Odpoledne

O několik hodin později stál Byakuya přede dveřmi Kageyoshiho domu. Svého otce vyhnal na pláž a sám se vydal za Senbim, aby ho přivedl. Sojun na tom trval. Chvíli zvonil, když však nikdo neodpovídal, vešel dveřmi, které kupodivu nebyly zamčené.

Měl takový divný, nepopsatelný pocit. Ten zmizel, když našel na zemi zhrouceného Senbiho. Vystřídal ho strach. Okamžitě klesl vedle druhého černovláska a zkontroloval jeho životní funkce. Byly v pořádku, tudíž usoudil, že jen omdlel.

Senbonzakura oddychoval trochu zrychleně a i tep měl rychlejší, ale jinak zraněně nevypadal. Tedy kromě zápěstí, ke kterému vzápětí Byakuyův pohled sklouzl. Měl ho doslova rozdrásané, jako kdyby ho napadlo nějaké divoké zvíře. Vypadalo to děsivě.

Kuchiki věděl, že mu musí pomoct. Zvedl ho do náruče a odnesl na gauč. Pak prošmejdil celý dům, než našel obvaz a dezinfekci. Ránu mu vyčistil a pečlivě obvázal. Následně přinesl několik sklenic vody a ty do něj pomalu vpravil.

Senbonzakura je bez větších problémů vypil a dokonce i vypadal, že mu to pomáhá. V obličeji měl trochu živější výraz než předtím, přičemž se mu víčka očí už lehce hýbala. Nevypadal tudíž tolik jako mrtvola.

Byakuyovi spadl značný kámen ze srdce. Velice se o něj bál, ačkoliv nahlas by to nikdy neřekl. Teď mu nezbývalo nic jiného než čekat, až se Kageyoshi probudí. To bylo docela dlouho, protože než se Senbi poprvé zachvěl, uběhla asi další hodina a půl. Pro Byakuyu hotové mučení.

Jakmile se černovlásek trochu pohnul a vycítil u sebe něčí přítomnost, instinktivně rukou začal kolem sebe hledat. Potřeboval zjistit, jestli se mu to jen zdá, nebo tam někdo opravdu je. Byakuya rád, že už jeví známky života, jeho ruku stiskl, čímž dal najevo svou přítomnost.

Senbonzakura mírně pootevřel obě oči a natočil hlavu stranou. Jak tušil, tak se nemýlil, neboť přesně tam Byakuya byl. Opravdu ho překvapilo, že ho tady vidí. ,,Bya... Byakuyo?"

,,Už jsi vzhůru? To je dobře," pousmál se Kuchiki a volnou rukou ho pohladil po hlavě.

,,Asi se mi zdáš..." zamumlal Senbi a ve tváři vykouzlil skoro smutný úsměv. Prostě nevěřil tomu, že by Byakuya, kterého zná, byl s ním, když se probouzí. To byla absolutní blbost.

,,To si nemyslím," zasmál se Byakuya. ,,V tom případě bych byl spíš noční můra."

,,To ti nevěřím," opáčil Senbonzakura šeptem. Zamrkal, aby se trochu rozkoukal, protože měl stále za to, že je to jen sen. ,,Nevěřím, že tady sedíš."

,,A co bych měl tedy udělat, abys mi uvěřil?" otázal se ho Byakuya, který mu chtěl dokázat, že tu doopravdy je.

,,Určitě spím... takže... takže... pokud jsi živý Byakuya... nějak mě probuď," napadlo Senbiho, protože si nebyl jistý, jestli opravdu sní nebo ne. Co když to byl vážně Byakuya?

Kuchiki na chvíli zaváhal. Věděl o jednom způsobu, kterým by ho zaručeně 'probudil', ale byl vážně na vážkách. Nakonec se však uklidnil a aniž by dal najevo své rozpaky a nervozitu sklonil se k němu a s pevně zavřenýma očima ho lehce políbil na rty.

Senbonzakura tonečekal, proto se nebylo čemu divit, když prudce ucukl. Oči měl vyloženě vytřeštěné, sám byl v šoku. Teď už tomu nemohl uvěřit vůbec. Vážně to udělal... dobrovolně?!

,,Už věříš, že nespíš?" zeptal se druhý a schválně se mu vyhýbal pohledem.

