Další zastávka byla v roce 1994, v noc plesu tří kouzelníků. Duch Vánoc to Dracovi ani nemusel říkat, bylo to jasné v momentě, kdy přistáli a on ji uviděl. Srdce se mu sevřelo. Skoro jako tenkrát.

„Pročpak máš ten pohled štěněte? Neměl bys mít z toho, že ta milovská šmejdka pláče, radost?" posměšně se zeptal duch. Draco bezdečně zaťal ruce v pěsti. Nesnášel to oslovení. Sám jí tak sice říkal, ale nesnášel to. A nesnášel, když jí tak říkal někdo jiný.

„Zajímalo by mě, kdepak jsi asi ty?" zamumlal duch a začal se rozhlížet. Draco to moc dobře věděl. Schovával se nedaleko ve stínu a pozoroval Grangerovou. Na ples přišel s Pansy, ale nebavilo ho to. Ne, když zjistil, že Grangerová přišla s Krumem a zcela očividně se bavila. Odešel a chtěl si aspoň na chvíli najít klidné místo, ale brzy ho vyrušila hádka mezi Grangerovou a těmi dvěma pitomci. Byl dobře schovaný, ale všechno slyšel i viděl. Včetně toho, jak si pak zoufalá brunetka sedla na schody a naprosto ignorující všechny a všechno plakala.

„Chtěl jsem za ní jít. Chtěl jsem jí utěšit. Ale místo toho jsem se schovával ve stínu, byl jsem příliš velký zbabělec. A ona by o to stejně nestála. Ne ode mě," řekl Draco potichu první upřímnou věc za tuhle noc. S povzdechem se vydal za uplakanou dívkou v modrých šatech a sedl si vedle ní.

„Ona tě nevidí, ani neslyší," upozornil ho duch těsně předtím, než se Draco dotkl zbloudilého pramínku jejích vlasů. S povzdechem si dal ruku do zpátky do klína.

„Já to vím. Samozřejmě, že to vím," odvětil a znovu se podíval do těch uplakaných očí. I když brečela, byla nádherná. Tak nádherná, až mu to lámalo srdce.

„Měl si vyjít z toho stínu, jít za ní. Všechno mohlo být jinak," řekl Draco svému mladšímu já, které vykukovalo ze stínu s pohledem upřeným na Hermionu. Ale věděl, že je to marné. Tenkrát to neudělal a už to nenapraví.

„Už začínáš chápat?" zeptal se duch, který se zničehonic objevil na schodech vedle něj. Teď tam seděli tři, ale vlastně tam ve skutečnosti neseděl nikdo. Byla to minulost.

„Co mám chápat? To, že jsou Vánoce zlo? To už vím. Dějí se o nich špatné věci, to mi nemusíš ukazovat," odfrknul si Draco.

„Pořád jsi nic nepochopil, budeme se muset vydat na další výlet," zakroutil duch hlavou a již po čtvrté ho chytil za paži a přemístil se s ním pryč.