Bylo ráno a světlovlásku probudily sluneční paprsky. Emma se nadšeně usmála a protáhla se. Dnes se měla dostavit do Akademie a zjistit si vše potřebné, co bude pro studium potřebovat. Doufala, že s ní do Akademie půjde i matka, ale ta se stále nevrátila. To jí trochu mrzelo. Došla do kuchyně, kde si připravila snídani a v rychlosti ji spořádala. Ještě před odchodem zkontrolovala svůj batůžek a vydala se na cestu. Na svoje dračí vejce bohužel zapomněla.

  Cesta do Dračí Akademie jí trvala skoro dvě hodiny, takže přišla o půl hodiny dříve, než měla. Zamířila proto na dívčí kolej, kde si musela zařídit bydlení. Měla štěstí, před ní přišla teprve jen jedna dívka, takže stále si mohla vybrat, jaký pokoj by chtěla. Chvíli se rozmýšlela a nakonec si vzala klíčky od posledního pokoje na patře. Zamířila do svého nového pokoje, aby si vybalila těch pár věcí, které měla.

  Klíčkem si odemkla pokoj a rozhlédla se. Dvě obyčejné postele, dva malé stolky s židlí a dvě skříně na oblečení. Emma neváhala a zabrala si pravou část místnosti. Když měla už vše vybalené, po celém areálu Akademie se rozlehl zvuk zvonu oznamujíc dvanáctou hodinu. Emma vyběhla k pokoje a ještě za sebou stihla zamknout. Běžela co nejrychleji mohla, aby stihla prohlídku. Přeci jen by bylo dobré znát, kde se nachází jaká učebna. Před vstupní bránou uviděla nemalou skupinku dětí v jejím věku s nějakým starším mužem, nejspíše učitelem, který se snažil skupinu utišit, ale vůbec se mu to nevedlo. Až když se na obloze objevil drak a hlasitě zařval. Všechny dětské oči se podívaly na oblohu a sledovaly draka, dokud nepřistál vedle skupiny. Z dračího sedla seskočila mladá žena s rudými vlasy a mile se na všechny usmála. Emma mezitím doběhla ke skupině a nenápadně se dostala až dopředu.

  ,,Ahoj, jsem Mia a vyučuji zde létání. Setkáme se až v druhém ročníku." představila se rudovlasá žena. Někteří, hlavně tedy kluci, nadšeně začali mluvit. ,,Teď mě prosím omluvte, potřebuji něco dodělat." kývla na druhého učitele a odletěla. ,,Nyní pojďte prosím za mnou, provedu vás po Akademii." požádal nás učitel a vešli jsme dovnitř.

  Ubehly skoro dvě hodiny, než skupina prošla celou Akademii. Emma byla vyčerpaná a mírně zmatená, protože tolik informací během jednoho odpoledne nečekala. Radostně zamířila na kolej, kde vešla do pokoje a plácla sebou na postel. Neřešila, že v pokoji má již spolubydlící. Pro dnešek měla všeho dost, jenže den ještě nekončí.