Doktor Seward si dělal starosti. Jako soudnímu lékaři mu připadl náročný úkol zjistit příčinu smrti tří obětí, jejichž těla byla nalezena na druhém konci města. Závěry, ke kterým došel, jej vůbec netěšily. Za ta léta toho už viděl spoustu, leč něco takového nikoliv. Tři oběti, tři těla. Násilný trestný čin. Doktor Seward byl rovněž otcem a při pohledu na zubožená těla obětí musel neustále myslet na to, že venku, kde se patrně prohání vrah, pobývá také jeho jediná dcera. Ač nerad, neustále musel přemítat nad tím, že by se na jednom ze čtyř pitevních stolů mohla objevit také Mína.

Přes tři z nich byl přehozen sytě zelený potah k zakrytí těl. Doktor Seward postával u stěny, očima se přesouval z jednoho těla ke druhému a čekal na příchod povolaných osob v případu. Nemohl Míně říct, co všechno se děje, ale mohl ji alespoň varovat, aby byla obezřetná. Chtěl to udělat už předešlý den večer, ale pitva tří těl je časově velice náročný případ. Z práce se už nedostal domů. Nyní, chvíli po poledni, vyčkával na pověřeného detektiva, aby mu mohl sdělit výsledky.

Netrvalo dlouho a dveře ve vedlejší místnosti vrzly a zabouchly se. Zvuk kroků se nesl až k uším doktora Sewarda. Rozeznal, že nepřichází pouze jeden člověk. A skutečně. Během chvíle na pitevnu vstoupil holohlavý muž pokročilého věku. Hned za ním kráčel Arthur Godalming.

„Doktore Sewarde," zachraptěl první z mužů a s napřaženou rukou zamířil k soudnímu lékaři. Očima přitom zabrousil k jednomu ze stolů, na nichž leželo tělo.

„Detektive Browne," doktor Seward mu vyšel vstříc a potřásl si s ním rukou. Látka bílého pláště se mu prudkým pohybem roztančila kolem nohou. „Arthure, rád tě zase vidím," napřáhl ruku také k mladšímu z mužů. Jonathanova nejlepšího přítele rovněž znal.

„Rád vás zase vidím, doktore," Arthura těšilo, že se opět může setkat s tak laskavým mužem. Uvítal by to ale za mnohem příjemnějších okolností.

Všichni muži si na přivítání potřásli rukou. Doktor Seward neváhal ani na okamžik a přesunul se k prvnímu stolu z nerezové oceli, na kterém spočívalo jedno ze zakrytých těl.

„Co tomu říkáte, doktore?" slova se ujal detektiv Brown a se svým společníkem zaujali místo u stolu naproti soudnímu lékaři.

Doktor si promnul bradu zarostlou vousy, které korespondovaly s jeho bělavými vlasy. Nejvýraznějším rysem jeho tváře byl nos jako bambule, až byl sám rád, že tohle po něm jeho dcera nezdědila.

„Skutečně zvláštní případ, detektive," zastrčil si ruce do kapes pláště a střídavě pozoroval oba muže. On sám si s případem pořádně nevěděl rady. Neměl toho policii moc co nabídnout.

„Tři oběti během jedné noci, to se už dlouho nestalo," Arthur si založil ruce na hrudi a hypnotizoval tělo pod sebou. Čekal na okamžik, kdy se plachta odkryje.

„To je pravda," přikývl detektiv směrem k Arthurovi, kterého si vzal jako svého pomocníka, aby nasbíral více zkušeností u vražd, „ale něco takového, to jsem za celá léta své služby ještě neviděl." Vrtěl nesouhlasně hlavou.

„Přiznávám, že to jsme dva," přispěl svými zkušenostmi také doktor Seward.

„Viděl jsem místo činu," prohodil Arthur, „vlastně všechna tři. Hotová spoušť. Jako kdyby to tam někdo zaléval krví."

Doktor Seward hlasitě vzdechl. Natáhl se k tělu a odkryl hlavu i krk. Všem se tak naskytl pohled na mrtvolně bledé tělo s namodralými rty. Pro doktora byl ten pohled o to horší, protože mladá dívka, jejíž příčinu smrti určoval, byla jen o rok mladší, než jeho dcera. Pihy na nose se ztrácely a kdysi lesklé kudrny hnědých vlasů splihle spadávaly na chladný stůl.

„Dobrý bože," zamumlal detektiv a poškrábal se na holé hlavě. Arthur mlčky přihlížel, ale vnitřnosti mu sevřel nepříjemný pocit.

