Triple drabble (300 slov) na zadání: mlha, dech, káva, píšťalka, pokoj.

Byl to už dvacátej den týhle proklatý mlhy. Kdo vylezl ven, ztratil se. Někteří se pokoušeli koupit alespoň jídlo, ale už je pak nikdo neviděl. Já jsem skoro vyjedl všechny svý zásoby.

Zkontroloval jsem příspěvky na internetu, ale bylo to furt to samý. Jsme v koncích, chybí nám tohle, chybí nám tamto, ztratil se nám pes… Nevím, jak je možný, že ještě fungovala elektřina, ale alespoň jsem mohl hrát stupidní počítačový hry, abych zabil čas.

Většinu času jsem spal, protože v mlze bylo neskutečný temno. Dech mi smrděl po čtyřech šálcích kávy, který jsem už dneska vypil, a to bylo teprve poledne, ale stejně jsem byl jako mrtvola. A brzo možná budu doopravdy mrtvola. Vlastně jsem se na to docela těšil. Tyhle čtyři zdi, tenhle pokoj, tolik jsem to nenáviděl.

Z rozjímání, jak je všechno na hovno, mě ale něco vytrhlo. Nejprv mi ani nedošlo, co to je, splynulo to s okolním tichem, ale pak jsem to rozeznal. Znělo to jako píšťalka. Hrála přímo v mý hlavě. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe, ale samozřejmě tam nikdo nestál. Už roky jsem bydlel sám.

Otevřel jsem okno a dusivý opar se nahrnul dovnitř. Rozkašlal jsem se a zase zavřel. Nikde nic. Dosedl jsem do křesla a promnul si spánky. Pak zavřel oči a naslouchal tý melodii.

Nevím, kdy jsem vyšel ven. Nevím, proč jsem se neudusil. Ale najednou, s tou zvláštní hudbou pořád v hlavě, jsem tam stál s píšťalkou v ruce, a nějaká neviditelná síla mě nutila hrát. Nikdy jsem nehrál, ale najednou to bylo tak přirozené jako dýchat. Dýchat. Pohlédl jsem na svůj hrudník, ale nezvedal se. Zkusil jsem vtáhnout nosem vzduch, ale nešlo to. Jsem mrtvej? Nevím. Pořád tu stojím, z píšťalky se linou další spirály mlhy, a já po věky marně čekám na někoho, kdo mě vystřídá.