Světluška sova kraj 13 přeživší umí působit bolest jedním pohledem .

Chladný vítr jí příjemně čechral bělostná pírka pokrytá  dobrými černými tečkami. Bystrým sovím zrakem shlížela na hustě zasněžený les a vzdálené vrcholky hor.  Hledala jakoukoliv známku nebezpečí nebo hrozby ,ale kromě ryšavo-černého kožíšku její spojenkyně neviděla kromě hustého sněhu nic. Jejich spojenectví se poslední dobou stávalo toxické a nebezpečné. Nemohla za to ,ani Kicune ani Světluška,mohl za to stres, hlad ,který v horách kvůli nedostatku kořisti měli,a stále přibývající výstřely. Na obě spojenkyně to mělo svůj dopad.  Kicune začínala být nervózní.  Po nocích ,když měla Světluška hlídku ,nespala a podezíravě ji propalovala pohledem. A když nad ní Světluška teď létala ,vždycky se každou chvíli podívala nahoru ,jestli ji neplánuje zabít. Světlušku to mrzelo ale ani ona v tom nebyla nevinně. Když Kicune něco ulovila ,měla potřebu to vždycky zkontrolovat jestli to náhodou není otrávené. Bála se přistávat a zůstávat dlouho na zemi a nakonec to došlo až do bodu ,kdy Světluška ,ze strachu zda jí její míšená spojenkyně neprokousne hrdlo, přistávala jen na jídlo a na noc ,kde stejně nic nenaspala . Při jídle a spánku na sebe obvykle podezíravě zíraly a při každém podezíravém zvuku obviňovaly jedna druhou. Ze začátku to bylo dokonalé spojenectví. Už byly v Hunger Games opravdu dlouho spojenkyněmi a dalo by se říct ,že se z nich staly nejlepší kamarádky. Svěřovaly se jedna druhé,se svým životem , povídaly si,škádlily se ,a kryly si záda. Jenže to se změnilo.  Hráčů už nyní bylo jen deset.  V obrovské aréně jen deset zvířat. A každé se chtělo vrátit domů. Obě měly strach ,obě se bály ,obě byly ve stresu . Měly k sobě sice důvěru ,ale ani jedna nevěděla co s tou druhou Hunger Games udělaly. Zároveň však síla jejich přátelství nedovolovala aby se rozdělily.  Světluška totiž pořád měla svou kamarádku ráda a byla by ochotná pro ni umřít, a věděla ,že Kicune to má stejně. Jenže jejich pevné přátelství ,se každým dnem víc a víc rozpadalo. Lámalo to oběma srdce ,jenže bohužel ,ze strachu a stresu s tím nemohly nic udělat. Světluška potlačila povzdech když se Kicune asi už po sté otočila a podezíravě se na ni podívala.  I v jejích očích byla bolest.  Světluška se raději než na svou ,dost možná bývalou, kamarádku nedívala. Byla z toho neuvěřilně špatná a hlavně už se blížil večer a opět neměli nic k jídlu.  Byl to špatný nápad jít do hor a Světluška to viděla.  A když uviděla siluetu na kraji zasněženého lesa mířící k nim , došlo jí,že to bylo to nejhorší co ji mohlo napadnout. 

Hermés pes hyenovitý kraj 11 zabiják ovládá zemi. 
Nepamatoval si proč se sem přihlásil.  Nepamatoval si na svou sestru Lunar, kterou tu chtěl pomstít. Nepamatoval si ,že nějakou sestru nebo rodinu měl. Nepamatoval si ,že má nějakou schopnost.   Možná ani nevnímal kde je.
Vnímal jen to ,že jeho hrdlo stažené žízní chce krev. Chtěl tu zatracenou krev ,potřeboval ji jako drogu. Včera zabil soba. Možná se může zdát nereálné,že by takový obyčejný hyenovitý pes zabil soba ale on nebyl obyčejný. V žilách mu kolovalo šílenství a ubohému zvířeti doslova vyrval vnitřnosti z těla za běhu.  Chtěl té krve víc. Jakmile spatřil na obloze pohyb ,ani nepřemýšlel nad tím ,že je to pták a umí létat. Chtěl vyskočit nahoru ,dotknout se té bytosti a vysát z ní veškerou krev.  A jakmile slétla někam dolů mezi  zasněžené stromy , vydal ze sebe šílené a hlasité zavytí a rozběhl se za ní. 
Kicune liška křížená s vlkem kraj 10 zabiják/ spojenec ovládá telekinezi

