,,Ahoj, já jsem Evelyn." usmála se na Emmu její nová spolubydlící. Emma se trochu zmateně rozhlédla a všimla si dívky se zrzavými vlasy spletenými do dvou dlouhých copů. ,,Ahoj, jmenuji se Emma. Promiň, že jsem si tě nevšimla, ale jsem strašně unavená." usmála se Emma taky a sedla si na postel. ,,Tys nebyla na prohlídce Akademie?" zeptala se Emma a zkoumavě si Evelyn prohlížela. ,,Ne, už jsem tu byla hodněkrát. Mám tady totiž sestru." vysvětlila Evelyn a přisedla si k Emmě. ,,Sestru? V jakém ročníku je?" zeptala se Emma na další otázku. ,,Nestuduje tu, učí létání." odpověděla Evelyn s úsměvem. ,,Nejmenuje se náhodou Mia? Protože tu jsme potkali před prohlídkou." zamyslela se Emma. ,,Jo, to určitě byla ona." zasmála se Evelyn. ,,Jdu do vedlejšího pokoje za svojí kamarádkou, nechceš jít taky? Aspoň se s někým už seznámíš." nabídla Evelyn Emmě a ukázala na dveře. ,,Jasně, budu ráda, když se tu s někým novým seznámím." kývla Emma a vydala se společně s Evelyn do vedlejšího pokoje.

  ,,Ahoj Wendy." pozdravila zrzka dívku s blonďatými vlasy. ,,Vedu novou kamarádku." usmála se Evelyn a ukázala na Emmu. ,,Ahoj." nervózně pozdravila Emma a mávla rukou. ,,Ahoj Emmo, já jsem Wendy a ráda tě poznávám." usmála se Wendy a natáhla k Emmě ruku. Ta ji nejistě přijmula a pokusila se usmát. ,,Už jste se byly podívat v zahradách?" zeptala se nadšeně Evelyn. ,,V zahradách? Tady jsou tady zahrady?" řekla překvapeně Emma. ,,Při prohlídce jsme tam nebyli." ,,O těch zahradách ví jen málokdo. Z učitelů asi jen moje sestra a profesorka Requeen." zasmála se Evelyn a chytla své dvě kamarádky za zápěstí. ,,Tak pojďme, chci vám je ukázat."

  Trojice došla až na začátek zahrad. Všude byly květiny všemožných tvarů a barev. Nad vstupní bránou byl znak Akademie. ,,Pojďte, mám tady jedno své oblíbené místo." řekla Evelyn a táhla Emmu s Wendy hlouběji do zahrad. Došly až před bludiště z keřů. ,,Nechceš mi říct, že budeme muset projít celé to veliké bludiště, aby jsi nám mohla ukázat to tvoje oblíbené místo, že ne?" řekla zděšeně Wendy. ,,Samozřejmě, že ne. Už je to jen kousek." S těmito slovy trojice vešla do bludiště. Hned při první křižovatce zaútočily doprava a naskytl se jim pohled na malou dřevěnou lavičku, vedle několik stromků a před tím vším záhon s modrými růžemi. ,,Páni, ty jsou ale krásné." vydechla Emma a přešla k záhonu. ,,Mohu si jednu utrhnout?" zeptala se a podívala se na Evelyn. ,,Ano, ale doufej, že si toho profesorka Requeen nevšimne. Stará se tady o všechny rostliny." usmála se Evelyn.

  V dálce zahřmělo. ,,Rychle se vraťme, nejspíš začne pršet." křikla Wendy a ukázala na zataženou oblohu. ,,Jasně." kývla Emma a rychle utrhla jednu růži. Byla ale při tom nepozorná a tak se omylem poškrábala o její trny. Trojice se rychle vydala ven z bludiště. Když vyběhly ze zahrad, začalo slabě pršet. Slabý déšť pomalu přešel do silného lijáku a tak se dívky vrátily na kolej celé promočené.

  ,,Bylo to skvělé odpoledne." usmála se Emma, když dorazila společně s Evelyn na pokoj. ,,S tím souhlasím."