100 slov. Tentokrát byla zadanými slovy tato: mravenec, okno, omluva, fosfor, pointa. Tímto za ně děkuji Snitarky.

Cítím se jako mravenec. Tak malý a nicotný. Jako by mě někdo uzavřel do krabice a já jsem oknem hleděl do širýho světa. Vlastně v tý krabici jsem, můj byt se jí stal. Bez ní se světa bojím.
Vždycky byla moje světluška a její fosfor byl nejjasnější ze všech. Kdybych mohl, věnoval bych ji miliony omluv.
V ten okamžik mi došla pointa mejch myšlenek. Můžu se omluvit, nikdy není pozdě. Vyrazil jsem z bytu. Zastavil jsem se až u tvýho hrobu.
„Promiň, ségra, že jsem tu nebyl, kdyžs mě potřebovala, a nechal tě odejít," zašeptal jsem svoji první upřímnou omluvu.