,,Myslím, že pokud je tohle sen, tak si přeju, aby neskončil," vysoukal ze sebe Senbonzakura a posadil se. Byl celý ztuhlý, pravděpodobně ležel delší dobu. Prohrábl si už tak rozcuchané vlasy a jiskrným pohledem se na druhého zadíval.

Ten mu po chvilkovém zaváhání pohled oplatil, nic však neřekl. Nevěděl, co by měl říct. Vůbec nevěděl, co to vlastně dělá. Jeho tělo jednalo samo.

Senbonzakura spustil nohy z gauče a stále z něj nespouštěl zrak. Následně poplácal na místo vedle sebe, čímž mu naznačil, aby se zvedl z té chladné podlahy a usadil se vedle něj. A Byakuya to udělal. Nejdříve se vyhoupl do stoje a pořádně se protáhl. Z té pozice, v níž se po celou dobu nacházel, byl ztuhlý.

Senbi se k němu pomalu naklonil, jako by se o něj chtěl opřít, ale místo toho se k němu spíše natočil a přitáhl si jeho tvář do dlaní. Měl tak strašné nutkání ho políbit, že by to nedokázal popsat. Ovšem něco ho zarazilo.

Byakuya si toho všiml. Ještě včera by byl rád, že se k ničemu nemá, ale dnes tomu bylo jinak. Vše si nechal důkladně projít hlavou... A nakonec to byl on, kdo překonal onu zabývající vzdálenost a dnes již podruhé opatrně, jemně ochutnal jeho rtíky.

Senbi se předtím bál, že kdyby podlehl své touze, Byakuya by na něj byl nejspíš naštvaný, nebo by prostě odešel. Tohle ho překvapilo, ale rozhodně mu to nevadilo. Sám se do polibku něžně zapojil, zatímco jednou rukou zajel z Byakiho tváře až do jeho havraních vlásků.

Kuchiki lehce přivřel oči, ne však proto, že by se mu to nelíbilo. Právě naopak. Bylo to zatraceně příjemné.

Kageyoshi na tom byl velice podobně, pouze s tím rozdílem, že by si ho nejradši přitáhl ještě blíž a zašel mnohem, mnohem dál. Neudržel se a tiše mezi polibky zavrněl: ,,Jsi raději ten dole nebo nahoře...?"

Byakuyu v tu chvíli napadlo, že měl pravdu a Kageyoshi se s ním opravdu chce jen vyspat, ale momentálně mu to bylo tak nějak jedno. Rozhodl se, že všechno hodí za hlavu. ,,Proč se vůbec ptáš?" uchechtl se. ,,Ty jsi naprosto jasný seme... mě je to tak jedno..."

Senbonzakura se ušklíbl. Přesně na takovou odpověď čekal. Doposud nikdy nebyl ten submisivní a rozhodně být nechtěl. Jeho prdel prostě musí být navždy panna, vždycky bude ten, kdo si bude brát. Nikdy nebude dávat.

Odtáhl od něj své ruce, načež mu naznačil, že chce, aby se na něj Byakuya posadil. Polibek trochu zintenzivnil, mohlo by se to druhému líbit. Ten ho bez protestů poslechl a na jeho klíně se pohodlně usadil. Rukama ho objal kolem pasu, aby si zajistil lepší stabilitu.

Senbonzakura musel trochu zaklonit hlavu, pokud si chtěl s jeho rty hrát i nadále, a Byakuya se zase trochu sklonit. Přitom, co ho Senbi provokativně zatahal za spodní ret, sjel dlaněmi na jeho boky, za něž si ho přitiskl více k sobě.

Byakuya to nečekal, proto pootevřel rty, čímž nevědomky Senbonovi nahrál do karet. Byakuyova ústa si přivlastnil pro sebe, děkuje bohu, že na něj nemusel dorážet. To mu zrovna dvakrát nešlo, ale podle toho, jak se jeho nový uke choval, nejspíš moc podobných zážitků také neměl. To, že existovala možnost, že by mohl být jeho první, ho vzrušovala.

Kuchiki mu však nehodlal sdělit, zda je jeho myšlenka správná nebo ne. Tohle by mu neřekl, ani kdyby ho měl Senbi jinak umučit k smrti.

Senbonzakura si jasně udával tempo a všechno ostatní, protože byl skrz naskrz ten dominantní. Ne že by na tom bylo něco špatného, v té pozici se vyžíval. Několika prsty vklouzl pod Byakuyovo tričko, kde ho polechtal.

