Tentokrát double drabble, tohle jsem na sto slov opravdu nedala. Zadaná slova byla: klavír, postel, Formule 1, projev, odpoledne, melancholie, sublimovat, smrt, duch, dým, stráně, ještěrka a mazel.

Na světě byla spousta lidí. Někteří se třeba učili hrát na klavír, jiní blázni běhali kolem bloku každé ráno, a někteří možná dokonce viděli smysl v zírání z postele na televizní obrazovku, kde dnes dokola a dokola kroužily vozy Formule 1. Ale kde byl ten můj smysl, ta moje náplň života? Mohl bych, co já vím, třeba malovat obrazy, stát se slavným fotbalistou, nebo třeba architektem, ale to bych nejprve musel mít vůbec na něco z toho talent.

Nešťastně jsem pohlédl na projev před sebou, který jsem se chtěl za odpoledne naučit. Moje sestra se vdávala a poprosila mě, abych ho přednesl. Měl bych být hrdý a šťastný. Tak proč se utápět v melancholii a přát si vysublimovat někam, kde mě ani smrt nenajde? Stát se duchem, stát se dýmem rozplývajícím se ve větru?

Zvedl jsem hlavu a zahleděl se z okna na daleké stráně. Možná bych se mohl na všechno vykašlat, odejít někam daleko do lesů, nechat všechno za sebou. Možná bych… Pohled mi padl na obraz na stěně. Ještěrka. Jasně. Mohl bych chovat ještěrky, měl jsem je rád. Ještěrka byla ten nejlepší mazel, jakého si vůbec tak ztracený člověk jako já mohl přát. Mohlo by mě to naplňovat?