,, Zdržím ho.  Ty uleť "zavrčela pevně Kicune na svou spojenkyni. Přestože už Světlušce nevěřila, přestože se jejich přátelství rozpadalo ,pořád tady bylo.  Pořád tady byla ta jiskra ,kterou kdysi měly. Pořád byly nejlepší kamarádky. ,, Ne.  Ne nenechám tě tady "zavrtěla Světluška hlavou.  ,,Ale necháš ! Uteč "! Zavrčela prudce Kicune. Světluška jen zavrtěla hlavou a otevřela zobák aby odpověděla. Jenže už nikdy nic nestihla říct. Z hromady sněhu se vynořilo něco ,co mohlo jen těžko připomínat psa hyenovitého a popadlo do Světlušku do zubů.  Kicune ještě nikdy nic takového neviděla. Hermés byl pokrytý zaschlou krví,oči měl vypoulené,srst měl místy vypelichanou a vypadanou a byl vyhublý , protože jeho jediné jídlo byla krev.  S šíleným vrčením rozerval Světlušce břicho a ponořil do něj čumák.  Kicune vnímala co Světluška tiše šeptá.  ,, Uteč..."
Ale to Kicune neudělala. Nebude stejnou ostudou rodiny jako její bratr ,který umřel když pronásledoval myš ,zapadl za ní do díry a udusil se. Ne ona svou spojenkyni neopustí. Neopustí jedinou kamarádku, kterou v životě měla. Neopustí jí.  Věděla že Světlušce už nic nepomůže , protože jí chyběly vnitřnosti ,ale přesto Kicune zavyla jak nejhlasitěji mohla a vrhla se na Hermése. ,,Pusť ji ty hajzle "! Zařvala zlostně a zabořila mi tesáky do hrdla. Přestože škubla a způsobila mu velkou ránu ,ani to s ním nehlo.  Normální zvíře už by se ve smrtelných křečích zhroutilo na zem ,ale Hermés vypadal jako posedlý. Vrhl se na ni a svou uslintanou tlamou jí roztrhal hrudník. Jeho zuby byly až podivně ostré. ,,Hezky si to užijeme neboj "zavrčel jí do ucha ,které jí následně urval. Kicune zavyla bolestí,ale než se nadála ,už byla v bezvědomí.

