Triple drabble (300 slov) na poměrně specifické zadání. Hlavní postava musela být protikladem jiné postavy, tématem měl být oheň a měla zde zaznít věta „Kdo jsi?" Také se to mělo odehrávat večer, ale to jsem trochu pozapomněla a obešla.

Probudil ji specifický zápach. Vymrštila se do sedu a zoufale zavrtěla hlavou. Musela to být další její noční můra. Její kamarádka stála u dveří a očividně panikařila.

 V ten moment to Lindě došlo. Když si večer dělaly toasty, tak se u nich zapovídaly. Nikdo přístroj nevypojil ze zásuvky a ony ho pak úplně vypustily z hlavy. Linda se snažila nevyšilovat. Určitě se jim povede oheň uhasit, na chodbě byl hasící přístroj. Smělo se vůbec jím hasit toastovače?

Linda vrhla pohled k oknu, ale Marionne žila v desátém patře. Telefony nechaly v místnosti, kde hořelo. Byly tak hloupé. Marionne ji náhle popadla za ruku a táhla ke dveřím. Překryla si dlaň rukávem a otevřela. Do tváře se jí nehnal hustý dým a ona se rozkašlala.

Linda poplašeně vykřikla. Teplo nesnesitelně pálilo a ona koutkem oka zahlédla, jak její kůže začíná černat. Marionne se na ni podívala a se zaječením ji pustila. Pak ji ale znovu popadla a trhla, aby ji vtáhla do pekla.

„Ne!“ vykřikla Linda.

„Umřeš tady! Musíme se zkusit dostat ven!“

„Ne,“ zopakovala Linda a rozkašlala se. „Já… já nemůžu.“ Horký dým způsobil, že jí začaly hořet vlasy i chloupky. Marionne nechápavě zavrtěla hlavou.

„Kdo jsi? Kdo kurva jsi!? Co...“

„Já…“ začala Linda, ale pak se musela usmát. Krátce zavřela oči a vstoupila přímo do kouře. Zmatené Marionne si nevšímala. Soustředila se jen na své dlaně, které vysílaly proudy ledové magie a hasily plameny.

Až po několika minutách, kdy uhasila poslední uhlík, za sebou uslyšela kroky. Čekala cokoli. Ale ne, že se bude Marionne tvářit provinile. Vzala Lindu za ruce. Pálily.

„Teď už ti to můžu říct,“ prohlásila Marionne. „Toastovač jsem vypojila. To jsem byla já. Nechtíc. Nemám tu moc pod kontrolou.“ Luskla prsty a jedna ze svící, která požár zázrakem přežila, se rozzářila. „Zachránila jsi nám život.“