev už tam byla zaschlá a tvořily se strupy. Jak dlouho byla v bezvědomí? Odhadovala to tak na dva, tři dny. Rozhodně už bude dost daleko od Blpu, aby jen tak našla správnou cestu. Nikdy dál než na Dragových lodích nebyla!

Rozčileně švihla ocasem, když vtom se za ní ozvalo: „Tak už jsi vzhůru." Rask v duchu zaúpěla. Jistě že měla očekávat někoho, kdo nebude v jejím zorném poli, aby ji hlídal. Pokárala se za to, že vůbec byla tak naivní a myslela si, že tam kromě ní nikdo není. No nic, teď už nemělo cenu předstírat, že je stále v bezvědomí.

Opatrně se podívala za sebe. V koutě jeskyně, kde byly též poházené kosti, stál obří Razorwhip. Rask toho o těhle dracích moc nevěděla, jen to, že jednoho měla Škyťákova kamarádka Heather, která přiletěla na svatbu. Její samice ale byla přátelská (v určitých mezích) a jmenovala se Windshear. Ale tohle individium bylo naprosto jiné. Jakmile hlavu otočila, dala tím najevo, že už je opravdu vzhůru. Drak k ní přišel a hrubě do ní strčil.

„Postav se!" zasyčel a nebohá Rask musela poslechnout. V ramenech ji pálilo a měla pocit, že tu bolest nevydrží. Znovu si v duchu představila Bezzubku. Bolest sice nepolevovala, ale rozhodně se jí trochu ulevilo.

Stála na roztřesených nohou a konečně se jí dostalo pohledu na Razorwhipovy drápy. Nebyly nijak velké, ale rozhodně byly ostré. Rask by přísahala, že rýhy na ramenech jí způsobil on. Mentálně zaúpěla. Zrovna se zbavila téměř všech jizev a teď to zase začne dokola.

Na útěk se taky nezmůže, soudě podle toho, že se na nohou téměř ani neudržela. Navíc měla hrozný hlad.

Razorwhip ji postrčil dopředu a dračice se opatrně posunula ke vchodu do jeskyně. Rask se nemýlila, když předtím odhadovala, že tu jsou draci na stráži. Pozorně si je prohlédla. Jejich výraz byl kamenný, oči prázdné a bez života. Nebylo pochyb, že tohle je Bewilderbeastova práce.

„Líbí?" zeptal se s ošklivým úšklebkem Razorwhip, „brzy se k nim také přidáš." Noční Běs přimhouřil oči.

„Tak to je fakt skvělý," zabručela si Rask spíš pro sebe a umanula si, že se rozhodně nenechá kontrolovat naplno. Určitě ne. To ještě nevěděla, že tohle nedodrží.

Draci ze stráže se k nim připojili a šli Rask po boku, každý z jedné strany. Jak se dalo předpokládat, dovedli ji na velké prostranství u pláže. Jak typické pro Bewilderbeasta! pomyslela si Rask trochu posměšně, když se jemu nechce z vody, musí k němu všichni přijít. Chtěla se mentálně připravit na pohled na obřího draka, ale čas jí nebyl dopřán. Jako by Bewilderbeast věděl, že už je tady. No, on to vlastně věděl, takže to nebylo až tak jako.

Vynořil se z vody, ne tak majestátně jako vždy, vypadal zdrceně, ale v očích mu stále hořely ty zlé ohníčky. Rask trochu ucouvla, ale zadkem narazila do toho Razorwhipa, který stál pořád za ní. Vyděšeně se podívala na obřího draka. Levý kel mu chyběl a vypadal bez něj docela směšně. Kdyby to byla jakákoliv jiná situace, Rask by se možná smála, ale teď?

Obří Alfa se na ni pohrdavě podíval a znechucením ohnul horní pysk.

„Tak je to pravda. Tys přežila," řekl pomalu a Rask se na něj mohla dívat jen s obtížemi. To on nakázal zavřít ji do té místnosti a znehybnit řetězy! Kdyby nebylo Bezzubky a Škyťáka, byla už dávno mrtvá.

