Gabi

1. Kolik litrů krve vypiješ a na jak dlouho ti to stačí?

Nejdříve bych rád namítl, že já nejsem žádný Gabi. *zavrčí velice, velice, vážně hodně naštvaně, což Jonathana s Arthurem královsky baví*

Průměrný lidský organismus obsahuje 4-6 litrů krve. Já během jedné noci zabil tři lidi. Spočítejte si to.

Nemachruj. *autorka se culí jako sama svátost*

Pouze ozřejmuji fakta. *odvětí chladně* Nechápu, proč se každý zajímá o mě. Jsou tady i jiní, já o tohle nestál.

Chtějí tě poznat. *vysvětluje mu autorka jako malému dítěti* Jsi hlavní postava příběhu, sice stojíš v pozadí, ale prostě je to o tobě. Lidé tě chtějí více poznat. Zajímáš je.

Ale oni nezajímají mě. *utrhuje se*

To víme. Tak raději odpověz, na jak dlouho ti ta krev vydrží. *autorka jej sadisticky žene do další podotázky*

Není to o výdrži. Někdy skutečně hlad mám, ale to se stává málokdy. Většinou je to o pokušení. Lovím, protože miluji to vzrušení z lovu a moment, kdy bezbranné oběti prokousnu hrdlo. Nejde o krev, ale o bolest. Bolest, kterou rozsévám.

Jak teatrální. *zamručí si autorka pod vousy*

2. Jakou máš tělesnou teplotu?

Jsem nemrtvý. Pro ty pomalejší – zemřel jsem, ale jako tělo bez duše dál pobývám na tomto světě. Snad víte, jakou tělesnou teplotu má mrtvý člověk.

A já to vážně měřit nebudu! *ozve se Renfield dost hlasitě, aby upozornil, že tohle vážně dělat nebude*

3. Co ti koluje žilami?

*ztěžka vzdechne, už ho to vážně nebaví* Zase: jsem mrtvý. Co mi asi tak může kolovat žilami? Krev potřebuje pro svůj oběh srdce, tlukoucí srdce. Je to jen obyčejná pumpa. Ve chvíli, kdy se to mé zastavilo, zastavil se také krevní oběh. Samozřejmě, krev v žilách stále mám, ale už dávno neteče a není to ani tak krev.

Spíš nějaký divný zčernalý sliz. *Renfield zdatně sekunduje, už to totiž viděl* A ne, neptejte se mě, odkud to vím.

4. Přeješ si zemřít?

Vždyť už mrtvý je. *oponuje opětovně Renfield, který je najednou moc výřečný*

Ber to jako definitivní smrt bez možnosti pochodování po světě a dělání si z lidí UGO fresh bar. *ozřejmuje autorka otázku, jak byla myšlena*

Když to vezmeme takhle, *slova se konečně ujímá Gabriel* až učiním spravedlnosti zadost, vyřídím vše, co mě na světě ještě drží, možná skutečně odejdu. Ale smrt mi mír nepřinese. Víte, co tam na vás čeká? Já ano, zažil jsem to.

Bububu. *autorka paroduje ducha*

Dětinské. *zamručí si Gabriel jen pro sebe*

5. Zkoušel jsi někdy opalovací krém s SPF nad 50? Třeba by to zabralo.

*kouká na autorku s výrazem, kterým jasně říká, že jestli ještě bude muset poslouchat něco takového, zabije je všechny a žádný příběh nebude*

No na mě nekoukej, já jim do hlavy nevidím. *autorka odmítá přebírat zodpovědnost za položené otázky*

Tohle nebudu komentovat. *Gabrielovi začíná vztekem cukat tvář*

Kevin

1. Jaký hmyz má tvůj pán nejraději?

*právě zkoumá krovky jednoho velkého brouka* Moc hezké. *brumlá si pro sebe*

Hej. *autorka ho trochu plácne* Na něco se tě ptají.

Cože? *Kevin překvapeně kouká kolem, kdo po něm co chce* Hmyz? Pán? *očička mu nadšením zasvítí* Já rád hmyz. Moc rád. Dárečky. Krásné, moc moc moc.

