Drak zuřil několik dní. Hora se mocně otřásala a ve dne v noci se trůní sál měnil v rozžhavenou výheň. Posledního dne byl klid, překvapivé ticho nás nevyvedlo z našeho strachu. Mohla to být léčka. Stačilo by vejít do sálu a by by z nás škvarek.
"Měli by jsme začít hledat Anhalam." navrhl Jirka sedící na posteli v malé místnosti, která se na těch pár dní stala naším domovem.
"Měli, ale kde začít?" zeptala jsem a chytila ho za ruku.
On mě objal a do ucha mi pošeptal: "Co chvilku počkat a udělat si malý.."
"Možná jsem trochu zdrženlivá, ale měli by jsme počkat."
"Co když nás drak zabije a pak už nebude čas."
"Tak se k tomu nikdy nedostaneme." pokrčila jsem rameny.
Mlčel a koukal na své ruce. Najednou do místnosti vběhl Milbi se slovy: "Artemovi hráblo!"
"Cože?!" vyjekli jsme s Jirkou jednohlasně.
Trpaslík se ušklíbl "Snaží se-"
"MILBI!" do místnosti s tímto výkřikem vtrhla Zeldia s obličejem od sazí a kamenem v ruce "Ty malý trpaslíku! Já tě přivážu za vousy ke stropu!"
"Co se stalo?" Jirka si stoupl a přejel všechny přítomné pohledem.
"Artem se zbláznil!"
"TENHLE TRPASLÍK, OPAKUJI TENHLE TRPASLÍK!" ukazovala všemi deseti na Milbiho "OKOLO MĚ PROBĚHL A PODKOPL MI NOHY!"
"To se toho stalo..." zabrblal trpaslík pod vousy.
"Spadla jsem do hromady sutin! To se stalo!"
"Snad se toho tolik nestalo..." poznamenal Jirka s úsměvem.
"Stalo, ty lidský červe! Já se nenechám zesměšňovat nějakým prťavým trpaslíkem!" Zeldie z očí div nelítaly blesky.
"Měl by ses omluvit, Milbi." navrhla jsem.
"Já? Nic jsem neudělal." protestoval trpaslík, ale na tváři měl široký úsměv. Spařila jsem ho pohledem, při kterém on sklopil oči k zemi a omluvil se. Zeldia přijala omluvu, poté začala vyzvídat, co se stalo.
"Artemovi přeskočilo." Milbi rozhodil rukama "Snaží se prorvat malým otvorem! Vypadá to jako svatební noc chlapa a trpaslice!"
Jirka se opodál chechtal a tak jsem to spařila pohledem.
"Chce se dostat z té síně, že ano?" Zeptala jsem se trpaslíka.
Ten se zazubil "Kam jinam by chtěl jít? Na vaší svatbu?"
----------------------------------------------------------------------------------------

Mnoho dní jsme hledali Anhalam. Až se na nás jednoho dne usmálo štěstí.
"Mám ho!" vykřikl z nějaké postranní chodby Milbi. Chvilku na to se objevil v hlavní chodbě táhnoucí se pořádný kus pod zemí. V ruce třímal krátký meč, na mé poměry krátký, pro trpaslíky byl akorát.
"Kde si ho našel?" zeptal se Jirka, který se objevil vedle mě.
"V téhle jeskyni. Ležel pohřbený pod pár kameny." zazubil se trpaslík a ukázal do chodby vedle sebe.
"Teď už máme jen jedinou překážku..." ozvala se Zeldia postávající opodál.
"Draka." zamumlali jsme všichni jednohlasně. Náš šepot se šířil chodbou a vracela se k nám jeho zanikající ozvěna.
"Nepřijde vám divné, že Zoldiam schoval meče Nositelů na nechráněných místech!" zeptala jsem se a obdařila každého pohledem.
"Zoldiam je prohnaný. Třeba chtěl aby jsme je našli." zauvažoval Jirka záměrně nemluvící o Zoldiamovi jako o svém otci.
"Ať je třeba nejprohnanější chlap na světě, my ho porazíme!" prohlásil Milbi a tasil Anhalam "Ale teď je tu drak. Co napsat Janě Drakobijce, že potřebujeme pomoct?"
