Světlovlasá dívka si pročítala poslední řádky dopisu. Byla to pozvánka do Dračí Akademie, kde by měla strávit následující tři roky. Nadšeně vyjekla, když dopis dočetla a zamířila ke skříni, odkud vytáhla několik kusů svého objevení a zabalila si to do svého batůžku. Prý se do Akademie má dostavit už zítra okolo poledne.

  ,,Mami!" vykřikla dívka, když seběhla schody do kuchyně. ,,Zítra jdu do Akademie!" řekla nadšeně a mávala s dopisem před matčiným obličejem. Matka si od ní dopis převzala a přečetla si ho. ,,Gratuluji ti, Emmi." usmála se na svoji dceru. ,,Už jsem si nějaké věci balila." řekla Emma a ukázala na batůžek na zádech. ,,Jako vždy připravená na všechno." zasmála se matka. Emma odešla do malé předsíně, kam si batůžek položila.

  ,,Nezapomeň jít brzy spát." řekla ještě Emminina matka, než odešla z domu. Pracovala jako noční strážní lékařka. Jediné, co jsem po jejím odchodu slyšela byl řev a silueta draka, která v záři zapadajícího slunce zmizela. A pak už jen věčné ticho, na které byla světlovláska po tolika letech už zvyklá. ,,Neboj, nezapomenu." povzechla si Emma do ticha a odešla o pokoje. Její matka byla úžasný člověk, který všem s ochotou pomůže, ale protože pracovala v noci a přes den spala, Emma se o sebe většinou musela postarat sama. Hlavně po nočním útoku Lovci na město se na hranicích města počet stráží a strážních lékařů zvýšil.

  Emma však tu noc nemohla vůbec usnout. Neustále se různě vrtěla na posteli a nemohla najít tu správnou polohu pro pohodlné spaní. Pokaždé, když zavřela oči se jí v mysli objevil boj mezi Dračími jezdci, Lovci a podivnou postavou s mečem a červeným pláštěm. Nebylo to poprvé, co měla tuto noční můru. Zhruba uprostřed noci, když se po několikáté probudila ze spánku, se zvedla z postele a vydala se pro skleničku vody. Všude byla tma a Emmě připadalo, že tu není sama. Cítila, že se v kuchyni ještě někdo nebo něco nachází. Přešla potichu až ke stolu, kde byla umístěna lampa a zapla jí. Z malého plamínku se stal větší a osvítil celou místnost.

  Emma nadšeně vyjekla, když spatřila věc, která byla v kuchyni navíc. Na podložce z červeného sametu bylo rudé dračí vejce. Dívka k němu přišla blíže a pořádně si ho prohlédla. Na rudé skořápce bylo několik zlatých skvrn a vejce nemohlo být větší než to pštrosí. Opatrně si ho vzala do rukou. Bylo celkem těžké, ale udržet se dalo. Jen si Emma nevšimla žádného loga Akademie ani papíru či dopisu. Její matka jí vyprávěla, že se dračí vejce rozdávají až v polovině prvního roku, takže to vůbec nechápala. ,,Možná se třeba změnila pravidla." řekla si zmateně pro sebe a vejce vrátila zpět na podstavec.

  Přemýšlela, kam vejce zatím dá, aby se nerozbilo. Nakonec si ho vzala k sobě do pokoje, kde ho položila vedle postele. Dračí vejce jakoby odhánělo všechny zlé noční můry a Emma se mohla konečně pořádně vyspat.