Bezzubka byl neskutečně rád, že po zbytek noci se nic nedělo. Byl za to bohům neskonale vděčný. Teď se tma už pomalu přesouvala za horizont, i když slunce ještě stále nevycházelo.

Oproti slunci byli draci ranní ptáčata. Většina jich už byla vzhůru a obsluhovali se u automatických krmných stanic. Vzhledem k tomu, že už jich vstalo dost, se Bezzubka i Stormfly rozhodli připojit se k nim.
Noční Běs sešel z vyvýšeného místa, kde hlídku držel, a s mocným zívnutím pozdravil všechny draky shromážděné u hromad ryb.

„Dobré ráno," pozdravili ho draci, mláďata i dospělí, ačkoliv někteří zapomněli na jeho včerejší žádost, aby se nezmiňovali o Alfovi, a začali to slovo říkat. Bezzubka se na ně okamžitě podíval, takže dřív, než stačili ‚zakázané' slovo říct, při pohledu na něj okamžitě zmlkli.

Stormfly si to taktéž vpochodovala se vší parádou a hlasitě a s dobrou náladou pozdravila. Když byly všechny ranní formality ujednané, většina draků se vrátila zpět ke své činnosti - rabování blpských zásob ryb. I Stormfly se šla se spokojeným výrazem najíst. U Bezzubky zůstala jen skupinka draků originálně vycvičených na Blpu.

„Vypadáš hrozně," prohlásila Flákota. Někteří jedinci na ni hodili podezíravý pohled. Bezzubka unaveně zavřel oči.

„Kolik jsi toho v posledních dnech naspal, kromě toho, že téměř nic?" zeptal se starostlivý Garvan. Nemusel ani dostávat odpověď, vzhledem k tomu, že již byla zodpovězena v otázce. Bezzubka jen sklopil znaveně hlavu.

„Já mu říkala, že se má prospat!" zavolala od krmítka Stormfly. Flákota k tomu přikyvovala.

„Neboj, zatímco budeš zaneprázdněný, s radostí převezmu tvoje povinnosti," ujistil ho Tesák hrdě. Ale vzhledem k tomu, že ho Bezzubka znal už pět let, věděl, že Děsovec by nadělal víc škody než užitku.

„Pokud bych tady někomu z vás předal velení, byla by to Stormfly nebo Flákota," odpověděl Alfa. Obě samice se na sebe vesele zazubily.

Hrk a Brk se k tomu nevyjadřovali, protože se rvali o rybu. Obě hlavy chtěly celé zvíře, ale ani jednu nenapadlo natáhnout krk a vzít si další.

Bezzubka popošel pár kroků ke krmítku, draci mu ustupovali z cesty. Vedle něj šli ostatní členové akademie. Noční Běs se zastavil u Stormfly a vzal si několik ryb. To mu naprosto stačilo, protože nechtěl zdržovat další hladové jedince.

„Já si ale nemůžu vzít den volno," namítl, když se všech pět draků vzdálilo od davu. Za tu dobu, co tam stáli, se k životu začínala probouzet celá vesnice. Slunce ještě stále nevycházelo, obloha byla tmavá, ale lidé se pomalu trousili ze svých domů - nebo v případě Škyťáka z Velké síně - a protahovali se venku.

„My to tady půl dne zvládneme," odvětila Stormfly, „už jsme přežili i mnohem horší věci, spravovat vesnici bude hračka."

Proč se mi tohle nelíbí? pomyslel si trpce Bezzubka. Byla pravda, že se chtěl jít prospat, doufal, že noční můra tentokrát nezavítá na návštěvu.

„Fajn," souhlasil nakonec, „ale vám to tu do drápů nesvěřím. Jenom Hrk a Brk by to tady dokázali hned zase zdemolovat, natožpak kdyby se k nim přidala mláďata. Pět let jsme žili v pohodě a klidu, takže pár hodin navíc se to nezblázní." Bezzubka hlasitě zívnul a potom si prohlédl všech pět draků, že ho pochopili. Hlavně Zipáka a Děsovce. Stormfly se pustila do nadšené debaty s Flákotou, která se týkala Snoggletogu. Možná jí chtěla barvitě vylíčit, co v noci prováděla svému Alfovi.

Bezzubka myšlenku setřásl a pomalu se vydal směrem k Velké síni. Chtěl Škyťákovi nějak sdělit, jestli by nemohl s předáním sekeře Astrid trochu počkat.

Na schodech před vchodem potkal Tlamouna. Viking měl jako vždy rozježené vousy a drak předpokládal, že půjde do kovárny, když měl dům už postavený. Třeba jen šel něco vyřizovat s náčelníkem. Bezzubka měl pocit, že už kamaráda viděl vyjít z haly, ale potom zase zašel.

„Nazdárek, dráče!" pozdravil ho Tlamoun vesele, možná aby si nepřipadal tak starý. Bezzubka se hravě postavil na zadní a předními tlapami po něm neškodně seknul. Rozložitý Viking ho chytil za tlapy a na vteřinu to vypadalo, že ti dva tancují. Noční Běs sklouzl zpět na zem a při tom pohybu si uvědomil, že rána na břiše už téměř nebolí. Hned se mu zlepšila nálada.

Tlamoun si toho všiml a zasmál se.

„Další super den, ne?" chtěl ho pohladit, ale nepostřehl, že na to používá ruku, na které měl starý hák. Drak ale ano, takže se tomu vyhnul a ublíženě zavrčel. Tlamoun zvedl ruku.

„Jejda, promiň," omluvil se a dílo dokončil druhou rukou, „Škýťa to už má hotový, co? Nezapomeň, že chci bejt na svatbě!" S těmito slovy pádil dál směrem, kterým se ubíral předtím. Bezzubka pokrčil rameny. Copak on rozhodne, kdo na svatbě bude?

Noční Běs vstoupil do haly. Byla jen spoře osvětlená, ale teď ráno to nikomu nevadilo. Škyťáka spatřil na lavičce, jak jí snídani. Přiklusal k němu. Náčelník zvedl hlavu a vzápětí síň naplnilo veselé pošťuchování dvou kamarádů.

„Kdy dáme ty-víš-co ty-víš-komu?" zeptal se Škyťák. Bezzubka věděl přesně, o co se jedná. Pár Vikingů zvedlo zmateně hlavu, někteří od talířů, jiní od plánů. Potom se ale za všeobecného mumlání vrátili zpět k činnosti, vzhledem k tomu, že ani jeden neměl ponětí, o co jde.

Bezzubka zívl a jak se ukázalo, nebylo lepší možnosti, jak Škyťákovi naznačit, že teď rozhodně ne. Noční Běs se ostatně už těšil na ničím nerušený spánek.

„Dobře, bráško," podrbal ho pod tlamou a Bezzubka slastně zavřel oči. „Jen mě pak někde najdi, protože na takový úkol potřebuju svou morální potvoru," zasmál se vlastnímu vtipu.

„Komu tady říkáš potvora?" zavrčel Bezzubka a přední tlapy položil Škyťákovi na nohy. Dával si pozor, aby ho nijak nezranil. Vypláznul jazyk a než se náčelník mohl začít bránit, Alfa mu olízl obličej. Kožešinový přehoz přes ramena a oblečení tentokrát ušetřil.

Viděl, že Škyťák by měl na hraní náladu, ale nemohl ho zdržovat od povinností vůdce. Ten lidský ostatně vypadal mnohem odpočatěji než včera a drak se mohl jen domnívat, že poté, co nenašel Astrid, zamířil do Velké síně nabrat síly.

Bezzubka sklouzl zpět dolů a zamířil do kouta, kde povětšinou spával Škyťák. Na jeho místě byla položená deka, takže se Noční Běs pohodlně stočil do klubíčka a ocas si obtočil kolem těla. Hlavu položil mezi nohy a zavřel oči. Téměř okamžitě se ponořil do hlubokého spánku.

Ani nevěděl, kolik času uběhlo. Nic ho neprobudilo, měl bezesný spánek.

Probral se až někdy v pozdním odpoledni a cítil se svěží. Připadal si na chvilku jako mládě, které má skvělou náladu pořád, bez žádného důvodu. Tlamu měl pootevřenou a jazyk mu z ní volně visel. Zelené oči už nevypadaly unaveně.

Bezzubka byl rád, že neměl žádnou další noční můru. Třeba ve dne nejsou, pomyslel si šťastně a protáhl se jako kočka. Pár Vikingů mu popřálo pěkný den.

Noční Běs pomalu zamířil k východu. Byl moc pěkný den, i když toto už vlastně bylo pozdní odpoledne, a on potřeboval najít Škyťáka, co nejrychleji to šlo.

Vyběhl z haly a naskytl se mu pohled na vesnici. Byl opravdu... zajímavý. Ne že by bylo něco zničeného, kdepak, dům, ve kterém budou bydlet on, Škyťák, Valka, Cloudjumper a - pokud Astrid přijme - i ona se Stormfly, byl už téměř hotový. Drak si všiml, že chybí dodělat jedna místnost.

Taky se nepodivil nad tím, že napadl sníh. Bílá odrážela světlo a díky tomu musel pořádně zaostřit, aby na Blp viděl. Jediné vděčné barvy byly ty umístěné na dračím závodišti. Každopádně ho první sníh přesvědčil, že bude muset začít něco dělat v ohledu Snoggletog.

Ale zpět k vesnici. Draci se asi nudili a neměli co dělat - divné, když na Blpu bylo stále hodně práce - a rozhodli se uspořádat si oslavu. Originálně blpských draků tam bylo jen pomálu. Ani draci z Dračí hory tam moc nebyli. A Bezzubkovi se nezamlouvalo, že by si draci, kteří originálně byli od Draga, něco plánovali.
Bezzubka se o této schůzce chtěl dozvědět víc, takže co nejtišeji sešel dolů po kamenných schodech a plížil se za ně. Už jen díky vlastnostem své rasy to byla hračka.

„Ale co budeme dělat?" zaslechl jednu samici. Co udělají? uvažoval Bezzubka a dal si pozor, aby při svém nenápadném špehování nebyl vidět. Draci byli uskupení tak, že nebylo vidět dovnitř do kruhu, ale Noční Běs odhadoval, že mu bude stačit jen rozhovor.