Bewilderbeast jako vždy uhodl, na co myslí. Promluvil v její hlavě, jako naposledy, co s ní mluvil tváří v tvář. Rask si tenkrát dobrovolně způsobila zranění, aby ji nemohl ovládnout, ale teď, s rameny rozškrábanými do krve, usoudila, že to nebude potřeba.

„Jsi tu jenom proto, že tě potřebuju," řekl v její hlavě a Rask se otřásla. Nesnášela, když tohle dělal. I tak se vzmohla na slabý odpor.

„Kam se podělo to - zlobivé draky nepotřebujeme?" zeptala se a poukazovala tím na jejich poslední setkání, kdy jí přesně tohle řekl. A teď ji prakticky prosí o pomoc! Bewilderbeast si odfrkl a otázku nezodpověděl, jen ji upozornil, že pokud zklame, zemře už doopravdy.

Razorwhip Rask postrčil dopředu. Bewilderbeast sklonil hlavu a podíval se jí do očí. Noční Běs je urychleně zavřel.

Obří drak se dostal do její hlavy. Rask se soustředila na bolest v ramenou a na vzpomínky z Blpu – to bylo to nejšťastnější, co měla. Cítila, jak se Bewilderbeast zmocňuje její mysli. Jen pomalu, ale jistě. Nemohla ho pustit dál. Představila si vysoké zdi, které ho neměly pustit. Jenže už věděla, že tohle ho na dlouho nezadrží a ji po čase tak vyčerpá, že by se raději měla poddat. Ale ona chtěla bojovat! Musela se postavit na odpor!

Bewilderbeasta samotného překvapilo, jak moc se ta malá dračice staví na odpor. Jenže v koutku duše se zákeřně smál. Žádný drak se nemohl vymanit z jeho kontroly (kromě toho prokletého Nočního Běsa), a on zařídí vše pro to, aby se tak už nestalo. Už vymyslel pro Rask plán. Bude stále po jeho boku, aby nemohla uprchnout. A ti nejsilnější draci ji budou trénovat. Možná by jí mohl dávat i jídlo. Potřeboval, aby byla v maximální kondici, až půjdou napadnout Blp. Ale teď ještě ne...

Jak Rask předpokládala, mentální obrany jí nevydržely dlouho a ani myšlenka na Bezzubku ji nezachránila. Bewilderbeast se zmocnil její mysli a pro ni už nebylo návratu.

o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o

O pár dní později chodil Bezzubka bezděčně sem a tam podél plotu u kovárny. Nevěděl, co má dělat. On sám by se na záchrannou výpravu vydal už dávno, jenže jako Alfa měl povinnost starat se o draky ve vesnici. Ti byli po posledním útoku tak vyplašení, že na něj naléhali, aby nikam nechodil, takže Bezzubka trávil čas jen ve vesnici, maximálně v okruhu kilometru od ní.

Svěsil hlavu. Ve vesnici se přece nic nedělo! Kdyby vyrazil pryč, třeba jen na chvíli... Už už se chtěl odrazit a vyletět, ale zezadu se ozval křik. Noční Běs si povzdechl. Zase se hádali. V posledních dnech draci vyvolávali směšné hádky a přestali hned, jak k nim dorazil. Bezzubku to neskutečně štvalo. Jenže musel přijít, co kdyby to byla opravdová hádka?

Škyťák pozoroval, co jeho draka trápí. Rask mu chyběla. Oblíbil si ji a byl rád, když mu dělala společnost. Naštěstí tu bylo něco, co by ho mohlo rozptýlit. On to před ním schovával, vlastně o tom věděli jen on a Astrid. Před pár dny přiletěl jeden malý dráček a přinesl zprávu od Valky. Psala, že Bewilderbeast se už o sebe dokáže postarat a přiletí brzy. Škyťák z toho měl ohromnou radost. Doufal, že Cloudjumper se s Bezzubkou bude bavit a zabaví ho. Jen nevěděl, kdy přesně přiletí.