Dívčino hrdlo podle svého zjevu jako by posloužilo smečce divokých zvířat. Několik rozpáraných ran se táhlo směrem od ucha dolů. Něco rozsápalo dívčino hrdlo, roztrhalo jej jako obyčejný papír.

„Příčinou smrti je jednoznačně vykrvácení," trudné ticho přerušil hrubý hlas doktora Sewarda.

„To je trochu...divné, ne?" zdvihl k němu Arthur hlavu. „Podle těch stop na krku," ukázal na tržné rány, „by snad měla zemřít dříve, než by stačila krev vytéct, ne? Odborník jste vy, to samozřejmě, ale přijde mi to...zvláštní. Vždyť stačilo málo a utrhlo by jí to hlavu."

„Není to zase tak divné," doktor se nepatrně pousmál nad Arthurovou angažovaností v medicíně, „z krkavice toho moc nezbylo. Je to naše největší krční tepna. Při jejím narušení dochází k masivnímu krvácení. Podle všeho byla nejdřív narušena právě krkavice, tržná poranění kolem jen chvíli na to. Musím ale říct, že zranění tohoto typu jsem snad ještě nikdy neviděl."

„Netušíte, co to mohlo způsobit?" detektiv Brown si nedůvěřivě prohlížel soudního lékaře. Spolupracoval s ním na všech případech, které řešil a doktor Seward mu vždy poskytl odpovědi prakticky na cokoliv.

„Nebo kdo," zamumlal Arthur, ponořený v myšlenkách.

„Skutečně si myslíte, že by něco takového způsobil člověk, Godalmingu?" obrátil se k němu detektiv s posměšným výrazem.

„Neříkám. Jen říkám, že je to varianta, se kterou musíme taky počítat," pokrčil rameny a bez zájmu oplácel svému nadřízenému pohled.

„Co na to říkáte, Sewarde?" detektiv hledal odpovědi u povolaného, který mohl mít dozajista více informací.

Místo odpovědi se doktor vzdálil od dvojice policistů a přešel ke druhému stolu, který byl oddělen skleněnou přepážkou. Jeho společníci po sobě vrhli zmatené pohledy, ale bez řečí jej následovali.

Doktor Seward odkryl další tělo. Na nerezovém stole ležela mrtvola šestadvacetiletého muže s krátkými hnědými vlasy. Jeho hrdlo bylo potrháno stejně, jako dívčino. Doktor spěšně přešel ke třetímu stolu a částečně odkryl tělo posledního muže, kterému bylo čtyřiadvacet. Stejně rozsápané hrdlo, stejné známky po zdevastované krkavici.

„Je to zvláštní případ. Podle ohledání by se dalo říct, že druhá oběť," ukázal na tělo prvního muže, „byla zpočátku rdoušena. To by ukazovalo na lidský zásah. S jistotou to však tvrdit nemohu. Nelze přesně určit, zda jsou ony nepatrné podlitiny po cizí hrubé síle lidské nebo byly způsobeny následkem trhání hrdla. Na to jsou poranění příliš rozsáhlá. Pokud však oběť zprvu někdo rdousil, potom lze zvážit zavinění násilníka. Ale je to neprůkazné. Zranění jsou identická. Krkavice byla bezpochyby prvním cílem," ukázal na ránu na hrdle před sebou, „podle rozsahu zranění tady ale také můžeme hovořit o agresivním útočníkovi, který chtěl hlavně ublížit. Zranění takto násilného charakteru ukazují, že kromě cíle útoku byl hlavním motivem také záměr co nejvíce ublížit."

„To potom mluvíme o nějakém násilníkovi!" skočil mu do řeči značně pobouřený detektiv Brown.

„Ta zranění vypadají jako od nějakého zvířete," přispěchal se svým tvrzením také Arthur.

„To ano," přisvědčil doktor Seward, „tržné rány skutečně připomínají rány po tesácích. Patrně nějakého divokého zvířete, predátora."

„Z okolních zoologických zahrad ale nic neuteklo, že ne?" detektiv Brown se ohlédl po Arthurovi, aby se ujistil, že jeho domněnky jsou správné.

„Nikdo nic nenahlásil," zavrtěl Arthur hlavou.