„Ale jak máme říct, že s nimi nepoletíme vyvést mladé?" zeptal se jiný drak. Bezzubkovi to řeklo dost na to, aby usoudil, že se nebaví o ničem jiném než o tom krásném problému zvaném svátky.

„Tak tady zůstanete nebo můžete letět s námi, pokud byste nechtěli být několik dní jen s lidmi," promluvil nečekaně Alfa a pár draků těsně před ním nadskočilo zděšením.

„Ah!" vykřikl šedý Raincutter a málem Bezzubku srazil ocasem, ale drak se tomu vyhnul. Draci přerušili kruh a někteří sklonili hlavy. Stále prokazovali Alfovi mnohem víc respektu, než by museli. Zdálo se, že to mají zažité od Draga s Bewilderbeastem. Jestlipak by byla taková i Rask, kdybys jí řekl, že ty jsi Alfa? zeptala se zákeřně Bezzubkova druhá strana a on musel přiznat, že asi byla. Ale stejně říkala, že se pokoušela rozbít Bewilderbeastovu kontrolu, takže možná ne. Alespoň v to Bezzubka doufal.

Noční Běs přišel mezi ně do kruhu. Draci se tvářili dost rozpačitě, jako by je nachytal při nějaké zakázané činnosti.

„Je pravda, že o lidských svátcích odlétáme mít mladé," prohlásil Bezzubka a draci si vyměnili další rozpačité pohledy, „ale neznamená to, že odlétají jen ti, kteří chtějí naklást vejce. Posledních pět let to znamenalo odpočinek od lidí, dny, které jsou pro všechny draky výjimečné, ať už čekali mladé, nebo ne." Bezzubka se na chvilku odmlčel a musel si připomenout, že on sám s ostatními nelétal a zůstával tady, a taky to, že on mladé nemá a možná nikdy mít nebude. Rask přece mohla kdykoliv odejít, nemělo by cenu ji zdržovat v cestě za štěstím.

„Takže klidně můžete letět," pokračoval dál, „a pokud se vám nebude chtít, můžete tady zůstat spolu s lidmi." Mezi draky to zašumělo. Očividně byli dost nesví z toho, že by pár dní žili jen s lidmi a jejich Alfa byl pryč.

„Jste si jist, že jsou ti lidé neškodní?" zeptal se nedůvěřivě jeden drak. Bezzubka věděl, o koho se jedná. Kareivis, temně zelený Snafflefang, se vyhýbal lidem. Jednu zadní nohu neměl, přišel o ni v Dragově pasti, když ho chytili. Bezzubka nevěděl, jak by tady mohl žít, když se lidí bojí.

„Těm lidem bych svěřil vlastní život," řekl pevně a celý jeho postoj byl nabitý odhodláním. Kareivis mu nedůvěřivě pohlédl do očí, ale když tam nenašel ani špetku pochybností, přikývl. Pokud Alfa prohlašoval, že by jim svěřil do rukou svůj život, pokusí se on následovat Alfu a věřit jim.

„Takže s vámi můžeme letět?" ujistil se ještě jednou ten šedý Raincutter. Bezzubka kývl.

„Proč byste nemohli?" položil jim zase on otázku, naprosto nepotřebnou, protože ti draci, které tohle téma brali opravdu vážně, se začali radovat. Bezzubka se usmál, když viděl, jak jsou šťastní. Bylo třeba jim dopřát trochu té radosti.

„Děkujeme!" přiřítil se k němu jeden Nodr, který si i vzpomněl na to, že se k němu nemá chovat jako k Alfovi, a hned potom zase odešel spolu s ostatními nadšenými draky. V čerstvém sněhu nechávali viditelné stopy.

Bezzubka hluboce vydechl. Tohle by bylo, teď musí najít Škyťáka. Musel být přece ta jeho morální potvora, ne? Rozhlédl se po vesnici, ale když ho nikde neviděl, vzlétl. Stále pátral tam dole. V jednu chvíli se mu zdálo, že zahlédl Flákotu, jak si povídá s Rask, ale momentálně měl jiné starosti. Navíc nechtěl na Rask tak ulpět, což, jak mu teď došlo, bude pekelně těžký úkol, když poletí oba dva za Valkou a Cloudjumperem, aby zjistili její věk.

Sletěl i do doků, kde konečně Škyťáka našel. Bavil se s Mulchem a opíral se u toho o loď - asi měla nějakou závadu, beztak Noční Běs nechápal, proč Vikingové potřebovali lodě. Sám s nimi neměl nejlepší zkušenosti, na jedné ho chtěli poslat pryč, potom se na tom samém plavidlu málem zabil Škyťák a poté celá ta situace s dračím hnízdem.

„Ahoj, bráško," všiml si ho náčelník a jeho obličej se rozjasnil. Mulch trochu poodstoupil, aby se mohli přivítat.

„Vyspal ses dobře?" chytil mu muž oběma rukama čelist a Bezzubka se ani nesnažil vykroutit z jeho sevření. Několik vteřin s ním hravě bojoval, ale byla to jen jako, samozřejmě.

„Já to tady dořeším a potom najdeme Astrid," řekl mu Škyťák a drak měl tolik rozumu, aby zacouval o několik kroků zpět a čekal.

Jakkoliv mu je mohl závidět, zdálo se mu, že lidé mají mnohem snadněji řešitelné úkoly než draci. Ale teď zase, vesničané neměli přírůstky od Draga, se kterými bude ještě hodně práce. Nebo je možná jen špatný Alfa, když problémy řeší tak pomalu. Škyťák se měl stát náčelníkem, vědělo se to už od jeho narození, ale Bezzubka do této role vstoupil dobrovolně, aby ho ochránil.

Noční Běs měl možnost vidět, že Škyťák problémy dokáže řešit opravdu rychle. Několik minut poté, co mu řekl, že to tady dokončí, se obrátil a ruce si oprašoval jednu o druhou.

„Můžeme?" prohlásil vesele. Bezzubka zavrněl a byl rád, že má příležitost Škyťáka opět nést, i když jen krátce.

„Astrid bude v akademii," prohlásil Škyťák. Bezzubka vysloveně pokrčil rameny. Jako její přítel to Škyťák rozhodně věděl líp, ale když se otočil ve směru k aréně, kamarád ho zabrzdil.

„Počkej, musíme ještě pro tu sekeru," řekl a Bezzubka vzlétl a za letu zatočil nahoru do vesnice. Trochu energeticky nevýhodné, když přesně tudy před chvilkou letěl. Noční Běs letěl rychle jako šíp vystřelený z luku. Netrvalo dlouho a přistál před kovárnou.

Předtím měl pravdu, že viděl Rask s Flákotou. Milý Garvan se laskavě ujal jeho povinnosti představit ji drakům a lidem. Byl jí za to docela vděčný, a teď se obě dračice objevily těsně před ním.

„Ahoj, Bezzubko," pozdravily obě současně. Teď, když byla ve společnosti ostatních draků, stála Rask vzpřímeně a uvolněně. Jako by našla ztracenou sebedůvěru.

Škyťákovi netrvalo dlouho najít sekeru a vyběhnout zpátky. Dokonce si ve spěchu vzpomněl i na Bezzubkovo sedlo, protože jinak by ho čekal dlouhý a nepříjemný let. Rask natáhla hlavu, aby doplněk viděla na Bezzubkovi, když ho Škyťák upevnil. Noční Běs se spokojeně otřásl, když měl kolem krku zase řemen, aby se Škyťák mohl v nouzi chytit.

„Ahoj, Flákoto, děvče," pokynul mladý Viking Rask, protože dnes Astrid ještě neviděl, aby mu mohla sdělit její jméno, „letíte s námi?" Garvan se podíval na Bezzubku a jen zavrtěl hlavou.

„Když už jsi tady, můžeš jí dát další leteckou lekci," postrčila Rask čumákem kupředu, „vždyť víš, že nemám taková křídla, abych to mohla předvádět." Bezzubka tedy pohodil hlavou a naznačil Rask, ať letí s ním.

Byl potěšený, když viděl, jak hladce dokáže vzlétnout. Dokonce to zvládla i na menší počet mávnutí křídly. Bezzubka si vzpomněl, jak někdy dávno slyšel, že samice Nočních Běsů jsou rychlejší než samci, ale ti to dohánějí silou. Možná to bylo v hnízdě Rudé Smrti, každopádně to byla tak mlhavá vzpomínka, že ani nevěděl, jestli si to právě nevymyslel.

„Do arény," poplácal ho na krku Škyťák. Noční Běs mírně zatočil a Rask následovala. S letem neměla problémy, nejhorší to bylo se zastavováním a přistáním. Teď se ale držela těsně vedle Bezzubky a jemu připadalo, že si myslí, že je na ni stále naštvaný. Odvrátil hlavu.

Cesta byla hodně krátká. Aréna se skvěla před nimi a Rask vydechla: „Tam jsem byla prvních pár dní?" Bezzubka přitakal.

„Zpomal," napomenul ji a trochu jiným natočením křídel jí ukázal, jak se to dělá. Musel uznat, že Rask se učila velice rychle, protože zpomalila jen o trochu víc než on. A taky v pořádku přistála, což Bezzubku málem donutilo sklopit dolní čelist překvapením. Upřímně si myslel, že bude potřebovat pomoc. Rask se usmála.

„Flákota mi vysvětlila teorii," objasnila, když bezpečně dopadla na všechny čtyři hned vedle
Bezzubky. Nohu, kterou si léčila v noci, nedržela ve vzduchu a bylo vidět, že je jí s tím mnohem lépe. Zázračná směs fungovala skvěle.

Aréna byla až na Stormfly s Astrid prázdná. Dnešní lekce už skončila, když bylo pozdní odpoledne, a mladá žena jen uklízela. Stormfly seděla v koutě, ale když uviděla oba Noční Běsy, radostně vyskočila.

„Konečně jste tady!" vykřikla nadšeně a pohled jí spočinul na Škyťákovi, jak v ruce drží sekeru. „Co to?" zamračila se při pohledu na zbraň. Stále si pamatovala, jak bolestivá zbraň to je, několikrát s ní dostala do čenichu.

