Hrůzný nález v ulicích města

Před třemi dny byla na okraji města nalezena tři zbědovaná lidská těla. Dle dostupných informací se jedná o dva muže ve věku 26 a 24 let a o dívku ve věku 23 let. Těla obětí byla nalezena kolem půl osmé ráno, kdy do kancelářského komplexu v severní části města přijeli první zaměstnanci.

Policie zatím totožnost všech tří obětí tají, příslušné úřady již ale dle našeho zdroje kontaktovaly nalezené pozůstalé. Celé město je hrůzným činem otřeseno a obyvatelé si kladou zásadní otázku: Je možné, že vrah udeří znovu?

Našim reportérům se podařilo zjistit detaily z místa činu. Podle dostupných informací jevila těla známky vysokého stupně násilí. Brutalita útočníka prý neznala mezí. Rozpáraná hrdla obětí měla za následek vykrvácení, které bylo také příčinou úmrtí. Kdo za tak hrůzným činem vězí stále není jasné. Policie vyzývá ke zvýšené obezřetnosti, snaží se však zabránit všeobecné panice.

Náš zdroj také uvádí, že je možné, aby za vším stála pouze jedna osoba. Každé z těl bylo nalezeno v docházkové vzdálenosti od sebe, je tedy pravděpodobné, že policie stíhá jednoho pachatele, není však vyloučena přítomnost komplice. Zajímavým faktem je také absence stop na místě činu. Policie rovněž pracuje s verzí, že oběti mohly být zavražděny na jiném místě, než kde byly nalezeny. Napovídá tomu zejména fakt, že se kolem těl nevyskytovala téměř žádná krev, byť bylo jako příčina úmrtí stanoveno vykrvácení.

O dalším postupu ve vyšetřování vás budeme nadále informovat. V případě zpozorování čehokoliv podezřelého policie vyzývá, aby se na ni veřejnost neprodleně obrátila. Zároveň však upozorňuje, aby nikdo nejednal na vlastní pěst. Pachatel je vysoce nebezpečný.

©Dan McAffrey

*

„Toliko k informátorům u policie," zkonstatoval Jonathan suše a hodil zmuchlané noviny na nízký stolek před tmavě zelenou pohovkou.

„Utajit takový zvrácený čin není nikdy snadné, hochu," doktor Seward usrkl z šálku kávy, který třímal v rukou. Nezdálo se, že by hořkou tekutinu vůbec zaznamenal. V silném zamyšlení to pro něj byl spíše automatický úkon.

Oba lékaři seděli v kanceláři doktora Sewarda ve třetím patře nemocnice. Útulné místo ani zdaleka svým interiérem nepřipomínalo bělostné kouty nemocnice, ze kterých pomalu bolely oči. Skrze žaluzie nad pohovkou proudil do místnosti zbytek denního světla. Den se opět nachýlil ke svému konci. Police lemující stěny, které byly obtěžkány lékařskými knihami, vrhaly na podlahu dlouhé, tmavé stíny. Nástěnná malba lidského těla od da Vinciho působila v šeru zlověstně. Překvapivě malý stůl trůnil poblíž dveří, před ním stály nachystány dvě židle pro návštěvy. V rohu místnosti zaujala své místo pohovka a dvě křesla rozmístěná kolem nízkého stolu. Na popud své dcery zařadil doktor Seward do své pracovny také zelené rostliny v květináčích, které ovšem vždy musela křísit nějaká dobrotivá zdravotní sestra.

Hrníček zacinkal o podšálek. Jonathan vzhlédl k muži, který se možná jednoho dne stane jeho tchánem.

„Četl sis mé záznamy?" otázal se doktor Seward s vážnou tváří. Každá doktorova vráska byla jako mapa událostí jeho života. Narození dcery, ztráta manželky, starosti s výchovou jediného dítě či problémy v práci. To všechno se dalo vyčíst z vrásčité tváře starého muže.

„Ano," přikývl Jonathan, „je to vážně zajímavý a hodně zvláštní případ, ale já nejsem patolog. Jen praktický lékař."

„Neshazuj se tak, hochu," doktor Seward se od srdce zasmál, „nemusíš být patolog. Jsi ale mladý a talentovaný doktor plný elánu a nadšení. Já už jsem jen starý dědek, který se na všechno dívá s odstupem a zažitou racionalitou. Možná tě napadne něco, na co bych já ve svém věku už stěží pomyslel. Vy mladí máte mnohem bujnější fantazii."

