Rask nevěděla, co si o tom Bezzubkově šíleném plánu má myslet. Tedy, netušila to hlavně na začátku, ale uběhl týden, dva, a stále se nikdo nevracel. Ani Terroři, ani Bezzubka. Začínala z toho být zoufalá. Nyní to už byl měsíc, co odletěli, a ona měla špatný pocit, že se jim něco stalo. Nevydržela to ve stájích nebo v aréně. Dokonce ani v rokli ne. Pořád častěji vyhledávala samotu jeskyně s podzemním jezerem, kterou jí ukázal Bezzubka.

I tam ale nebyla spokojená. Ze začátku to šlo, ale postupem času ji to omrzelo. Začala nervózně chodit v kruzích a mrskat ocasem. Tak strávila poslední dva týdny. Každý den vylezla ven, aby zjistila, co je nového, sem tam si hrála se Scuttleclawy nebo Stormflyinými mláďaty. Všichni vyrostli, Razhir, Mwezi a Nezbleu už byli skoro tak velcí jako ona a Scuttleclawové se mírnili a začínali poslouchat výše postavené draky. Rask byla ráda, že si s ní alespoň někdy zahrají Sever. Sunrise se jí často ptal na Bezzubku, ale ona musela s lítostí přiznat, že netuší, kde se jmenovaný drak nachází.

Když se vrátil Cloudjumper s draky a dalšími mláďaty, ve stájích už bylo dost místa, protože samice svá mláďata vyváděly ven. Ty, které nežily trvale ve vesnici, si je odvedly, a hned bylo dost prostoru pro nově příchozí. Rask se trochu bála, když ji Cloudjumper vyhledal jako prvního draka po návratu, poté, co nenašel Bezzubku. Ptal se jí, kde je, a ona mu to řekla. Stále byla pod dojmem, že Stormcutter je ve skutečnosti Alfa.

Cloudjumper zuřil, když se o plánu šíleného Nočního Běsa dozvěděl.

„Já ho přetrhnu!" láteřil a mrskal ocasem sem a tam, až si Rask přála být co nejdál, nejlépe na opačném konci vesnice. Žádný drak neměl rád, když byl jeho Alfa naštvaný a dračice měla dojem, že právě ona je to, co ho rozčílilo.

Proto se jí trochu ulevilo o pár dní později, kdy Cloudjumper s Valkou odletěli zpět na Dračí horu, aby doléčili Bewilderbeasta. Rask trávila hodně času se Stormfly a jejími mláďaty, ale byly to takové nudné hry. Jakoby bez života. Jediné, co do jejího denního rozvrhu vrhalo trochu světla, bylo to, že Lax se na celé dny vytrácel a to, že Škyťák s Astrid jí dovolili spát u nich v pokoji, aby se necítila až tak osamělá. Rask si toho gesta vážila a každý den se s nimi na znamení díků mazlila. Jenže Škyťák měl hodně práce a chodil čím dál tím později. Teď, když se vrátili draci, byl Blp živější než kdy předtím, takže nikdo neunikl menším nehodám, které při soužití s draky nastávaly. Skullcrusher zastupoval Alfu celkem slušně, ale ani on nebyl všemohoucí, takže draci z akademie pomáhali, kde mohli. Rask měla docela chuť pomáhat s menšími věcmi, ale díky snaze všech draků se to vždy vyřešilo dřív, než se tam vůbec dostala. Proto létala nad ostrovem a byla o samotě v rokli a jeskynních systémech.

Ten den ráno to bylo trochu jiné. Vesnicí se rozezněl zvuk rohu. Rask s úlekem otevřela oči. Ne, to se jí určitě jen zdálo. Prosím, ať to je jenom sen! pomyslela si, než se rychle postavila, ještě stále trochu rozespale. I Škyťák s Astrid vylezli z postele a nejprve se kolem sebe jen rozhlédli. Až potom jim došlo, co se děje. Roh znamenal nebezpečí nebo nějakou zvláštní situaci.

„Honem!" pobídl je Škyťák a bral schody po dvou, byl div, že nespadl. Rask vyskočila oknem a Astrid se vydala za nimi o trochu pomalejším tempem. Na návsi se seběhli lidé i draci, Stormfly se přihnala i se svými mláďaty, Skullcrusher se postavil do čela. Kdyby to byli nepřátelé, byl připraven se bránit.

V dálce uviděli hejno draků, zatím nebylo možné rozeznat jejich velikost ani počet, ale Blpané se i přesto postavili do obranné formace. Vikingové třímali sekery a pokřikovali, čímž zcela jistě probudili ty, kteří do té doby ještě spali. Byli ale až v druhé řadě za draky. Rask byla v té poslední, spolu s několika dalšími samicemi. Staří draci odváděli mláďata pryč.

Stádo se blížilo, teď už bylo poznat, že většina draků má černou barvu, ale když Rask zaostřila pořádně, došlo jí, že to je...

„Bezzubka!" vykřikla šťastně. Vypadalo to, že Škyťák si to taky uvědomil, ale rukou dal výstražné gesto a vytáhl dalekohled. Potřeboval se ujistit. Minutu do zařízení mžoural a potom nadšeně kývl.

„Je to Bezzubka, není důvod k panice," potvrdil a Rask se nadmula pýchou. To ona poznala, že to je on. Najednou byly všechny včerejší plány, jak si půjde zalétat, pryč. Byla šťastná, že se její nejlepší kamarád vrací. A nebyla sama. Všichni draci postrádali Bezzubkovu přívětivou a věčně hravou povahu, bez něj to nebylo ono.

Skoro automaticky se hrnula kupředu, do první řady. Dokonce už jí ani nevadilo, že kvůli tomu musela být tak brzy vzhůru.

Napjatě vyčkali, až draci dosednou na zem. Jako první letěl Bezzubka, za ním několik Garvanů a potom menší dráčci, jen o trochu větší než Terroři, všichni matně černí, až na jednoho bílého.