„To je dárek pro Astrid," vysvětlil Bezzubka a Stormflyin obličej se zase zalil radostí. Zavolala na Astrid v dračím stylu.

„Škyťáku!" vyšla Astrid z jedné z bývalých klecí, kde udržovali výukový materiál. Odolala pokušení, aby se k němu rozběhla, ale její natažené paže svědčily o tom, jak ráda ho vidí. Náčelník položil sekeru na zem za něj a objetí vřele přijal.

„Astrid, promiň mi to včerejší nedorozumění," omlouval se Škyťák a políbil jí čelo. Astrid očividně nechápala, proč tohle téma vytahuje právě teď. Měla za sebou perný den a chtěla si odpočinout, nejlépe v jeho přítomnosti.

„Ale bylo to opravdu tajné," svěřil se Škyťák a Bezzubka trochu ustoupil, aby jim dal prostor. Věděl, že teď se schyluje k tomu nejdůležitějšímu a nechtěl být na obtíž. Škyťák se sehnul pro zbraň a zůstal klečet.

„Astrid Hoffersonová, vezmeš si mě?" zeptal se a na tváři mu hrál podivný výraz. Sekeru držel na natažených rukou před sebou. Astrid nejdřív vypadala šokovaně, ale vzápětí se vzpamatovala a sekeru si vzala.

„Škyťáku, jistěže si tě ráda vezmu!" uchopila jeho ruku a trhnutím ho postavila na nohy. Potom se ti dva vášnivě políbili.

Draci si vyměnili rozpačité pohledy. Už si sice zvykli, že když si lidé chtějí vyjádřit lásku, málem si dají k obědu obličej toho druhého, ale stále jim to připadalo takové divné. Jim stačilo přitisknout nos na čumák toho druhého a bylo to stejné gesto, jaké používali lidé, jen v dračí verzi.

„Ach, Škyťáku, to je nádherné!" rozplývala se Astrid nad sekerou. Byli tu jen sami dva a jejich draci, takže si to mohla dovolit. Pozorně si zbraň prohlížela a uznale kývala hlavou nad jejím vyvážením i její ostrou hranou.

„Kdy bude datum?" zeptala se Astrid, „ráda bych tady měla draky, ještě než odletí."

„To je za dva týdny," odpověděl Škyťák. Bezzubka v duchu zaklel. Má dva týdny, aby všechno nějak vyřešil.

„Tak příští týden?" navrhl, „dnes je čtvrtek, takže bychom měli osm dní."

Astrid kývla a znovu ho políbila. Od bitvy s Bewilderbeastem, kdy o něj málem přišla, se k němu chovala mnohem něžněji, než by si to dovolila jindy.

Draci se začínali nudit. Bezzubka i Stormfly věděli, že se svatby budou muset zúčastnit, a tak rozdmýchali debatu o tom, co se všechno bude muset přichystat.

„Astrid bude určitě mít šaty," rozplývala se Stormfly, „určitě bude mít šaty. Ještě nikdy jsem na ní nic takového neviděla!" Bezzubka s ní musel souhlasit. Astrid nosila sukně, ale šaty nikdy. Rask zvědavě zvedla hlavu.

„Co jsou to šaty?" zeptala se a oba draci se na ni vyjeveně podívali, než si vzpomněli, že byla dlouhou dobu izolována a neměla ponětí, co by to tak mohlo být. Bezzubka byl rád, že to byla Stormfly, kdo se ujal vysvětlování.

„Vidíš Astridinu sukni?" zeptala se dračice a Rask přikývla. O sukni už věděla, co je, protože ji nosila většina vikinských žen.

„Tak šaty jsou něco jako sukně, ale nahrazují i tričko," vysvětlila Stormfly. Rask si to nejdřív musela představit, ale při pohledu na Astrid to šlo celkem dobře. Hlavně když měla někoho, na kom si o tom mohla udělat obrázek. Tiše poděkovala a zase se zadívala ke klecím, kde byla popsaná tabule. Nedokázala ale určit, co je tam napsáno.

„Můžu darovat pár šupin, které by se na ně připevnily!" napadlo Stormfly a byl to dokonalý nápad. Rask zvedla hlavu a nadšeně souhlasila.

Holky, pomyslel si Bezzubka, vždy se baví jen o módě. Na okamžik zavřel oči, než uslyšel Stormflyino: „A Bezzubka by mohl mít na hlavě květinový věnec." Noční Běs ji nebezpečně propíchl pohledem.

„Vždyť je zima!" namítl, „nerostou kytky! Navíc věnce jsou pro holky!" Jeho protesty vyústily v to, že Rask i Stormfly propukly v hlasitý smích. Lidé se po nich otočili.

Větší Noční Běs se trucovitě zvedl a šel ke Škyťákovi, kde našel podporu. Otřel se mu o nohy a zapředl.

„Dělají si z tebe srandu, co?" pohladil ho po hlavě. Astrid si klekla a Bezzubka se jí lehce otřel o ruce. Nechtěl přece naštvat Stormfly, co si to dovoluje mazlit se s její jezdkyní, že?

Astrid se náhle zvedla a pozornost všech byla u ní.

„Škyťáku, včera, jak jsem měla na přespání tu novou," ukázala na Rask, která zvědavě přišla blíž. Moc se jí nelíbilo, že na ni poukazovala jako na ‚tu novou'.

„Chtěla jsem ji pojmenovat, ale ona už jméno má," řekla Astrid. Škyťák zdvihl obočí. Jezdci normálně dostali možnost pojmenovat své draky a nezáleželo na tom, jestli už jméno měli, nebo ne. Nutno dodat, že většina draků své staré jméno opustila a to nové považovala za to pravé, protože v době, kdy skončila válka s draky, to považovali jako gesto vzájemného přátelství. Což vlastně bylo doteď.

„Jmenuje se Rask," prohlásila Astrid a svoji novou sekeru opatrně položila na zem. Všimla si, že dračice při pohledu na zbraň v její ani Škyťákově ruce nevyváděla, což ji vedlo k pořádnému zmatku. Když byla u Draga, musela pořádně trpět, ale přesto se nebojí pohledu na zbraň. Jediným logickým závěrem by bylo, že jim důvěřuje natolik, aby to u nich strpěla.

Mladá žena natáhla ruku a Noční Běs do ní strčil čumák.

„Vypadá to, že tě má radši než mě," nadhodil Škyťák, ale nevypadalo to, že by z toho byl nějak smutný.

„Děvčata totiž drží při sobě, že, Rask, Stormfly?" zasmála se Astrid.

Bezzubka se po jejím prohlášení uchýlil ke Škyťákovi. Oni taky drží při sobě, i když jsou holky v přesile. Vzápětí ho napadlo, že tohle je dost dětinský argument, protože byl už dost starý na to, aby si uvědomoval, že byl dost silný na to klidně přeprat i pět samic najednou. Tedy, nevěděl, jak to bylo teď s těmi Alfa schopnostmi, ale tímhle číslem si byl jistý.

Pozdní odpoledne se změnilo v soumrak. Škyťák Astrid vyprovodil domů, a malou zastávkou v kovárně, kde měl většinu svých věcí jakožto dárek pro její rodiče (dle staré vikinské tradice) a draci chtěli být svědky. Není to každý den, kdy má svatbu váš jezdec.

Bezzubka tam sice stál, ale v mysli už letěl tu dlouhou cestu zpět na Dračí horu, kam se brzy vydají. Opět uvidí Ice a Cloudjumpera. Ten pocit ho mrazil. Jak mu vysvětlí, že má hrát v přítomnosti Rask Alfu, aniž by se o tom ona dozvěděla? Ten úkol mu připadal nemožný.

„Bráško, jdeme," vytrhl ho z myšlenek Škyťák, když se vracel. Cože? Bezzubka ani nepostřehl, jak to šlo s Astridinými rodiči, ale dle obrovského úsměvu na Škyťákově tváři usoudil, že asi dobře. Nechal kamaráda nasednout.

Rask si ho změřila vyčítavým pohledem.

„Nedáváš vůbec pozor," prohlásila a kroutila u toho hlavou. Vypadala tak roztomile, když k tomu ještě měla vyplazenou špičku jazyka. Bezzubka pohodil hlavou.

„Není pravda, že nedávám pozor, jen se topím v problémech," odpověděl důležitě. Rask zmlkla. Věděla, jaké to je, mít problémy a nikomu jinému to nepřála, takže tušila, jak se druhý Noční Běs asi musí cítit. Dost mizerně.

„Tím se netrap," řekl Bezzubka a roztáhnul křídla. Koutkem oka se podíval na svého jezdce, aby viděl, že je připravený na let. Ještě naposledy se podíval na dračici s modrýma očima.

„Jsi si jistá, že chceš letět?" zeptal se s kamennou tváří, „bude to dlouhá cesta a stále tam jsou Dragovy lodě." Rask instinktivně zavrčela při vyslovení Dragova jména.

„Tak ať si tam třeba shnijí," zavrčela, „já letím." V tuto chvíli Bezzubkovi došlo, že tu plachou a ustrašenou Rask asi už nadobro ztratil. Ta nová byla cílevědomá a nebála se nových věcí. Ani starých, i když jí musely přinést bolest. Z jejích pohybů bylo přímo vidět, že je na draka je hodně mladá – to byl ale koneckonců i Bezzubka a tak svěží pohyby rozhodně neměl. Možná to bylo tím, že na bedrech nesl problémy dračí části vesnice.

Soumrak už pomalu přešel a začínala padat noc, když dva draci vzlétli a zamířili směrem na jihozápad.

Rask se držela vedle Bezzubky a polovinu celé cesty vůbec nemluvila. Většinu času měla trochu zakloněnou hlavu a pozorovala hvězdy. Dnes byly nádherné, to musel Bezzubka uznat. Škyťák ho nechal letět, protože drak už znal cestu od srdce. Muž se spokojeně natáhl na jeho hřbetě a dělal to, co oba draci - sledoval hvězdy.