Byť se doktor usmíval, Jonathanovi neušla vážnost v jeho hlase. Poznal to, podobné to bylo s Mínou. V lecčem byla otci velmi podobná. Jonathan dokázal poznat, kdy se i přes svůj široký úsměv jeho vyvolená trápí. Bohužel si toho ale už dlouho nevšímal.

„Je to divné," Jonathan si upravil knoflíček košile u krku, „ta poranění hrdla připomínají útok nějakého zvířete, ale na druhou stranu, to vykrvácení je podezřelé. Aby v těle nezbyla žádná krev? To je přece šílenost."

Celý ten případ mu nešel na rozum. I kdyby měl vážně bujnou fantazii, ani s ní by nedokázal přijít na to, co za tím vězí. Během jedné noci někdo brutálně zavraždil tři nevinné lidi. Stopy zčásti ukazovaly na divé zvíře, ale každá stopa popírala předešlou. Slepá ulička.

„Za svou kariéru jsem viděl už mnoho šílených případů, ale tomuto se ani zdaleka nemůžou rovnat," doktor Seward odložil hrneček s podšálkem na stůl, „nejhorší na tom ovšem je to, že to není ani tak šílené, jako spíš děsivé. Tři oběti během jedné noci, hrozné."

Doktora od pitvy mladé dívky stále pronásledovaly děsivé myšlenky. Dávno zapomněl tvář mrtvé. Vždy na jejím místě, na svém pitevním stole, viděl svou dceru. Bledou a bez života, s matnými rudými vlasy, které pozbyly svého lesku. Ta vize jej nestrašila pouze v noci, kdy se snažil přivábit spánek, ale také ve dne.

„Vážně se o tom můžete radit se mnou?" Jonathan pochybovačně nadzvedl obočí a nervózně si prohrábl vrabčí hnízdo na hlavě.

„Jsi chytrý muž, Jonathane. Máš mou plnou důvěru. Ručím za tebe a pokud to uznám za vhodné, mohu se radit, s kým chci," doktor Seward si z policejních předpisů příliš těžkou hlavu nedělal. Nesvěřoval všem detaily z vyšetřování či z pitev. Jonathanovi ale důvěřoval a navíc měli společného známého. Tušil, že i Arthur se se svým kamarádem patrně baví o práci.

„A co na to říkáte vy?" Jonathana stále fascinovalo, jakým učeným mužem doktor Seward byl. Vzhlížel k němu. Zkoumavým pohledem si jej prohlížel a neunikl mu temný stín starostí, který se mu přehnal přes tvář a záhy zmizel.

„Je to zapeklitý případ, to ano," doktor Seward se zachmuřil, „ovšem má práce je značně omezena. Jsem lékař, s vyšetřováním jako takovým policii nepomohu. Najít důkazy a cestu k pachateli musí oni."

„Myslíte si, že to byl vážně člověk?" bylo těžké tomu uvěřit, ne však nemožné. Jonathana to ale ihned po prvním přečtení záznamů doktora Sewarda táhlo k závěru, že to všechno je skutečně dílem člověka.

„Za ta léta jsem viděl mnohé, chlapče. Člověk umí být skutečně zvráceným tvorem, což v historii nejednou dokázal. Takže ano, osobně si myslím, že něco takového je dílem člověka," v doktorových očích se mísila bolest se zlostí, „mnoho lidí sešlo na scestí a už se nedokázalo vrátit. Někteří tak činili vědomě, jiní ne. O tom ti jistě může vyprávět má dcera."

Zmínka o Míně Jonathana zneklidnila. Ano, v Carfaxu se nacházeli také ti, které jejich nemoc dovedla až k násilným činům. Mínu jako stážistku k takovým lidem nepouštěli, ale pro Jonathana bylo dosti děsivé už jen pomyšlení na to, že se jeho přítelkyně nacházela v jednom domě s takovými lidmi. Kolikrát ji od nich dělily třeba jen zamčené dveře. Byť to za poslední dobu příliš neprojevoval, bál se o ni. Miloval ji, nechtěl ji ztratit a už vůbec nechtěl, aby jí někdo ublížil. Bohužel si neuvědomoval, že své lásce zčásti ubližuje i on sám.

„Jestli je to vážně tak, doufám, že toho parchanta co nejdříve chytí," Jonathan se zapřel lokty o kolena a sevřel ruce v pěst. Mísil se v něm vztek i strach. Bál se o Mínu.