"Je to jen pověst. Pověsti neožívají." zavrčela Zeldia vydávající se chodbou zpátky do obydlených částí hory.
Netrvalo dlouho a ocitli jsme se v obrovské chodbě směřující k síni krále a domovu draka. V této chodbě postávalo mnoho trpaslíků, křečovitě svírali své zbraně a ve tvářích měli výrazy plné napětí.
"Je to tady jako na pohřbu. Všichni jsou bez života." chytla jsem Jirku za ruku. Mnoho trpaslíků nám věnovalo jeden dlouhý pohled a poté sklopili zrak.
Byla den nebo noc, nikdo z nás nevěděl. Ve stínu hory byl den nocí a noc dnem.
"Jsou k smrti unavení. Musí si odpočinout, ale to jim okolnosti nedovolí." zašeptal Jirka a ještě víc stiskl moji ruku.
"Ta přerostlá ještěrka nám pila krev už dost dlouho. Je na čase se jí zabít." prohlásil Milbi a tasil meč.
"Nesmíme uspěchat přípravu." namítla jsem. Pomalu jsme došli před pošramocené dveře od drakova zběsilého pokusu o útěk.
"Máme meč, který projde kůží té bestie. Na boj s drakem se nelze připravit, když neuspějeme, tak i tak z nás zbude jen mastný flek." zavrčel Milbi otevírajíc dveře. Ošlehl nás poryv horkého vzduchu plného kouře.
Vstoupili jsme do dračího doupěte.
Most k trůnu byl nenávratně zničený a na hromadách roztaveného zlata pod ním spal rudozlatý drak. Z nozder stoupal ke stropu proužek dýmu a při každém výdechu se k němu připojil i plamen.
Opatrně jsme se vydali ke spícímu drakovi, jak jsme si alespoň mysleli. Z omylu nás vyvedlo následujích pár chvil, při kterých drak otevřel oči a se zvednutou hlavou zavrčel.
"VY SE OPOVAŽUJETE ZNOVU SE SE MNOU STŘETNOUT!"
"A i tě dostat kam patříš! Pod drn!" odvětil Milbi s úšklebkem.
Drak nevěnoval trpalíkovi pozornost a raději se soustředil na své zastrašující proslovy.
"PŘIŠLI JSTE MĚ PŘIPRAVIT O POKLAD! Nic neprojde mou kůží, mé zuby jsou meče, mé drápy dýky a má křídla vichřice!" zahřměl Artem a vychrlil po nás mocný sloup ohně.
Všichni jsme uskočili za nedaleký sloup, jehož kamenné základy olizoval oheň a zlato v okolí se tavilo.
"Co teď?" vykřikl Jirka a v tak už stísněném prostoru tasil Aslam.
"Nevím jak ty," Milbi sebral ze země štít, který unikl zkázonosnému ohni a schovaný za ním vylezl zpoza sloupu. "Ale já mám plán!"
Následoval řev draka, který se rozpřáhl mocnými drápy po nebohém Milbim, jenž ráně stěží uhnul. Jirka bez dalšího váhání předstoupil před draka a já s ním. Zeldia se vydala opačným směrem aby mohla zaútočit ze zálohy. Drak vychrlil další ohnivý sloup, tentokrát mým a Jirkovým směrem. Naštěstí jsme stihli uskočit za kupu zlata povalující se v roztavených hroudách nedaleko nás. Náš trpasličí druh se proplížil pod dračím ocasem a čekal na Zeldiin výstup ze stínů. Když se temná elfka objevila v Artemovo zorném poli, tak se po síni znovu rozlila ohnivá záře a při máchnutím ocasem Milbi zastavil o kamenný sloup, kde zůstal nečině ležet beze známky života.
"Jsi moc pomalý a starý!" křikla jsem na draka, jenž po mě vychrlil oheň, kterému jsem uskočila z cesty. Běhala jsem po síni, vyhýbala se ohni, Artemovým útokům a stále křičela urážky na jeho velikost.
"Jsi úplně hloupá ještěrka s křídly s kterými ani neumíš máchnout! Zabilo by tě i malé dítě!"