Když proletěli kolem ostrova, který se Škyťákem pojmenovali, vzpomněl si Bezzubka, že neví, jestli má někdo hlídku. Jen chvilku si pohrával s myšlenkou, že se vrátí do vesnice, ale opravdu jen minutu. Měl tady Rask a Škyťáka. Pro ně by bylo divné, kdyby se bez vysvětlení obrátil a letěl zpátky. Měl za ně zodpovědnost, takže to vypustil z hlavy. Mohl jen doufat, že se o to někdo postará.

Jak tak sledoval oblohu, všiml si, že v některých částech je více černá a jinde trochu dočervena. Už dávno věděl, že je to sněhem, jen ho trochu překvapilo, že to muselo být jen pásmo, protože na jednom místě se to bíle třpytilo a o kus dál už ne.

Bylo tam příjemné ticho, které chvílemi přerušovalo občasné mávnutí křídel obou draků. Škyťák už se na Bezzubkově hřbetě docela dlouho nepohnul a drak si začínal říkat, jestli náhodou neusnul. Měli za sebou perný týden. Tolik událostí a zvratů. Nové povinnosti nedostatek spánku je mohly brzy dohnat k šílenství.

„Rask?" zašeptal do tmy směrem k druhému Nočnímu Běsovi. Dračice se mu podívala do očí. Ty její byly takové netrpělivé, čekající na otázku.

„Nemohla by ses podívat, jestli je Škyťák vzhůru?" zeptal se Bezzubka a viděl, jak se pár pomněnkově modrých očí posunul nahoru a dolů, když přikývla. Slyšel, jak křídly mávla o trochu víc, aby nabrala výšku. Měl chuť instinktivně uhnout, protože nebylo zrovna bezpečné, aby dva draci byli za letu takhle blízko sebe. Kdyby náhodou narazili, mohli by zemřít, ale nakonec odolal touze zahnout s tím, že jsou v pořádné výšce. Kdyby se něco stalo, pravděpodobně by je dokázal ještě chytit. I přes tu myšlenku to byl značně nepříjemný pocit.

„Je vzhůru," zahlásila Rask, „jen se dívá na hvězdy." Bezzubka si potichu oddechl. Neměl ponětí, jak by ho vzbudil. Samice se zase zařadila vedle něj a on musel ocenit, že létala opravdu dobře.

„Díky," řekl a přimhouřil oči. Zdálo se mu, že v dáli něco vidí, ale byl to jen odraz měsíce od oceánu.

Několik dalších minut cestovali mlčky.

Potom Rask trochu zvedla hlavu a zastříhala ušima, což Bezzubka postřehl a byl zvědavý, co má na srdci.

„Takže já potkám vašeho Alfu, že?" podotkla správně. Znělo to spíš jako konstatování faktu než otázka. Bezzubka pokýval hlavou, jen trošku, aby nevyrušil Škyťáka v pozorování hvězd. Mladý Viking měl ve zvyku domýšlet si dračí dialogy a on si byl jistý, že tenhle by nebyl moc pěkný.

„Ale co když nebudu moct zůstat na Blpu?" zeptala se dračice. Ačkoliv to rozhodně nebyla veselá otázka, tón jejího hlasu byl pevný a svědčil o nově získaném sebeovládání.

Bezzubka nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Určitě budeš moct zůstat," řekl téměř ihned, až to vyznělo nereálně, „Cloudjumper je hodně velkorysý." Rask na něj povytáhla obočí. Bezzubka její pohled vydržel a neodvrátil se. Věděl, že Cloudjumper by to neudělal bez pádného důvodu, navíc nebyl skutečně Alfa. A Stormcutter si už domyslí, že on, Bezzubka, nechce, aby Rask odešla. Jen pokud by to opravdu chtěla.

„Jak se ti vlastně líbí na Blpu?" zavedl řeč na jiné téma. Dračice vzdechla.

„Blp je nádherný, moc se mi tam líbí," odpověděla a hluboký nádech Bezzubkovi prozradil, že bude pokračovat.

„Draci jsou úžasní. Omlouvám se za ten problém s Laxem," dodala.

„To se nějak vyřeší," poznamenal Bezzubka. Na Laxe si chtěl dát pozor, zvláště pokud by zjistil, že je Dragův Bewilderbeast někde venku a dělá neplechu. I když měl silné podezření, že už to stejně ví, od té noci, co na vesnici zaútočilo pár Děsovců a nakonec ještě ten
Žíravec.

„Ale Flákota se Stormfly jsou hrozně milé. Vyprávěly mi spoustu příběhů."

Teď byla řada na samci, aby se tvářil podezíravě.

„Jako například?"

„Třeba to, jak jste založili dračí akademii," odpověděla Rask, „nebo jak se váš náčelník Kliďas spřátelil s..." Začala pátrat v paměti, protože jméno zapomněla.

„Tornádem," napověděl jí Bezzubka a trochu upravil směr letu.

„Jo, to je ono, a Tornádem," přikývla Rask. Její šupiny už neodrážely měsíc, protože ho zakryly mraky.

„Mimochodem, kde je Kliďas teď?" zeptala se nevinně Rask, „náčelníkem je teď Škyťák, ne?"

Člověk se na Bezzubkově hřbetě zavrtěl, když slyšel dračí ekvivalent svého jména. Pár věcí by možná dokázal složit, kdyby chtěl.

Větší Noční Běs se zadíval kamsi do dáli.

„Kliďas je ve Valhalle," odpověděl a dalo by se říci, že pohledem putoval celou cestu až tam nahoru, do velké síně hrdých válečníků, kde sedávali kolem jednoho stolu a nyní u něj seděl i Kliďas sám.

„To je mi líto," svěsila Rask uši. I když strávila spoustu času u Draga, asi věděla, co to Valhalla je. Evidentně jí to líto bylo, ale stejně jí koutky uší trochu cukaly.

„Co je?" zeptal se zmateně Bezzubka.

Rask vzhlédla.

„Nedávno jsi mi říkal, že jsi zabil otce svého nejlepšího přítele. A to je Škyťák," řekla dračice v čiré hrůze. Bezzubkovi pokleslo srdce, zatímco muž na jeho hřbetě se napřímil.

„Takže..." docházela k jedinému možnému závěru Rask, „jsi zabil Kliďase?" Bezzubkovi teď už srdce prasklo úplně. Bude ho odsuzovat?

„Ano," vydechl. „Nebudu se nijak obhajovat, i když to bylo pod vlivem Dragova Bewilderbeasta. Udělal jsem to, zabil jsem ho. Nejhorší je, že kdybych se snažil, mohl bych tu kontrolu překonat. Proto ti tady klidně na místě řeknu, že za to nesu plnou vinu a lituji toho."

Rask naprosto zkameněla. Vzhledem k tomu, že se jí vlastně Bezzubka přiznal v plném rozsahu a nijak to nepopíral, na okamžik oněměla. Potom zakroutila hlavou.

„Ty bys neublížil ani mouše," prohlásila skálopevně, „byla to kontrola Bewilderbeasta. Každý, koho ovládl, alespoň jednou zabíjel." Bezzubka sklopil otráveně uši až ke krku.

„Ty to nechápeš, já se mohl vymanit, kdybych se jen trochu snažil," odsekl trochu rázněji, než měl původně v úmyslu. Rask se toho nezalekla.

„Nemohl," řekla, „nikdo nemůže. U nás se mohlo vzdorovat, ale pokud na nás ta zrůda použila naše jméno, nemohl se nikdo vymanit. Nebyla to tvoje chyba."

Na jednu stranu byl Bezzubka rád, že ho Rask neodsuzuje. A na tu druhou chtěl, aby mu dala záminku, proč se jí vyhýbat. I když... najednou si ani nebyl jistý, jestli se chce Rask zbavit. Jistě, mohla odejít kdykoliv, ale právě řekla, že se jí na Blpu líbí. Opustila by ho, i když to tam má ráda?

Bezzubka setřásl myšlenku. Nesmí o Rask uvažovat takhle. Samozřejmě, byla pěkná a štíhlá. Její vzhled jen kazily jizvy, které u Draga získala. Za těch pár dní, co tu byla, přibrala. Už nebyla pohublá, ale ani tlustá. Prostě toho bylo až příliš, co se u ní změnilo, a vždy k lepšímu.

„Zíráš," řekla Rask náhle a Bezzubka ve vzduchu zděšeně nadskočil. Ani si neuvědomoval, že si ji prohlížel. Zahanbeně sklopil pohled.

„Promiň," omluvil se, „jen jsem si říkal, že vypadáš mnohem líp, než když jsme tě našli."

Rask se rozšířily oči překvapením. „Je to taky tvojí zásluhou," přijala kompliment, ale nedokázala skrýt rozpaky. Zjevně nebyla zvyklá, aby ji někdo chválil.

Bezzubka tenhle malý nedostatek přešel. On sám by asi okamžitě zrudl. Pokud se tak jemně rudá barva na černých šupinách dala nazývat.

„Nejsi unavená?" zeptal se a mávl křídly. Vzpomněl si, že Rask byla hrozně dlouho zavřená na lodi, bez možnosti pohybu. Takže na začátku musela mít křídla neskutečně ztuhlá. A ještě se znovu učila létat a zbavovala se strachu z výšek. Bezzubka nevěděl, co ho k tomu vedlo, ale přišlo mu, že Rask se dříve výšek nebála, stejně jako uměla létat, protože teď si to ve vzduchu užívala. Alespoň tak mohl soudit jako nezávislý pozorovatel.

„Vůbec ne," usmála se Rask, „mohla bych takhle letět celé hodiny."

„Já taky," opětoval Bezzubka úsměv, ten jeho byl doplněný o obvyklé odhalení dásní.

Větší drak se ohlédl na Škyťáka. Náčelník stále seděl vzpřímeně, a když viděl, jakou má radost, poznamenal: „Chci se taky přidat, ať už tam máte cokoliv vtipného."

To pomohlo rozšířit Bezzubkův úsměv ještě o trochu víc, takže se teď vesele tlemil. Jazyk mu volně visel z tlamy. A Rask i Škyťák se tomu smáli.

Při dobré zábavě obstarané Bezzubkovými tvářemi cesta rychle ubíhala. Ani se nenadáli a už mohli vidět Dračí horu. Bezzubka instinktivně zrychlil, čímž si vysloužil udivený pohled Rask, ale potom samice taktéž přidala a vypadalo to jako závod.

