-část čtvrtá-

*autorka si přináší půl litr černého čaje, aby si dodala výdrže*

Otázky pre Naimu/ Vivienne

1. Čo máš v pláne?

Zjistit pravdu, to je prosté. Za nic jiného mě ani neplatí. *pohazuje vlasy a užívá si svou chvilku na výsluní, přeci jen je to novinka*

2. Čo myslíš, že je Gabriel zač?

Někdo, kdo umí dobře zahlazovat stopy a balamutit lidi kolem sebe. Je to silný protihráč. Bude to zajímavá partie.

Co furt máte s těmi šachy? *autorka rozkládá rukama*

Ty jsi s tím začala. *odtuší Gabriel*

3. Dobre ťa prekukol čakala si to či nie?

U někoho, jako je on, jsem to čekala. Je to muž mnoha tajemství, ale nemá rád, když má tajemství někdo před ním. Když ví, že proti sobě má někoho, kdo jej chce dostat, rád jedná na rovinu. Vědět všechno, stejně jako to, že se někdo pokouší dopátrat se pravdy, to je pro něj mnohem vzrušující, než nějaká přetvářka.

Já mám tedy pocit, že tě má přečteného dobře. *autorka se s pochybovačným výrazem obrací na Gabriela, který jen s úsměvem krčí rameny.* Hele, ty si užíváš, ale to vaše techtle mechtle psát nemusíš! *prská po něm autorka, protože ona zas bude trpět při postelových scénách*

4. Čo myslíš, že zistíš?

Pravdu. *krčí nezaujatě rameny* A bude to něco velkého.

5. A čo Arthur?

Klient jako každý jiný. Ale aspoň je sympatický. Většinou jsou naši klienti hlavně kdejací snobové.

6. Ako si sa s ním spoznala?

Zavolal mi. Vyložil mi, jak se věci mají. Znělo to zajímavě, tak jsem přijela. Setkali jsme se, on mi řekl víc, já přijala a dostali jsme se tam, kde jsme.

Proč všechno vždycky začíná telefonátem? *dumá si autorka spíše pro sebe*

Otázky pre Iona

1. Čo máš v pláne?

*mlčí*

On nespoileruje. *odpovídá za něj autorka*

2. Spojíš sa s Lucy?

Nepotřebuji spojence. *syčí ten zlosyn* Zvláště pak ne ženu. Gabriel nikdy nepromění žádnou, která by měla alespoň trochu rozumu.

3. Či pôjdeš na vlastnú päsť?

Jsem samotář a tak mi to vyhovuje.

4. Spravíš niečo Míne?

*mlčí*

On pořád nespoileruje. *autorka se potutelně usmívá*

Otázky pre detektíva Browna

1. Viete čo je to súcit?

Samozřejmě, že vím. Proč bych to neměl vědět? Ve své práci ale musím být tvrdý. Očekávám výsledky. *hlava se mu leskne potem, až ho autorka podezírá buď z nemoci, nebo lhaní*

2. Prečo na každého vybehneš?

Udeř a panuj.

Eh...to je rozděl a panuj. *opravuje jej autorka*

Ano, ale já nedělím, já udeřím. *tváří se hrdě a autorka jen koulí očima*

3. Čo si o tom všetko myslíš?

Je to podezřelé a podezřelé věci nemám rád.

To je blbé, když jsi detektiv. *rýpe si autorka*

Proto jsem taky detektiv. *Brown se směje, jako kdyby právě všechny dostal*

4. Čo si myslíš o Arthurovi?

Má potenciál, ale ještě se má co učit. Jednou by z něj ale mohl být velmi schopný policista, možná i detektiv, ne-li komisař. To je ale ještě dlouhá cesta.

5. Veríš na nadprirodzeno?

Ne, to jsou jen báchorky.

Otázky pre skvelú spisovateľku/ teba

1. Koľko toho ešte plánuješ do konca?

Otázky ohledně počtu kapitol nejsem schopná zodpovědět. Já to prostě neumím odhadnout. Vždyť já ani neplánovala, že toho bude tolik! *tváří se opravdu zoufale*

EDIT: Po nové smrti Lucy se budeme zabývat nemocnicí a Naimou. Potom se dostáváme do cílové rovinky a následuje epický finiš!

2. Kedy bude ďalší flasback?

Asi až ke konci, kde budu potřebovat Renfielda. *nenápadně po něm hází očkem*

3. Bude s pohľadu Gabriela či Renfiela?

No, já píšu v er formě, takže tam není jasně daný pohled. Ale půjde o Renfielda.

4. Kto je tvoja obľúbená postava a ktorú naopak neznášaš?

Nejraději mám Gabriela, to je přeci jasné. *spiklenecky na něj mrká, ale ten bastard ji ignoruje* Ale ještě mám vážně ráda Van Helsinga. A nejvíc nenávidím Marisu, protože mi dokonila celou časovou osu! A do počtu přibírám ještě Lucy.

POZOR POZOR! VYČERPÁVAJÍCÍ SÉRIE OTÁZEK JE U KONCE A PŘECHÁZÍME NA JINÉHO TAZATELE!!!

Otázky od TherryBloom:

Všem hlavním postavám kromě Gabriela: Jaký máte na něj názor, co si o něm myslíte?

To jako vážně? *autorka se mlátí do hlavy, jestli to jako má fakt vypisovat přes asi deset postav* Není to jasné z těch 92 kapitol?

Lucy: Jak moc nesnášíš Mínu? Jsi ráda jako upírka? Nechybí ti přátelé?

