Sama temnota posvětila Gabrielovy záměry. Z černých nebes svým stříbřitým svitem ozařoval město pod sebou měsíc v úplňku. Studený vánek se plížil do vyhřáté ložnice skrze pootevřené okno a pohrával si se záclonou. Za krajkovou látkou se v pravidelném rytmu míhal stín, který doprovázelo škrábání drápků o parapet. Havran poskakoval za okny a netrpělivě čekal, až nadejde osudná chvíle.

Gabriel ležel na zádech v posteli s jemnými, průsvitnými nebesy. Bez hnutí pozoroval strop a naslouchal zvukům noci. Živé, horoucí tělo mladé dívky spočívalo vedle něj. Lucy pravidelně oddechovala s hlavou lehce zvrácenou do strany. Bělostné hrdlo přímo vyzývalo k uskutečnění plánu.

Lucyina ložnice byla malým útočištěm. Nevelký prostor stačil jen pro vysokou postel, díky které si dívka patrně připadala královsky. Kromě stolu se židlí a lenoškou se už jiný nábytek do pokoje nevměstnal. Pouze zelená kytka v rohu pomalu zmírala. Po zemi se všude válely svršky obou milenců, které tvořily cestičku až ke vchodovým dveřím.

V dáli se ozvalo odbíjení hodin. Přesně jedna hodina. Nač čekat.

Gabriel se opatrně obrátil k Lucy a nadzvihl se na lokti. Prohlížel si svou budoucí nevěstu a palcem jí opisoval čelist. Sjel jí po hrdle dolů a zase vzhůru. Přímo po klidně pulzující tepně. Pravidelný tep byl doslova rajskou hudbou pro Gabrielův sluch. Užíval si ty poslední okamžiky, kdy tělo jeho oběti ještě hřeje, poskytuje teplo, které mu tolik chybělo. Jen pár dní bude Lucy odolávat. Změní se ve vyhublou, popelavou trosku, aby povstala jako spanilá královna.

„Budeš nádherná," zašeptal jí Gabriel do ucha a něžně ji políbil na tvář. Poté, dotýkaje se rty její hebké kůže, sjel k dívčinu krku.

Lákavé. Cítil každý pohyb kůže, který lidské oko spatřit nemohlo. Horečně nasával vůni lidskosti a krve, který se dral zpod kůže. Opojná vůně pro někoho, jako byl Gabriel. Slyšel tep jejího srdce. Každý jeho úder. Klidný, nic netušící.

Naposledy zdvihl hlavu a zahleděl se do tváře své vyvolené.

„Již brzy, má drahá, okusíš věčnost," poslední okamžik, kdy ještě mohl obdivovat lidský půvab spanilé blondýnky.

Poté se opět sklonil k jejímu hrdlu. Chvíli ji jen lehounce líbal krk, ale brzy poté otevřel ústa. V mdlém světle lampičky, jejíž svit vycházel zpoza Gabrielových zad, se zaleskly ostré tesáky. Záhy pronikly jemnou kůží.

Za okny se ozvalo havraní krákání a třepot křídel. Lucy se trochu zavrtěla, ale jinak spala nerušeně dál.

Gabriel si ji s nezvyklou něhou přitáhl blíž a opájel se chutí sladké krve. Musel se ovládat, všeho do času. Stačila by jen kapka navíc a zabil by ji, aniž by se mu vrátila. Naštěstí měl za sebou již tolik staletí, že mu to nečinilo problémy. Slastně zavřel krvavou červení zbarvené oči. Lucy ve spánku nakrčila obočí, ale dotek Gabrielovy dlaně na jejím boku ji upokojil.

Nic netušící se pomalu propadala do temnoty, zatímco bestie hodovala na své oběti. Už jen pár dní ji dělilo od smrti. Jen pár dní ji dělilo od věčnosti.