Před dopadem Bezzubka zpomalil. Chtěl ještě jednou vidět, jak to Rask zvládne. Dračice měla svůj vlastní styl přistávání. Nemávala zběsile křídly jako někteří draci, aby dopadli měkce na zadní nohy, ale jen trochu zpomalila a na zemi byla jako první předními tlapami. Bezzubka si domyslel, že to musí být zvyk od Draga, protože když nezpomalila dostatečně, ještě chvilku běžela. Ovšem takhle to vypadalo, že její noha je v pořádku, protože dopadla celkem tvrdě a následně ji zatěžovala celou vahou těla.

Rask se postavila vedle Bezzubky a ztuhla. Noční Běs se podíval směrem jako ona, ale neviděl nic. Vůbec nic - až na Iceovu obří hlavu. Obrátil pohled na Rask, která stále stála trochu strnule.

„To je Bewilderbeast," řekla již očividné. Bezzubka kývl a posunul se vpřed. Potom ucítil něčí čelist na ocase.

Otočil se na Rask. Ta mu dásněmi, aby ho nezranila, držela ocas a táhla ho zpátky. Bezzubka se zapřel v zemi drápy.

„V pořádku, tenhle ti neublíží," uklidňoval ji, ale oceňoval její snahu dostat ho z dosahu obřího draka, „Ice je zlatý."

Rask pustila jeho ocas, ale nijak se neomluvila. Nelitovala toho. Bezzubka se rozešel a švihnutím ocasem jí naznačil, aby ho následovala.

Když se přiblížili k Bewilderbeastově hlavě, gigantický drak ji trochu zaklonil a podíval se na ně svýma ledovýma, avšak příjemnýma očima. Jeho výraz byl tak inteligentní, i když ležel takto na zemi. Bezzubku ale potěšilo, že je schopen pohybu. Valka odváděla dobrou práci.

„Ahoj, Ici," pozdravil ho Noční Běs.

„Eh... ahoj, já jsem Rask," řekla dračice vedle něj nervózně. Mohla se změnit, jak chtěla, faktem ale zůstávalo, že jeden Bewilderbeast ji už jednou ovládal, takže nebylo divu, že kolem dalšího byla nesvá.

„Zdravím, Bezzubko, zdravím, Rask. Mé jméno je Ice, těší mě." Poslední slova byla určena přímo pro dračici.

Ice mluvil mnohem lépe, nemusel se odmlčet, aby nabral dech a celkově vypadal v lepší kondici.

Škyťák seskočil z Bezzubkova hřbetu. Noční Běs se podíval na Rask, pak zpět na Ice a začal mu v duchu vysílat signály, ať neříká nic o Alfovi. Že Cloudjumper je dočasný Alfa. Bohužel se nedověděl, zda byl pokus o přenos myšlenek úspěšný, ačkoliv se Bewilderbeastovy oči na vteřinku chápavě zaleskly.

Bezzubka se rozhlédl. Cloudjumper s Valkou tady někde museli být, nebo ne? Třeba letěli natrhat léčivé rostliny. Třeba jsou pryč.

Anebo třeba spí, je noc, ozval se v jeho hlavě posměšně hlas. Jo, to je taky možnost.

Drak tam zanechal Škyťáka s Rask a odběhl. Běžel kolem Iceovy hlavy, přeskočil jeho kel a obešel nohy. Možná by bylo výhodnější letět, ale s tím se už asi nedalo nic dělat. Už totiž viděl Valčin provizorní přístřešek. Cloudjumper u něj ležel, ale byl ve střehu. Soví hlavu měl vysoko zdviženou a pozorně sledoval okolí.

Když uviděl Bezzubku, vstal. Noční Běs se k němu radostně rozběhl. „Cloudjumpere!" vykřikl a jemně oranžový drak lehce šťouchl do Valky. Pokud tu byl Bezzubka, Škyťák určitě nebude daleko.

„Bezzubko," opětoval pozdrav, ještě než k němu doběhl, „jak to jde ve vesnici? Co ten drak, kterého jsme převáželi?" Cloudjumper měl záludné otázky, to se mu muselo nechat.

„Nedošlo k žádnému dalšímu útoku na vesnici," podal zprávu Bezzubka, „a ten drak, kterého jsme převáželi, je tady. A my jsme jí řekli, že Alfa jsi ty." Dodal k tomu překrásný zubatý úsměv. Cloudjumper vyvalil oči.

„Cože jste udělali?" zeptal se nevěřícně.

„Stormfly jí tak trochu řekla, že ty jsi Alfa," odpověděl Bezzubka pravdivě. Stormcutter si protáhl křídla.

„A proč jsi to neuvedl na pravou míru?" zeptal se podrážděně. Očividně se mu nelíbila skutečnost, že by si měl hrát na vůdce.

„Protože chci, aby mě viděla jenom jako Bezzubku," objasnil mu menší drak. Cloudjumper pocítil nutkání protočit hrůzou oči.

Vtom se Valka posadila. Její dlouhé hnědé vlasy, tu a tam protkané stříbrem, jí splývaly až na zem a i přes to, že byly zapletené, je měla značně rozcuchané.

„Bezzubko," poznala draka před sebou. Noční Běs natáhl hlavu a olízl jí ruku. Valce to nevadilo.

„Je tady Škyťák?" zeptala se a Bezzubka divoce potřásl hlavou. Žena ho ještě podrbala mezi ušima, kde to měl rád, a vstala. Chtěla vidět svého syna.

Oba draci zůstali na místě. Cloudjumper mírně pohyboval hlavou a přemýšlel. Po chvilce se rozhodl.

„Dobře," řekl, „budu s tebou hrát to divadlo. Ale uvědomuješ si, že je to podvod?" Bezzubka to věděl. A taky si byl vědom toho, že by to od Rask schytal jako první, v druhé řadě Stormfly a ve třetí Cloudjumper. Ostatní draci by za nic nemohli, protože od Alfy dostali přímý rozkaz.

Přesto vděčně přikývl. Cloudjumperovi se z hrdla vydal táhlý povzdech a řekl: „Tak to bychom ji asi neměli nechat čekat."

Rask byla u Škyťáka a Valky. Žena už s ní navázala kontakt, a když jí včera Bezzubka se Stormfly vyprávěli, že spoustu let bojovala proti Dragovi a jeho lovcům, téměř ihned ji měla ráda. Byla příjemná a s draky to uměla. Proto se zatím jen pozdravila se synem, ale Škyťák chápal, že se chce podívat na nový přírůstek do už tak velké rodiny na Blpu.

Cloudjumper si hned všiml, jak je živá a kdyby právě vedle něj nestál Bezzubka, napadlo by ho, že to je přesně on. Potom si začal všímat i těch menších rozdílů, třeba velikosti.

Rask je slyšela jako první. Možná ještě Ice, ten měl ale zavřené oči a nevnímal. Když uviděla Stormcuttera, se zájmem si ho prohlížela. Nebyla si ani jistá, jestli draky této rasy Drago měl. Vedle draka se soví hlavou šel Bezzubka. Pak se napomenula, že by neměla zírat, protože je to neslušné, hlavně pokud tohle byl Alfa.

Cloudjumper se postavil přes Rask. Dračice sklonila hlavu na pozdrav i na znamení úcty. Stormcutter jen lehce pokynul hlavou.

„Takže ty jsi Rask," řekl neutrálním tónem, „jmenuji se Cloudjumper."

„Alfo," sklonila hlavu níž Rask. Asi to nebylo nutné, ale chtěla vyjádřit svůj vděk.

„Prosím, preferuji oslovení Cloudjumper," řekl uhlazeně a významně se podíval na Bezzubku. Noční Běs si uvědomil, že to je jeho vlastní věta, jen trochu stylově upravená. V Cloudjumperově podání vyzněla opravdu profesionálně a Bezzubka si v duchu poznamenal, že takhle formálně mluvit by se měl naučit taky.

„Cloudjumpere," opravila se Rask, „děkuji, že jste mi poskytli na Blpu domov a doufám, že budu moci zůstat." Kdyby to uměl, Bezzubka by obdivně hvízdl a řekl: „Páni, to sis připravovala hodně dlouho?"
Naštěstí držel jazyk za zuby, zatímco Cloudjumper sdělil Rask, že může zůstat, jak dlouho bude chtít. Nějak vycítil, že by to tak Bezzubka chtěl. I přesto ho ale zasáhla žárlivost, když si představil, že Rask se takhle mohla bavit s ním.

Ona byla absolutně nadšená. Konečně se setkala s nějakým Alfou, jehož vystupování bylo příjemné a uhlazené, a který byl normální.

Potom se pozornost všech draků obrátila na dvounožce. Ti předtím sledovali dost zmateně dračí trojku, protože se přirozeně domnívali, že Bezzubka hraje roli Alfy. Valka z jejich rozhovoru pochopila to nejnutnější, a tak odložila všelijaké otázky na potom.

Když draci domluvili, pro lidi spíše dovrčeli, rozhodl se Škyťák, že by měl Valce oznámit, proč sem vlastně přišli, takže se na ni obrátil.

„Mami, Astrid a já se budeme brát," řekl hrdě. Valka otevřela pusu překvapením, ale potom málem vykřikla: „To je úžasné!" Cloudjumper došel k ní a souhlasně pokyvoval hlavou. I Bezzubku a Rask nakazila dobrá nálada. Oba draci stáli vedle sebe a divoce kývali hlavami nahoru a dolů. Jejich uši o sebe při každém pohybu pleskly, ale jim to nevadilo. Dokonce je ani nezaráželo, jak jsou u sebe blízko.

„Škoda že to neuvidí Kliďas," otřela si Valka slzy štěstí. Navzdory tomu, že jmenovaný Viking nedávno zemřel, to radostnou atmosféru nijak neovlivnilo. Ani Bezzubku. Stále mohl mít výčitky svědomí, ale už věděl, že to není přímo jeho chyba.

„Přiletíš s Cloudjumperem?" zeptal se Škyťák a Valka a radostí přikývla a pohladila Iceovo čelo s malými výstupky. Drak otevřel ledově zbarvené oči.

