Tentokrát 200 slov, tedy double drabble, na tohle zadání: zmije, óda, řez, moc, úhel.

Ležel na trávě a pomalu umíral. Zkusili všechno. Jeho kamarád provedl čistý řez a vysál jed z rány vlastními ústy, nehledě na to, jak nebezpečné to bylo. Ale dosáhli jen toho, že krvácel. Bylo to ale jedno. Jedná z nejhorších zmijí ho uřtkla a jed ho měl zcela ve své moci. Za chvíli bude mrtvý. Pomoc bylo dlouhé míle daleko.

„Nechceš mě zabít jako tu zmiji? Vím, že máš ještě jeden náboj," zachraptěl a kývl k pušce.

Jeho kamarád se pousmál. „Měl bych. Ale jsem srab a nedokážu tě zastřelit."

Finn kývl. Nic jiného ani nečekal. „Víš, na co teď myslím?" Odmlčel se. „Furt si zpívám takovou tu ódu na přírodu. Řeky, stromy nespoutané, srdce bývá bez nich prázdné. Je ironický, že příroda, kterou jsem nejvíc miloval, mě teď zabíjí."

„Řeky, stromy, nespoutané…" zpíval po něm Lewis, a pak se zarazil. Vytáhl mapu a také úhel, kterým kreslil nádherné krajiny, kterými procházeli. Chvíli hleděl do mapy, něco na ni spojil, a pak se zvedl.

„Pojď, Finne," pobídl ho a natáhl k němu ruku.

„Co? Vždyť je to odsud tak padesát mil do nejbližší nemocnice."

„Já vím, ale napadla mě zkratka. Nebo slepá ulička, nejsem si jistej, ale musíme to aspoň zkusit."