-část druhá-

Krasojízda s příchutí krve pokračuje! Poté, co se již všichni stačili uklidit, koš s posmrkanými kapesníčky byl vynesen, Nick preventivně odstaven od okna a závěsy zkontrolovány, se můžeme pustit dále do díla. Dusno v pokoji by se dalo krájet – tak malá místnost se vždycky záhy promění v plynový kotel a větrat nelze, jinak lidské osazenstvo umrzne, jaká je v Ostravě při pořádném fučení zima. Ben galantně (čtěte podlézavě) zapůjčil svou koženou bundu Noře, za což si vysloužil další protočení očima u většiny přítomných. Na řadu přichází krátké série několika tazatelů, což možná ušetří Word od dalšího kolapsu, ale kdo ví. Technika je zrádná!

Otázky od CaptainFione:

1. Ione, kdybys mohl a nehrála by v tom roli úcta k příteli, pokusil by ses nahradit raději Vlada, nebo Gabriela?

No ty kráso, to je tedy zákeřná otázka! *autorka skoro bere popcorn do ruky a hltá ho, div se neudusí*

*Ion si pohrává se svou dýkou, což je krajně nebezpečné a nikomu vůbec nepřijde divné, že tady je, i když je technicky vzato dávno mrtvý*

Gabriela. *odpovídá bez zaváhání* Sice teď odpovídám jako člověk, ale vím, co všechno se stalo...

Počkat. *skáče do toho autorka* To je fakt divná situace. Ion byl člověk, pak upír, pak umřel, ale teď ho tady máme jako člověka, který ale ví, jaký byl jeho osud, takže teď vlastně odpovídá tak, že všechno ví. Není to podvod?

Můžu to dokončit? *Ion skepticky zírá před sebe a autorka mu v hlavě přímo vidí, jak moc rád by ji probodl a měl konečně klid*

Nuže. S tím vším, co se nám stalo, bych ze strategického hlediska odstranil Gabriela, protože dle mého soudu je až příliš zranitelný a postrádá to, kvůli čemu jsme ho všichni v našich lidských dobách následovali. Dokud jsme se nevydali do Moldavska, nebylo duše, která by se nás nebála, nebyl rozkaz, který by Vlad nedokázal vydat a nebylo nic, co by nedokázal učinit, byť to bylo sebevíc hrozivé. Návštěva Moldavska ho změnila, přestože to byla jen krátká doba. Možná bych i řekl, že po sňatku s Irinou byl ještě mocnější, protože ty první a nejsilnější něžné city v něm byly potlačeny, takže i když měl Aryu, pořád to byl ten mocný válečník, jakého jsme následovali do každé bitvy. Jenže po proměně byl paradoxně více lidštější, stále se hnal za stínem dávné lásky a když jsme se střetli v Londýně, zbyl z něj sotva stín muže, jakého jsem znával. Byl slabý a přecitlivělý, a proto také prohrál. Mohl získat vše, kdyby byl pořád silný, ale on místo pořád jen naháněl vzpomínku na starou lásku. A nyní za to pyká.

To byla vyčerpávající odpověď. Jdi radši zase pít. *odesílá ho autorka pryč, protože to bylo moc i na ni*

2. Declane, předpokládám, že jakožto upír jsi někdy zabít musel. Teď se nezdá, že by ses k něčemu takovému měl – alespoň ne na veřejnosti. Zabil jsi někdy někoho, koho jsi skutečně litoval?

*Ben se lokty opírá o kolena a hází nenápadně očkem po svém kamarádovi, který sedí vedle něj. Declan zase vypadá jako socha s jedinou vytesanou grimasou, protože jinou on evidentně prostě neumí.*

Já bych řekla, že to byla Amanda. Ale to vylučuje trhání hrdla a sání krve. *přizvukuje velmi nenápadně autorka* On je problém celkem v tom, že Declan hrozně nerad mluví o tom, jaký byl, když si ještě vybíjel svůj vztek na lidech. Stydí se, viď?

