Písnička pro Marcuse: Imagine Dragons-  Whatever it takes

"Všem vám gratuluji. Zvládli jste zkoušku. Teď plně ovládáte svou moc. Jako důkaz toho, jste dostali šperk s vašim kamenem."

Všichni jezdci si připínali šperky. Astti byla prvně v životě ráda, že jí jako malé matka nechala  propíchnout uši.

"Ty ametisty ti strašně ladí k vlasům." Azi jí odhrnula pramínek vlasů za ucho.

"Díky." Usmála se Astti.

"Mně ta sponka ve vlasech zaniká." Fňukla Ari.

"Ale nezaniká." Odporovala jí Azi. "Je to mnohem tmavší než tvoje vlasy."

"Ehm." Odkašlal si Akles.

Prastarý upíral na holky naštvaný pohled. Rychle se k němu obrátili.

"Když už máme zase plnou pozornost..." Pokračoval Prastarý. "Už dnes začnete s tréninkem. Budete se se učit i navzájem. Dnes začnete s lukostřelbou."

Cameron tiše zakňučel.

"Tu budou vyučovat Akles a Aerin. Zítra budete pokračovat se šermem. Ten mají na starost Cameron a Asttira. Cameron vás také bude učit boj tělo na tělo. Nikdy nevíte kdy ztratíte zbraň. Od Iquelle se dozvíte jak ovládat schopnosti. O něco později vás bude Marcus učit plavat. Všichni rozumí? Dobře. Rozchod."

Vzlétl a vyplul oknem ven.

"Tak jo. Za chvíli se uvidíme na střelnici." Zavelela Ari. "Aklesi půjdem? Musíme se domluvit co ty neandrtálce budem učit."

"Dobře."

"Azi jdeš se mnou? Stavím se v kuchyni pro něco k snědku."

"Né díky. Nemám hlad. Potkáme se na střelnici."

"Já půjdu." Ozval se Marcus. "Mám taky hlad." (Marcus+ Astti.... Mastti? Ne,ne,ne, radši přestanu. hshhsbb by mě ukamenovala😂😅).

"Fajn. Doufám že tam něco najdem."

Jakmile byli pryč, Azi se nahla k pozlacené zdi a pokusila se jí použít jako zrcadlo, k zapnutí svého náhrdelníku.

Ale jak to zkoušela jak chtěla, nešel zapnout.

Už to chtěla vzdát, když jí na krku přistály chladné prsty.

"Ukaž, zapnu ti to." Ozval se jí při uchu Cameron.

"D-díky." Pustila náhrdelník. Na krku jí při Cameronově chladivém doteku naskakovala husina.

"To mám tak ledové prsty?" Zapl náhrdelník a prstem jí přejel po kůži.

"Jo, celkem jo."

Odstoupil od ní. "Jdem na střelnici?"

"Jasně. Jen tak mimochodem, jak ti jde lukostřelba?"

"Popravdě? Jsem příšernej. Těžko strefím terč, natož jeho střed!"

Azi se rozesmála.

"Já nikdy nestřílela."

"Tak uvidíš jak ti to půjde. Možná budeš dobrá. Nebo stejně hrozná jako já." Zasmál se a Azi se k němu přidala.

"Typuju druhou možnost."
                           *****
Čtyři ze šesti jezdců stáli na střelnici, seřazení vedle sebe. Zbylí dva stáli naproti nim.

"Fajn. Začneme." Odstartovala hodinu Ari. "Kdo z vás už střílel?"

Dvě ruky vyletěli vzhůru. Camova a Asttina.

"Dobře. Akles vám teď každému dá luk. Teda pokud s sebou někdo nemá svůj, jako my dva."

Akles všem podal jednoduchý, dřevěný luk a přitlačil před ně vozík plný šípů.

"Tady v tomto místě luk chytnete." Ukazoval na svém vlastním. "Vezmete šíp a díky drážce na konci ho uchytíte k tětivě. Část za hrotem opřete o luk, co nejvíc tětivu napnete. Šíp přitom držíte mezi prsty. Zaměříte na cíl a pal." Pustil šíp a ten se zabodl do středu terče.

Ari si stoupla vedle něj , za pár vteřin napla luk a vystřelila. Šíp vletěl do konce toho Aklesova a rozštípl ho vejpůl.

"No páni." Zahvízdal Marcus a Ari zrudla.

"Teď vy." Vyzval je Akles.

Astti seběvědomě přistoupila k dalšímu z terčů. Napla šíp a vystřelila. Zabodl se kousíček od prostředku.

"Hezky Astti." pochválila jí Ari.

Cameron s otráveným výrazem zaujal postoj. Postoj i způsob jakým napl luk byli naprosto v pořádku ale když vystřelil, proletěl kolem terče a spadl na na zem o hodný kus bokem.

"Já to říkal." Povzdechl si Cameron a hodil naštvaný pohled po hihňající se Astti. "S lukem jsem příšernej."

"To nevadí." Poplácal ho Akles po rameni. "Každý je dobrý v něčem jiném. Mě to zase nejde s mečem."

Jako další byla na řadě Azi. Zaujala postoj a napla luk.

"Napni tu tětivu víc." Opravila jí Ari.

Když Azi vystřelila, šíp se zapíchl do kraje terče. Vydala ze sebe naštvaný pazvuk.

"Klid Ohnivko." Usmál se Cam. "Lepší než já."

Azi se zasmála a odhrnula si vlasy z očí.

"Necukrujte." Ozvala se znechuceně Astti.

"My necukrujem!" Odporovala jí Azi okamžitě, rudá jak rajče. Cameron jen převrátil oči.

Zatím k terči přistoupil Marcus. Ari začala opravovat jeho postoj. Chytla ho za lokty a opravila je. Ani si nevšimla že se k němu natiskla.

Když si to oba uvědomili, odskočili od sebe, zrudli a začali se nervózně smát.

"Zopakuj mi, kdo tu cukruje?" Nahl se Cameron k Astti.

"Fajn, beru spět. Proti těmhle dvěma jste fakt slabí kafe."

Rodiče mě nutí chodit do kroužku, který nesnáším. Volejbal. Chcou abych sportovala.

Já ale nechci být sportovec. Vůbec mě to nebaví ani mi to nejde. Chci být spisovatelka/ architekta. Ale oni to nedokážou pochopit. Dokonce mi vyhrožují, že mi zruší ZUŠ, když tam chodit nebudu.

Má někdo podobný problém? Popřípadě, neví někdo, jak na takové rodiče vyzrát?

Anabeth 🌖