"Jak to myslíš, domácího mazlíčka?" ptala se Lorisa své vnučky.

"No prostě domácího mazlíčka." odpověděla jí Azira nervózně.

"Aziro.... Že ty sis pořídila domácí zvíře bez mého vědomí?!" zvýšila hles babička.

"Ehmm, minutku."

Odešla jsem do pokoje. Ale jakmile otevřela dveře, zůstala stát. Po celém pokoje lítalo peří a pokrývalo nábytek a podlahu jako sněhová přikrývka.

Uprostřed toho všeho seděla Střela, z tlamy jí vysel potrhaný polštář.

"Střelo!" vykřikla Azi.

Dračice pustila polštář nazem a nasadila dračí zubatý úsměv.

"Tohle nemůžeš." řekla naštvaně.

Střela k ní docupitala, otřela se jí o nohy, sedla si a udělala psí oči.

"Óóó, no dobře. Jak bych se mohla zlobit na takoví kukuč."

"Azi co tam tak dlouho...." Lorisa vešla do pokoje a stejně jako její vnučka se zarazila nad tím množstvím peří. A pak uviděla Střelu.

"Drak! U Prastarého Aziro kde jsi vzala draka?!"

"To je dlouhý příběh...."

"Já poslouchám."

~~~~~

"Člověk odejde nakoupit a zatím se stane tohle..." povzdechla si Lorisa.

"Babičko, že tu může Střela zůstat?" zaprosila Azi. Střela se k ní s kňučením přidala.

"Aziro. Víš jaké velikosti dorůstají draci?"

"Ale babi..." Azi se chtěla s babičkou hádat ale v tom se otevřelo okno a dovnitř zavál vítr. S ním vlétl dovnitř i svitek.

"Co to je..."

Azi ho chytla do ruky a rozvázala. Společně s babičkou začali číst.

~~~~~
Před několika týdny byl z královské pokladnice odcizen oheň, jenž dával moc všem magickým bytostem.

Prastarÿ drak se z toho důvodu rozhodl vybrat novou generaci dračích jezdců aby ho vrátili spět.

Vy Aziro, jste byla vybrána jako jezdkyně ohně. Prosíme vás aby jste se dostavili do týdne na výcvikové středisko v horách, cestu máte vyznačenou z druhé strany svitku, i s drakem vám přiděleným.

S pozdravem, pomocnice Prastarého
Iquaelle
~~~~~

"Já? Dračí jezdkyně?" nevěřila Azi.

"Musíš tam jít." řekla Lorisa a Azi se na ní překvapeně otočila. "Je to velká čest Azi."

"D-dobře. Možná budem mít mezi jezdci i nějáké hezké kluky..."

"To je to na co myslíš? Na kluky? Né na záchranu světa."

"No a?"

"Aziro!"

                              *****
Marcus se probudil s Fluctusem u boku. Ten byl stočený do klubíčka a oddechval.

Marcus se přetočil na druhý bok. Jeho pohled padl na svitek položený na nočním stolku.

Natáhl se a vzal ho do ruky. Rozvázal ho a začal číst.

"....vám přiděleným drakem? To budeš ty co?" podíval se na spícího Flua. "Proto si za mnou přišel."

Odložil svitek a pohladil dráčka po šupinách.

"Vstávat. Musíme jít..."

                             *****
"Podívej Gro, nesu ti maliny." Akles vešel do stodoly.

Gra k němu hned přiběhla. V tlamičce držela svitek.

"Co to máš Gro." klekl si, položil před Gru maliny a vzal si svitek, který upustila jakmile uviděla maliny.

Ponořil se do čtení. Gra mu po chvíli vylezla na rameno.

"Co bys řekla na výlet Gro?"

                               *****
C

ameron vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.

"Ty máš draka?!" ozval se za ním naštvany hlas léčitelky.

"C-cože?"

"Tohle leželo na stole." ukázala mu svitek. "Je to od pomocnice Prastarého. Chcou tě k dračím jezdcům."

"Jo jasně" rozesmál se. "Dobrý vtip."

"To není vtip."

"Ale proč by mě chtěli k dračím jezdcům. Vždyť..." přitáhl si židli a sedl si. "...oni jsou dobří zatímco můj otec je..."

"Ano. Tvůj otec je zlý. Ale to neznamená že jsi i ty." pohladila ho po tváři a on se usmál. "Musíš tam jít Came."

                             *****
"Ari!"

"Sakra." zaklela. "Co je Erigu?" otočila se.

"Co to neseš?" ukázal podezřívavě na hrnec v její ruce.

"Jen, něco pod zub." zalhala.

"Ukaž."

"Erigu, na co bych ti měla ukazovat jídlo?"

"Ukaž mi to." pokusil se jí hrnec vzít.

"Ne!"

Snažila se bránit ale on byl silnější.

"Maso?" zeptal se když hrnec odkryl. "Ty jsi vegetariánka. Nejíš maso."

"Co když jsem začala?"

"Jo, jasně. To ti tak budu věřit. Komu neseš to maso? Někomu ze služebnictva?"

"N-ne."

"Počkat. Nepodvádíš mě snad?!" zvýšil hlas.

"Ne! Jak si něco takového můžeš myslel? Jsme spolu už rok."

"V poslední době se mi vyhýbáš. Celou dobu jsi zalezlá v pokoji. Už tě skoro nevídám. S takovým přístupem nám to přestane klapat."

"To přestalo už dávno!"

"Tak bychom si možna měli dát pauzu!"

"Jo, možná měli."

Vyrvala mu hrnec a odešla do pokoje. Tam položila hrnec na podlahu a zvalila se do postele. Po tvářích jí začali téct slzy.

Světluška za ní vyskočila a přitulila se k ní. V tlamičce držela svitek.

"Co to je, Světluško?"

Já vím,slíbila jsem že to bude v pátek a je neděle.

Anabeth totiž kopla můza a Anabeth vytvořila básničku do Psaní pro radost a další povídku do jedné soutěže. A to všechno střídali hádky s rodinou a záchvaty pláče jak je její rodina strašná....😑😑

Retard Anabeth