Stormfly s Flákotou sledovaly Bezzubku a jeho nekonečný pochod sem a tam kolem vesnice. Vypadalo to, jako by ztratil chuť cokoliv dělat. Ony samy by se vydaly na záchrannou misi, Leslie by se k nim určitě ráda přidala, stejně jako Skullcrusher, ale potřebovali někoho, kdo byl stejně rychlý jako Stormfly. Nebo alespoň částečně tak obratný. Lépe řečeno, měli málo válečníků, kdyby se dostali do nebezpečí. Potřebovali ještě někoho.

Tak to šlo pár dalších dní. Jediný čas, kdy byl Bezzubka v klidu, byla noc, kdy spal, ale často si bral hlídky. Zase je zavedli, střídali se hodně se Stormfly a Tesákem. S nimi šlo ještě kloudně mluvit a plně ho podporovali v ohledu záchranné mise. Jenže kdo ví, kde teď Rask je? Ztratili její pach, a tudíž jen mlhavě tušili, kterým směrem ji odnesli. Na jih.

A konečně přiletěli Valka s Cloudjumperem. Bezzubka byl hodně překvapený, když je uviděl. Stormcutter vypadal spokojeně, nastavil své meruňkové šupiny slunci a ty krásně zazářily.

„Cloudy!" zvolali Scuttleclawové. Těm asi taky hodně chyběl. Odrostlá mláďata se pomalu měnila v dospělé jedince, Sunrisovi se dokonce postupně měnila barva šupin. Dřív byl až křiklavě žlutý, ale teď byl až do zlatohněda. Ke Cloudjumperovi přiletěl jako první.

„Cloudy! Stala se hrozná věc!" oznamoval mu a Bezzubka u toho křiku vyšel ze svého místa u kovárny. Jeho smutný pohled se setkal s Cloudjumperovým a hned bylo jasné, že je něco špatně.

„Rask unesli!" vypískla Firefly, „zaútočili na nás a odnesli ji!" Bezzubka protočil oči. V téhle vesnici se všechno hned stalo veřejným tajemstvím. Jeden drak něco vypustil z tlamy a hned to bylo venku.

„Může za to Lax!" přidal se Mistrál, aby nezůstal pozadu. Tihle tři Scuttleclawové byli nerozluční přátelé a nikdy by druhého nenechali na holičkách. Stormcutter se zamračil.

„Bezzubko!" vykřikl na celou vesnici a Noční Běs k němu přiskočil. Bylo mu celkem jedno, co všechno schytá. Už mu na tom nezáleželo.

„Můžeš mi vysvětlit, proč mi to nikdo neřekl?" zeptal se ho Cloudjumper vlídně. Aby pravda byla vyřčena, Bezzubku jeho tón nadmíru překvapil. Nezněl naštvaně, tak se rozhodl odpovědět popravdě.

„Tak trochu jsem na to zapomněl," přiznal se a Stormfly s Flákotou si vyměnily vědoucný pohled. Valka seskočila a v náruči nesla kusy obvazů, které nespotřebovala. Slyšela celou konverzaci draků a zajímal ji Bezzubkův pohled na to všechno. Ale nejdřív ze všeho se šla přivítat se synem a jeho chotí.

„Klidně mi to můžeš říct," vybídl Bezzubku Cloudjumper. Za ním byly ještě Stormfly a Flákota, aby podle situace doplňovaly Bezzubkovo vyprávění. Ten mu to vylíčil všechno – od začátku až do konce. Nakonec ho dokonce i překvapilo, že Stormcutter mu nic nevyčítal, dokonce prohlásil, že by se rád zapojil do té výpravy, načež Stormfly přiznala, že jednu takovou plánovala, ale chyběl jim někdo, jako byl Cloudjumper.

„Kde je vlastně Ice?" zeptal se, protože si uvědomil, že obřího Bewilderbeasta nikde nevidí. Cloudjumper vypustil dlouhý povzdech.

„Šel svojí vlastní cestou," odpověděl, „kdybychom prý někdy potřebovali pomoc, máš mě poslat, prý ho najdu a on přijde." Bezzubka mu byl vděčný aspoň za tohle. Mohlo by se stát, že jeho pomoc bude opravdu potřeba.

Cloudjumper si ho prohlédl a všiml si, že Noční Běs se mu zdráhal podívat do očí.