Ten se trošku prohnul v zádech, byl totiž strašně lechtivý po celém těle. Dalo se to však lehce vydržet, tohle byla úplná maličkost.

Vzápětí musel čelit něčemu stoprocentně horšímu. Senbi se totiž nijak nezdržoval a jeho tělo se jal prozkoumávat zcela nahé. Donutil ho se trochu odtáhnout a tričko mu i přes překvapený pohled stáhl. Na nic dalšího nečekal, opět spojil jejich rty, na které se hladově vrhl, a přitlačil si ho co nejvíc na sebe. Chtěl ho.

Popravdě, na Byakuyu to všechno bylo nějaké moc rychlé, avšak stěžovat si nehodlal. Musel se přizpůsobit, to bylo všechno. Objal staršího kolem krku a rukama mu vklouzl do vlasů. 

Senbonzakura se ušklíbl a vydal ze sebe přidušený smích. ,,Na pohovce? Vážně?" Vyzkoušel už mnoho různých míst i poloh při sexu, ale pohovka byla prostě... pohovka. Nic trapnějšího být nemohlo.

,,Na mě se nedívej," uchechtl se druhý. ,,Já za to nemůžu," upozornil na fakt, že on si nezačal a původně tu čekal jen na to, až se Senbi vzbudí.

Senbon se mu zahleděl do očí, v těch jeho se míhaly hravé jiskřičky. ,,Kolikrát už si s někým spal, Byakuyo? Hmmm?"

,,To bys chtěl vědět, co?" Kuchiki se od jeho dotazu pokusil odvést pozornost, aby nemusel odpovídat.

,,Ano, rád bych to věděl, ať vím, jak se k tobě chovat." Senbi se naklonil k jeho oušku a svým horkým dechem ho ovanul. ,,Nechci ti nějak ublížit nebo tě vystrašit, abych tě od sexu neodradil..."

,,Pochybuju, že bys mě dokázal vystrašit..." pokrčil rameny Byakuya. Pak však na jeho otázku přece jen odpověděl. ,,S klukem jsem ještě nespal..."

,,Takže jsem tvůj první." Možná to znělo jako otázka, ale Senbi si tak jen potvrdil svou domněnku. On sám už dost kluků měl, tohle však bylo něco speciálního. Byakuya byl prostě jiný. ,,Tak to abych ti dokázal, jak je sex s chlapem úžasný, zlato..."

Byakuya odvrátil pohled, aby se mu dále nemusel dívat do očí. Pravděpodobně by totiž zčervenal, což rozhodně nechtěl.

Senbonzakura se znovu ušklíbl a otočil si ho tváří k sobě. ,,Řekni mi, co máš rád? Jsi spíše romantik, na něžnosti, nebo to rád hezky tvrdě..." Už chtěl dodat 'zezadu', což byla blbost, neboť Byakuya sám řekl, že chlapa ještě neměl.

Kuchiki pokrčil rameny, bylo mu to vážně jedno. ,,Dělej si se mnou, co chceš..."

,,Nebezpečná slova," odtušil Kageyoshi, načež ho znovu vášnivě políbil. Dlaněmi opustil jeho nahou kůži a sjel mu s nimi až na pozadí, za které si ho přidržel a zvedl se do stoje. ,,V tom případě můžu něco vyzkoušet..."

Byakuya se na něj trochu překvapeně podíval. Netušil, co je to 'něco', co chce vyzkoušet a vlastně to prozatím ani vědět nechtěl.

Druhý černovlásek mírně pootevřel své rty - dával tak Byakuyovi možnost zkusit si i něco jiného. Třeba by se mu pozice semeho líbila, nemohl to tušit. S tím si ho odnesl až do ložnice, kde za nimi namáhavě zavřel dveře a opřel se o zeď. Tedy Kuchikiho zády opřel.

Ten mu opět zcela automaticky omotal ruce kolem krku. Přitáhl se k němu pro polibek, avšak jeho nabídky nevyužil. Líbilo se mu to tak, jak to bylo doposud.

Senbi to tedy přešel a kousek se vzdálil, jeho ruce odmotal, aby si mohl stáhnout své tričko. Bude to tak lepší. Neměl ani čas si svou oběť takhle zblízka prohlédnout, jelikož si vynutil další polibek. Tohle se mu líbilo. A Kuchikimu taky, i když zítra bude s největší pravděpodobností sám sebe proklínat a posílat do pekel.