„Bezzubko!" objal Nočního Běsa Škyťák a z draka seskočila hnědá slepice. Poděšeně zakdákala a rozběhla se k jednomu z Vikingů v přední řadě. Ťafan ji vzal do náruče a choval se k ní málem jako k dítěti. Rask při tom pohledu naklonila hlavu na stranu a pobaveně se uculila.

Garvani a malí dráčci přešlapovali za Nočním Běsem, nevěděli, jak se zachovat. Ten jediný bílý dráček si prohlédl lidi a zdálo se, že některé poznává, protože se šel uvítat s jezdci z akademie.

„Rád tě zase vidím, Smidvargu," zvedl ho Rybinoha a s tímhle se i ostatní dráčci rozběhli k lidem. Viděli, že jim neublíží. Jen Rask se to zdálo divné. Neříkal Bezzubka - nebo Valka či Škyťák - že Smidvarg je Alfou Nočních Terrorů na Dragon Edge? Proč by potom byli tady? Nelíbilo se jí to a začínala očekávat špatné zprávy.

Bezzubka se uvítal se Škyťákem a přestoupil ke Skullcrusherovi.

„Díky, že jsi se tady k tak postaral," řekl a z jeho hlasu byla doslova čišet únava, „byly nějaké problémy?"

Rumblehorn zavrtěl hlavou, ale potom se podíval na Rask a přimhouřil oči - ne ale v nepřátelském gestu, spíše zlomyslně.

„Jen menší nepříjemnosti, ale Cloudjumper naprosto zuřil, když se vrátil. Chudák Rask před ním málem utekla," oznámil mu a Rask by se teď nejradši zahrabala do země. Opravdu to musel říkat přede všemi?

Cítila, jak se o ni nějaký drak otřel. Obrátila hlavu na samici Snafflefanga.

„Neboj, Cloudjumper by ti neublížil, nahání sice hrůzu, ale jinak je to zlatíčko," řekla konejšivě a Rask se na oplátku usmála. Jistě, Stormcutter nebyl hrozivý, jen když byl naštvaný. Teď mohla jen doufat, že si z toho draci nebudou dělat legraci a dávat jí dobré rady. Což o to, ty někdy nebyly k zahození, ale jak se má chovat k Alfovi, to snad taky zvládala. S respektem a úctou, a to se k té situaci nehodilo, nemohla se ani bránit, protože jinak by to považovali za vzdor. Prostě se nepletla do cesty a mlčela. Takže, pomyslela si s tichým odfrknutím, to snad zvládnu sama.

Bezzubka se usmál a odhalil dásně. Tenhle úsměv byl věnovaný jí a potom se Noční Běs obrátil k ostatním drakům.

„Tihle draci s námi teď budou nějaký čas žít," prohlásil k celému shromáždění. Draci se po sobě podívali, ti, kteří neznali obsah mise, byli hodně zmatení.

„Smidvarg," pokračoval Bezzubka a kývl hlavou směrem k bílému drakovi u Rybinohy, „je Alfou Nočních Terrorů, takže bych si s nimi nezahrával, pokud nechcete skončit vyděšení k smrti." Pár draků se trpce zasmálo. Rask si nebyla jistá, jestli to mělo být myšleno jako vtip, když o tomhle druhu vůbec nic nevěděla, až na to, že jsou malí a jejich Alfa je o trochu větší a bílý. Ale věřila Bezzubkovi, že by na Blp nevzal nedůvěryhodné draky.

Stormfly s Flákotou se přihnaly dopředu. Chtěly vědět co nejvíc o situaci, stejně jako Rask. Tesák se probojoval davem hned za nimi, Hrk a Brk byli neznámo kde. Nikdy je moc nezajímalo, co se děje, raději se honili a pošťuchovali.

Aktivní draci se ujali provázení Garvanů po Blpu, malí, ale mohutní draci jejich nabídku vděčně přijali. Smidvarg vřískl na své stádo a Noční Terroři vzlétli, jen aby se o chvilku později uhnízdili v malém prostoru za Kliďasovou sochou, kde měli dostatečné soukromí a nepršelo tam.

Dračí jezdci, ač se moc chtěli dozvědět o nových objevech, se začali s nespokojeným brbláním rozcházet, protože nerozuměli dračí řeči, takže si ty novinky ani nemohli vyslechnout. Hádali, že budou muset čekat na Valku nebo si to draci prostě vyřeší sami. To jim ale nazakazovalo být zvědaví. Třeba Rybinoha si mnul ruce nad plánem, že Bezzubku naučí psát, aby se o tom dozvěděli i lidé. Ale naučit draka psát... Ti chytří by to dokázali celkem rychle (tak deset, plus mínus pár let), jenže ti s menší inteligencí by to nedokázali asi nikdy. Nebo draci s nevhodnými drápy. No uznejte, učit třeba Tesáka psát!

„Tak co?" zeptala se dychtivě Stormfly a odstrčila Mwezi, která se chtěla taky zapojit do diskuze. Malá dračice si znechuceně odfrkla a odběhla ke Scuttleclawům, aby jim udělala ze života peklo. Mladí draci si s ní naštěstí hráli rádi, jako by tím chtěli odčinit vše, co oni sami jako mláďata vyváděli.

Bezzubka si hluboce povzdechl.

„Bewilderbeast byl na Dragon Edge," prohlásil a zdálo se, že je to všechny zasáhlo. Dokonce i Rask polekaně vydechla, i když netušila, kde ten ostrov je.

„Ale z dosavadních stop vyplývá, že se pohybuje směrem na jih, takže od něj snad budeme mít pokoj. Vzal jsem těch pár draků, co tam zůstali, a dovedl je sem. Budou tu ve větším bezpečí," vyprávěl Bezzubka a všem se ulevilo. Fakt, že Bewilderbeast jde na jih, vnášel světlo do nejistoty. Rask zamrkala.