„Řekl jsi jí alespoň, že jsi Alfa?" zeptal se ještě a poukazoval na to malé divadélko, které spolu sehráli před Rask. Bezzubka přikývl a Stormcutter se usmál.

„Tak se dej dohromady a my se pokusíme ji najít, Alfo."

o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o

Bewilderbeast se zvrhlým potěšením sledoval, jak Laxova skupina přivádí nové draky. Podíval se na malého Nočního Běsa, který právě trénoval souboj s jiným drakem. Ať se snažil, jak se snažil, Rask k většímu výkonu přimět nedokázal. Při tréninku ji nasazoval proti nejsilnějším drakům a vytrénoval ji natolik, že většinu z nich dokázala porazit, ale na víc se nezmohla.

Tolik času věnoval jejímu výcviku a ovládání její mysli, a přesto vzdorovala a pokoušela se vymanit. Rask prostě měla svoji hlavu. I když byla ovládána, našla si cestu, jak se proti tomu vlivu alespoň částečně postavit. Bewilderbeast se proto pokusil o něco, co ještě nezkoušel - pokusil se jí vymazat vzpomínky na Blp. Byla to násilná procedura a Rask potom ležela měsíc v bezvědomí, ale výsledek obřího draka nadmíru potěšil. Byla poddajná a už se nevzpírala. Uposlechla každý jeho rozkaz a její bojová výkonnost se zvýšila. Bewilderbeast si zaliboval. Ještě několik měsíců a budou připraveni zaútočit na Blp. Ale nejdřív se chtěl podívat, jak se jeho naděje na vítězství zlepšila.

„Laxi!" zavolal šedého draka, který rozřazoval zajaté draky. Přilétl hned, potěšen, že může Alfovi s něčím pomoct. Bewilderbeast ukázal na Rask.

„Bojuj s ním," přikázal jí a Noční Běs se s vrčením obrátil proti Laxovi. Šedý drak zaujal bojovou pozici – z toho, co zatím viděl, bude těžké ji porazit.

Rask ho obkroužila a pak bez varování vypálila plazmu. Lax uskočil, ale nečekal, že se dračice hned vymrští a přistane na jeho boku. Aby se udržela, zaryla do něj Rask drápy, až Lax zařval bolestí. To opravdu nečekal. Pokusil se ji setřásl, ale ona mu jen způsobila další bolest.

Šedý drak se překulil na bok, na kterém visela. Rask hbitě seskočila a než se Lax dokázal zase postavit, stála nad jeho krkem a měla otevřenou tlamu, jako kdyby ho chtěla prokousnout. Tohle bylo jediné, co se Bewilderbeastovi nelíbilo. Potřebovala naprosto precizní rozkaz. Když nenakázal, aby zabila, neudělala to. Vzpomínky možná měla vymazané, ale srdce stále vzdorovalo. Jen trochu, ale byl to jediný nedostatek, který enormního draka trápil.

„Je rychlá," oddechl si Lax, když ji Bewilderbeast odvolal. Rask teď stála vedle něj a nehýbala se.

„Už jen chvíli," řekl potěšeně Bewilderbeast.

Od té chvíle začal Rask užívat i ke své vlastní zvrhlé zábavě. Pokud se v armádě vyskytoval nějaký slabý nebo zraněný drak, už to netoleroval tak, jako to toleroval Drago. Zraněného draka poslal do souboje s Rask, které vždy dal příkaz: „Zabij." Ubozí draci proti ní neměli šanci a svého padlého druha poté sežrali, protože bylo málo jídla. Byla to dokonalá výstraha pro ostatní draky, aby se nedostávali do zbytečných soubojů a nezpůsobovali si zranění, na která by se přišlo. Jinak je čekala jen smrt.

o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o

Museli si to přiznat, od té chvíle, co opustili Bezzubku na Blpu a dostali se do místa, kde posledně ztratili stopu, tápali v temnotě. Pokračovali dál, Skullcrusher nesl Ereta hrdě na zádech, Stormfly s Astrid byly hned za nimi.

