Leon praštil Jirku pěstí do obličeje, ten se zapotácel. Chytl mě za rameno, začala mu téct krev z nosu. Jako obvykle mě Leon nebral jako hrozbu.
"Mám vás oba v hrsti." prohlásil, jenže Jirka se na něj rozběhl a povalil ho na zem.
"Pusť mě." vzpíral se Leon, ale on ho pevně držel.
"Ani mě nenapadne." prohlásil Jirka.
Přišla jsem k němu "Nevím, kde se v tobě vzala taková nenávist, ale právě kvůli ní se nevrátím."
Jirka vzal Leonův meč "Takže odejdeš, nebo to budu muset ukončit já?" nevinně přejel prstem po čepeli.
"Myslíš, že jsem úplně blbej?!" rozkřikl se bratr, tímhle si podepsal závěť.
"Skončíme to rychle." přiložil meč na Leonův krk, tohle ho probralo.
"Počkej, domluvíme se." žadonění mu nikdy nešlo.
Jirka se usmál "Ne."

V tu chvíli mě někdo chytl a zacpal pusu, dupla jsem svému vězniteli na nohu. Na chvíli povolil stisk "Pozor!" křikla jsem, ale pozdě. Jeden z Leonovi družiny přetáhl Jirku po hlavě klackem. V bezvědomý se sesunul k zemi.

Svázali mě a posadili na židli, Jirku též svázali, ale nechali ho ležet na zemi. Leon mi věnoval pohled, z jeho pohledu sršela nenávist. Kopl do svého zajatce, bezprostředně poté se ozvalo dvoje křupnutí. Leon skákal na jedné noze a Jirka se probral ze říše snů. Zatínal zuby bolestí, a já pochopila, že i on má něco zlomeného. Oči měl zalité slzami, které okamžitě zapudil.

Bratr přestal skákat a přišel ke mě s mečem v ruce, viditelně kulhal. Dál mi meč pod krk.
"Jak se jmenuje?" kývl k Jirkovi, začala jsem uvažovat, na co mu to bude.
"Nevím." musela jsem lhát, ještě víc přitlačil na meč, až jsem cítila, jak mi po krku stékaly kapičky krve.
"Ne? To je škoda." na oko lítostivě pronesl Leon.
"Opravdu nevím, jsi snad hluchý?" Leona nebylo těžké naštvat, takže mě praštil. Zůstal mi na tváři znatelný otisk jeho ruky.
"Mnffnmff.." zahuhlal lovec a zavrtěl se, i když bylo znatelné, že každý pochyb ho musel příšerně bolet. Leon na něj hodil přísný pohled a on raději přestal.
"Kdo je TO!" začal na novo.
"Na co ti to bude?"
Usmál se "Chci mu to napsat na náhrobek."
"Jir..." nedokončila jsem.
"Ha!" vítězně vykřikl bratr "Jirka! Dostal jsem to z tebe."
Odtáhl meč a nechal mě na pokoji. Přešel k Jirkovi, cestou sebral ze země Aslam a přejel prstem po ostří, okamžitě si prořízl bříško prstu.
"Nechám si ho, doufám, že ti to nebude vadit."
Jirka něco nesrozumitelného zamumlal.
"Já se neptal,ale oznamoval!" smál se elf. "Seberte jim všechny zbraně, co najdete a vezměte je s sebou!" zavelel, elfové začali prohledávat domeček.

Našli luk z lískového dřeva, k němu toulec šípů s červeným péřovým. Poté nějaké nože , jeden i u Jirky v botě. Leon nás zatím rozvázal, a se svým lupem elfové odešli.
„Je to v háji!" konstatoval Jirka a podíval se na mě, stále ležel na zemi.
„Kde tě to bolí?" sedla jsem si k němu, vytáhla mu košili a hledala to zlomené žebro.
„To je hloupá otázka." pokusil se o úsměv, ale ten se změnil v zatnutí zubů.
Nahmatala jsem jedno zlomené žebro, s tímhle se muselo něco udělat. Strhla jsem závoj a podala kus Jirkovi, ten si začal utírat krev z obličeje.
"Máš tady nějaké bylinky?"

Kývl a ukázal k malé bedýnce, byly v ní všelijaké rostliny. Některé na vaření, jiné proti kašli.
Našla jsem, co jsem hledala, malé lístky vzácné byliny, teď už si nedokážu vzpomenout na jméno, ale tyhle lístky zmírnili bolest.
Rozmělnila jsem je a potřela jimi Jirkovu hruď. On se u toho všelijak tvářil, bylo vidět, že musel mít nesmírné bolesti. Jakmile začala působit jejich síla, tak jeho výraz zmizel. Pomohla jsem mu vstát a posadit se na židli.
"Děkuji."
"Není za co, jsme přeci přátelé." usmála jsem se, on se taky pokusil o úsměv.