Senbonzakura už cítil, že je pěkně vzrušený. To, jak ho jeho protějšek dlouhou dobu odmítal, se na něm podepsalo. Zcela mimovolně mu vzdechl do rtů, až se za to zastyděl. Tohle Byakuya slyšet nemusel.

Ten mu jednu ruku obtočil kolem pasu a přitáhl si ho k sobě, čímž se na něj ještě více natiskl. Senbonzakura dále jednal naprosto instinktivně, nejspíš by ani neposlechl, kdyby mu Byakuya řekl, že nechce, aby to zašlo dál. Neovládl by se.

Opustil jeho rty a ochutnal jeho kůži na šíji, kde stále bylo viditelné znaménko, které mu udělal. Nad tím se ušklíbl a majetnicky mu vedle něj vytvořil naprosto stejné. Dva prsty mezitím Byakimu vnutil do úst.

Toho to nejdříve překvapilo a trochu vyděsilo, pak se však uklidnil. Věděl, co po něm Senbon chce. Jeho prsty začal žužlat a všemožně opečovávat svým jazykem. To Senbiho potěšilo, protože pochopil. A tudíž měl i vědět, co asi bude následovat. Jednou rukou Byakuyu držel, takže měl omezené možnosti, ale i tak bloudil svými rty i jazykem po jeho kůži, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku.

Kuchikimu se to líbilo a rozhodně ho to nezanechávalo chladným. I nadále pokračoval v péči o jeho prsty, které už byly beztak dost vlhké.

Toho si druhý byl vědom, proto je po chvíli nahradil svými ústy. Natlačil Byakuyu na zeď ještě víc než doposud a poručil mu: ,,Pořádně se drž." S tím mu sjel dlaní, kterou ho držel za pozadí, až k lemu kalhot, což byly jen takové volné něco jako tepláky s gumou. Pomalu mu je začal stahovat.

Byakuya se snažil zůstat v klidu, což šlo celkem těžko. Nějak to ale zvládal a nechal Kageyoshiho pokračovat. Senbonzakura ovšem vycítil, že je něco v nepořádku. Zarazil se a skoro starostlivě se od něj odtáhl, hleděl mu hluboko do očí. ,,Děje se něco, Byaki?"

Tázaný zavrtěl hlavou. Aby druhý černovlásek přestal, rozhodně nechtěl. Byl prostě nervózní, v tom bylo všechno.

,,Bojíš se..?" Senbiho napadlo, že by v tom mohl být strach. Nehodlal se nad tím příliš pozastavovat, jen ho to vyvedlo z míry. Opravdu mu nechtěl způsobit nějakou újmu či tak něco.

,,Ne." Bylo tomu opravdu tak, Byakuya se nebál. Jen to pro něj bylo neznámé, musel si trošku zvyknout a uvolnit se.

Senbi se drobně pousmál, aby mu tak pomohl. ,,Beru tě za slovo." Kalhoty mu shrnul až ke stehnům, kde v podstatě sám stál. Dál nemohl. Při dalším polibku měl v plánu mu stáhnout i zbytek oblečení, tedy spodní prádlo.

Jeho úsměv Kuchikimu kupodivu opravdu pomohl. Už nebyl tak nervózní jako předtím, vážně se uklidnil.

Když bylo spodní prádlo dole z Byakuyova pozadí, Senbonzakura využil navlhčených prstů a jedním z nich začal do něj začal opatrně pronikat. Nevědomky svou oběť silně kousl do rtu, kvůli tomu, jak se okolo jeho prstu Byakuyův vnitřek stáhl. Už teď si představoval, jaké to bude, až si bude moci jeho úzké tělíčko přivlastnit.

Nebylo to tak strašné, jak si Kuchiki představoval. Bolelo to, to ano, ale díky Senbiho ohleduplnosti to nebylo nijak hrozné a zatím se to dalo snést docela dobře.

Vzápětí sebou Senbonzakura prudce trhl a zavřel oči, skoro jako kdyby trpěl nějakou bolestí. Tiše lapal po dechu a snažil se uklidnit, moc mu to ale nepomáhalo. ,,Nemyslím... nemyslím, že se dlouho... udržím..."

