Dobře.. Nechtěla jsem to, ale díky vašim komentářům u předchozí části jsem se rozhodla dopsat část druhou. Nečekejte žádné zázraky, neplánovala jsem pokračovat. Snad se vám pokračování bude líbit :) Byla bych ráda za komentář, když už jsem se do toho pustila. :)

Musela se někam zašít. Jen na chvíli, třeba se jí tělo dostane do původního stavu. Mohlo by. Co si ten pitomec myslel?! Kdyby věděla, co zamýšlel, držela by si obrovský odstup. Teda aspoň si to myslela.

Tak a teď kam? Stačila by nějaká tmavá místnost, jít někam, kde by nebylo šance, že by ji někdo viděl. Oh, dostala lepší nápad.Co je lepší na rozklepaná kolena, než hodina v ledové vodě. Vydala se směrem k Nebelvírské věži, když za sebou uslyšela rychlé kroky.

Když se otočila, málem vypískla. 'Prosím Merline, znovu ne.' Rozběhla se, nevědě kam a snažila se nohy donutit nezastavit se. Nevěděla, kde je, neuvědomila si, že by tuhle část hradu vůbec někdy navštívila. Nepotkala vůbec nikoho. Jediná živá duše, která by ji mohla pomoct zbavit se tohohle magora.

Začalo jí píchat v boku. Za chvíli už ji ale bledá, ta stejná ruka jako před chvíli zastavila tím, že ji zachytila za rameno.

,,Už-stačí.Dej, dej mi chvilku, jen zase chytnu dech." snažil se ze sebe dostat. Nechtěla riskovat to co se stalo posledně a tak ho nechala opřeného o vlastní kolena a začala couvat.

,,Grangerová, stůj!" žašeptal najednou, pohled měl stále zabořený do země.

,,Varuju tě ty slizkej perverzáku, pohneš se a prokleju tě." jelikož měl hlavu skloněnou k zemi, neviděla, jak se ušklíbl.

,,Nem-"

,,Hermiono." uslyšeli z dálky.

,,To je Ron." vydechla a z jejího hlasu číšila úleva.

,,Zapomeň, ještě jsem neskončil." řekl a než stačila cokoliv říct, jeho ruce si ji přehodili přes ramena a než se nadechla skončila v obrovské tmě. Cítila, jak ji hůlka proklouzla mezi prsty, jen co se světlo vytratilo.

,,Pššt." řekl a přikryl ji ústa rukou, tak jak to měl očividně ve zvyku. Slyšela těžké kroky, vzhledem k tomu, jak dokázal být hlučný jen při obyčejné chůzi, byla si jistá, že to byl Ron.

Šok byl asi důvodem, proč nereagovala na to, co se s ní dělo. Když kroky utichli, konečně ji pustil.

,,Zabiju tě ty neuvěřitelně arogantní kreténe. Tohle je pokus o znásilnění." pískala a on je nakrčil obočí.

,,Myslíš, že bych se tě někdy v životě vůbec dotknul?" zeptal se celkem vážně. Dvakrát se zhluboka nadechla a pak se otočila tím směrem, kde myslela, že by mohly být dveře. Zůstala opařená.

,,Gran-"

,,Klika." zašeptala.

,,Ne Grangerová. Klika by to byla, kdybych tady nebyl s tebou." odpověděl ji a až po chvíli mu došlo, co vlastně řekl za hloupost, když on sám ji sem vlastně dotáhl.

,,Není tady."

,,Počkej co?!"

,,Prostě tady není klika ty neuvěřitelně sobecký perverzáku! Nedostaneme se ven!" když se na ni chvíli díval a sledoval, jak se jí dělají vrásky kvůli tomu, jak krčí každou část svého obličeje vztekem, rozesmál se.

,,Čemu se sakra směješ?!" vypískla a z jejího hlasu začínal mít husí kůži.

,,Pořád všem opakuji, že ty s magii nemáš nic společného, k čemu jsou nám asi hůlky?" a vytáhl kus dřeva ze své kapsy. Ihned po ní chmátla a klekla si.

,, Myslím, že tohle není dobrý nápad Her-" jen něco zavrčela a snažila se otočit. Bylo těžké se v tak těsné místnosti vůbec pohnout. Po chvíli slyšel, jak dřevo škrábe o kamennou podlahu.

,,Co to děláš?"