„Divoké zvíře je ale nepravděpodobné," pohřbil jejich naděje, které v nich začaly klíčit, doktor Seward, „stopy po násilí jsou pouze na hrdle všech tří obětí. Z toho soudím, že cílem byla skutečně krkavice. To by odpovídalo způsobu lovu predátorů, kteří svou kořist chtějí zabít co nejrychleji a nejefektivněji. Zvířata, jaká známe, ovšem loví pro své přežití. Spotřebují všechno, co mohou. Tyto případy takovému profilu neodpovídají."

„Řekl jste, že oběti vykrvácely," nadhodil Arthur.

Doktor Seward přikývl na souhlas: „Ano. Co je pozoruhodné, v těle už skoro žádná krev nezbyla. Ne skoro, vlastně vůbec žádná. S ničím takovým jsem se ještě nesetkal."

Oba policisté na něj hleděli s pusou dokořán, v očích se jim mísilo překvapení a zděšení.

Doktor pokračoval: „Při vykrvácení klesnou se ztrátou krve hodnoty natolik, že již nejsou slučitelné se životem. Srdce se zastaví, přestane pumpovat krev a rozvádět ji dál do žil. Oběť ztratí značné množství krve, ale krev jako taková v těle ještě přítomna je. Nicméně v případě těchto tří obětí musím konstatovat, že v těle nebyla přítomna skutečně žádná krev. Ani kapka. Zkrátka nic. Opravdu jsem něco takového ještě nikdy neviděl."

„Ale místa, kde byla těla nalezena, vypadala jako na jatkách," namítl rozhořčeně Arthur. Nebyl schopen přijmout fakt, který jim doktor právě předložil.

„Byl jsem informován. Nicméně na místech činu i tak nebylo tolik krve, aby se dalo mluvit o tom, že na onom místě oběti zemřely. V případě tepenného krvácení bylo na místech činu stále málo krve," namítl s klidem doktor Seward. Chápal rozhořčení mladého policisty, který chtěl svému nadřízenému ukázat, že má na to, aby se v budoucnu sám ujal i složitějších případů.

„Chcete říct, že místo nalezení těl není místem činu?" Brown se probral ze své chvilkové apatie a překvapeně mrkal na doktora. Jeho zapadlé oči připomínaly pohled mrtvoly, což bylo zrovna v prostoru pitevny minimálně Arthurovi nepříjemné.

„V tomto případě netuším, co si myslet," doktor chtě nechtě se svými vědomostmi rezignoval, „na místě nálezu bylo skutečně méně krve, než by odpovídalo tepennému krvácení. To by znamenalo, že místo, kde byl násilný čin spáchán, je jinde. Na druhou stranu vám nedokážu s přesností říct, zda naše oběti zabil člověk. A už vůbec ne, zda to byla jedna a ta samá osoba."

„Nad tou možností jsme uvažovali," zamumlal Brown. Popošel od stolů tak, aby je měl všechny tři před sebou a těkal očima z jednoho na druhý.

„Místa nálezu od sebe nebyla tak daleko, aby to nemohl udělat jeden člověk," chytil se hned Arthur jeho slov, „mohl je třeba vyhodit jedno po druhém. Třeba je měl v autě, možná najdeme stopy po pneumatikách. Ale musíme najít místo činu."

Oba policisté se hned jali uvažovat nad dalším průběhem vyšetřování. Doktor Seward je poslouchal a vrtěl hlavou. Pořád opomínali to nejdůležitější.

„Pánové," vložil se do jejich rozhovoru, „klasifikujete to jako jasné zavinění cizí osobou. Já vám ale nemohu s jistotou říci, zda všechny tři oběti zemřely lidskou rukou. Zranění to nevyvrací, ale bohužel ani nepotvrzují. Do soudního spisu nemohu jako příčinu smrti uvést vraždu. Zranění mohla být způsobena člověkem, ale pádné důkazy k potvrzení této hypotézy nemám."

„Chcete říct, že to nemůžeme vyšetřovat jako vraždu?" pobouření detektiva Browna neznalo mezí.

„To netvrdím," popřel jeho slova doktor Seward, „nemohu to uvést jako příčinu smrti. S největší pravděpodobností by něco takového musel spáchat někdo jiný, ale zda zvíře či člověk, to určit s jistotou nemohu. Do spisu nelze vraždu uvést jako příčinu úmrtí. Důkazy nejsou dostačující."

Brown rudl vzteky, div se mu jako rajče nečervenala celá hlava. Arthur byl o poznání klidnější. Pohrával si s knoflíkem na zápěstí své kožené bundy a přemítal nad celou zvláštní situací.