*všichni kolem se plácají do čela a autorka pro změnu mlátí hlavou o opěrku židle, proč sakra přejala do příběhu i blázna*

Hmyz je pro něj, ne pro mě. *ozve se raději Gabriel, protože on má s hmyzem společného jen to, že jej jako zábavu posílá Kevinovi* Zabaví ho to. Aspoň nic neřekne.

Právě ses prokecl. *vyčítá mu autorka jeho angažovanost ve slově pán*

Jestli čtenáři ještě nepochopili, kdo toho pitomce ovládá, pak jsou sami pitomci. *brání se rozladěně* Kdo jiný asi má možnost někoho ovládat, když ani není člověk.

No jo pořád, nejanči. *koulí autorka očima*

2. Měl jsi rodinu, než ses ocitl v sanatoriu?

*trhá mouchám z hromádky křidélka*

V Londýně přímo ne, jen strýce ve Walesu. *odpovídá opětovně Gabriel* Byl to jeden ze dvou důvodů, proč jsem si ho vybral.

*autorka si významně zakládá ruce na hrudi* Ptají se Kevina. Na to, že jsi mluvit nechtěl, najednou mluvíš až moc.

Jako jediný dokážu odpovídat tak, abych splnil tvé požadavky. Oba chceme to samé: nikomu nic neříct. *samolibě se usmívá, až by mu autorka ten úsměv nejraději smázla z ksichtu dobře mířenou ranou*

3. Chtěl by sis vyzdobit skříň?

To není skříň! *vyletí náhle Kevin v obraně* To je postel. *upřesní velice významně* Jako má pán.

Já ale nespím. *Gabriel se zase tváří, že ho vše kolem nanejvýš obtěžuje*

Všichni u tebe prostě počítají s rakví. To je podobné s postelí.*kontruje autorka* A postel navíc máš, ale využíváš ji...no, všichni víme k čemu.

Ke smilstvu s tou prohnilou lidskou rasou! *ozve se odkudsi úplně cizí hlas*

*autorka, pořádně naštvaná, míří ke dveřím, které otevře a pořádně zařve* Tebe tady nikdo nezval, ještě nejsi na pořadu dne! *třískne dveřmi a vrací se zpět* Zas by všechno zkazil. *mrmlá si sama pro sebe*

Mína1. Co ráda děláš ve volném čase?

*chvíli přemýšlí, ztrácí se ve vlastních myšlenkách*

Hej. *drcne do ní autorka, aby se probrala*

Ano? *Mína se napřímí jako pravítko*

Otázka. *kývne autorka kamsi před sebe, jakože na diváky*

Ach ano. Co ráda dělám ve volném čase? Ráda hraji na klavír, ale nejsem v tom zrovna moc dobrá. Umím jen pár lehkých skladeb. Taky ráda čtu, v knihách jsem zakopaná skoro pořád. A taky ráda trávím volno v parku. Miluji přírodu a zvířata. Pořád se mi ale nedaří Jonathana přemluvit k výletu na venkov.

Mám moc práce. *brání se jmenovaný přítel*

A já mám zase skvělý záskok pro tvou přítelkyni. *autorka se usmívá, až je z toho šílený škleb, stojí za Gabrielovou židlí, ruce položené na jeho ramenou* Znamenitý záskok.

*Jonathan pouze oba propaluje nenávistným pohledem, Gabriel nereaguje, je si vědom své převahy*

2. Chtěla bys být nesmrtelná?

To musí být krutý úděl. Vidět umírat všechny, které miluji, by nesnesitelně bolelo. Nakonec bych zůstala na světě úplně sama. Kdybych ale měla někoho, kdo by to se mnou sdílel, možná by to bylo snadnější. Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne.

*autorka při pohledu na Gabriela zadržuje slzy, Mína právě ťala přímo do živého* (trochu divný obrat, vzhledem ke Gabrielovi)

3. Co obdivuješ na Lucy?

Její bezprostřednost. Prostě se pro něco rozhodne a udělá to, klidně i během vteřiny. Něco vidí, hned ji něco napadne a okamžitě to udělá. Dokáže se tak více bavit. To já nad vším moc přemýšlím.