,,To je v pořádku," vydechl po chvíli druhý černovlásek. V duchu si nadával, co to zase řekl za pitomost.

,,Promiň," omluvil se Kageyoshi, načež přidal i druhý prst, kterým si ho chtěl dostatečně roztáhnout. Opravdu mu nechtěl fyzicky ublížit, přestože věděl, že ho to bude bolet. Stejně si to užíval a naklonil své rty k těm jeho. Byakuya ho ochotně políbil, aby se tak alespoň trochu odreagoval a nemusel myslet na nic jiného.

,,Užiješ si to... ta bolest ustoupí," pokoušel se ho Senbi uklidnit, když jeho rty opustil a po dostatečné přípravě z něj vyňal své prsty. ,,Drž se."

Dále ho trochu nadzvedl, protože si potřeboval svléknout svůj spodek. Nějak se nezdržoval s tím, jestli to jsou kalhoty nebo boxerky, stáhl obojí a následně se z toho nějakým záhadným způsobem vysoukal. Obojí odkopl stranou. Byakuya tak mohl cítit alespoň část jeho vzrušení, jímž se otíral o rýhu mezi jeho půlkami.

Černovlásek přikývl a rukama ho objal kolem krku. V duchu se uklidňoval. Nic tak hrozného to přece být nemohlo, ne? A i kdyby ano, vydrží to. On není ten typ, který by z něčeho vycouval jen proto, že se mu to nelíbí nebo to je těžké.

Senbonzakura se naposledy nadechl, než Byakuyu již po několikáté políbil a zároveň s tím do něj prvně pronikl. Postupoval pomalu, protože věděl, že to pro druhého bude zatraceně těžké. Ten mu obmotal nohy kolem pasu, aby se lépe udržel a zároveň s tím zatnul zuby, aby překvapeně nevyjekl. Přestože byl Kageyoshi opatrný, bolelo to, a zatraceně hodně.

,,Hnnnnn..." zavrněl Senbi, toto se mu vysoce zamlouvalo. Vždycky chtěl vyzkoušet polohu podobné téhle. Pomalu do něj pronikal, až nakonec nechal Byakuyu, aby na něj doslova dosedl. Nechtěně zasténal.

Byaki mu zaryl nehty do zad, havraní vlasy mu popadaly do obličeje, což bylo jen a jen dobře. Nechtěl, aby Senbi viděl jeho bolestný výraz. Svou hlavu mu položil na rameno, zrychleně oddechoval.

Senbi do něj pomalu přirazil a doslova se z toho rozplýval. Jeho tělem proběhlo příjemné mravenčení, které jen potvrdilo, že se to vážně děje. Vážně ho má, vážně je to jen jeho uke. Jeho roztomilý, malý, krásný uke. Cítil se šťastný, že může tyhle chvíle prožívat s ním.

Byakuyou projela další vlna bolesti, nebylo to však až tak hrozné, jako když do něj Senbi vnikl. Ze všech sil se snažil uvolnit. Senbon ho rukama držel za boky a pohyboval se v hladivém tempu tak, aby ho uklidnil. Měl pocit, že by ho pro něj pak bylo jednodušší. Do ouška mu něžně zašeptal: ,,Jsi úžasný, Bya-ku-yo."

Černovlásek mu na to nic neřekl, i když by měl být za ten kompliment rád. Soustředil se jen na něj, na jeho vůni a blízkost.

To mladé tělo bylo tak úžasné, že se z toho Senbonzakurovi motala hlava. Chtěl ho víc, chtěl ho tvrdě, ale kvůli němu nemohl. Nesměl mu ublížit nebo ho vyděsit. To by nepřekousl ani on sám, protože by mu mohl sex zhnusit.

,,M-můžeš," vydechl černovlásek po době Kageyoshiho nečinnosti, kdy mu ponechával čas na zvyknutí.

,,Š-š-ššš..." To bylo jediné, co na to Kageyoshi řekl, přičemž se v něm pomalu pohnul. Přišlo mu, že se každou chvíli zblázní z těch úžasných pocitů, jenž se mu díky Byakuyovi rozlézaly do každého koutu těla. Zbožňoval to. Druhý černovlásek stále zápasil s bolestí, která však pomalu, ale jistě ustupovala a byla nahrazována příjemnými pocity.

