Na facebookové skupině Wattpadu jedna osoba vznesla zajímavou otázku: jak jste dostali svůj nápad na příběh?

Zajímavé, velmi zajímavé, drahý Watsone. Odpovědí se tam sešlo skutečně nespočet. Poctivě jsem si je všechny pročetla *stalker a zvědavec*. Všechno to byly celkem solidní slohovky na několik odstavců. Říkala jsem si: to je tedy vážně něco. Všichni nad tím tak zásadně přemýšlí, inspirují se vším možným, propracovávají to. Respekt.

A já? No, já to celkem zabila. Doslova. Poprvé se má odpověď spokojila se dvěma krátkými větami. Jak přišel nápad na Draculu?

To jsem takhle jedno pozdní odpoledne, snad tomu můžeme říkat podvečer, přišla od zvířat a šla jsem věšet prádlo. Takhle se začíná příběh! A takhle vlastně i končí. Prostě jsem se skláněla pro další kus vyždímaného šatstva a BUM! Co takhle napsat Drákulu v moderní době? Toliko ke zrodu tohoto příběhu. Někdo začne příběh tvořit ovlivněn tím, co zrovna žere. Já věším prádlo. Cesty literárního ducha jsou nevyzpytatelné.

Občas si říkám, jestli nejsem trochu moc troufalá. Na facebooku si čtu, jak všichni tvoří příběh s přestávkami pomalu sedm let, z čehož píší ani ne rok, že. A já tam přikvačím s věšením prádla, přičemž ten nápad vznikl prvního září a hned třetího jsem začala publikovat. Jak troufalé! Všichni jsme pohoršeni. A ještě se během čtyř měsíců příběh rozroste do padesáti tří kapitol. Jo, někdy si říkám, že jsem moc troufalá.

Asi v půlce této cesty jsem na Wattpadu objevila další příběh na Drákulu. Zde tentokráte došlo na verzi Dracula Untold a ztvárnění upíra Lukem Evansem. Boží volba, to nepopírám. Je to slovenský příběh, taktéž z moderního prostředí, který začal někdy v roce 2016. No...když jsem koukala na poslední aktualizaci a počet kapitol skoro dvacet, zatímco já měla od září už třicet, říkala jsem si, co je se mnou špatně. Někdo by se asi povýšeně radoval, ale já si říkala, že jsem buď příšerně pitomá, nebo...další možnost vlastně není.

Často se tak zamýšlím sama nad sebou. Jedu jako blesk, ale je to dobře? Po pročtení starších kapitol si říkám, že se nemám za co stydět, líbí se mi to, jsem s tím spokojená a nic bych neměnila. Všechny návaznosti, smyčky a kličky, mi sedí a jsou přesně tam, kde mají být. Kromě Marisy, to je hotový virus. Vážně se ale taková rychlost může rovnat kvalitě? Každý to má asi jinak. Někdo píše tak, že sedí, přemýšlí, tlačí ze sebe slova a snaží se o co nejpřesnější a nejpoetičtější větu. Já takhle tlačím jen první větu kapitoly a potom upadnu do jakéhosi transu a když se podívám, co už mám, jsem na hranici bezmála tisíc slov. A i když píšu a částečně vnímám a říkám si, že je to nějaké rozkouskované, nesouvislé, tak po celkovém přečtení zjistím, že se mi to vlastně líbí a je to plynulé.

Píše mi to samo, vážně. I můj první Sherlock se mi psal dobře, ale to jsem jen převedla svou roční vizi na papír (do Wordu), i když i tam jsem plánovala za pochodu a impulzivně tvořila nové postavy a smyčky. Drákula vznikl spontánně u věšení prádla v době, kdy jsem bojovala s těžkým autorským blokem, který mi pozastavil dva příběhy a slova jsem z hlavy tlačila násilím. Dracula je typem příběhu, který vnímám tak, že se skutečně stal a já jen vzpomínám a zapisuji. Ano, právě jsem nabonzovala svou retrospektivu. Ničeho jste si ale nevšimli, že?

Takže ano, tento příběh vznikl tím naprosto nejprostším způsobem, začínal jako nepromyšlený impuls, který se skládá za pochodu, protože i pro mě je všechno částečně skryto v mlze a odhaluje to až jednání samotných postav. Přidávám kapitoly někdy možná až příliš rychle, děje se toho hodně, je to zamotané a někdo může uznávat rovnici: rychlé přidávání = nízká kvalita, ale tak či onak, já si za tím stojím. Těším se na každou kapitolu, těším se na některé plánované scény a...no, netěším se na konec, protože to skončím mrtvá. :D Tak aspoň zemřu s hotovým dílem! :D

Fuj, tohle zaběhlo do nějakého vážného tématu a přitom to mělo být spíše vtipné zamyšlení nad tím, jak každý začíná příběh s plány pomalu staršími, než on sám, zatímco mně stačí koš vypraného prádla. No, každý máme něco. Někdo Zaklínače nebo Dračí jezdce nebo o čem to tam všichni psali, já mám koš s prádlem. :D