„Počkej, jaktože je Bewilderbeast neovládl?" zeptala se zmateně. Podle ní nedávalo smysl, aby tam nějací draci zůstali, pokud obří drak uplatňoval svoji schopnost kontrolovat mysl ostatních, takže jak to bylo možné? Bezzubka pokrčil rameny.

„Utekli a Smidvarg měl kontrolu nad Terrory. Schovali se," vysvětlil Noční Běs a dodal trochu nedůvěřivě: „Taky jsem o tom pochyboval, ale je to opravdu tak."

Stormfly bylo jasné, že musel využít schopnosti Alfy a nahlédnout do mysli nalezených draků, ale nemohla to nahlas říct. Rask by to nechápala a musela uznat, že si mladou dračici opravdu oblíbila. Jen jí dělalo starost, jak je osamělá.

Menší Noční Běs se nejdřív podíval do země, jako by přemýšlel, jak by to bylo možné vysvětlit, ale nakonec se podíval zpět na Bezzubku a poslouchal dál.

„Terrory jsem nechal na ostrovech kolem Blpu," informoval je Bezzubka téměř nepřítomně. Oči se mu klížily a každý si mohl domyslet, že jediné, co v tuhle chvíli opravdu chce, je jít spát.

Flákota si ho starostlivě přeměřila pohledem jako tenkrát na Dračím ostrově a postrčila ho směrem ke Škyťákovu domu.

„Měl bys jít spát," prohlásila hlasem, který nepřijímal námitky. Noční Běs se lehce usmál.

„Věř mi, že to mám v plánu tak pro příští... dva dny," odpověděl, ale to už ho nikdo moc neposlouchal. Jen mu popřáli dobrou noc a hnědý Garvan mu ještě pošeptal: „Možná bys měl věnovat víc času Rask. Je dost osamělá." S tím mu taky popřála hezké sny a spěchala za svými mláďaty. Pokud šlo o ty malé Garvany, byli to stejní uličníci jako malí Nodři a Flákota se jim musela věnovat opravdu hodně. Rask jí někdy pomáhala, ale když trochu vyrostli a začali si hrát na jejím hřbetě, nevydržela to. Přece jen Garvani byli dost těžcí.

Bezzubka cítil, jak jsou jeho tlapy těžké. Kdyby si nebyl jistý, že by to vypadalo blbě, tak by se rozplácl tady na zemi jako přerostlá ještěrka (ani netušil, že tak o něm mluvil Cloudjumper) a spal ty dva dny. Jenže ono by to vypadalo blbě, tak usoudil, že pár kroků domů ho nezabije.

„Doprovodím tě," zašeptala Rask vedle něj. Bezzubka předpokládal, že nemá nic jiného na práci, ale i kdyby měla, ocenil to.

„Tak dobře," odpověděl jí taktéž šeptem. Dračice se zasmála.

„Proč šeptáme?" zeptala se tiše. Bezzubka jen pokrčil rameny.

„Já s tím nezačal," ušklíbl se ospale a ocasem pleskl Rask přes záda. Ta protočila oči a přešla do normálního hlasu: „A já myslela, že už částečně spíš." Druhý Noční Běs jako na povel zívl.

„Taky že jo," řekl a nemohl se ubránit dalšímu zívnutí. A protože zívání je nakažlivé, i Rask se tomu poddala.

Oba draci se zasmáli a Bezzubka šel dál k domu. Škyťák je chvilku následoval, ale podle jejich zívání poznal, co jde Bezzubka dělat, takže se otočil o 180 stupňů a vyrazil dělat jiné věci. Třeba najít Astrid. Za ten měsíc, co spolu sdíleli pokoj, se jejich vzájemný vztah ještě prohloubil a on bez ní nemohl vydržet déle než hodinu.

Bezzubka se uvelebil na své kamenné posteli, kterou mu přesunuli do jeho vlastního pokoje. Stočil ocas kolem sebe a oči držel otevřené už jen silou vůle. Rask zůstala stát naproti němu a zadní nohu měla povolenou. Sama u toho trochu odpočívala.

„Tak dobrou noc," řekla rychle a možná by se ještě i rozpovídala o všem, co se tady na Blpu dělo, ale včas se zarazila. Potom se otočila a vyskočila ven oknem. Bezzubka už neudržel otevřené oči a konečně se ponořil do uklidňujícího spánku, protkaného nočními můrami o Dragovu Bewilderbeastovi.

Rask se uchýlila ke svému dřívějšímu plánu – proletět se. Když byla ve vzduchu a shlížela na ostrov z výšky, nemohla uvěřit tomu, že se toho někdy bála. Kdyby jí teď někdo odřízl od téhle kratochvíle, dala by úplně všechno, aby se dostala zpět do vzduchu. No, všechno možná ne, pomyslela si po jedné vývrtce. Přátelství s Bezzubkou by se nevzdala ani za nic. Alespoň to si myslela. Ještě nevěděla, co všechno se dozví v příštích dnech...

„A tady jsme našli Torche," ukázal jí Bezzubka místo, kde ležel dutý kmen stromu. Už byl zase plný energie a vzal Rask na pořádnou prohlídku kolem celého ostrova, při které jí vyprávěl různá dobrodružství, která se Škyťákem a jezdci zažili. Dračice si to náležitě užívala. Při zmínce o Torchovi zvědavě zvedla obočí.

„Torch je Typhoomerang, v té době byl ještě mládě," vysvětlil jí Bezzubka, „Škyťák se ho ujal, jenže všichni si mysleli, že je to dospělý drak. A jeho mamka se po něm samozřejmě sháněla." Na vteřinu se odmlčel. Rask věděla už dřív, že lidi nemají tolik znalostí o dracích, ale že by nerozpoznali mládě od dospělého? Bezzubka jí musel vysvětlit, že to bylo teprve pár týdnů, co lidé žili společně s draky. A jeho snahy objasnit jim to byly marné. Rask nevěřícně zavrtěla hlavou. Když byl potom Bezzubka u části s Torchovou matkou, docela tu dračici litovala. Věděla, že ona sama by pro své mládě udělala cokoliv, ale rozhodně nebylo fér, aby Typhoomeranga honili a nakonec využili jeho velikost proti němu. Prostě jí to nepřipadalo správné.