,, Vypadla mi hůlka, zkouším, jestli na ní tím tvým klackem dosáhnu." ušklíbl se nad dvojsmyslem, který v tom viděl a pak se zamračil.

,,Proč první mojí hůlkou neotevřeš ty dveře?" odfrkla si.

,,Nebudu riskovat, co by si mi mohl udělat, když se nemám čím bránit." řekla a pořád šmátrala po podlaze

,, Říkal jsem, že by jsem se tě ani-"

,,Malfoyi?" přerušila ho.

,,Už otevřeš?" vyprskl, protože ho situace začala rozčilovat.

,,Myslím že máme problém." pípla potichu, když jí jeho hůlka škvírou pod dveřmi vyklouzla z rukou a odkutálela se k té její. Když ten zvuk uslyšel začal přerývavě dýchat. Něž se postavila zpátky na nohy, už bylo ticho.

,,Jsi kráva." řekl klidně.

,,Já?!"

,,Je to tvoje chyba." zaslechl jak ji skřípěly zuby.

,,Moje?! Jen jsem tě poslechla a snažila se otevřít ty dveře, které si TY zabouchnul."

,,A od kdy mě zrovna ty posloucháš? Vidíš, už se zase dostáváme k tomu, že jsi kráva." povzdechla si.

,,Fajn, tohle je zbytečné, prostě počkáme, než někdo půjde kolem, nemůže to trvat dlouho." nebyla si svým tvrzením tak moc jistá. V téhle části hradu vážně nikdy nebyla a tudíž pochybovala, že je tady někdo najde. Cítila jak se posadil. Nedivila se mu, z toho stání v neuvěřitelně těsné místnosti ji bolely nohy, ale na zemi bylo místa k sezení jen pro jednoho, jedině, že by mu sedla za krk.

,, Měla by ses posadit." ozvalo se za chvíli ze tmy.

,, Nehodlám se tě dotknout ani na vteřinu Malfoyi." odvětila naštvaná z celé téhle situace.

,,Jak je libo. Celkem se mi zamlouvá představa, že mám před obličejem tvůj zadek." snažila se posunout co nejdál od něj, ale procházet skrz zdi vážně neuměla.

,,Vždyť ani není kam." zakňučela. Chtěla to udělat znovu, když cítila, jak nohy dal co nejdál od sebe, aby si mohla sednout mezi ně.

,, Tak na to zapomeň." řekla rozhodně a znovu cítila, jak jí přestávají poslouchat kolena.

,,Třepeš se." konstatoval a samolibě se ušklíbl. Věděl, že jí není lhostejný. Žádné z téhle školy nebyl.

,,Dobře." vyštěkla a snažila se pohodlně  posadit. V rámci možností.. Když se posadila, jeho ruce se obmotaly kolem jejího pasu a vypočítavý blonďák si ji přitáhl blíž tak, aby byla nucena se opřít o jeho hrudník.

,,Snažíš se zbytečně. Nejsem Parkinsonová a ani nikdo z těch tvých zmijozelských princezen. Nezačnu ti líbat nohy Malfoyi, když se mě dotknou ty tvoje oplzlý ruce." urazilo ho to. Neuvěřitelně ho štvalo, že našel černou ovci ve stádu těch nejtupějších ovcí na škole. Možná bylo lepší spíš říct bílou ovci mezi černými. Měl pro to spoustu důvodu. Jeden z nich byl určitě to, že měla mozek. To byl prvek, který například Pancy chyběl. Taky vypadala atraktivně bez jakékoliv větší snahy.

Byla okouzlující i když se na něj zlobila a to ji neviděl.Vůně jejich vlasů, kterou měl teď přímo pod nosem se nedala vydržet. Jahody. Cítil jahody s každého vlasu, který se otřel o jeho obličej.

,,Smrdíš Grangerová." řekl, aby neměla podezření z toho, jak byl nosem zabořený pomalu až u jejího temena.

,,Zrovna jsem přemýšlela, jestli s tebou jde vést i normální rozhovor. Vidím, že ne." spařila ho a on se usmál nad její drzostí.

,, Tak schválně, jak by podle tebe měl vypadat 'normální rozhovor'?" řekl jemnějším tónem a ona se na chvíli neozvala.

,,V prvé řadě, by tématem rozhodně nebylo to, že zapáchám Malfoyi. I když, ani bych se tomu nedivila. Uvědomuju si, kolikrát jsem se o tebe dneska už otřela."