Jezdci si po vysvětlení situace nechtěli nechat pátrání ujít. Jen Škyťák s Bezzubkou byli ponecháni na Blpu svým starostem. Astrid jim slíbila, že pokud Rask do měsíce nenajdou, vrátí se a zůstane s nimi – pošle jen Stormfly.

I když přistáli na ostrově, kde byli přátelští draci, nikdy žádný z nich neslyšel ani o dračí rase Bewilderbeast. Když se zeptali na Noční Běsy, vysmáli se jim, že jsou jen pohádka. Kdyby tak viděli Bezzubku nebo Rask, myslela si Stormfly pokaždé, když je opouštěli. Jenže byla pravda, že po druhém Nočním Běsovi jako by se slehla zem. A po Laxovi, Tigrastě nebo Eldurovi jakbysmet. Nebyli nikde k nalezení a jim nebezpečně mizely zásoby.

Cloudjumper se od skupiny na několik dní odpojil, jen aby se opět vrátil s negativním výsledkem. Všichni začínali být zoufalí. Mohli jen doufat, že se Bezzubka vzchopí. Valka o něm říkala, že má zlomené srdce.

Nakonec se jen přece museli vrátit. Bezzubka přijal až neuvěřitelně dobře jejich neúspěch a poděkoval jim za snahu. V příštích měsících se konaly další výpravy, kterých se ovšem neúčastnily ani Astrid, ani Valka. Astrid dělala společnost Škyťákovi a Valka zase Bezzubkovi. Spolu s ním navíc učila Škyťáka dračí jazyk. Potom vždy nechala náčelníka diskutovat s Bezzubkou, alespoň na chvilku. A jak čas ubíhal, neuvěřitelně se zlepšoval.

Jednou ze šťastných novinek bylo, že Astrid byla těhotná. To bylo rok a něco po svatbě. Nejhorší na celém jejím stavu byly nálady. Protože Bezzubka trávil hodně času se Škyťákem, Astrid byla s nimi, a když ji taková nálada přepadla... Abychom to urychlili, ty výkyvy nálad byly hodně divné. Skoro neustále měla pocit, že je Bezzubka dračí mládě a pokoušela se ho chovat. To byl pro Nočního Běsa pořádný trapas, když se ho snažila protáhnout vesnicí. Nakonec ho tahala jen za ocas, ale Bezzubka si to nenechal líbit. Jednou ji dokonce kousnul. Sice se zataženými zuby, ale kousnul. Potom jí ještě půl hodiny olizoval ruku. Po téhle zkušenosti se od ní snažil držet dál.

Snoggletog přežili všichni bez úhon. Tentokrát Stormfly neměla mláďata a létala s Bezzubkou na obhlídky ostrova. To byly ty časy, kdy se Noční Běs dostal z vesnice. Draci lpěli na jeho přítomnosti a nezajímalo je, že už rok žádný útok nebyl. To Bezzubku netrápilo. Byl rád, že vesnice není v neustálém ohrožení ze vzduchu. S občasnými útoky z moře si dokázali poradit.

Taky se vrátili spolu s Nočními Terrory na Dragon Edge. Rybinoha byl zdrcený, když viděl, že klubovna je naprosto zničená, ale Gustav se ujal opravy a spolu s jeho vrstevníky a mladšími dětmi (třeba Linneou, Leslieinou jezdkyní) a dračími jezdci to opravili. Smidvarg byl spokojený, že se sem můžou vrátit, a slíbili, že přiletí, pokud se bude dít něco neobvyklého.

Nakonec život na Blpu zapadl do starých kolejí. Jen Rask chyběla. Stormfly stále organizovala výpravy, ale naděje na to, že Rask ještě někdy najdou, byla mizivá. Mohla být už rok mrtvá! Tomu odmítala uvěřit, ale s každým dalším dnem začínala. Nikdo se nemohl jen tak ztratit, aby se o něm nikde neslyšelo! Přesto se odhodlala jít ještě na jednu výpravu. Tu poslední.

Nakonec i Bezzubkovo utrpení ze ztráty Rask se pomalu začínalo vytrácet. Stále mu v srdci zela díra, ale nové zážitky a zkušenosti ji začínaly zaplňovat.

o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o-o