Jezdci se začali shromažďovat před velkou svatyní uprostřed komplexu.
Dnes nastal den kdy se měli setkat s tím kdo je vybral. S Prastarým.

"Těšíte se?" Zeptala se Astti.

"Samozřejmě." Odpověděl Akles. "Je to velikán a rozhodně nejmocnější...."

"Jo, jo dobře." Přerušila jo Astti. "Všichni to chápeme. Co ty Ari. Ari?"

"Nech jí. Nevidíš že flirtuje?" Zasmála se Azi a ukázala na Ari.

Stála kousek od nich, celá rudá rudá a mluvila se stejně zrudlím Marcusem, který se škrábal na zátilku.

"Oh bože jí se fakt líbí."

"No že jo."

"Radší než kdo se komu líbí, by jste měli řešit kde je Cameron. Čeká se jen na něj."

"Pravda. Neměla bych pro něj zajít?" Zeptala se Azi.

"Nemusíš Ohnivko. Jsem tu." Cam vešel a propletl se z po za Marcuse a Ari.

"Tenhle se ti líbí?"zeptala se Astti Azi.

"Hele já ti taky nekrytizuju Nattanielka."

Astti po této větě vypadala jako rak.

"Konečně jste všichni." Do místnosti vešla Iquelle. "Tak pojďte."

Všichni,dokonce i dráčata která se do té chvíle předváděla se svými schopnostmi, se dali do pohybu, kromě Ari a Marcuse.

"Hej hrdličky." Zavolal na ně Cam.

"Jde se." Přidala se Azi.

'Dvě hrdličky' jak je nazval Cameron se okamžitě dali do pohybu, tváře celé červené.

Iquelle se jen zasmála a vedla je velkýma zlatýma dveřma.

Před nima se rozprostírala obrovská místnost. Podlaha ze zlata, zdi pomalované zlatými ornamenty, po krajích místnosti stály sochy ze zlata vykládané drahými kameny.

Dominantou však byl obří, umělecky vyvedený trůn. Právě v této chvíli byl prázdný.

"Prastarý tu bude každou chvílí." Osvětlila jim situaci Iquelle.

A měla pravdu. Kopule na stropě se po chvíli otevřela a dovnitř vplulo ladné dračí tělo. Pokrývali ho červené a zlaté šupiny. Stejně zlatou barvu měli i oči a fousky onoho draka.

Slétl níž a usadil se na trůně. Akles okamžitě poklekl na koleno se slovy: "Prastarý, můj pane."

Postupně se k němu přidali i ostatní.

"Vstaňte." Vyzval je.

Jako první vyskočil Cam. Díky jeho otci neměl nejlepší vztah ke klečení. Po něm následovali Azi, Astti a Marcus. Ari která předtím vystrouhala  půvabné pukrlé, přesně jak jí učili na královském dvoře, stejně půvabně vstala. Jako poslední se zdvihl Akles.

"Jsem rád, že jste všichni vyslyšeli moji prosbu a přišli sem. Už tím jste udělali mnoho, pro záchranu Inamby. Jak už jste četli v dopisu, Král Smrti, vlastním jménem Kronos, se zmocnil ohně, jenž dával moc kouzelným bytostem. Víly nemohou létat, čarodějky čarovat, léčitelky nemohou léčit... Musí se získat spět. A proto tu jste vy. Jste ochotni bojovat?"

"Ano." Ozvalo se jednohlasně. Od některých hlasitě, od některých mumláním.

"To jsem velmi rád. Teď bych si s každým z vás chtěl promluvit osamotě. Začneme tím, kdo mi projevil největší úctu. Agathoklem."

Druha kapitola za týden. Jste rádi? 😄

Anabeth 🌖