Do domečku vběhl vlk, vycenil na mě zuby a poté odběhl k Jirkovi a olíznul mu ruku. Jirka ho pohladil a podrbal za ušima.
"Co tu dělá vlk?" nechápala jsem, jak se dostal vlk na strom.
"Je to Stín, a je to můj čtyřnohý přítel." usmál se, dál hladil vlka.
Někdo zaklepal na otevřené dveře, Jirka i já jsme se podívali ke dveřím. Stál tam vousatý chlapík, šedý plnovous mu spadal do pasu, podobně šedé vlasy délky po ramena, modré oči plné jiskřiček. Opíral se o dřevěnou hůl a usmíval se od ucha k uchu.
"Zdravím tě Otmare. Rád bych ti vyšel vstříc, ale jaksi to nejde." řekl Jirka.
"Taky tě rád vidím, s tou zlomeninou si nedělej starosti. " vešel dovnitř, stiskl Jirkovi ruku a pak i mě.
"Čekal jsem, že tě tu uvidím Amiro."
Slyšela jsem toho o Otmarovi dost, aby mě tohle nepřekvapilo.
"To unést tě od oltáře byl Otmarův nápad." vysvětlil Jirka.
"Najednou můj?" usmál se čaroděj.
"Já jí chtěl vlézt v noci do pokoje a vysvětlit jí, že musí jít se mnou."
Čaroděj se opět usmál "A přitom se jí nenápadně dvořit."
"To není pravda!" zamračil se, ale uši mu zrudly.
"Halo? Já jsem pořád tady." zamávala jsem Jirkovi před obličejem.
"To vím taky." zamumlal Jirka a zamračil se na Otmara.
"Chceš tu zůstat na noc?" zeptal se poté.
"Moc rád. Někdo na tebe musí ohlídnout." Zase se usmál nad Jirkovým nevrlým výrazem.
"Jak si to myslel , že si z tou zlomeninou nemám dělat starosti?"
"Taky, že nemusíš, Amira udělala vše co mohla. Brzy se to zahojí." dost nešetrně poplácal Jirku po rameni.

Dlouho si ještě povídali o starých setkání, den se přehoupl v noc. Pomohla jsem připravit čarodějovi místo na spaní. Jirka mi velkoryse přenechal své závěsné lůžko, a sám si lehl k vlkovi do hromady kožešin.

Probudila jsem se časně z rána, Otmar hlasitě chrápal a Jirka jen tak ležel, byl už vzhůru.
"Zase to bolí?" seskočila jsem na zem.
"Ani ne, ale to Otmarovo chrápání..." víc říkat nemusel, čaroděj chrápal jako tlupa medvědů.
Pomohla jsem Jirkovi na nohy, sedla si na nejbližší židli.

Někdo šplhal na strom, ani mě nepřekvapilo, že to slyšel i Jirka.
Otevřely se dveře a dovnitř vešel Leon.
"Zdravím vespolek."usmál se nově příchozí.
"Co tu ZASE chceš?" obořil se na něj Jirka.
"No, tebe ne." na tváři měl stále úsměv.
"Tak špatně na tom snad nejsem."
Jako vždy radši mlčela, ale tahle výměna názorů vzbudila Otmara.
"Uklidněte se!" usadil je čaroděj "Nehádejte se jako babky na trhu."
Leonovi přelétl přes obličej škleb "Od tebe to sedí."
Podkopla jsem mu nohy, svalil se na zem a probodl mě pohledem.
"Zdravím," usmála jsem se "Čemu vděčíme za tvou návštěvu?"
Leon se vyhrabal na nohy a chtěl mě praštit, ale Jirka mu v tom zabránil- chytl mu ruku v půlce pohybu. Zkroutil mu jí bolestivě za záda, Leon se pokoušel vymanit ze sevření- bez úspěchu.
"Dej ze mě ty pracky!" řval elf, Jirka stisk ještě zvýšil, že Leon skoro vyjekl.
"Co když to neudělám?" provokoval Jirka, ale čaroděj ho spařil pohledem a zkroutil mu ruku stejně jako on Leonovi.
"Neměli by jste se prát."

"Já se neperu!" protestoval lovec, zase si sedl a spařil mého bratra pohledem, on se akorát ušklíbl.
"Žádám tě aby jsi se vrátila. Poslali mě rodiče."
Jirka mi poklepal na rameno a šeptl "Lže, nikdo ho neposlal."
"Lžeš!" křikla jsem na něj, on překvapeně zamrkal.

Šla jsem si promluvit s Leonem, za sebou jsem slyšela "Nechám tě v tom mínění."
Vrátila jsem se v slzách.
"Neříkal jsem ti to." ušklíbl se Jirka, neudržela jsem se a dala mu facku. S hlavou v dlaních jsem si sedla na židli.
"Nechtěl jsem tě rozbrečet." omlouval se Jirka.
Položil mi ruku na rameno, podívala jsem se na něj, usmál se. Pokusila jsem se mu úsměv oplatit, ale po nezdařeném pokusu mi podal můj závoj. Byl celý od krve, ale místo na vysmrkání na něm ještě bylo, a tak jsem to udělala.
"Měli by jsme vzít Leonovi Aslam!" prohlásil Jirka, já jen kývla- měl pravdu.