„On to tady ten den vydrží," prohlásila láskyplně. „Svatba bude v pátek?" vyznělo to spíše jako konstatování, vzhledem k tomu, že vikinské svatby se tradičně uskutečňovaly v pátek.

Škyťák kývl. „Příští," potvrdil, „Astrid chtěla, aby u toho byli i draci, protože ten další odletí."

Valka věděla, že je čas, kdy draci mají mláďata, stejně jako měla ponětí o vybuchujících vejcích. Do té doby jen slýchala zvěsti, ale zatím se nikdy nesetkala s tím, že by draci opravdu odlétali. Hnízdo, které vytvořil Bewilderbeast, bylo na takové situace připravené, takže se mláďata rodila už tam.

Valka o tom vyprávěla Škyťákovi, jak každou zimu draci snesli vejce, které po několika dnech odkutáleli do vody, kde se mladí dráčci vylíhli. Zdůraznila, jaká to byla krásná podívaná. Těšila se na nové přírůstky na Blpu.

„A malí Noční Běsi nebudou?" zeptal se Cloudjumper, i když je jenom škádlil. Bezzubka se na něj vražedně podíval.

„Pokud to tak vypadalo, tak se omlouvám, ale ne, nebudou," řekl pevně a snažil se u toho nasadit stejný formální tón, který nasadil sám Valčin drak. Rask byla možná ráda, že odpověděl místo ní, protože nevěděla, kolik respektu má Cloudjumperovi, jakožto Alfovi, věnovat.

„To je škoda," uculil se ďábelsky Stormcutter, „a mně se hravost Nočních Běsů tak líbí."

Rask se s vykulenýma očima obrátila na Bezzubku. Ten měl otráveně sklopené uši a ve tváři výraz: to určitě.

„Počkat," zeptala se stále tak trochu zmatená Rask, „my máme..."

„Ne," řekl druhý Noční Běs. Jeho znuděnému tónu se zasmála Valka.

„Cloudjumper si jen dělá legraci," okomentoval to. Rask se na oba draky nejistě podívala.

„Bezzubka má pravdu," prohlásil velký Stormcutter, „byla to jen legrace." Po tomto ho zmíněný Noční Běs propíchl pohledem, který v sobě skrýval němé varování.

Rask odvrátila pohled. Už se dovtípila, že Bezzubka s Cloudjumperem se rádi pošťuchují, ale nezamlouvalo se jí, že ji do toho musejí zatáhnout.

„Promiň, Rask," omluvil se naoranžovělý drak, „měl jsem si uvědomit, že by se ti to nemuselo líbit."

Dračice zvedla uši. On se jí omlouval? Na tohle rozhodně nebyla zvyklá. Jen rozpačitě kývla, že omluvu přijímá.

Valka i Škyťák si po chvíli sedli na hladké kameny. Led je dokonale opracoval, jediná potíž byla v tom, že malá vrstva sněhu, která na nich byla, se rozpustila, ale Vikingům to nevadilo. Ice je všechny pozoroval. Povaha bývalého Alfy nebyla jen ochranářská a mírumilovná, ale také zvídavá. Se zájmem sledoval každý pohyb.

„Jak se mu daří?" zeptal se Škyťák a hlavou ukázal na Bewilderbeasta. V odpověď Ice otevřel tlamu a vypustil trochu ledové mlhy.

„Takže dobře," přeložil si Škyťák sám. Potom se trochu zachmuřil.

„Mám někoho poslat s dalšími obvazy?" zeptal se a v duchu si procházel, kolik jim jich asi tak zbývá. Stávalo se docela často, že se Vikingové zranili, a on si teď přesně nedokázal vybavit, jaké množství jim zbývá.

„Ach, ano, asi budou potřeba další obvazy," řekla Valka, ale nepřestávala se jemně uculovat. Měla opravdu dobrou náladu.

„Můžu s vámi hned poslat Cloudjumpera," dodala a Stormcutter při zaslechnutí svého jména natáhnul hlavu a dychtivě kývl. Rask se trochu odtáhla, protože se ho nechtěla dotknout. Bezzubka, který byl vedle ní, už neměl místo, a tak vyskočil na Iceův kel. Lidé se rozesmáli a i obří Bewilderbeast vypustil pobavením trochu páry. Jeden kus, speciálně namířený na Nočního Běsa, ho zasáhl v plné míře.

„Bezzubko, říkal jsem ti, aby sis nedělal hřiště v domě, ale to neznamená, že si ho můžeš dělat z ostatních draků," pokáral ho hravě Škyťak a jmenovaný se na něj nevinně otočil. Na hlavě měl sněhovou čepičku, takže všichni propukli ve smích nanovo. Při jejich reakci Bezzubka setřásl všechen sníh, který na něm byl a na Škyťáka vyplázl jazyk. Ačkoliv to měla být jeho odpověď, že to mu je upřímně jedno, v jeho podání to vypadalo opravdu roztomile. Přímo tím vybízel kamaráda, aby si s ním šel hrát.

„Neomlouvej se tímhle pohledem," dával mu kázání Škyťák a Bezzubka protočil oči a seskočil z Iceova klu.

Usedl opět vedle Rask, která jen těžko zakrývala smích. Cloudjumper si vedl o trochu lépe, ale cukaly mu koutky úst. Bezzubkovi trochu zrůžověly uši, takže je stáhnul až ke krku, aby to nebylo vidět. Sice byla noc, ale sněhobílý Bewilderbeast svítil jako žárovka, že draci ani nemuseli zapálit oheň.

„Valko?" přišel k ní Bezzubka a nechal se pohladit. V těchto ohledech byl opravdu mazel, ale Valce to nevadilo. Měla radši, když byli draci přítulní, na drahou stranu respektovala povahu každého draka.

„Nemohla bys prosím zjistit, kolik je Rask let?" zeptal se Bezzubka a zvedl hlavu, aby mohla vstát. Pokynul Rask, aby přišla trochu blíž. Poslechla a stanula dračí ženě tváří v tvář.

Valka si klekla na kolena a jemně jí podebrala tlamu. Dračice se na ni v očekávání dívala. Škyťákova matka jí opatrně prohmatávala spodek tlamy a Rask se nehýbala. Jen ji pozorně sledovala.

„Řekla bych, že jí je kolem osmnácti, možná devatenáct," usoudila Valka a podrbala samici na hlavě. Rask slastně přivřela oči.

„Vidíš, Bezzubko," ukázal na něj Škyťák, „Rask je skoro stejně stará!" Dračice se podívala na druhého Nočního Běsa.

„Vážně?" zeptala se, „kolik je tobě?" V hlase jí zaznívalo lehké překvapení. Už předtím tušila, že je blízko Bezzubkova věku, takže ten šok nebyl zas až tak velký.

„Mně je dvacet let," prohlásil hrdě. Rask se posadila.

„Moc na to nevypadáš," řekla a Bezzubka svěsil hlavu. Nikdy by netušil, že nevypadá na dvacet let.
Když počáteční překvapení zmizelo, jako by se dostal zpět do mladších let a postavil se na zadní.

„Když mě tedy vidíš jako mládě, tak by sis se mnou měla dát cvičný zápas, abys viděla, že jsem dospělý drak," málem se zakuckal smíchy, protože se mu už jen samotný tento nápad zdál vtipný. Myslel si, že Rask nebude ochotná si s ním hrát, ale k jeho údivu výzvu okamžitě přijala a zavrtěla ocasem.

„Proč ne?" zeptala se a Cloudjumper vydal hrdelní zavrčení. Oba Noční Běsi ztuhli.

„Pokud si chcete hrát, běžte o kus dál, jinak bych se k vám musel přidat," vyslovil Stormcutter hrozbu nevrle. Bezzubka pleskl Rask po hřbetě pravou ocasní ploutví, aby jí neublížil, a odběhl k několika hroudám ledu. Dračice běžela za ním.

Draci se postavili na zadní. V tomhle měl Bezzubka výhodu, protože byl silnější a tudíž se mohl zapřít pevněji. Používal u toho drápy a těmi předními se zasekl s Rask.

Jen se chvilku přetlačovali, což s přehledem vyhrál větší samec. Už se málem překulil celým tělem na Rask, ale ona se v poslední vteřině pohnula a Bezzubka téměř spadl. Jaké štěstí, že tlapami držel Rask, takže se smýkl spolu s ní, když vtom nohama zavadil o kámen a začal padat.

S sebou k zemi vzal samozřejmě Rask, která překvapeně vyjekla. On skončil na zádech a ona sletěla na něj. Oba se rozplácli - Rask ležela úplně celá na Bezzubkovi, ale ani jednomu to nevadilo. Jen se na sebe podívali a rozesmáli se.

„Ale no tak!" málem se dusila Rask. „Ukaž mi svoji celou sílu! Jdeš na mě moc lehce."
Bezzubka se jí podíval do očí. „Já jsem jenom uklouzl," obhajoval se a zadníma nohama chtěl tápat ve vzduchu, ale těma svýma narazil na Rasčiny, takže ji celou nadzdvihl do vzduchu a ona se zapřela o Bezzubkův hrudník. Ten vyhekl.

„Tak pokračujeme?" zeptal se vesele. To, že na něm ležela Rask, mu vůbec nevadilo. Připadal si, jako by byl v jiném světě. Co to vlastně dělám? pomyslel si v jeden moment, který pak jako zázrakem pominul a draci se zvedli.

Bezzubka nemohl vědět, že něco takového si říká i Rask. Její výraz i emoce byly naprosto nečitelné, když se smála. Chtěla mu ukázat, že není bezbranná. Ale teď to prostě nešlo. Nebylo divu, že Bezzubku měla ráda, ale čím víc ho poznávala, tím víc se začínala bát, že se to změní v něco... většího než přátelství. Jak by mohlo něco takového fungovat? On byl něco jako Alfova pravá tlapa, ale kdo byla ona? Nikdo. Absolutně nikdo. Teď sice aspoň někam patřila, její domov byl na Blpu, ale jinak? Pro teď na to všechno zapomněla.
Tohle byla totiž skvělá zábava.

Ona i Bezzubka se škádlili, kočkovali a různě padali, kutáleli přes kusy ledu, hravě po sobě chňapali zuby a nestarali se o to, co cítí. Momentálně to byla jen chuť přeprat toho druhého, ačkoli Bezzubka na to šel dost zlehka. Nemohl jí ukázat svoji skutečnou sílu, to prostě nešlo. I tak ale trochu zabral.

