Double drabble, zadanými slovy byla: holub, křída, schod, vlnobití, jetel. Za slova děkuji lover_of_evil

Stěny nebyly bílé jako křída. Byly bílé jako mořská pěna. Moje vlasy nebyly černé jako uhel. Byly černé jako nebe bez hvězd. Moje oči nebyly zelené jako tráva. Byly zelené jako řasy.

Hleděl jsem na sebe do zrcadla na mém konci světa a sledoval, jak splývám se svým domovem. Nic než moře, nekonečné vlnobití a neutuchající bouře, které mě přinutily tu zůstat, neexistovalo.

Odtrhl jsem se od zrcadla a vystoupal první schod. Každý večer jsem rozsvěcoval světlo, které mělo pomoct lodím se neztratit v temnotě, ale já jsem se v ní ztratil.

Došel jsem nahoru a pohlédl pod sebe. Možná by bylo snazší skočit a nechat všechno za sebou. Už jsem váhal, jak přelézt zábradlí, když vtom na něm něco přistálo. Pták. A nebyl to racek, ale holub.

V hlavě se mi vynořily vzpomínky. Já a můj bratr, jak jsme je naháněli. Jak jsme s mámou v jeteli hledali čtyřlístky. Jak nám táta hrával na flétnu. Jak jsme lozili na stromy. Jak jsem dostal svou první pusu. Jak jsme hráli karty v přístavu. Jak jsem se zamiloval do té tajemné dámy, která tam každý den kreslila lodě. Usmál jsem se. Nemůžu se ztratit v temnotě, když ji stále prosvětlují vzpomínky.