Drazí čtenáři,

je to už opravdu dlouhá doba, kdy jsem o sobě dala naposledy vědět. Situace v mém osobním životě se příliš nemění. Stresu přibývá, tělo to nezvládá, zdravotní problémy neustupují, ale s výsměchem se vracejí, což mi taky na ničem nepřidá. Dokázala jsem se ale vzedmout natolik, že jsem částečně obnovila svou tvorbu. Nedá se říct, že jsem zpět, ale zmáhám se natolik, abych dokázala sesmolit nějaký souvislý text. Účastnila jsem se jedné soutěže a momentálně pracuji na další, kde to ale trochu vázne, protože se objevily nové nápady.

A ty se týkají právě Draculy.

I přes všechny mé psychické karamboly jsem se dokázala konečně najít a zjistit, co je pro mě tím pravým. A tím jsou knihy. Miluji ten svět a nechci se ho vzdát v žádné formě. Proto jsem se tento rok rozhodla, že navštívím veškeré akce spojené s knihami. Začala jsem Knižním veletrhem v Ostravě, což pro mě byla naprosto mimořádná zkušenost. Běhala jsem z přednášky na přednášku, dovídala se nové a podnětné věci, besedy s novými autory mě utvrzovaly v tom, že i já si jednou mohu splnit svůj sen. Začala jsem se těšit na Svět knih, bohužel vesmír má zvrácený smysl pro humor a mrskl po nás koronavirem, díky čemuž se Svět knih posunul na říjen. Je to správné opatření, akorát to trochu zamrzí, ale zdraví je přednější, o čemž ledacos vím. Zdá se vám, že jsem odbočila? Ale kdepak. Všechno to šílenství mi vlastně pomohlo všechno si utřídit.

Nejdříve jsem si řekla a definitivně se utvrdila v tom, že Dracula na vydání nemá. Můj slovník si ale patrně slovo definitivní vykládá jinak. Rozhodla jsem se, že jestli chci něco vypustit ven, je to Duplikant, jehož styl se mi velice zamlouvá a mohl by oslovit i někoho „tam venku". Tudíž jsem se vrhla do opětovného získávání všech kapitol, které jsem trochu učesala. Opětovné získávání je nutné, protože jsem ke své nelibosti ztratila flashku se všemi svými díly, grafikou, návrhy nových kapitol ke všemu a jedním novým, naprosto skvělým prologem k úplně novému příběhu. Vážně se mi moc líbil. Teď jsou všechny mé majestátní metafory pryč a já to pořád nemůžu rozdýchat.

Jenže pak se mi v hlavě zase něco přepnulo. Došlo mi, že já nechci, aby Dracula takto zanikl, protože má potenciál a je za tím opravdu velký kus práce. Byla by to škoda. No a jednoho večera, kdy jsem byla opravdu unavená a těšila jsem se do postele, to zase přišlo. Obrovský nápad, který vám natolik pohltí myšlení, že mozek maká a maká, nedokáže vypnout, vy už z toho šílíte, ale z přehršle informací a nových podnětů zkrátka neusnete. Říkalo mi to několik lidí. V prvé řadě má úžasná sestřenice. Pak také pán v tiskárně, který se mé bichle ujal. V neposlední řadě také můj přítel. Ale člověk si na všechno musí zkrátka dojít sám. A tak mě onoho večera práskl do hlavy nápad, že Dracula by se sám o sobě skutečně dal rozdělit na několik dílů. Dříve to pro mě byla absolutně nemyslitelná myšlenka. Netušila jsem, jak bych to mohla udělat. Nepřemýšlela jsem nad tím. Ale nyní jsem dospěla k závěru, že to jde a existují místa, v nichž by se jedna část mohla ukončit a pokračovat plynule tou další.

Můj mozek samozřejmě v dalších dnech začal divoce a opravdu urputně zkoumat veškeré možnosti. A dospěla jsem k závěru, že první díl lze rozdělit, lze jej přepsat, lze jej upravit a lze jej udělat ještě lepším. Záhy poté se mi ale do hlavy vetřela zásadní myšlenka – s takovou by už druhý díl nemohl sám o sobě existovat. Poslední vzepětí by zmizelo. V ten moment mi možná i ukápla slzička. Druhý díl jsem si zamilovala, byl pro mě osobně lepším, dravějším a některé postavy i shipy se staly mou srdcovou záležitostí. Ilony a Bena jsem se vzdát nemohla. Popravdě, Declana bych patrně oželela snad i nejsnáze. Zprvu jsem přemýšlela v té rovině, že by nakonec první díl končil otevřeně, jak jsem to původně plánovala. Gabriel by se probral, ale ztratil by vše a Silas by vyhrál. Což mi připomnělo Silasovu existenci. Druhý díl jsem začala psát hlavně proto, že mi právě jeho osud přišel nedotažený, nedovysvětlený a zkrátka špatný. Na konci knihy vítám otázku: a co se stalo s Gabrielem, když byl tak zdrcený, ale nepomstěný? To je dobrá otázka. Špatná otázka už by ale byla: kdo byl Silas, proč to udělal, kde je a co se s ním stalo? Nemůžete říct, že někdo proměnil upíra v člověka, skryl se, objevil se ve dvou kapitolách ze současnosti, a pak jeho linku nechat viset v prázdnotě. Proto vznikl druhý díl, kde se měl Silas představit ve vší své odpornosti a měl dojít nějakého konce. Kdybych tedy nechala první díl opět nedokončený, Silas by zůstal stejně prázdný. Jenže pracovat se Silasem a mít přitom první díl rozdělený do tří částí by dost dobře nešlo. Nechtěla bych z toho udělat desetidílnou sérii.