„Když jsme ho potkali znovu, byl už dospělý, Ťafan ho cvičil a nakonec nám pomohl zastavit oheň, který se šířil lesem," vyprávěl Noční Běs cestou zpátky.

„Nutno dodat, že to byli Hrk s Brkem, kdo ten požár založili," zabručel si ještě pod vousy, než zavolal na Rask: „Závod na Blp?"

Dračice se nenechala pobízet. Byla dobrý letec a dělala si naději na vítězství.

„Poslední čistí krmné stanice!" vykřikla zpět a oba Noční Běsi vyrazili závratnou rychlostí. Vše se obešlo beze slov. Kdo potřebuje dračí závody, když si můžou udělat své vlastní? Zábavné bylo vyhýbat se útesům u pobřeží a následně sami sobě. Bezzubka už musel několikrát použít své dvojité šupiny, ale vždy se mu podařilo schovat je před Rask.

Ani tentokrát to nebylo jiné. Rask se dostala do vedení a letěla směrem k útesům. Cestu mezi nimi by našla i poslepu, ale nebyla až tak obratná. To Bezzubka byl v tomhle úseku mnohem lepší.

Rask se propletla mezi prvními dvěma útesy a s očima vytřeštěnýma hrůzou se musela vyhnout další skále. Roztáhla křídla a nabrala do nich vzduch. Na místě skoro zastavila, což ji jen otrávilo. Teď bude muset zrychlit, pokud nechce čistit krmné stanice (a věřte, že je to pořádná otrava, naposledy prohrála, když se na místo, kde chtěla přistát, přihrnula mláďata a ona se jim musela vyhnout).

„Potíže?" zavolal na ni zepředu Bezzubka. Rask se zamračila. Neměla ráda, když vedl, ale zase věděla, že kdyby měla nějaké problémy, ochotně by zastavil a pomohl jí. Jenže ona se nehodlala jen tak vzdát.

„Ani ve snu!" křikla na něj zpátky a mávla křídly, aby zase nabrala rychlost. Během okamžiku se už zase proplétala mezi útesy a doháněla druhého Nočního Běsa.

Vyletěla a potěšilo ji, že je kus před Bezzubkou. Zmíněný drak totiž zpomalil, aby viděl, jak si se skalami poradí. Teď se už zase dostával za ni.

Oba draci proletěli kolem arény a už se blížili k návsi, což byl jejich cíl. Rask zatím vedla, Bezzubka hned za ní. Ten, kdo tu dračici pojmenoval, musel rozhodně vědět, jaká to bude ve vzduchu neřízená střela. Bezzubka musel uznat jednu věc, a to že Rask je opravdu hodně rychlá, ale taky že se při té rychlosti dokáže orientovat. Jemu to sice taky nečinilo problémy, ale musel to obdivovat na někom jiném než na sobě.

Když začínali s těmito závody, děti ve vesnici se zastavovaly a ukazovaly na ně, draci byli zmatení, mláďata skákala do vzduchu a chtěla se honit, ale po několika dnech si na to zvykli. Stále však zvedali hlavy, aby viděli, jestli to není poplach. Když s Bezzubkou viděli i Rask, mohli je zase klidně sklopit a jít si za svým.

Menší Noční Běs obletěl roh a zamířil ke středu vesnice. Bezzubka hned za ním. Rask už už chtěla zpomalit, aby dokázala přistát, když vtom se jí před čumákem prohnali Scutteclawové. Poznala v nich Mistrála a Firefly. Roztáhla křídla a prudce zabrzdila, aby do nich nevrazila. Bezzubka s vítězným úsměvem proletěl kolem ní a pohodlně přistál. Rask se zamračila a snesla se na zem kousek od něj.

„Ale ne!" zvolala nešťastně, „teď budu muset čistit ty stanice!" Bezzubka se jenom ušklíbl, kdežto Mistrál s Firefly přistáli naproti ní a tvářili se zahanbeně.

„Promiň," špitl zelený Scuttleclaw a díval se přitom do země.

„Pomůžeme ti s tím," nabídl se Mistrál a Rask nemohla potlačit úsměv.

„Kdy se z vás rošťáků stali takoví dobrodinci?" škádlila je a poskočila k první krmné stanici, která čekala na vyčištění. Bezzubka si říkal, jestli by jim taky neměl pomoct, přece jen, kdyby nebylo odrostlých mláďat, co si cvičila techniku létání, musel by to celé dělat on. Pokrčil rameny. Čištění stanic byla docela zábavná, i když náročná práce a on pro dnešek neměl žádné plány. Celá vesnice byla klidná, hlídky nic nezahlédly, takže vadilo by snad, kdyby přiložil tlapu k dílu?

Rask vzala do zubů hadr, který sloužil k čištění. Teď v zimě byl hrozně studený. Na místech byl slepený zaschlým slizem z ryb, co zůstal ve stanicích, a který před dvěma dny čistil Bezzubka. Dračice se otočila k Nočnímu Běsovi a ocasem ho plácla přes hlavu.

„Jau!" vyjekl Bezzubka, „za co to bylo?"

Rask mu ukázala hadr.

„Minule ses moc nečinil," hodila mu kus látky a Bezzubka jí musel připomenout, že dneska čistí ona. Rask si odfrkla.