Lucy

1. Kde bys chtěla vystavovat své obrazy?

*odfoukne si pramen vlasů z tváře*

Vlastně nepotřebuju žádné galerie nebo honosné paláce. Úplně vidím nějakou hezkou kavárnu ve Francii, kde by se všichni nasáčkovali a prohlíželi by si pár mých děl. Tvořila bych naprosto nezávazně, co bych chtěla, jak bych chtěla. Nebylo by toho moc, ale o to by to bylo lepší a pro lidi poutavější.

2. Jak sbalit chlapa?

To je ale otázka. *pobaveně se rozesměje, Arthur mezitím visí pohledem na jejích rtech*

Je to celé o rafinovanosti. Nepodbízet se, ale ani nebýt nedostupná. Prostě musíte chlapa správně dráždit. Jsou to děsní paličáci, musí si myslet, že vás sami chtějí a potom taky sami přijdou. Musíte jim dát pocit převahy. Přitom ale všemu vždycky vládne žena.

*Lucy se otáčí ke Gabrielovi, který se spolu s autorkou v zádech pobaveně směje, snažíc se příliš nehlučet*

Vždycky vládne žena. *opakuje pobaveně Gabriel, což už autorka nevydrží a propuká v záchvat smíchu*

Jasně, to říká ta pravá. *otírá si slzy od smíchu a už přemítá, že by si dala s Gabrielem high five*

3. Líbí se ti Jonathan?

*uraženě se odvrací od těch dvou pitomců a raději se zase věnuje své chvíli slávy*

Je to takové rozkošné štěně. Vlastně se mi hodně líbil, když mi ho Mína představila a lhala bych, kdybych popřela, že on na mě taky koukal. Ale Mína z něj byla celkem unesená, takže jsem nic nezkoušela a on jí nakonec propadl. Kdybych se do něj pustila já, stejně by po chvíli skončil zase sám. Není to povahově můj typ.

Renfield

1. Jak jsi se dostal do G služeb?

*kouká na autorku, která se už stačila uklidnit, jestli na to musí zase odpovídat*

*autorka přikyvuje*

Našel mě jednou v noci ve špinavé uličce v Indii.

2. Chtěl bys být jako Gabi?

Ne. Kdo by taky chtěl.

Jasně, to říká ten pravý. *pouští se do něj autorka* Smím ti připomenout, že i když nejsi upír, tak jsi v podstatě úplně stejný, jako Gabriel?

Ale to oni přece neví! *rozhazuje Renfield divoce rukama* A já k tomu mám aspoň lepší důvody, než on.

Důvod máš naprosto stejný, akorát přitom nevycucáváš lidi. Jinak vám jde ale úplně o to samé a jste pro to ochotni udělat cokoliv. Jen se na sebe podívej, však víš, jak to myslím. *kýve k němu významně autorka* Seš prostě jako on.

Já nejsem žádný Gabi. *brání se zase ta krvesajka vedle*

3. Kolik ti platí?

Otázka peněz je v běžné konverzaci neslušná.

Proto mám celkem rád Anglii, pro zdejší společnost je nevhodné ptát se na osobní věci. *Gabriel souhlasně přikyvuje a přidává své stanovisko*

Ale šťoural se vždycky najde. *autorka významně pohlédne na Arthura*

Je to má práce, jsem polda. *brání se nekňuba*

4. Máš nějakou milou?

Ne.

A chtěl bys? *přispěchá autorka s doplňující otázkou*

Ne. *Renfield si dál vede svou*

No jo, páníček by ji mohl vycucnout, že. *autorka se škodolibě tlemí, ale nikdo si jí už nevšímá*

To je nyní z tohoto šíleného Asku vše. Jak jste mohli vědět, jsme všichni dost šáhlí (patrně hlavně já). Snad se vám to alespoň trochu líbilo a všem děkuji za haldu otázek, která nás s Gabrielem zavalila. On jen předstírá, že ho to nebavilo, určitě. Koketuji s myšlenkou, že až se nám představí všechny podstatné postavy, které budoucnost teprve odhalí, spustím ještě jeden takový Ask. Přeci jen na vás čeká několik překvapení, tak doufám, že vás to skutečně překvapí a že si to užijete. ;)