„Nehodlám nikoho obhajovat, ale vynášet předčasné soudy je chyba," napomenul ho doktor Seward, „nevíme, co toho člověka dohnalo až do krajnosti. Někdy za to pachatelé sami nemohou. Jejich mysl ovládne stín a oni ani sami netuší, co vlastně provádí. Vždy je důležité dovědět se co nejvíce, teprve poté soudit."

„To říkejte těm mrtvým," zabručel Jonathan. V doktorových slovech se ukrývala velká moudrost, ale ne vždy je člověk ochoten čekat na sestavení celého obrázku. „Nebo jejich rodinám. Oni o někoho přišli a nemyslím si, že by si s vrahem poseděli, aby se o něm něco dověděli," přisadil si ještě, „vy byste taky nejdříve jednal, než myslel, kdyby šlo o Mínu."

Doktor Seward se vsedě napřímil a propaloval Jonathana pohledem, pod kterým si mladý lékař připadal jako pod mikroskopem. Zjevně přestřelil.

Nakonec to byl ale soudní lékař, kdo kapituloval. „Máš pravdu," vydechl, jako by dlouho zadržoval dech, „kdyby šlo o mou dceru, skutečně bych se na nic neptal. Tak by to udělal každý rodič."

„Omlouvám se, to byla trochu podpásovka," Jonathan zahanbeně sklopil hlavu.

„Není třeba se omlouvat," doktor se na horlivého mladíka přívětivě usmál, „byl to dobrý a pádný argument. Jako právník bys mě zahnal do kouta."

Oba muži se tlumeně rozesmáli. Jonathan schopnosti svého učitele vždy obdivoval. Nebyl pro něj jen lékařem, ale skoro druhým otcem. Mohl se mu svěřit se vším. Doktor Seward zase v mladém lékaři viděl odraz sebe samého za mlada. Nadšený do práce, inteligentní a poctivý. Co už ovšem neviděl byl ten přílišný, skoro až nezdravý zápal, který ničil nejen Jonathana, ale také jeho vztah s Mínou.

„Už bys měl jít, ať na tebe Arthur příliš dlouho nečeká. Určitě ti toho má hodně co říct," doktor Seward záhy zase zvážněl a pobídl Jonathana k odchodu.

Ten mrkl na hodinky na levém zápěstí a přikývl. Ohlédl se za sebe k oknu, za nímž se už zešeřilo. Bylo na čase vydat se do ulic.

Oba muži se zvedli.

„Mějte se, doktore," Jonathan natáhl ruku k rozloučení.

„Brzy na viděnou, chlapče," potřásl si s ním doktor, „buď opatrný a dávej pozor na Mínu, ano?" Ať tak či onak, stále musel myslet na blaho a bezpečí své dcery. Byla to jeho odpovědnost. Pro doktora Sewarda bylo otcovství posláním.

„Dám, spolehněte se," přikývl Jonathan s lehkým úsměvem.

Sáhl po kabátu na věšáku a už se měl k odchodu. Ještě se ale na doktora obrátil. Oba muži na sebe bez dalších slov kývli, jako by se domlouvali beze slov. Poté se už Jonathan vytratil.

Sjel výtahem do přízemí, nucen poslouchat nadšené žvatlání dvou mladých zdravotních sester, z nichž jedna na něj vrhala oslnivé úsměvy. Jonathan však byl jako duchem nepřítomný. Zíral na lesklé dveře výtahu a přemýšlel. Nad případem doktora Sewarda, nad zločincem, který se prohání v ulicích, nad Mínou.

Během chvíle se dostal na ulici, vstříc večernímu chladu. V šest hodin večer už ke konci listopadu město ovládla noc. Jonathan nasál mrazivý vzduch, který jej v plicích štípal. Vydechl a od úst mu odlétl obláček páry. Vydal se ulicí na schůzku se svým nejlepším přítelem.

Po pár krocích se ale zastavil. Pátravě se rozhlédl kolem. Něco bylo špatně. Měl dojem, že jej někdo sleduje. Cítil v zádech čísi pohled.

Paranoia, napadlo jej a několikrát zavrtěl hlavou. Po ulicích si běhá vrah a on už jej vidí úplně všude a křtí se na jeho další oběť. Holý nesmysl. Rychle zahnal šílené myšlenky a s rukama v kapsách přeběhl silnici.

Zvláštní pocit jej však neopouštěl a táhl se za ním dál jako stín.