Stejně jako doktor Seward, i on měl někoho, o koho se obával. Záměrně se neobracel k tělu první oběti. Místo kudrnaté dívky viděl na pitevním stole Lucy s rozdrásaným hrdlem. Útroby mu sevřel děs, že by ji něco takového mohlo potkat.

„Musíme sehnat co nejvíc důkazů," vyletěl náhle Brown a jeho hlas se odrážel od okolních stěn, „ač je to sporné, tohle mohl spáchat jedině člověk. Je třeba sehnat co nejvíc důkazů a hlavně nalézt místo činu. Godalmingu," obrátil se na svého společníka, „chci znovu mluvit s lidmi, kteří našli těla."

„Jistě, pane," přikývl Arthur.

Zdálo se, že Brown vyčkává, až si to Arthur zapíše, ale ten něco takového neměl v úmyslu. Byla to triviální záležitost, kterou by udělal sám ze své vlastní vůle.

„Dobrá," zahučel po chvíli trochu rozladěně detektiv, „a ještě prověřím nejbližší ZOO. Doktore Sewarde, děkujeme za vaše postřehy. Ještě se uvidíme." Neznatelně kývl hlavou na rozloučenou a poroučel se. Z jeho rázné chůze se dalo vyčíst, že měl vztek. Dveře se za ním s hlasitým prásknutím zavřely, jejich zvuk chvíli dozníval.

„Mluvil jste s Mínou?" Arthur přistoupil na krok k doktoru Sewardovi, ve tváři se mu zračil skutečný zájem. Znal jeho dceru a měl ji rád, byla to hodná dívka.

„Chtěl jsem, ale musela navečer rychle do Carfaxu, nějaký pacient jim tam dělal problémy. Já zůstal tady, měl jsem moc práce, jak vidíš," letmo ukázal na těla na stolech, „doufám, že si s ní co nejdřív promluvím. Samozřejmě vím, že v rámci vyšetřování jí nemohu sdělit nic konkrétního, ale je to má dcera, mé dítě. Varovat ji musím. Chci, aby byla v bezpečí."

Arthur viděl, že se na tak inspirujícím muži začínají podepisovat starosti. Pracovní i rodičovské.

„Uděláme všechno, abychom to vyřešili," povzbudivě mu stiskl rameno. „Míně se nic nestane. Je to chytrá holka. Vychoval jste ji dobře," nemohl tušit, jak se asi cítí rodič v jeho pozici, ale nechtěl jej vidět tak strhaného.

„Já vím, chlapče," poplácal jej doktor po paži.

„Omluv mě, Arthure," upravil si bílý plášť, vrátil se ke stolu a zakryl jedno tělo, „ještě to tady musím dodělat."

Arthur jej chvíli nehnutě pozoroval, jak se již věnuje své práci. Mladému policistovi se ve tváři zračila bolest, když sledoval, jak doktor opět zakrývá tělo mrtvé dívky. Oběma se hlavou honilo nespočet trudných myšlenek, všemožných scénářů, jak tohle všechno může dopadnout.

„Mějte se, doktore. Dávejte na sebe pozor," rozloučil se a tiše se vykradl ven. Pohled na doktora Sewarda, který stál nad stolem s mrtvou dívkou a se smutným výrazem shlížel na plachtu, která tělo zakrývala, jej bolel.

„Na shledanou, chlapče," hlesl doktor, ale mladý policista byl již dávno pryč.

Doktoru Sewardovi z hrdla vyšel bolestný sten. Přitiskl dlaň k tělu v místě, kde se pod plachtou skrývalo dívčino čelo. Nikdy neměl rád, když musel objasnit příčinu smrti mladých lidí, zejména pak dívek. Jako rodič vnímal tu bolest, kterou museli cítit ti, kdo těmto mladým lidem dali život.

Kdyby on sám ztratil svou jedinou dceru, ten nezměrný žal by nezvládl. Mína byla celý jeho svět. Vždy hodně pracoval, ale dcera pro něj byla pokaždé přednější. Dal jí vše, čeho byl schopen. Chtěl ji vidět šťastnou, usměvavou, ušetřenou krutostí širého světa. Nemohl ji uchránit přede vším, to za ta léta moc dobře věděl. I tak ale doufal, že právě jeho dítěti se všechno špatné vyhne.

Kdyby tušil, jaké příšerné stvoření chtělo spojit svou věčnost s jeho dcerou, udělal by vše pro to, aby tomu zabránil. Jako celé město, ani on však o ničem neměl ani nejmenší ponětí. Kdo ví, zda by vůbec něčemu takovému dokázal uvěřit.