„Ale minule jsi je čistil ty a umýt hadr byla taky tvoje práce," odpověděla a drak protočil oči, ale poslušně vyletěl k jezeru, aby hadr umyl. Chtěl si to ještě rozmyslet s tím pomáháním, ale nakonec si řekl, že stejně nemá co dělat. Být Alfou byla únavná práce, ale když se nic nedělo, bylo to i dost nudné.

Scuttleclawové si rozebrali stanice v horní části vesnice. Už byli téměř dospělí a bylo docela dobře, že se začali zajímat i o něco jiného než bylo dělání ze života peklo ostatním.

Rask si zatím vybrala jinou stanici a potěšilo ji, že tady byl hadr čistý, takže ji začala zbavovat slizu od ryb.

S tím byla hotová do několika minut a potom se zaměřila na vrchní části přístřešku. Tohle byla ta těžká část (teď v zimě to stálo hodně sil), praxi v tom měl docela Bezzubka, když většinu jejich závodů prohrával. V tomhle ohledu byla Rask ráda, že co samice postrádaly v síle, doháněly na rychlosti. Spokojeně přivřela oči.

A potom ji něco srazilo a ona neudržela rovnováhu, protože v tu chvíli stála jen na zadních nohách. Zády tvrdě dopadla na zem a zavřela oči - tentokrát bolestí. Nad sebou zaslechla smích.

Bezzubka na ní doslova ležel, mokrý hadr svíral v tlamě a bavil se jejím výrazem. Tohle nemohlo způsobit žádnou velkou bolest, takže ho to netrápilo.

„Mám tě!" vykřikl vesele a kapky vody z hadru dopadly Rask na tvář. Byla ledová. Znechuceně otevřela oči a podívala se Bezzubkovi do očí. Její modré se málem proměnily v rudé, jak byla rozčilená. S hořícími tvářemi si uvědomila, jak je tahle pozice trapná. Zadníma nohama Bezzubku odstrčila a překulila se na břicho.

„To sis mohl odpustit," prohlásila trpce a vzala si hadr z jeho tlamy. Noční Běs kus látky rychle pustil, aby ho netáhla za sebou, když si to bez dalšího slova namířila k první stanici. Bezzubka následoval.

„Můžu ti pomoct s horní částí," nabídl se a Rask po chvilce přikývla. Sice by to zvládla sama, ale když se Bezzubka tak dobrovolně nabídl, nemohla odmítnout. Nechala ho patlat se s tím a věnovala se tomu, co měla na starost.

S pomocí Scuttleclawů a Bezzubky byla brzy hotová a s úlevou se posadila na trávu. Mistrál a Firefly zase šli trénovat techniku létání a brzy se vznášeli nad Blpem.

„Půjdu zkontrolovat Noční Terrory," informoval ji Bezzubka rychle. Co Rask zatím viděla, zdálo se, že Smidvargovi s ostatními malými draky se tady docela líbí. Tušila, že se jim musí stýskat po starém domově. Smutně vzdechla. Ona si na svůj domov ani nepamatovala a Dragovy lodě šlo těžko považovat za něco takového. To Blp byl jejím domovem. Nedovedla si představit, že by odtud někdy odešla. Sice přišla v tom špatném období, kdy měli všichni spoustu starostí, ale měla tu přátele. Opravdové přátele, ne jako u Draga, kde se skamarádila s jednou samicí Raincuttera. Zpočátku se spolu bavily, ale Rask brzy přišla na to, že takové kamarádství brzy povede ke zlomenému srdci. Ona kamarádka byla brzy ovládnuta Bewilderbeastem a Rask se mohla uplakat, když ji nepoznávala. Uzavřela se do sebe a kula plány na útěk. S nikým už se nepřátelila, až doteď.

Když procházela v Bezzubkově nepřítomnosti Blp, zjistila, že její kamarádka od Draga už tam není. Možná se na ostrov nikdy nedostala. Třeba zemřela v nějaké bitvě. Tomu se Rask zdráhala uvěřit. Spíš byla přesvědčená, že se na Blp dostala spolu s ostatními, ale rozhodla se odejít. Takový život by jí přála. Však ona je teď taky mnohem šťastnější.

Mlčky šla za Bezzubkou. Se Smidvargem se ještě nesetkala, takže se držela vzadu. Noční Běs eventuálně zařval u nohou Kliďasovy obří sochy, až se skoro neznatelně otřásla. Bílý dráček vystrčil hlavu z úkrytu a potěšeně zavřeštěl. Potom vylezl celý a doplachtil dolů. Pár jeho druhů ho zvědavě sledovalo.

„Jak se vám tady zatím líbí?" zeptal se ho Bezzubka, „máte všechno potřebné?" Smidvarg se zavrtěl.

„Na to samé ses ptal i včera. A předevčírem," upozornil ho se zlostným odfrknutím, „a já ti vždy odpověděl, že se máme dobře a nic nepotřebujeme. Co kdybys mě třeba představil své kamarádce, ty starostlivá kvočno?" Rask musela uznat, že na draka, kteří si většinu času potrpěli na formálnost, byl Smidvarg velmi stručný, možná dokonce přímo neslušný. To usuzovala ze způsobu, jakým se choval k Bezzubkovi. Pomyslela si, že by si měli ujasnit, kdo vlastně na ostrově velí - jestli Bezzubka, zatímco je Cloudjumper pryč, nebo on.

„Jistě," přikývl Bezzubka, „tohle je Rask. Rask, Smidvarg." Dračice udělala lehkou úklonu.

„Těší mě," řekla tím nejpřátelštějším tónem, který se jí povedl. Ve skutečnosti si nebyla jistá, jestli jí ten malý drak je sympatický, zatím v ní vyvolal spíše negativní pocity. Bohužel ji Smidvarg docela snadno prokoukl.

„Omlouvám se, pokud ve vás můj rozhovor s Bezzubkou vyvolal nepříjemné dojmy," omluvil se uhlazeným tónem hodným Alfy, „známe se již docela dlouho a zapomněl jsem na veškterou formálnost." Rask se zachvěla. Jeho tón jí naháněl hrůzu, mnohem víc než ten předchozí.

