Autor: Antilia

Počet slov: 100

Poznámky: Toto asi ani drabble není, spíše je to taková momentální myšlenka. Je to drabble hlavně tím, že to má přesně sto slov. Není to psáno podle nějakého zadání, není to napínavé v takovém tom pravém slova smyslu a asi to nemá ani zajímavou pointu. I když zase záleží, jak ten konec pochopíte, podle mě tady existuje několik verzí, jak si to vyložit. Můžete mi psát, na jaké verze jste přišli. Snad se vám to bude líbit.

Procházeli jsme se rozkvetlou loukou. Drželi jsme se za ruce, ale přesto jako kdyby mezi námi byla neviditelná mezera, která nás rozdělovala. Nechápal jsem, kdy se to stalo, ale byla pryč. Nebo jsem možná byl pryč já. Nevěděl jsem, kdo odešel jako první. Možná jsme odešli oba zároveň, jen ne spolu, ale každý na opačnou stranu.

„Podívej, to je krása!" zvolala najednou a s úsměvem mi ukazovala rozkvetlou sedmikrásku. Milovala sedmikrásky? V těch růžově zdobených bílých šatech jako by jednou snad i sama byla. „Jak krásně rozkvetla!" Nikdy neměla ráda květiny. Copak jsem celou tu dobu byl s někým jiným?