Můžeš přestat žvatlat jako na malé dítě? *ohrazuje se Declan, aniž by zvedl hlas, ale pořád se tváří jako socha s jedinou vytesanou grimasou, protože on prostě jinou evidentně neumí!*

Zabil jsem lidi, které jsem miloval, nesnášel i je litoval. Když se proměníte v upíra, Gabriel už o tom mluvil, prostě to neovládáte. Jste naštvaní na všechno a všechny. Nekončící zabíjení po vzkříšení není poháněno žízní po krvi, nenasytností. To je jen to první zabití. Ukojíte tu největší žízeň, když si najednou uvědomíte, jak velkou moc vlastně máte. Pak už vás v zabíjení pohání jenom vztek a volnost, protože vás nikdo nezastaví. První vražda je pro krev. Druhá a ty další jsou forma pomsty za to, co se vám stalo.

*autorka si stírá nenápadnou slzičku v koutku oka a přemýšlí, že by možná mohla začít mít Declana ráda*

3. Gabrieli, kde ses naučil jezdit na koni a líbí se ti teplejší Rumunsko?

Víte, co je hrozně vtipný? *vkládá se do toho zase autorka* Že v příběhu existují linie, které nejsou nikde řečeny a víte o nich jen vy jakožto autor. Pro mě je vlastně příchod upíra někam spojený s výkyvy počasí, proto nám i v Londýně tolik sněžilo a to jsem tam dokonce psala, že nastane zima, jakou za dlouhá léta nezažili! No a v říjnu jsem zase udělala teplejší Rumunsko. Ale déšť je v plánu, mám v zásobě úplně dokonalé scény v dešti, takže se brzy ochladí! A navíc jsem potřebovala brzké smrákání, takže jsem se přiblížila ke změně času, to jsem hlavička, co?

Mohu pokračovat, i když jsem ještě ani nezačal? *Gabriel se opírá v židli s rukama složenýma na hrudi a civí na autorku jako na omyl přírody*

No jo furt. *autorka se uraženě odvrací a hraje si s kolíkem, což vyznívá dost nepatřičně, ale aby bylo jasno, je to ta vraždící věc na upíry!*

Narodil jsem se do vyšší šlechty, to mluví za vše. Jako syn jednoho z předních valašských šlechticů jsem měl zajištěnou veškerou možnou péči. Možná by někdo rád slyšel veselé historky z dětství, kdy mne tomuto učil můj otec, pravdou však je, že otec se o mne příliš nezajímal. Výcviku se mi dostalo od našich nejlepších vojáků a později se mého tréninku ujal Assanid. To spíše jeho bych mohl označit za svého otce, protože se o mne skutečně staral. A co se týče teplejšího Rumunska – jsem upír. Změny teplot se mne už příliš netýkají.

4. A ani otázka na Bena nesmí chybět. Viděl jsi někdy Declana zabíjet? Jestli ano, změnilo to tvůj názor na něj?

Já už o tobě leccos vím! *Ben vyskočí skoro jako čertík z krabičky, načež po něm autorka velmi nevybíravě hodí kolík, který naštěstí chytí Declan, jinak by si autorka dokázala mimo dějovou linii zabít vlastní postavu.*

Ticho, ty kecko. O tom, o čem se my dva spolu bavíme, se nebude mluvit veřejně.

*Ben se pro jistotu vrací na své místo, aby neskočil třeba i s useknutou hlavou*

Tedy...je to vlastně divný, ale Declana jsem ještě zabíjet neviděl, i když se známe už dost dlouho. A jsem si celkem jistej, že o to asi nestojím. Nejsem zrovna zastáncem nadšeného sledování vraždy v přímém přenosu. O jeho...ehm...způsobu obživy se moc nebavíme, takže je dost blbý, že jsem se o tom bavil s Gabrielem, protože mě v podstatě nasměroval k tomu, abych pořád přemýšlel nad tím, jak můj nejlepší kámoš někomu trhá hlavu.

Stačí říct a já ti to splním. *autorka se culí jako sama svátost a už se přehrabuje v poznámkách, kam by to mohla vrtnout*

Ne! *Ben vyjíždí možná až moc zbrkle, takže teď vypadá jako posera* Já se bez toho obejdu. Ale myslím si, že bych na něj možná názor změnil, ale jen trochu. Neposlal bych ho hned k šípku. Doteď jsem to ale neviděl, takže jsme v pohodě, ale kdyby se to stalo...nenechal bych ho ve štychu, ale prostě by to všechno najednou bylo o dost reálnější. Chápe to někdo?