*dotyčná se tváří jako vládce světa* Měla jsem ji ráda, ale já jsem teď už jinde. To prostě nemůže fungovat. Jsme úplně jiné. Kvůli tomu, jak na ni Gabriel pořád kouká, už mě začíná pěkně štvát. Ale za své nové já jsem vděčná. Paradoxně si právě po smrti připadám jako nejvíce živá. Konečně se cítím jako já. Ale přátelé mi nechybí. Jsou mnohem níž, než já. Nepřijdu si ochuzená.

Jonathan: Nemáš pocit, že ve tvém vztahu s Mínou je něco špatně?

Já se opravdu snažím, ale přiznejte se, kolikrát si vy zametete před vlastním prahem a řeknete si, že něco děláte blbě? *Jonathan se nám začíná rozohňovat, broučkovi se nelíbí, jak se do něj každý pouští*

Gabriel: Litujete toho, že jste Lucy proměnil? Překáží vám Naima v něčem? Řekl byste Míně co jste zač, kdyby se zeptala?

Upřímně?

No bylo by dobré. *rýpe do něj autorka*

Lituji. Je to mnohem horší, než jsem předpokládal. Dokonce horší, než s Marisou.

Tu čůzu mi ani nepřipomínej. *prská po něm autorka, div jí nenarostou upíří tesáky*

*Gabriel ji ignoruje a pokračuje* Naima mi v ničem nepřekáží. Je to výzva. Inteligentní žena, která si věří a nabízí urputný souboj dvou nejlepších hráčů. Nelze odmítnout.

A Mína? *drbe do něj autorka*

*Gabriel opětovně zjihne, protože prostě Mína, to je skoro jeho občanská povinnost*

Kdyby se zeptala, řeknu jí to. Slíbil jsem jí, že jí odpovím, na cokoliv se zeptá.

Vole. *počastuje jej autorka velmi trefným označením*

A můžu se ptát Silase? Jestli jo, tak: Jsi nesmrtelný, nebo existuje možnost jak tě zabít? Může Gabriel najít Aryiny pozůstatky? Máš ještě v plánu se objevit?

*nad hlavami všech přítomných se rozlehne ďábelský hlas*

Jistě, že existuje možnost, jak mne zabít. Na to by toho ale musel být nejdříve někdo schopný. Můj drahý výtvor svou milou najít může, ale dosud neprojevil dostatečný důvtip.

A ohledně poslední otázky se nespoileruje. *autorka odpovídá za něj a zhasíná baterku, kterou si svítila do ksichtu, když dělala, že je Silas*

Třetí kolo by Deathead:

Třetí kolo otázek je tady! *víření bubnů a slavnostní výstřely z mušket*

1. Otázka na autorku - Vyznáš se v básních?

Ehm...nope. Jako chápu jejich stavbu, pravidla apod., ale já na pravidla moc nejsem, zvláště pak na básně. Akceptuji jedině Shakespeara. Jeho sonety mají hlavu a patu. A jsou pravdivé.

2. Silasi, proč zrovna Gabriel? To sis nemohl najít nějakého jiného silného muže? Možná to už zaznělo v nějakém flashbacku, ale nechce se mi to namáhavě hledat :D 

*autorka si opět svítí baterkou do ksichtu*

Byl nejsilnější. *zahřmí* Viděl jsem v něm dost velkou sílu na to, aby mohl přežít celou proměnu.

3. Gabe, nepůjčil bys mi havrana?

Tak za prvé: jmenuji se Gabriel. *vrčí neuroticky krvesajka* Za druhé: náš opeřený přítel není můj, nemohu jej tedy půjčit. A za třetí: i kdyby, stejně bych řekl ne.

4. Opět otázka na Gabriela - Zabil si někoho už jen z čistého rozmaru? Ne protože na tom záviselo tvé bezpečí nebo si chtěl ukojit hlad, ale protože ses prostě nudil.

*autorka vytahuje svůj notýsek, kde mu to všechno odčárkovala*

Ovšem, zabil. Na počátku mé cesty to byl jediný důvod mého vraždění.

A nezapomeň taky na toho pána v Oslu. *připomíná autorka*

Ach ano. Ten se moc povyšoval. Nebylo jej škoda. Prostě mě štval.

5. Ione, víš o hlubších citech svého stvořitele k jisté nejmenované ženě? Co si o tom myslíš?

*Ion vrhá bubu pohled na onu nejmenovanou ženu* Vím. Nejsem slepý. A nesouhlasím s tím. Vlad od začátku naší cesty změkl. A to je špatné. Hraje si na člověka, přestože právě tento druh nám vzal vše, co nám bylo svaté!

6. Van Helsingu, jak to, že dokážeš zachovávat takový klid?

Mám za sebou sedmdesát let života. To už člověk ví, že zbytečný povyk nic nevyřeší. Čistá a jasná hlava, rozvaha, to jsou nejúčinější zbraně.

7. Míno, hodláš i nadále pracovat v tom blázinci? Nebo se poohlídneš po jiném místě?

Není to blázinec. *Mína už je zase naštvaná, když takové fujky slovo slyší* A ráda bych tam po skončení stáže pracovala.

8. Renfielde, myslíš, že by měl Gabriel zapomenout na Mínu?

Abych pravdu řekl, bylo by to nejlepší. Ta ženská nám pořád mění plány.

Hulváte. *osočí se na něj autorka, ale technicky vzato s ním souhlasí*

Autorka nemůže uvěřit, že už je konec. Po neskutečně vyčerpávajících otázkou sebou švihla na zem k nohám všech přítomných a jestli Gabriel nezkrátil její utrpení a nenakrmil se na ní, tak tam leží dodnes.

Inu, zkusme to teď trochu seriózně. :D Takový mega příval otázek jsem opravdu nečekala. Bylo to neskutečně náročné, ale neskutečně mě těší váš zájem a zápal do příběhu. Opravdu to pro mě hodně znamená.

Všem vám děkuji. <3