Nakonec, když se opět kutáleli po zemi, narazili do něčeho tvrdého a rozdělili se. Bezzubka letěl doleva a Rask doprava. Oba dva se obrátili směrem k tomu druhému a ztuhli, když viděli, že tam ležela rozkládající se mrtvola draka. Bezzubka se znechucením otřásl. Tělo nebohého Hobblegrunta tady muselo být od bitvy, což byl asi týden zpátky. Rask odvrátila hlavu a zavřela oči.

Pohled na mrtvolu byl odporný, a i když jen toužili dostat se od ní pryč, Bezzubka měl dojem, že by si zasloužil aspoň nějak důstojněji odejít. Jednou slyšel, že dokud se nespálí nebo nepohřbí tělo, duše zemřelého bude navždy bloudit a nedojde klidu. A jako Alfa pociťoval nějakou zodpovědnost.

„Nemůžeme ho tady takhle nechat," prohlásil a Rask stručně vysvětlil, v co věří Vikingové.

„To je hrozné," zhrozil se druhý Noční Běs, „spoustu draků nikdy nedojde klidu!" Bezzubka si mohl jen domyslet, že mluví o životě u Draga.

„Spálíme ho," rozhodl nakonec, „a proneseme nějakou menší řeč." Rask souhlasila. Nechuť dívat se na rozkládající se mrtvolu stále přetrvávala, ale měli jasný cíl.

Noční Běsi si stoupli na jednu stranu a Bezzubka začal. Rask se hned chytila. Používali slabou plazmu, aby tělo hned nespálili. Hobblegrunt se pomalu ztrácel v plamenech. Rask se podívala na Bezzubku a čekala, až něco pronese. Noční Běs si odkašlal.

„Další drak padl v boji. Neznámý Hobblegrunte, z celého srdce doufáme, že dojdeš klidu a najdeš své právoplatné místo ve Valhalle," řekl Bezzubka vážně a očima pečlivě pozoroval každý plamen, který se rozrostl v oheň.

„Pojďme," obrátil se od ohně, „asi bychom už měli letět zpět na Blp." Otočil se a vykročil zpět k místu, kde slabě svítil Bewilderbeast. Rask se sklopenou hlavou následovala, neodvažujíc se pohlédnout naposledy na hořící tělo.

„Co jste tam dělali?" To byla první věc, na kterou se jich zeptal Cloudjumper. Rask se podívala do země. Bylo jí nepříjemné jen pomyslet na to, že tam našli mrtvolu.

„Byl tam mrtvý drak," odpověděl Bezzubka, „pravděpodobně ještě z bitvy, tak jsme ho spálili a řekli pár vět."

Stormcutter kývl.

„Dobře jste udělali," prohlásil, „možná bych to tady mohl trochu poklidit, aby to tady bylo aspoň čisto, až sem přiletí draci." Podíval se někam za Bezzubku, do míst, kde zářil oheň.

„Takže poletíš sem na Dračí horu?" zeptal se Bezzubka. Mohli by to s Cloudjumperem uhrát jako Alfa a drak, když zapletou hovor, a on by se tak mohl dozvědět, jestli Cloudjumper skutečně poletí s draky odtud jako jeho zástupce.

„Chceš snad letět s draky z bývalého hnízda Rudé Smrti, ne?" odpověděl otázkou, ale Bezzubka vděčně přikývl.

Draci ještě chvíli odpočívali, Bezzubka si lehl a hlavu položil na přední tlapy. Sedlo na hřbetě mu zelo prázdnotou. Rask se zády opřela o Iceův kel a zavřela oči. Cloudjumper zůstával ve střehu, jen pro případ.

Konečně to vypadalo, že Valka se Škyťákem dopovídali. Vstali a Ice po dlouhé době otevřel jedno oko.

„Možná byste měli vyrazit, pokud to na Blp chcete stihnout do svítání," zafuněl a Valka se chopila jeho rady a přeložila jeho slova Škyťákovi. Náčelník pohledem přejel oblohu a usoudil, že je opravdu nejvyšší čas na návrat.

„Cloudjumpera s vámi pošlu pro další masti a obvazy, i když ty už moc potřebovat nebudu, jen pro jistotu. Spíš ty masti," dala mu instrukce Valka a potom se usmála.

„Přiletím v pátek na vaši svatbu," řekla a lehce pohladila Rask, která vstala a odešla kus od Bezzubky s Cloudjumperem. Meruňkový drak se trochu ušklíbl.

„Tak se uvidíme v pátek," vylezl Škyťák Bezzubkovi na hřbet a Noční Běs se rozloučil s Valkou i Icem. Cloudjumper i Rask se zachovali stejně.

Bewilderbeast otevřel i druhé oko.

„Nashledanou, Bezzubko, Cloudjumpere. Těšilo mě, Rask," promluvil. Možná to znělo až moc formálně, ale sněhobílý drak si s tím hlavu nedělal. Koneckonců býval Alfa a byl na takový způsob mluvy zvyklý.

„I mně bylo potěšením," odpověděla Rask a trochu sklonila hlavu. Bewilderbeasti byli Alfa draky od přírody, takže se slušelo mu prokázat alespoň trochu úcty, i když už Alfou nebyl.

Ice i Valka sledovali, jak všichni tři draci odlétají. Cloudjumper tentokrát už od začátku letěl jen s pomocí hlavního páru křídel, aby mu Noční Běsi stačili.

Po chvilce se Valka opřela o Bewilderbeastův kel a zahleděla se na něj s vítězným úšklebkem.

„Hodí se k sobě, že?" prohodila jen tak a obří drak vypustil trochu páry na znamení souhlasu. Kousek té mlhy dopadl ženě na vlasy, na kterých se potom zachytily malé kapky vody.

„Rozhodně," přisvědčil a sledoval Valku, jak se uvolněně opírá o jeho kel. Ice byl rád, že má aspoň oba. Bitvu s Dragem si už několikrát vyslechl od Cloudjumpera a musel uznat, že je rád za oba kly. Pokud by se teď něco stalo, mohl by se alespoň efektivně bránit.

„Zůstaneš s námi, až se uzdravíš?" zavedla řeč Valka na něco jiného. To, že drakům rozumí, nedávala moc najevo, ale ve společnosti plazů to bylo něco jiného. Nejednou si říkala, že by se zbláznila, kdyby se to nenaučila.

Ice zavřel bolestně oči.

„Obávám se, že ne," odpověděl ztěžka, „Alfou je teď Bezzubka a na Blpu bych byl víc než přítěž." Valce se rozšířily oči překvapením.

„Ty nejsi zbytečná zátěž," řekla a znělo to dost nešťastně. Tenhle Bewilderbeast jí pomohl, když jí bylo nejhůř, nemohla o něj jen tak přijít! Nechtěla, aby jen tak odešel. Ice si ji prohlédl.

„Potřebuji se vydat svojí vlastní cestou," objasnil Bewilderbeast, „kdybyste mě někdy potřebovali, vždy můžeš poslat Cloudjumpera a já přijdu."

Valka si zhluboka povzdechla a zadívala se na hvězdy. Stejně jako před několika hodinami jako Bezzubka musela uznat, že jsou nádherné.

„Chápu," vzdechla nakonec. I ona se vydá svojí vlastní cestou. Nic už nebude tak jako dřív.

Cesta domů proběhla naprosto v pořádku. Ani jeden z nich nemluvil, možná proto, že si neměli co říct. Rask se stále dívala na hvězdy a nebylo třeba upřesňovat, na co zrovna myslí. Stále se nemohla zbavit pohledu na mrtvého draka, kterému uspořádali menší pohřeb. Na riziko smrti byla zvyklá, ale bylo to něco jiného, zemřít sám a vidět někoho zemřít. Nebo už někoho mrtvého, a ačkoliv Hobblegrunta neznala, byla otřesená z toho, že zahynul ve válce.

Cloudjumper s Bezzubkou spolu naopak nemohli mluvit. Stormcutter sice říkal, že ho bude učit, ale nešlo to, když tady s nimi byla Rask. Takže se každých pár chvil na sebe podívali a potom zase obrátili svoji pozornost jinam. Škyťák ležel na Bezzubkově hřbetě a pozoroval hvězdy. Nebo možná spal, Bezzubka si nebyl jistý. On byl stále odpočatý a měl dojem, že vydrží pár dní bez dalšího spánku.

Když dorazili na Blp, byl napadaný čerstvý sníh. Bezzubka se zpočátku bál, že se něco stalo, ale úlevou si oddechl, když ke třem drakům přiletěla Flákota.

„Ach, to jste vy," řekla zadýchaně, „už jsem se bála, aby to nebyl nějaký další útok." Cloudjumper se rozhlédl.

„To jsi tu na stráži jenom ty?" zeptal se podezřívavě a Flákota zavrtěla hlavou.

„Ne, je tu se mnou ještě Tesák, volala jsem ho," odpověděla a ohlédla se za sebe. Rask musela v tomto ohledu uznat, že Bezzubka se Stormfly drželi hlídku pečlivě.

„Určitě zase spí," zavrčel zmíněný Noční Běs a zaryl drápy do země, „až se mi dostane do tlap..."

Cloudjumper je všechny přerušil. Odkašlal si a Škyťák, který doteď ležel Bezzubkovi na zádech, se napřímil. Takže opravdu spal, pomyslel si Bezzubka. Škyťák opravdu rád pokouší své štěstí.

„To stačí, klidně Tesáka na hlídce nahradím a ráno se vrátím za Valkou. A zabráním tím Bezzubkovi, aby mu ublížil, protože se mi zdá, že s ním má málo trpělivosti," prohlásil Stormcutter a Flákota kývla. Nato začala mávat křídly a vznesla se zase zpět na své místo.

„Kdybys ho znal tak dlouho jako já, taky bys s ním neměl trpělivost!" odsekl Bezzubka a vykročil vpřed. Rask se naopak stáhla. Vypadalo to, že se schyluje k bitvě. I Škyťák seskočil z Bezzubkova hřbetu a stál vedle dračice.