,, Snažím se konverzovat a ty mě v jednom kuse urážíš."

,, Nikdy bych nečekala, že se karty obrátí." řekla s jemným úsměvem. A bylo ticho. Nechtěla se s ním bavit víc, než bylo potřeba. Jeho teplý dech, který mě každou druhou vteřinu za krkem ji naháněl husí kůži. Najednou se zavrtěl.

,,Hele, Betíkovy fazolky. " řekl s radosti, když našel krabičku zatoulanou v kapse.

,,Skvěle." řekla Hermiona a polkla přebytečné sliny v puse. Cítil její ruku v prosebném gestu s nadějí, že se podělí. Schoval krabičku zpátky do kapsy a po chvíli ji zase vytáhl.

,,A hele, MOJE Bertíkovy fazolky." řekl s důrazem.

,,Říkám, že si sobec." vyštěkla a snažila se zadržet povzdych.

,, Nazval bych to jinak Grangerko. Obchodník. Něco za něco."

,,Nic u sebe nemám." zasmál se a jí se nad tónem jeho hlasu zježily chloupky na rukou.

,, Jsem skromný- co fazole, to pusa." spadla ji brada těsně před tím, než se jí začalo kouřit z uší.

,,Tak na-"

,,Ber, nebo nech být." skočil ji do řeči a fazolky nechal křoupat mezi zuby. Zkřížila ruce na prsou a kdyby byla v místnosti jen trocha světla, viděl by, jak se jí vzduchem nafoukly tváře.

,,Blížím se ke konci Vševědko. Měla by sis to na poslední chvíli rozmyslet.

,,Co z toho máš fretčáku? To už musíš holky vydírat, aby se tě vůbec dotkly?" řekla posměšně, i když on byl v pozici, kdy se ji mohl smát.

,,Tak že?" zeptal se a ona si skousla spodní ret.

,,Fajn." procedila mezi zuby a po velkém nádechu svoje rty jen na malinký okamžik opřela o ty jeho. Sotva to stačil zaregistrovat a tak se zamračil.

,, To snad nemyslíš vážně. Možná si na něco takového s Weasleyem zvyklá, ale-"

,,Říkal si pusu Malfoyi. Takhle si já pusu představuju. A teď naval fazole." svou rukou nahmatal její dlaň, aby se v té tmě vůbec trefil.

,,Děkuji." řekla s úsměvem, který opět neviděl.

,,Vidíš, nejsem sobec." Nebyl. Bylo to milé. Ale stejně to byl kretén. Tolik let urážení za fazole? Ani náhodou!

,, Musí ti z té tmy už hrabat Malfoyi, je zbytečné o tom diskutovat." povzdechl si.

,,Jsi hrozná."

,,Já?! Už zase začínáš?! To snad nemyslíš vážně. První mě líbáš, pak mě pronásleduješ po celé škole a nakonec nás tady zavřeš. A to nemluvím o tom, že v jednom kuse tvrdíš, jak jsem neatraktivní, že by tě ani nenapadlo se mě dotknout a nakonec mě stejně-."

,,Polib mě." chvíli jí trvalo, než si uvědomila co řekl.

,,COŽE?!"

,,Tvoje monology mě začínají nudit. Polib mě."

,,Tak na tohle zapomeň ty sráčský arogantní kre-"

,,Když ne ty, tak já." jedním pohybem ji otočil obličejem k sobě a přitiskl své rty na ty její. Po chvíli protestování sebou přestala házet a nechala ho, aby polibek prohloubil.

Trvalo to dlouho. Třepalo se jí celé tělo a vzrušení, které proběhlo každou částí těla, které se dotknul ji přivádělo k šílenství. Bylo by to dokonalé, kdyby to nebyl.. Malfoy. Pro Merlina MALFOY!

Všimnul si jak najednou ztuhla. A taky se všimnul toho debila, co venku vydával ty zvuky. Hermiona potlačila potřebu si oddechnout a hned vyskočila na nohy.

,,Halo! Je tam někdo?!" křičela a bušila do dveří.

,,Slečno Grangerová? Pane Malfoyi?" vyhrkla zděšeně pohoršená profesorka.

,, Dobré odpoledne." vykřikl Hermiona a vylétla z temné místnosti. Draco Malfoy zůstal s rozcuchanými vlasy a s červení ve tváři sedět na zemi.

'Ta holka mě zabije' pomyslel si.