I přes původní záměr skončila kniha v jeho ložnici. Neměl nejmenší zájem ji třeba jen otevřít, ale když se chtěl večer začíst do nového výtisku časopisu o lektvarech, nedokázal udržet pozornost. Neustále přerušoval čtení a pokukoval po knize, která nevinně ležela na nočním stolku. To by však Draco Malfoy nikdy nepřiznal. Už teď si byl jistý, že se ho ta kniha pokoušela uřknout. Jaký jiný důvod by měl k tomu, že nakonec odhodil svůj oblíbený časopis a vzal ji do rukou?

Zamračeně se zadíval na červenou obálku s cylindrem uprostřed, který obklopovalo zlatě vyvedené jmelí. S povzdechem knihu a otevřel a pustil se do čtení.

Na vánoční příběh však kniha začínala poněkud zvláštně, slovy Jacob Marley byl mrtvý. Možná to bylo právě to, co přesvědčilo Draca Malfoye v tom, aby pokračoval ve čtení. Možná doufal, že tenhle vánoční příběh nebude vůbec tak radostný, jak jeho název napovídal.

Strávil u knihy hodiny a hodiny. Četl stránku za stránkou, a i když by si to sám nepřiznal, příběh se mu zalíbil. Obzvlášť sympatický mu byl jistý Scrooge, který nesnášel Vánoce. Naprosto toho chlapa chápal. Kdo by stál o všechen ten povyk a radost kolem, když on sám z toho nic neměl? Jenže čím dál se v příběhu dostával, tím víc se mu přestávalo líbit, kam to celé směřuje.

„Samozřejmě. Nesnáší Vánoce a potom, co se zjeví několik duchů, je naprosto miluje. Blbost. Navíc to ani nedává smysl. Žádný duch nemá takovou moc. To prostě není možné." Dal prázdné místnosti najevo svoje rozhořčení nad šťastným koncem a nereálností příběhu a odhodil knihu na druhou stranu postele. Ve skutečnosti ho ale trápilo něco úplně jiného než šťastný konec nějaké knihy. Trápilo ho, že on se svého nedočkal. Ale to by nikdy nikomu nepřiznal. A ze všeho nejméně sám sobě.