Bezzubka se přiblížil ke Cloudjumperovi a obří Stormcutter ho doslova obalil křídlem. Byli v naprosté tmě, ani měsíc sem neprosvítal. Pod zemí možná tak slabé světlo z loučí.

Cloudjumper zvedl hlavu a pohnul jí ve směru domů.

„Klidně běžte, my si to tady vyřídíme," řekl Rask a ta přikývla. Vážně se nechtěla dostat do potíží s Alfou, ačkoli Bezzubka říkal, že je dost benevolentní. I Bezzubka se může mýlit, pomyslela si a se zataženými zuby uchopila Škyťákovi ruku a začala ho táhnout směrem k návsi.

„Dobrou noc," obrátila se ještě na Cloudjumpera, který v kukle z křídel svíral Bezzubku. Noční Běs se uvnitř posadil a docela si užíval teplo, které tam bylo. Drak měl v křídlech z letu rozprouděnou krev a rozhodně to bylo příjemnější než být venku, kde byl čerstvý sníh.

Oba odešli docela rychle, takže Cloudjumper křídla rozevřel a odhalil Bezzubku, který vykročil na sníh.

„To bylo vážně chytré," poznamenal a podíval se směrem, kterým Rask se Škyťákem museli odejít. Stormcutter se beze slova pustil druhým směrem, kde měl být Tesák. Bezzubka začal mít dojem, že je na něj Cloudjumper naštvaný, ale i tak se vydal za ním a vesele u toho poskakoval.

„Jak si s tím chceš poradit?" zdvihl obočí Stormcutter, když se Noční Běs dostal kousek před něj. Ten se zastavil na místě a zmateně se zeptal: „S čím?"

Cloudjumper potřásl hlavou.

„S Rask přece." Bezzubka byl najednou ještě víc zmatený. Proč vůbec vytahuje tohle téma, nedohodli se snad na něčem? Nerozhodně se podíval na hvězdy.

„Jak dokážeš před ní skrývat to, že jsi Alfa, navíc s ní budeš určitě trávit mnohem víc času," objasnil oranžový drak, jehož šupiny se teď leskly spíše do červena díky osvětlení vesnice.

„Proč bych s ní trávil víc času, když už tak ho mám málo?" zeptal se Bezzubka, i když už měl docela jasnou představu, kam tenhle rozhovor asi tak míří. A nelíbilo se mu to. Prošli kolem mlýna a zabočili doprava. Noční Běs spatřil Děsovce Obludného, jak má poklidně svěšenou hlavu a spí. Rozzlobeně zavrčel.

„Jen si to přiznej," podíval se vpřed Cloudjumper a taky si nemohl pomoct, aby se při pohledu na dřímajícího Tesáka nezamračil, „je mladá, chytrá, pěkná... Opravdu jsi si jistý, že ji chceš opravdu jen jako kamarádku?"

Bezzubka zavřel oči. Věděl, že k tomu dojde. Cloudjumper byl až moc všímavý, aby si tohoto nevšimnul.

„Ano, Cloudjumpere. Jen jako kamarádku," odpověděl, ale v duchu si přál, aby to nebyla pravda. Rask byla ta, která mu pomáhala překonat ty nejhorší dny, když nic jiného nezabíralo. Byla tou, která ho viděla, kým skutečně byl, na začátku zlomeným drakem, jenž potřebuje podporu, poté jejím učitelem. Začínal se na ni upínat, ale po dnešku se mu zdálo, že z jejich přátelského pouta už nevycouvá. A ani nechtěl.

„V tom případě si dávej pozor," povzdechl si Stormcutter, „aby se ti to nevymstilo."

Došli k Tesákovi. Děsovec se ani nepohnul, spal tak tvrdě, že by ho nevzbudila ani Vřeštící Smrt. Bezzubka při pohledu na něj protočil oči.

„Tesáku!" prakticky mu zařval přímo do ucha, až větší drak nadskočil. Rozespale se podíval na Nočního Běsa.

„A... Alfo!" křikl zděšeně. „Bezzubko!" Noční Běs se přimhouřil oči. Tesák si všiml i Cloudjumpera, který pozoroval jeho počínání a hodnotil výstup. „Já ti to vysvětlím," skrčil se Děsovec.

„Nepotřebuju to vysvětlit," švihl Bezzubka ocasem, „tohle je už druhá noc, co jsem tě nachytal spícího na hlídce. Polevili jsme. Od té doby, co jsme uzavřeli mírovou dohodu s Alvinem a Dagura se víceméně zbavili, jsme už tolik hlídky nedrželi, a musím říct, že někteří z nás hodně zlenivěli." Odmlčel se a podíval se přes drakovo rameno někam do dálky.

„No schválně, jak mi vysvětlíš tamto?" zeptal se a ve tváři měl výraz teď-to-schytáš. Tesák se vyplašeně ohlédl.

„Kde? Já nic nevidím! Kde to je?" panikařil, dokud ho Bezzubka nezarazil.

„Nic tam není," řekl klidně, „ale kdyby tam něco bylo a my tě nevzbudili, jak bys to dokázal spatřit?" Tesák se zahanbeně podíval do země.

„Pokud chceš spát, jdi do stáje a nech to nám," poslal ho Noční Běs pryč a Děsovec stáhl ocas a odporoučel se do stájí.

Cloudjumper vyšel ze stínu. Uznale pokyvoval hlavou.

„Poradil sis opravdu dobře," pochválil ho a Bezzubka cítil nemalou pýchu, že to takhle zvládnul. Při prvním pohledu měl sto chutí Tesákovi opravdu ublížit. Možná by dokonce dostál i té přezdívce, kterou mu Vikingové kdysi dali, ale potom mu to přišlo zbytečné, ublížit někomu, takže se spokojil jen s tímhle a vida – byl spokojenější s tím, jak to dokázal, než kdyby tady někde teď ležel Děsovec v bezvědomí.

Bezzubka pokrčil rameny.

„Možná bych mohl hlídku držet s tebou," nabídl se, „stejně nejsem unavený." Šance útoku po zbytek dnešní noci byla mizivá, ale stejně tady chtěl zůstat. Pohled na vesnici v noci mu připomínal tu noc, kdy ho Škyťák sestřelil. Byla to prostá vzpomínka na to, jak unikl kontrole Rudé Smrti, což nakonec vedlo k její porážce a přátelství lidí a draků. Bezzubka se častokrát zamýšlel nad tím, co by se stalo, kdyby se tyhle dva národy nespřátelily. Pravděpodobně by byl už dávno mrtvý.

„Já to tady zvládnu," odvětil Cloudjumper přesvědčivě, „jdi si odpočinout." Bezzubka se zatvářil dotčeně.

„Říkal jsem, že nejsem unavený!" protestoval, ale Stormcutter ho zarazil.

„Mohl bys jít říct Rask, že jsem ti nic neudělal," nadhodil a Bezzubka obrátil oči v sloup.

„To se opravdu budeš bavit jen na tomhle tématu?" zeptal se otráveně a zkusmo ho zkusil plácnout ocasem. Větší drak uhnul a zákeřně se uculil.

„Ano, je to zábava, A-L-F-O!" vyslovil a skoro u toho zpíval. To je tak zábavné, pomyslel si Bezzubka a vstal.

„V tom případě dobrou noc," řekl na rozloučenou a nečekal na Stormcutterovu odpověď, obrátil se a odešel. Cloudjumper se za ním podíval a smíchy se málem zakuckal. Bezzubka byl na některá témata až moc citlivý.

Noční Běs prošel celou vesnicí. Nebyl si jistý, jestli už bude Škyťák u sebe doma, když měl dům nově postavený a rozšířený i pro Valku a Cloudjumpera. Vypadalo to, že Tlamoun jako hlavní konstruktér nezapomněl na fakt, že brzy tam budou bydlet i Astrid se Stormfly. I tak mu ale dům připadal až moc velký, když k němu došel. Ale ne! začal panikařit. Že to neudělali tak, aby tam mohla bydlet i Rask?

Bezzubka oběhl dům zezadu a vyskočil do okna, které vedlo do Škyťákova pokoje. Zastavil se hned na rámu. Jeho jezdec měl jako předtím postel v patře a i on tam měl zatím svůj kámen, ale Rask visela za ocas na jednom z trámů a modrýma očima ho sledovala.

Bezzubka seskočil do pokoje, aby neprobudil Škyťáka. Dračice se trochu odkryla, aby s ním mohla mluvit, jen jedno Bezzubkovi vrtalo hlavou...

„Proč sis nelehla na kámen?" zeptal se zvědavě. Rask se na kus horniny podívala.

„Škyťák říkal, že na něm spáváš ty, tak jsem si řekla, že ti nezalehnu místo," odpověděla a Bezzubka si svoji postel pořádně přeměřil.

„Vždyť je tu dost místa pro nás oba," namítl a hned se za sebe zastyděl. Rask přece nepřijme něco takového! Navíc – co by dělal Cloudjumper, kdyby tohle věděl? Potrhal by se smíchy. A řekl by to Stormfly. Ne, to rozhodně nebyl dobrý nápad. Bezzubkovi to ale připadalo na místě. Mohl přece jednou obětovat pohodlný spánek.

„Taky jsem si říkala, ale stejně jsem čekala na tebe," seskočila Rask ze stropu a lehla si na kámen, úplně ke stěně. Bezzubka si povzdechl s tím, že teď už to nezmění, a uvelebil se vedle ní.

„Škyťák říkal, že tady můžu bydlet," zašeptala Rask, bylo vidět, že už chtěla jít spát, „že budeš opravdu rád."

„Škyťák vážně rád pokouší svoje štěstí," obrátil oči v sloup větší drak sarkasticky a ani si pořádně neuvědomil, že je to ta samá věta, kterou si při letu zpět na Blp pomyslel, když Viking usnul na jeho hřbetě.

Rask mu najednou olízla tvář. Bezzubka se na ni zmateně podíval a cítil, jak mu hoří tváře.

„Díky," řekla Rask, „dobrou noc."

Než se Bezzubka stihl zeptat, za co děkuje, měla už pevně zavřené oči a tvrdě spala.

Je to samé rainbows, unicorns, co takhle tam hodit mrtvolku? :D