„Pokud ti to nebude vadit, rád bych zase přešel do méně formálního tónu," řekl Smidvarg. Bylo znát, že ho tahle mluva nebaví. Rask chvatně přikývla. Bílý drak si oddechl. Na sněhu se ztrácel a spolu s dvěma černými draky vypadal trochu jako šachovnice. Hodně malá šachovnice.

Smidvarg se podíval na své druhy, kteří vystrkovali hlavy z otvoru, nikdy však nevylezli celí.

„Jsou ještě stále vyděšení," omluvil Noční Terrory a sám se zachvěl. Nebyl jediný. I Rask přeběhl mráz po zádech, stačilo, aby si představila Dragova Bewilderbeasta.

„Ale k veselejším věcem!" zvolal najednou. Bezzubka hodil na Rask pohled, který říkal: je šílený. Sám bílý drak si toho nevšiml. Nebo možná ano, ale ignoroval to. Rask jen zdvihla obočí a nastražila uši. Dobrých věcí v poslední době nebylo mnoho.

„Vy dva jste pár?" zeptal se Smidvarg a Rask ztuhla na místě. Ani Bezzubka se nehýbal.

„NE!" vykřikli oba tak prudce, že se dráček musel zachytit drápy, aby nespadl. Potom se narovnal a úsečně si sám sebe prohlédl. Možná se potřeboval ujistit, že má ještě křídla.

„Dobře, dobře, nemá cenu zvyšovat hlas, já to chápu," usmál se profesionálně. Rask se trochu uvolnila, ale Bezzubka si povzdechl: „To ti tak vážně připadá?"

Smidvarg přemýšlel o otázce jen na moment, potom odhalil tesáky a řekl: „Ano. Víš, jste jediní dva Noční Běsi na ostrově, takže každý tak trochu předpokládá, no, však víte co."

Museli uznat, že na tom něco pravdy je, ale Rask se zdálo nemožné, aby to takhle předvídali. Co kdyby se s Bezzubkou třeba nenáviděli? To by si za tím stáli, jen protože jsou jen dva Noční Běsi?

„To není možné," zamumlal Bezzubka a švihl ocasem, „to jsi vybral hezké téma." Potom, z vlastního popudu to změnit, se zeptal: „Co budete dělat dnes večer? Zase nahoře?" Poslední část vyslovil trochu zlomyslně a Smidvarg se očividně urazil. Něco vyprskl, potom se obrátil k Rask, s ní se způsobně rozloučil, a bleskově se vrátil za svým stádem.

Bezzubka si oddechl. „Ten někdy dokáže být otravný," prohodil, ale Rask zavrtěla hlavou. Noční Běs se překvapeně otočil.

„Tys taky nebyl zrovna nejpříjemnější," řekla a mávla svým ocasem přímo jemu před nosem. Vlastně ji bavilo ho takhle škádlit. Bylo to zábavné. A zdálo se, že i Bezzubka si většinu neplech, co spolu vyváděli, užívá. Rask začala přemýšlet, kam je tohle posunovalo. Ne, byli jen kamarádi. Jen kamarádi. Potom si vzpomněla na Snoggletog a uši jí zahořely. Ne, to opravdu nebylo něco mezi ‚jen přáteli'. Bylo to něco víc.

Náhle se ozvaly výkřiky a z jednoho místa ve vesnici začal stoupat dým. Bezzubka protočil oči.

„To už je potřetí tenhle týden," zaúpěl. Od svého návratu se zase ujal povinností Alfy, ale situace ve vsi rozhodně neodpovídala Skullcrusherovu popisu. Pochopil, že se snažili, co nejvíc to šlo, ale aby se potřetí za čtyři dny dva draci pohádali? To dle jeho názoru nebylo možné.

„Promiň, povinnosti volají," omluvil se Rask, a než se vydal zachránit vesnici před hádkou dvou rozzuřených draků (jako obyčejně byla o něčem úplně banálním), naklonil se k jejímu uchu a zašeptal: „Sejdeme se dnes večer u Velké síně. Rád bych ti něco ukázal."

Rask se rozšířily oči zvědavostí. Nadšeně kývla a potom se Noční Běs otočil ve směru kouře a vzlétl. Vzduchem to přece jen bylo rychlejší.

Dračice se vydala směrem ke stájím. Možná by s něčím mohla pomoct Tlamounovi. Nebo Škyťákovi. Komukoliv.

Nakonec však zamířila do stájí. Ani nevěděla pořádně, proč tam vlastně jde, usoudila, že jí chybí společnost ostatních draků. Nepatrně zavrtěla hlavou. To se jí nepodobalo, aby vyhledávala své druhy. V minulosti dostala pár bolestných zkušeností, když ji něco takového popadlo, proto se snažila na nikoho moc neupínat. Ale tohle bylo jiné.

Rask vkročila do stájí. Nejvíc tam bylo samic s mláďaty. Aby pravdu řekla, nevěděla, co se s nimi stane, až odrostou. Jestli odletí nebo tady zůstanou... Měla za to, že některá Stormflyina odrostlá mláďata jsou stále na Blpu, ale neměla to ověřené. Nemohla za nějakým mladým Nodrem přijít a zeptat se ho. Bylo by to krajně neslušné. Z Nodrů ale jediná Leslie vypadala, že by mohla mít se Stormfly nějaký příbuzenský vztah. Rask přemýšlela, jestli i její mláďata budou od ní k nepoznání.

Pleskla se sama uchem. O čem to přemýšlí? Sama neví, co bude za dva dny, natožpak za spoustu let! Navíc se ani matkou nikdy nemusí stát. S kým by je asi tak měla? S Bezzubkou?

Zavřela oči a opřela se o chladnou stěnu. Uši jí opět hořely. Potřebovala tyhle nesmyslné myšlenky dostat pryč.