Napadlo mě tedy, že by Silas mohl zmizet.

Bum. Neexistovat, nestat se. Přineslo to s sebou hodně nových myšlenek a především velký bolehlav. Najednou vám vypadne hlavní padouch a vy musíte zjistit, jak byste jinak proměnili Vláda v Drákulu. Nebyl to ale neřešitelný problém. Nakonec se ukázalo, že je vlastně docela osvobozující a v neposlední řadě mi dovoluje rozlétnout se mnohem dál.

Bylo to těžké rozhodování se, plánování různých alternativ, ale nechala jsem si to dostatečně projít hlavou natolik, abych se dobrala k nějakému závěru. Závěru, který je možná bolestivý, komplikovaný, totálně na hlavu, ale je pro mě důležitý a myslím, že je to také to nejlepší pro příběh.

Dracula: Poslední vzepětí, bohužel nebude ve své celistvosti dokončen.

Šílené, já vím. Jenže zakomponovat tento díl jako pokračování pro tři další je nemyslitelné, protože Poslední vzepětí by bylo patrně dvojnásobné oproti prvnímu dílu. Ani nevím, jak bych ho rozdělila, protože jsem ho vnitřně strukturovala na tři oddělené části.

Já vím, je to naprosto šílené, kruté a snad i barbarské vůči vám, ale právě ve dnech, kdy jsem nad celým konceptem přemýšlela, probírala se jím ze všech stran, přemýšlela jsem nad jeho rozložením, nad proškrtáním, nad různými úpravami a novými možnostmi, jež se mi tím naskýtají...moji milí drazí, teprve v té chvíli jsem se cítila jako skutečný autor. Cítila jsem, že opravdu jako autor přemýšlím. Po čtyřech letech jsem se nebála přepisů, proškrtů a kompletního předělávání. Nechci, aby Dracula zůstal nevyužit. Chci s ním jít dál, ale vím, že v současné podobě by zkrátka neuspěl. Když to ale přepíšu a upravím, věřím v jeho úspěch, protože rozdělení s sebou přináší naprosto neskutečné možnosti.

Při celé cestě svou autorskou tvorbou jsem se naučila hodně věcí a jedna z nich je dle mého opravdu důležitá – když něco vidíte, zapůsobí to na vás mnohem silněji, než když to jen slyšíte. Když vám někdo řekne, že Gabriel za jednu noc zabil tři lidi, řeknete si hustý a jdete dál. Když vám ale naservíruju šílenou kapitolu, kde si přečtete a „na vlastní oči" ve své mysli uvidíte, jak si své oběti našel, děsil, stopoval a nakonec i zabil, zanechá to ve vás mnohem větší odezvu. A já v Draculovi našla velké mezery, kde bylo něco jen řečeno, ale neukázala jsem to. Bylo by toho moc. Ale právě tyhle skryté momenty by nakonec mohly být ty nejpůsobivější. Můžu změnit tolik věcí! Uvedu pár příkladů pro lepší pochopení této situace.

Ve druhém díle jsme se ve flashbacích seznámili s Irinou na jejím úplném počátku. Byla to vypočítavá mrcha, zmije a intrikářka, která se nebála zaútočit na Vlada, aby dosáhla svého. Jenže ve flashbacích v prvním díle to byla docela pokorná ženská, co držela pusu a krok, pěnila uvnitř, ale vůbec nepřipomínala tu ohnivou mrchu z druhého dílu. Teď mám možnost její charakter upravit, aby korespondoval s její černou duší. Hlavně mohu přidat scény, které to dokládají. Arya přišla na Vladovo sídlo jako společnost pro Irinu, ale stala milenkou samotného Vlada. A my jsme nikdy neviděli Aryu a Irinu v přímé konfrontaci. Jak se mohla Irina chovat ke své „kamarádce", když věděla, že místo ní miluje její muž Aryu? Scéna rozhovoru těchto dvou žen by byla něčím skutečně mimořádným. A jak by se ublížená Irina mohla chovat k Vladovi za zavřenými dveřmi? Přečetli jsme si, že Vlad plnil své povinnosti vůči manželce, asi tak jako my chodíme každý den do práce. Prostě přišel, vzal si ji, aby zadělal na potomka, a zase odešel. Jak by si tohle mohla ta Irina, kterou jsme znali, nechat líbit? I kdyby se nevzepřela, dštila by kolem sebe oheň, našla by si někoho, na koho by mohla svůj vztek vysypat a třeba se i vypovídat, že by ho nejraději zničila a Aryu zabila. A pak je tu Jan. Irina obvinila jeho nejlepšího přítele z velezrady. A on tomu uvěřil. Chyběl tam moment, kdy bude sám sebe přesvědčovat, že to není pravda, že je to nějaký výmysl, načež by se k němu opět nachomýtla Irina a svou manipulativní povahou by ho přesvědčila, že ona má pravdu a Vlad je zrádce. Flashbacky prvního dílu pro mě byly skvělé. Ale bylo jich málo. Mělo jich být víc. A měly odkrývat více ze života za zavřenými dveřmi komnat.

