Literatura pro děti a mládež je vážně úžasný předmět. Fakt jo. Díky skvělé učitelce jsem získala tolik knížek, které si chci postupně přečíst. Vtipné je, že velká část takových knih je psána velkými písmenky se spoustou obrázků, takže je přečtete za dvě minuty. Vážně. Stopovala jsem si to. Pohádku Princ a princ jsem přečetla ani ne za ty dvě minutky. Nečekala bych, že v literatuře pro ty malé najdu tak zábavné kousky, které prostě stojí za přečtení.

Ale proč o tom vlastně žvaním? Nu, ke zkoušce z toho předmětu potřebuji přečíst dvacet knih, které zahrnou veškeré zkušební otázky. Tudíž jsem dnes zabrousila do městské knihovny. Je to vtipné, když dvacítka jako já přijde na dětské oddělení mezi všechny ty caparty a potom přijde k „pokladně" s hromadou knih pro děti. Třeba takový Strado a Varius. Je vám to povědomé? Třeba housle Stradivarius, které vlastní Sherlock Holmes. No a paní autorka z toho udělala pohádku o houslích Strado a skladateli Variusovi. Uznejte sami, to přece musíte přečíst! Housličky vylíhnuté z vajíčka! Nebo Jezevec Chrujda točí film. Já jsem zase malé dítě, to je tak boží! Akorát potom se na mě paní knihovnice kouká stylem, jestli nejsem nějak au au a nespletla jsem si oddělení. Na otázku, pro koho to mám, hrdě odpovídám: pro sebe. Paní kouká ještě podivněji. A nač, táže se. Do školy. Do školy? A co tam? No na univerzitu. To na mě paní vykulí očička, jestli jako vážně tyhle knihy hodlám tahat jako studijní materiál na univerzitu. No jasně, že hodlám! Jsem za exota. Navzájem si potom na oboru vyprávíme veselé historky z dětských oddělení. :D

A to by bylo, abych nenakoukla i do dospělého oddělení. Tam teď sice nemám moc co pohledávat, ale musela jsem nakouknout do regálu s horory. Bylo to mnohem krásnější, než v Knihcentru. Žádné Twilight! Žádné The Vampire Diares! Konečně to někdo řadí pořádně! Ovšem zaujala mě tam hrubší kniha červeně oděná s nápisem Dracula. No musela jsem se podívat, kdo je stejná Stokerova vyžírka, jako já. :D A našla jsem vážně zajímavý kousek!

Jmenuje se to Anno Dracula. A musím říct, že nápad je to boží. Komu by se nelíbilo, aby si náš hrabě vzal za manželku anglickou královnu Viktorii? Vždyť to je mega! Jak říká anotace – degenerovaná pokrevní linie zachvacuje Londýn. Proč? Protože každý chce být upír. :D Kdo by nechtěl. Upíří dívky někdo masakruje a při pátrání po vrahovi se setkává mladá upírka s nějakým týpkem z Diogenova klubu. Le paralela se Sherlockem. Společně je pak jejich pátrání přivádí k nejkrvežíznivějšímu vládci, který kdy usedl na anglický trůn. Poetická věta by anotace. Zamilovala jsem se.

Taky vám to zní tak božsky? Drákula jako anglický král! Masakry v Londýně roku 1888! To je líbezná hudba pro mé uši. Má to taky hodně dobré ohlasy. Někdo to označil jako povinnou četbu, Timesy psaly o mistrovském díle, které nemohlo dopadnout lépe a noviny vůbec pěly na toto dílko jen samou chválu. Je to i humorně prezentováno, takže přebal se nese ve stylu filmového plakátu, kde se píše, kdo koho hraje. Samozřejmě ve stylu: ta a ta holka upírka, ten a ten chlap tajný agent. :D Přehlídka bídáků a padouchů. Výplod choré a zvrácené mysli pana Kima Newmana. Ta věta se mi obzvlášť líbí. S panem Kimem si budu rozumět.

Navíc se tento příběh po svém úspěchu dočkal pokračování, takže tady ještě máme druhý díl zasazený do první světové války, který pojednává o leteckém esu baronovi von Richthofenovi. Který je upír, nutno podotknout. Třetí díl poté čtenáře přivede do Říma, který se připravuje – a to pozor – na Drákulovu svatbu! Zavítá zde také britská tajná služba v čele s jejich elitním esem, agentem 007, panem Jamesem Bondem. Jo, vážně. Drákula vs. 007. :D No a volně navazující čtvrtý díl nás zavede na americký kontinent, kde skrze postavu upíra Johnnyho Alucarda nahlížíme za přítomnosti hvězd filmového plátna do samotného Hollywoodu!

Mám dojem, že jsem našla poklad. Samozřejmě mám v plánu přečíst všechno, protože to zní naprosto báječně! Nevím, kdy budu číst, protože na čtení jen tak pro sebe prostě nemám čas, ale já to dám, i kdybych se měla do rakve zatlouct! Nejvíce se těším hned na ten první díl, protože londýnské ulice viktoriánské éry zamořené upíry, to je něco, na co já slyším. Jen tak pro sichr jsem si přibrala taky Skotské duchařské historky, takže mám dojem, že se dlouho nevyspím. :D

Ach jo, knihovna v Třinci je jako nějaký ostrov pokladů. Drákula, můj miláček. Jestli začnu číst brzy, možná mě to přivede na zcela nové nápady. Co se vražd týče, samozřejmě. Inspirace není nikdy dost! Na temné straně barikády se mi líbí čím dál víc. Nemám ráda horory a duchařinu, ale tahle monstra, to je prostě moje! Proto jsem se taky rozhodla shlédnout Penny Dreadful, i když vím, že to taky už neusnu. Viděla jsem první díl, dlouho nic a před pár dny nějaký, ani nevím jaký, na Cinemax. A zajímá mě to, protože Mína Murray Harker byla pohřbena a mě zajímá, co se jí stalo. :D Prostě Mína, chápete. :D Navíc tam potom bude i hrabě Drákula a toho si nesmím nechat ujít! Ten herec byl docela šarmantní, takže si budeme rozumět. :D

Propadla jsem davové hysterii. Jsem jednočlenný dav. Drákula má na mě špatný vliv. Dělám věci, co bych normálně nedělala, protože si svého spánku poměrně vážím. S mou fantazií nemůžu vidět ani duchařský trik v Mentalistovi, protože pak vidím duchy všude. To jsem si otestovala dneska v noci.

No, musím dělat hodně věcí, ale vidím to tak, že se pokusím sesmolit další kapitolku Drákuly, abychom se konečně pořádně rozjeli v té přítomnosti. Ach jo, kéž bych se tak mola věnovat jen psaní. To by byla balada.

Ádié, mé milé dušinky.