„Rask, co se děje?" ozvalo se vedle ní. Dračice se polekaně probrala. Před ní stála Leslie, bleděmodrý Nodr. Jako kdyby o jejím příbuzenském vztahu se Stormfly jen před chvilkou nepřemýšlela.

„Nic se neděje, Leslie, díky," odpověděla a v duchu jí děkovala za to, že díky ní snad přijde na jiné myšlenky. Nodr přešlápl a Rask vycítila, že se chce na něco zeptat. Kývla hlavou a vybídla ji.

„Viděla jsem tě, jak závodíte s Bezzubkou," začala Leslie. Rask sklopila uši. Jiné myšlenky se nekonají.

„Tak jsem si říkala, jestli by sis se mnou nešla zalétat? Prosím?" žadonila dračice a roztáhla tlamu do širokého úsměvu.

„Mamka má moc práce s mláďaty, jinak bych se zeptala jí, ale jestli nechceš, tak mně to vůbec nevadí," mlela Leslie páté přes deváté, ale Rask ji utnula. Tohohle Nodra jste prostě museli mít na první pohled rádi.

„Jistě že si s tebou půjdu zalétat, stejně nemám co dělat," zasmála se společně s ní a Leslie jí nepřestávala děkovat. Co se o ní Rask dozvěděla, byly jí čtyři roky a byla jednou z těch mladých samic, které ještě nebyly připravené na mláďata. Leslie naštěstí respektovala, že draci od Draga letos neměli mladé, takže se ani neptala.

„Budeme létat jen rekreačně, nebo dáme nějaký závod?" zeptala se Rask a svým hravým kukučem připomínala Bezzubku, když si chtěl hrát. Leslie na nic nečekala a vyhrkla: „Závod!"

Během chvíle vymyslely závodní trasu. Nodr znal Blp a jeho okolí líp než Rask, takže u jednoho místa se Noční Běs zasekl a musel se optat, jak to tam vypadá, aby třeba nepřeletěla zatáčku. Leslie ji seznámila se všemi orientačními body, dopodrobna je popsala, ale Rask stejně měla dojem, že u velkého kamene pokresleného runami se zasekne. Mladá samice Nodra se zasmála a slíbila jí, že u toho místa zpomalí. Rask jí za to byla vděčná.

Za to jedno odpoledne se z nich staly skvělé kamarádky. Udělaly spolu hned několik závodních tras a každou z nich si několikrát vyzkoušely. Rask jich většinu vyhrála, ale Leslie taky nebyla špatná. Byla povahou tak podobná Stormfly a na prvním místě skončila hlavně u tratí, které byly kolem Blpu. Taky vyhrála jednu z krátkých tras, když Rask nepočítala se zhroucenou skálou a musela se otočit. Jinak Leslie věděla, že proti samici Nočního Běsa nemá šanci.

Rask byla ráda, že společné závody vyhnaly většinu jejích myšlenek na Bezzubku. Za celou dobu se v duchu ani jednou nezajímala, copak asi zmíněný drak dělá.

Nakonec byly obě samice tak vyčerpané, že si lehly do trávy kus od arény. Byly spokojené a odpoledne se už překulilo v soumrak. Rask si moc dobře pamatovala, že se s ní chce Bezzubka sejít večer, takže začínala úzkostlivě hlídat čas. Naštěstí to od arény do vesnice nebylo daleko.

„Tak co?" zeptala se Leslie vesele, „líbí se ti Blp?" Rask přikývla.

„Hrozně moc, je to tu báječné," odpověděla pravdivě a bylo vidět, jak to Leslie těší.

„Možná tu není moc co dělat, když je zima, ale v létě jsou oslavy a taky jsou čas od času dračí závody!" vysvětloval Nodr, „na Thawfest se těší všichni mladí draci se svými jezdci, nejenže tam budou soutěžit, ale vítěz dostane medaili!" Rask pozorně poslouchala, i když neviděla důvod, proč být nadšený nějakým kusem kovu, kterému se říkalo medaile.

„A co ty?" vyhrkla najednou Rask, „ty máš nějakého jezdce?"

Leslie se téměř nadmula pýchou a druhá dračice usoudila, že asi ano.

„Viděla jsi takovou malou holčičku se zrzavými vlasy? Má zelené oči," zeptala se Leslie a Rask si matně vybavila, že nějaké takové dítě věčně běhalo po Blpu.

„Jo, myslím, že jo," kývla.

„Tak to je Linnea, moje jezdkyně," prohlásila modrá dračice pyšně, „ještě se učíme, bude to trvat, než se dostaneme do akademie, ale jde nám to." Zazubila se.

„Tak to vám přeju," řekla Rask a myslela to vážně. Tady si taky všimla změny. Dřív, když se s někým bavila, skoro nic nemyslela vážně, ale teď už myslela vážně skoro všechno. Vlastně si ani neuměla představit, že by se někdy měla vrátit ke starému způsobu života. Slíbila si, že už se nikdy nebude chovat jako u Draga. Kdyby tak tušila, že tenhle slib ještě poruší...

„Tak jsem tady!" zavolala na Bezzubku, který už čekal u vchodu do Velké síně a nepokojně se díval k obzoru. Chvílemi se mu zdálo, že tam něco zahlédl, ale když se dlouho nic neukazovalo, přestal to vnímat. Stále však obezřetně monitoroval oblohu. Byla tma jako v pytli, hvězdy nesvítily, měsíc byl za mraky. Možná bude pršet, pomyslel si, ale dál už o tom neměl šanci přemýšlet, protože dorazila Rask.

„Koukám, že sis našla kamarádku," poznamenal Bezzubka s úsměvem. Rask vesele přikývla.

„Leslie to udělá jen dobře, má jen samé bratry a potřebuje nějakou holčičí kamarádku. Nic ve zlém," řekl honem a Rask udělala stejný bezzubý úsměv, jako pořád dělal on.