Tímto způsobem jsem přemýšlela dlouhé dny i noci, hledala jsem skuliny a možnosti, jak příběh vylepšit, oddělit ho od jeho klasického pojetí, dát mu větší prostor a svobodu a dát mu hlavně možnost být lepším. Jsem si jistá, že jsem potenciál příběhu ještě nenaplnila. A aby se mohl rozletět do světa, musí projít změnou a já pro to musím něco obětovat.

Bolela mě myšlenka, že by Poslední vzepětí zmizelo v hlubinách nekonečna. Pak mi ale došlo, že s pozměněným prvním dílem to neznamená jeho úplné zmizení. Nebyl by Silas, to ano, ale to neznamená, že bych musela opustit Bena, Ilonu a Noru, mé největší miláčky. Pokračování být může, jen jiné, ale minimálně s polovinou těch samých postav, které by jen dostaly zase jiný ráz. Bena a jeho sarkastických drzých poznámek se nevzdám. Ale můžu mu trochu vyspravit život. Věřte mi, vzhledem k tomu, co jsem mu původně plánovala, byste mi poděkovali. Mohla bych do toho zapojit i lovce. Proč by ne. Vlastně mě napadlo několik hodně parádních způsobů, jak odstranit Silase, nahradit ho někým jiným a propojit to s lovci. Ani ten Nick by nemusel zmizet! Nesnášíte ho, já vím, ale mně se jeho badass styl hrozně líbí.

Já vím, že to bude kruté i pro vás, ale ujišťuji vás, že to bylo kruté i pro mě. Teď ale teprve cítím, že autorsky rostu, vyvíjím se a postupuji na vyšší úroveň. Možná to nakonec nebude tak dobré, jak věřím, ale i tak jsem přesvědčená, že je to krok kupředu. A jednou můžu udělat opravdu velký krok a dostat příběh z internetu ještě dál. Nebude to snadná cesta, bude těžká a zatraceně dlouhá, ale já věřím, že bude pro mě i pro Draculu prospěšná. A jednou budeme třeba první svazek držet v rukou úplně všichni.

Doufám, že mě příliš neproklejete. Odvážně se pokusím doufat, že nás s Gabrielem na naší nové cestě doprovodíte, byť se třeba budete zpočátku bránit. I já se bránila. Zoufale jsem se držela původního, ale nakonec jsem se posunula. Gabriela to nezmění. Pořád to bude náš Gabriel, jen na něj možná budu oproti původní verzi ještě brutálnější, ale v konečném důsledku třeba dopadne stejně, jak jsem si poprvé vysnila. A ze svých původních nápadů mohu stále čerpat náměty pro nové scény, zvraty a osudy v dalších pokračováních. Gabrielův příběh nekončí. Jen se vyvíjí, dospívá (po pěti stech letech, hahaha) a dozrává jako víno (které nepiju). Snad tedy mohu doufat ve vaše pochopení a podporu, ačkoli pochopím, jestli nás zavrhnete a svrhnete do horoucích pekel. Já už si očistcem taky prošla. Ještě tam musím hodit Gabriela.

To je ode mě prozatím vše. Přeji vám všem co nejvíce zdraví a hlavně psychických sil v této těžké době. Snad se brzy sejdeme na nějakém tom srazu, nebo třeba společně zavítáme na Svět knih, který nám, doufejme, už neposunou.

Kolík a stříbro na to!

Vaše Ell

P.S. Samozřejmě mám stále v hlavě celý příběh Posledního vzepětí, jeho průběh a konec. Nenaplánovala jsem jasný kocem úplně všem postavám, některé se měly vyvíjet až s průběhem děje a podle toho, jak se komu bude chtít umřít, ale valná část příběhu byla naplánovaná. Je jen na vás, jestli byste chtěli nahlédnout pod pokličku a dovolili mi odvyprávět vám zbytek původního příběhu alespoň vlastními slovy, když už ne přímo novými kapitolami. :)