Když se probudila ,zjistila jednu nepříjemnou skutečnost. Vlastně několik.  Zaprvé ležela v temné jeskyni, zadruhé měla na boku obrovskou jizvu a za třetí všude okolo byla krev a nejspíš její.  Byla ztrátou krve strašně oslabená.  Věděla že má schopnost telekineze ,ale zmohla se jen na to ,aby zvedla do vzduchu nůž ,který byl před ní a následně ho nechala spadnou na zem.  ,, Připravil jsem velkou zábavu "ozval se posměšný hlas.  ,,To se ti bude líbit "zasmál se šíleně Hermés. ,,Pusť mě "zavrčela zesláble Kicune ,ale Hermés jen zavrtěl hlavou.  ,,Tvoje krev byla tak lahodná že jsem ti jí kousek nechal. Dokonce jsem pro tebe vyrobil speciální skleničku. Dáš si "? Zazubil se na ní. ,,Ne ! Nech mě !" Zavrčela ale zněla spíše vyčerpaně.  ,,Ale ano dáš protože je to lahůdka. Neboj se bude ti chutnat. A určitě se ti bude líbit zábava,kterou jsem připravil. "zasmál se znovu a podstrčil jí skleničku s její krví pod čumák. Byla tak strašně zesláblá ,že se ani na nic nezmohla ,když jí nalil skleničku s její krví do krku. Žaludek se jí obrátil jako na vodě a měla co dělat ,aby se nepozvracela.  ,,Napadlo mě ,že ti připravím Švédský stůl co ty na to "?! Zazubil se na ni krvavými tesáky.  Řekla by mu,ať vypadne ale byla příliš slabá. Popadl jí za zátylek a dotáhl ji ven z jeskyně. ,,Tohle jsem udělal pro tebe.  Líbí "?! Zazubil se.  Teď už se málem pozvracela.  Na kusech dřeva byly jako na talířích Světluščina křídla a vnitřnosti. ,,Co si dáš první ? Jatýrka ? Nebo střívka?" Ozval se jeho šílený hlas. Byla strašně slabá na to ,mu něco odseknout.  Jen na to vyčerpaně zírala. ,,Víš ,chtěl jsem tam dát i očíčko ale měla ho moc malé.  Ale ty ho máš velké "řekl jí a než se nadála strčil jí tlapku do očního důlku a vydloubl jí oko.  Zařvala bolestí a pevně sevřela zuby když jí ho chtěla nacpat do tlamy.  ,,Ale no tak papej. Za chvíli budeš sportovat.  Musíš mít sílu "zazubil se.  Sportovat ? Věděla jen to že chce umřít.  Chtěla umřít,nechtěla žrát vnitřnosti cizích ani své vlastní oko ! Ale neměla jinou možnost. Násilím jí otevřel tlamu a nacpal jí její vlastní oko do krku. Z druhého oka se jí vyřinulo několik slz. Znechuceně to spolkla a kdyby měla ještě energii už by zvracela.  ,,Tak.  Teď si dáš polévku co ty na to "? Zazubil se Hermés šílené a posunul k ní dřevěnou misku plnou krve s pár vnitřnostmi. Než se nadála, ponořil jí do toho hnusu čumák a celý jí ho donutil vypít. Už nechtěla ! Už nemohla ! Opět se rozbrečela a neměla ani sílu odporovat ,když jí se šíleným"hlavní chod"otevřel tlamu a nacpal jí do ní další  vnitřnosti. Donutil jí to sežvíkat a ještě se šíleně smál. Už doufala že to má za sebou.  Sežrala to, neměla už jedno oko a její kamarádka byla mrtvá.  Proč nemohla být mrtvá taky ? Proč to nešlo.  ,,Dal bych ti dezert ,ale nechci aby sis před sportem moc zaplnila žaludek. "zavrčel s úšklebkem.  Před sportem ? A tohle bylo opravdu hrozné. Hermés ji dotáhl ke dvěma menším kopcům. Mezi nimi byla malá rokle a na ní bylo pevně uvázané lano.  Ale to lano ,bylo pokryté malými bílými částečkami.  Kosti.  ,,Ne prosím ne "zachraptěla ztěžka a ze zubu jí vypadl kus masa.  ,,Ale ano.  Ty kostičky možná budou na tvoje tlapičky nepříjemné ale zvykneš si "zazubil se. Ne ne ne ne ne.  Prosím prosím prosím ne....
Hermés jí dotlačil na kraj lana , pokrytého ostrými kostmi.  ,,Tak do toho ! Chci vidět pořádnou chůzi po laně ! Cirkus !" Zavyl vesele.  Věděla že tohle už je konec jejího života.  A tak pomalu vystoupila na to pitomé lano.  Do oka se jí ihned vlily další a další slzy ,když jí kosti rozdrásávaly tlapky.  Několikrát spadla a musela se vyškrábat zase nahoru.  Proto Hermés vybral tak malou rokli.  Chtěl aby trpěla....
Jediným okem už téměř ani ty barvy nevnímala. Bolest v tlapkách byla tak intenzivní že křičela bolestí,ale nikdo jí nepřišel pomoct.  Kdo by jí taky pomáhal ? Jedna packa už jí upadla.  A tak jednooká a třínohá kulhala po Hermésově povedené pasti. Když přišla smrt....
Bylo to osvobození.  Přestože jí zabořil obličej do kostí,které nashromáždil na druhém okraji lana a probodl jí tak oko jí jazyk , přestože se krmil jejími ledvinami zatímco již rozpáral záda ,bylo to vysvobození....

Heh dneska jsem měla nějak extra psychopatickou náladu xd.  V další kapitole bude pokračování cirkusu xd. 
Dnes nás opustily Kicune a Světluška. Chudák Kicune ale zase Hermés si alespoň zahrál na číšníka a kuchaře v jednom xd.  A Kicune si zachodila po laně xD. 
Už máme jen osm zvířat. Kdo myslíte že bude vítěz ?
Mrtvé už sem psát nebudu , napíšu sem naopak přeživší xd. 

Drákula černý panter, Athéna kůň, Hermés pes hyenovitý ,Blesk gepard, Boby zajíc ,Charles krokodýl , Ája lama , Black vrána.