S dovolením si vypůjčím hořepníčkové údolí od jisté úžasné autorky…. dodnes si totiž přesně takhle představuji pravý ráj na zemi.

Ráj na zemi je tam, kde se cítíte dobře, v bezpečí. 

V milované náruči.

V objetí toho, na kom vám nejvíc záleží. Ruce kolem ramen, bosí.

Nohy zabořené v mechu.

A pak již rozkvetou. Po celé stráni, po úbočí hor, plné louky. Celé údolí je posypáno úchvatnou záplavou kolosální něhy. Modré drobounké a křehoučké kvítečka. Modré jako samo nebe. Čisté a něžné. Jako sama láska. Na okrajích okvětních plátků se lesknou kapičky rosy. Uprostřed kalichu slunce.

Stojíte němí. A šťastní.