Až tehdy k Senbiho mozku doputovala slabá bolest z toho, jak mu předtím Byaki zaryl nehty do zad a bezděčně si skousl vlastní ret. Narušilo mu to frekvenci a proto do toho dokonalého těla přirazil trochu tvrději. Hned toho litoval. Zalitoval toho i Byakuya, kterého to samozřejmě zabolelo. Nedal to však nijak najevo, nic dobrého by z toho nevzešlo.

,,Je ti tahle... poloha... vyhovující?" zeptal se ho znenadání Senbonzakura. Zdálo se mu, že nemá moc daleko k vrcholu. Sice ještě nic moc neudělali, ale jemu prostě odjakživa stačilo k uspokojení málo. Že by byl skromný?

Byakuya přikývl, stěžovat si nemohl. Začínalo se to zlepšovat. Svými rty se přitiskl na Senbiho krk, kam mu věnoval motýlí polibek.

Kageyoshimu se skrze semknuté rty prodral slastný sten, protože to, že se Byakuya nějak víc zapojil, pro něj znamenalo ještě větší požitek. Znovu do něj tedy přirazil a své tempo začal stupňovat. Bylo to sakra příjemné.

Tentokrát už i pro druhého černovláska, u kterého již bolest kompletně odezněla a nahradila ji slast. Z hrdla se mu vydral slastný sten, který se pokusil utopit v jeho rtech.

To bylo pro Senbona jako rajský zvuk. Něco tak dokonalého snad nikdy neslyšel a chtěl to slyšet znovu a znovu. Stejně jako si chtěl znovu a znovu přivlastňovat tohle úžasné tělo, jenž mu skýtalo možnost ukojení jeho tuh.

Kuchiki si jeho ústa přivlastnil pro sebe, topil v nich své nadcházející steny, které nehodlal vypustit na světlo světa. Druhý si musel dávat pozor, aby ho rázně nepřirazil ke zdi, nesundal ho ze sebe, neotočil a vzal si ho hezky zezadu. Tak strašně by rád, že si ani neuvědomil, že ho vzápětí na onu zeď (znovu) vážně ne zrovna něžně zády natlačil.

To Byakuyu překvapilo, proto nevědomky jejich polibek rozpojil. Netušil, zda se za tímto Senbiho krokem nachází něco dalšího nebo ne.

,,O-omlouvám se," vyhrkl hned Senbonzakura a od zdi se s ním odpotácel. Donesl si ho až k posteli, na níž ho položil. ,,Ty jsi asi na něžnosti..." S tím, i když nechtěl, z něj vystoupil. To z toho důvodu, aby mu mohl stáhnout veškeré oblečení a konečně tak osvobodit i jeho chloubu.

Co však nečekal, bylo, že se k němu Kuchiki přitáhne a téměř až dravě ho políbí. Byakuya rozhodně nechtěl, aby přestal. Ze začátku to sice hodně bolelo, ale začalo se mu to líbit. A nechtěl, aby na něj bral druhý ohledy. Chtěl, aby se k němu choval stejně jako k ostatním

,,H-hnnn..." Senbonzakura na to chtěl něco říct, ale nebylo mu to umožněno. Vnitřně se zasmál a onen hluboký polibek mu začal hezky oplácet, společně s tím ho donutil se položit na záda a roztáhnout nohy.

Byakuya se na něj zkoumavě zadíval, zajímalo ho, co udělá. Rukama mu zajel do vlasů a sevřel je v pěst, čímž si ho k sobě přitáhl ještě blíž.

Senbimu tedy nezbývalo nic jiného, než ho líbat a nalehnout na něj. Tentokrát do něj pronikl bez větších problémů a stejně tak jeho chloubu obklopilo horké prostředí Byakuyova těla. Protočil panenky v přívalu slasti. Kuchiki zasténal, tentokrát v něm převládala slast. Usoudil, že letošní narozeniny se mu opravdu vydařily.

Podobně na tom byl i Senbi, jemuž nestačilo moc a po chvilce s hlasitým zasténáním vyvrcholil. Bylo to něco tak nepopsatelně dokonalého, až měl pocit, že jeho tělo každou chvilkou exploduje na miliony malých částí. Doslova se na Byakuyu zhroutil, ale stále v něm s hlasitým oddechováním zůstával.