„Tak co jsi mi chtěl ukázat?" zeptala se nedočkavě. Od té chvíle, co se s Leslie rozloučila a šla si po svém, se snažila vymyslet, co to překvapení asi tak bude, ale nakonec to vzdala. Nemohla znát ostrov natolik dobře, aby to vymyslela jen tak. Bezzubka na ni mrkl.

„To je překvapení, nedočkavče," prohlásil. Jen doufal, že Rask polární záři ještě neviděla. Aurora borealis byla jednou z největších krás Blpu. A on ji chtěl vzít až nad mraky, do míst, kde byla nejlépe vidět.

„No tak," zaprosila Rask a vypadala u toho tak roztomile, že jí to opravdu nemohl odepřít.

„Tak poleť," vybídl ji a roztáhl křídla. Jako Alfa věděl o většině věcí, co se na Blpu děly, takže i věděl, že je Rask docela vyčerpaná ze závodů s Leslie. Až teď mu došlo, že ji vlastně se zmíněnou dračicí vůbec neviděl, prostě se to k němu doneslo. Zamířil přímo do mraků, Rask hned za ním.

Bezzubka si vybral dnešní večer velice dobře. Jak vyletěli do větší výšky, rozprostřela se kolem nich temně modrá obloha a v dáli se skvěla Aurora borealis. I takhle zdálky byla majestátní. Slyšel, jak Rask obdivně vydechla.

„Ta je..." zdálo se, že naprosto nemá slov.

„Nádherná?" nadhodil Bezzubka a Rask jen kývla.

„Přesně tak. Naprosto dokonalá," dodala a nemohla z polární záře spustit pohled. Draci letěli dál, zdánlivě blíž k té kráse, ale aurora byla stále nesmírně daleko. I přesto se toho pohledu nemohli pořádně nabažit.

Nakonec se Bezzubka zastavil a připomněl Rask, že tady už jsou za hranicemi souostroví, do kterého Blp patřil. Letěli tak tři čtvrtě hodinu, ale jim to připadalo jako mnohem kratší doba. Vůbec jim to tak dlouhé nepřišlo.

Pozvolným tempem se vraceli zpátky a polární záře, jako by se rozhodla, že se jí ještě nenabažili dost, se objevila i na druhé straně, daleko za Blpem. Byla to neskutečná krása, o které nevědělo mnoho draků na Blpu. Rask sama sebe ujistila, že sem bude létat opravdu často.

„Podívej! Padá hvězda," ukázal Bezzubka hlavou na jedno místo na obloze. Rask tu svoji zvedla a snažila se vidět nějaké další padající hvězdy. Skutečně se jí to po chvíli podařilo.

„Když padá hvězda, máš zavřít oči a něco si přát," vysvětlil Noční Běs. Rask trpělivě počkala na další padající hvězdu. Nevěděla sice, jak je možné, že hvězdy mohou padat, ale když ji uviděla, poslušně zavřela oči a přála si, aby to takhle zůstalo navždy. Aby se nic nezměnilo.

Bezzubka přesně odhadl, kdy jsou nad Blpem. Pozvolna se snesli a přistáli jen kousek od vesnice. Ani jednomu se zpátky ještě nechtělo. Na to byla dnešní noc moc krásná, i přes to, že nesvítily hvězdy ani měsíc. Jeden drak dělal společnost tomu druhému a byli spokojení.

„Půjdeme se podívat ještě k útesu?" zeptal se Bezzubka a Rask nadšeně přikývla. Únava z odpoledních závodů se najednou vytrácela a ona se cítila být plná energie.

Noční Běs je vedl lesem. Větve stromů dnes v noci působily jako strážní duchové, samotný les jako temný obr. Zatažená obloha mu dodávala temnou atmosféru. Liány na větvích visely dolů jako provazy a samotné haluze byly pokryté sněhem. Bylo to kouzelné. Celý les jako by hlídal ostrov. Jenže tentokrát neuhlídal.

Výkřiky byly to první, co oba Noční Běsi uslyšeli. Bezzubka se zastavil a našpicoval uši. Rask se polekaně obrátila. Les jí už takhle naháněl hrůzu, ale teď se jí zdálo, že se něco šustlo blízko. Blíž, než by ráda.

„Někdo volá o pomoc," hlesl Bezzubka a už se pomalu rozbíhal zpátky. Zaručeně to přicházelo z vesnice. O tom nebylo pochyb. Rozpoznal i jednotlivé hlasy. Určitě to musí být zase nějaký další útok! blesklo mu hlavou. V ten moment zalitoval, že schůzku s Rask radši neodložil, polární záře by přece počkala!

„Zůstaň tady," nakázal Bezzubka Rask, „já jim jdu pomoct." Dračice zaryla drápy do země, kde se mísilo jehličí s kusy sněhu.

„Nechoď, prosím," zažadonila Rask. Uvědomovala si, že se chová děsně sobecky, ale nechtěla, aby ji opustil. Bezzubka frustrovaně sklopil uši.

„Tady jsi v bezpečí. Já opravdu musím!" vykřikl. Sice by mnohem raději šel k útesu, ale musel zpátky. Byli tam všichni, úplně všichni. Neuměl si ani představit, že by třeba zemřeli. Vikingové se o sebe dokázali postarat, stejně tak draci, ale co všechna ta nebohá mláďata?

„Proč?! Proč musíš?" ostře se zeptala Rask a Bezzubka věděl, že jí musí říct pravdu. Zhluboka se nadechl. Do toho se přimísil další křik a on sklopil uši, aby ho neslyšel tak hlasitě.

„Protože jsem Alfa!" křikl zoufale, „promiň." To dodal už šeptem a bleskově se otočil a vyrazil k vesnici. Rask zůstala stát na místě jako opařená a jen sledovala, jak mizí mezi stromy.

_