Poslední zastávka byla na ministerstvu, které zelo prázdnotou. Přeci jen byly Vánoce. Až na to, že to nebyla tak docela pravda. V kanceláři zástupkyně ministra se nad stolem skláněla brunetka, která zuřivě něco zapisovala a pak zase škrtala.

„Grangerová," dostal ze sebe Draco překvapeně. „Proč je tady? Jsou přece Vánoce, neměla by být se svými přáteli?" zeptal se Ducha přítomných Vánoc, který se na něj jen ušklíbl. V tu chvíli Dracovi došla ta ironie.

„To není to samé. Ona má s kým slavit, já ne."

„Oba máte s kým slavit. Rozdíl je jen v tom, že ty se místo toho vědomě utápíš ve smutku a ona nevědomě v práci. Není to tak, že by nechtěla být se svými přáteli, později se za nimi zastaví. Jen chce nejdřív všechno dodělat."

„Typická Grangerová. Ani na Vánoce si nedá pokoj," řekl Draco, zatímco jí pozoroval a na tváři se mu pomalu rozlil úsměv. Ta její zarputilost mu přišla stejně otravná jako roztomilá. Kdyby tady nebyla, nejspíš by to ani nebyla Grangerová.

„Jste si v mnohém podobní. Ty jen potřebuješ někoho, kdo by tě vytáhnul z té tvé ulity sebelítosti, do které ses dobrovolně zavřel, a ona potřebuje někoho, kdo by jí dokázal přesvědčit, že jsou důležitější věci než jen sedět nad papírováním," prohlásil duch a přitom nespouštěl oči z Draca, který nespouštěl oči z Hermiony.

„Vážně? Měl jsem za to, že si Duch přítomných Vánoc, ale ty si tady zatím hraješ na Cupida a snažíš se mi dohodit holku," zasmál se Draco, ale ten smích zněl falešně. Ta představa by mu nejspíš měla znít absurdně, jenže navzdory všemu, nezněla.

„O nic se nesnažím. Jen ti ukazuju, jak tráví Vánoce lidé, na kterých ti záleží."

„Na Grangerové mi nezáleží. Vždyť jsem ji několik let ani neviděl." Další lež. Hermiona se teď přátelila s Blaisem, takže v těch vzácných chvílích, kdy ho Blaise přesvědčil, aby s ním něco podnikl, ji občas potkal. Ale nemluvil s ní. Jen prošel kolem ní. Co by jí asi tak řekl?

„A přesto jsme teď tady." Podotkl duch potutelně, ale dál už mlčel. Nechal Draca jeho myšlenkám, které se zcela jistě týkaly Hermiony Grangerové, protože z ní nespustil zrak. Nejspíš by tam stál a zíral na ni věčně, pokud by ho duch v té pravé chvíli nepřenesl zpátky do jeho ložnice. Už nebylo nic dalšího, co by mu mohl ukázat. Teď byl na řadě Duch budoucích Vánoc.