Ano. *přisvědčuje Amelie, protože ta chápe snad všechno a autorku už zase prudí ten zvláštní úsměv, co ta upírka nasadí vždycky, když jde o Bena.*

Otázka od scorpiuss04:

1. Silas, aký je tvoj názor na Irinu?

Vskutku zajímavá otázka. *Silas působí jako nějaký big boss, co má pod sebou fakt hodně velkou firmu* Odpověď bych v podstatě mohl provázat z již zodpovězenou otázkou, proč jsem to všechno učinil právě Gabrielovi. Mohl jsem si přeci vybrat Irinu, že ano? Její srdce bylo stejně prohnilé, jako její duše, nestarala se o druhé a zajímala se zejména o svůj vlastní prospěch. Ale pamatujete na její poslední minutu? Škemrala o život jako ufňukané dítě, tváří v tvář smrti ztratila veškeré své odhodlání a stáhla ze sebe masku silné ženy. Zůstala jen troska, co prosí o svůj život a odmítá přijmout trest za své hříchy. Celý svůj život přesvědčovala své okolí, jak je silná a nezávislá, ale já do ní viděl. Nebyla nic z toho, jen ubohá duše, která ubližováním druhým posiluje své ve skutečnosti nízké sebevědomí. Nedokázala by přežít proměnu, nedokázala by se ani vypořádat se životem po ní. Proto jsem si vybral Gabriela. Byl to silný muž s pevnou vůlí, odhodlaný, rázný a skvělý voják, což bylo něco, co se vždy hodí. Irina si možná hrála na vůdce, ale ve skutečnosti to byla nula. Její krátkozrakost ji přivedla do záhuby. Věděl jsem to, jakmile jsem se jí poprvé podíval do očí.

To byla ale hezká slova, co? *tísnivé ticho narušuje autorčin ostrý hlas v nepřirozené výšce a její okaté civění na Gabriela*

Nečekej, že mu za to snad poděkuji. *odtuší upír suše*

Tak to fakt nikdo nečeká. *autorka se div neplácne do čela*

Otázka od  xXx-cady-xXx (Watt prostě odmítá označovat):

1. Mám otázku pro Amelii: jak bys reagovala, kdyby ti Vlad/Gabriel vyznal lásku za tvého života? A jak bys reagovala, kdyby ti ji vyznal v přítomnosti?

Merde, už zase tohle? Já ten Ask fakt měla udělat později, to jsem si zase naběhla. *autorka kvílí utrpením, kdežto Amelie se zase tak nějak něžně usmívá – ta ženská se dá fakt blbě definovat*

To se o tom musíme pořád bavit? *ani Declan z toho není nadšený a zase mu nenávistný kukuč utíká ke Gabrielovi, který, a to pozor, vypadá, že brzy umře!*

*autorka žuchne na postel mezi Bena a Declana a druhého plácne pořádně do zad* No nevytvořila jsem to úžasnou romantickou zápletku? Teď to všichni žerou! Někteří už dokonce neberou ani Mínu s Aryou!

Abych pravdu řekla, netuším, jak bych reagovala teď. *Amelie přerušuje ten proud zbytečných keců, ale netváří se, že by měla zrovna dvakrát radost* Rány jsou příliš hluboké, ale zároveň nebolí, což nepochopíte, dokud nepoznáte celý příběh. Je to komplikované. A jak bych reagovala tehdy? Těžko říct. I k tomu potřebujete znát celý příběh. Nebo se zeptejte přímo Gabriela. On vám řekne, proč to neudělal, přestože já myslím, že odpověď znám.

A to je pro tuto chvíli vše! *vykřikne autorka, protože Gabriel se už už nadechuje k protestu a tomu se zkrátka musí zabránit* Díky, že jste vydrželi až doteď, uvidíme se u třetí části, kde nás čeká další solidní nálož otázek všeho druhu. Zabrousíme dokonce i do sexuální výchovy!

-konec druhé části-