Ten tak měl možnost pocítit, jak se v jeho nitru rozlévá teplá tekutina. Byl to zvláštní pocit. Ne však špatný. Senbonzakura by teď lhal, kdyby prohlásil, že je zcela v pořádku a že není absolutně mimo. Bojovalo v něm několik rozpůrných pocitů, které ho doslova zahltily. Možná to znělo až šíleně, ale on byl vlastně šťastný.

Opatrně se zapřel rukou vedle Byakuyovy hlavy a zvedl se, načež z něj vystoupil. Opřel se do něj chlad, ale věděl, že musí ještě uspokojit svého ukeho. Takže se posunul o kus níž a bez rozpaků ochutnal špičku Byakuyova vzrušení. To, že ho dokázal takhle vzrušit, mu přišlo úžasné.

Byakuya to nečekal, dost ho to překvapilo. I když Senbi téměř ještě nic neudělal, jeho tělem se začala rozlévat další vlna příjemných pocitů. To Senbonzakura moc dobře věděl, protože ten pocit sakra dobře znal. Věnoval Byakuyovi poslední pohled, přičemž svou hlavu posunul o kousek níž. Jazykem laškovně několikrát přejel po jeho chloubě.

Druhý černovlásek tiše zavzdychal a nehty zatnul do prostěradla pod sebou. Tenhle pocit byl něco nepopsatelného.

Kageyoshi byl ten typ člověka, který se nevzdával v žádné situaci. Proto ho trochu překvapilo, že pokud chce Byakuyovo vzrušení pohltit celé, musí se zadusit. Vážně obdivuhodná délka. To mohlo zkřížit jeho plány. Anebo taky ne. To už bylo jedno. Byakuya by se nezlobil, ani kdyby teď přestal. Beztak dnes objevil tolik nových pocitů, jako nikdy.

Senbi si s jeho mužstvím hrál, sál ho, něžně okusoval, laskal jazykem a samozřejmě u toho hezky pohyboval hlavou nahoru a dolů. Byakuya musel dostat to nejlepší, aby si zafixoval, že sex s chlapem je mnohem lepší než s ženskou.

Byakuya měl co dělat, aby mu rukou nezajel do vlasů a nezačal si diktovat vlastní tempo. Kageyoshi ho doslova mučil slastí. To se prostě nedalo vydržet. Cítil, že k vrcholu nemá daleko.

Druhý si to vážně užíval, protože moc dobře věděl, co s ním dělá. Schválně se od něj na chvilku odtáhl, se rty vyzývavě pootevřenými. Tajemně se na něj zadíval, načež svá ústa otevřel a pohltil jeho mužství téměř celé a naráz.

To už Byakuya prostě nevydržel. Zatahal ho za vlasy, čímž mu jasně naznačil, že už bude. K jeho překvapení se Senbi neodtáhl ani nic podobného, pouze si zamotal jeho prsty do svých vlasů a naposledy cukl hlavou. Na jazyku se mu rozlila hořko-sladká chuť bílé polevy, již poslušně spolykal. Dále se ještě jeho mužství věnoval v tom směru, že z něj hbitým jazýčkem odstranil zbytky nečistot.

Byakuya mezitím vydýchával onen nepopsatelně dokonalý pocit, který právě prožil. Bylo to něco naprosto úžasného. Když si ovšem uvědomil, co se právě stalo a co, kde, komu a jak se stalo, trochu ho to vyděsilo. Senbonzakura se od něj s lišáckým úsměvem odtáhl a setřel si ze rtu poslední bílou stopu.

Byakuya se na něj zkoumavě zadíval. Netušil, jak to mezi nimi bude dál, zda ho Senbi odkopne nebo ne. V jedné věci měl však momentálně jasno. Byl utahaný jako kotě a strašně se mu chtělo spát.

,,Chutnáš lépe, než jsem čekal," polichotil mu Senbonzakura a po čtyřech, taktéž vyčerpaný, se přesunul až vedle něj, kde sebou plácl na břicho. S obličejem zabořeným do polštáře prohlásil: ,,Jsem utahanej."

Byakuya trochu zčervenal, protože teď poprvé dostal možnost si prohlédnout jeho tělo. Aby své rozpaky skryl, přetáhl přes ně peřinu s přitulil se k němu.

,,No né, kdopak to teď touží po mé přítomnosti?"ušklíbl se tomu Senbonzakura a jednou rukou ho objal. Nezáleželo mu na tom, že před ním leží nahý. ,,Teď už nejsem žádnej stalker, co?"