Nikol

Nebylo zrovna jednoduché pro nás přesvědčit Okatona, aby mě a moji partnerku pustil za těmy dětmi a vyřídit to s nima jednou pro vždy. Měl pro nás jiné plány, jenže Grace nerada poslouchá příkazy ať už od jedné z nás generálek a nebo od samotného čaroděje Okatona. Všechno si dělá podle svého a jakmile si něco umane, je těžké ji přesvědčit o opaku.

,,Grace? Jak jsou daleko?" Letěly jsme delší dobu a po skupince dětí ani vidu ani slechu. Jako by se najednou vypařili z povrchu zemského.

,,Neboj Nikol. Míří na místo, kde zem je suchá, spálená a černá od popela. Tam zamířili, ale my si počkáme někde v těchto lesích a pak v tu nejlepší chvíli zaútočíme." Ach Grace. Kdyby mně to pálilo tak dobře, jako tobě.

'Nezoufej. Tobě to taky pálí. Jen se musíš naučit být rychlejší. Vždycky ti trvá než ti něco dojde.'

'Děkuji. Ale i tak. Grace je dokonalá. Sice má své mouchy, jako každý, ale ona je perfektní. Jako by nemusela pro to nic udělat a už přesně ví, co chce.' Grace byla mým vzorem a já ji za to měla ráda. Nevím zda to samé viděla a cítila i ona, ale pro mě byla jedinou přítelkyní, kterou jsem za svůj život měla.

,,Tady přečkáme!" křikla Grace a sletěla dolů na malý prostor, kam se vešli draci i my dvě. A k tomu i její vlčí přítel, který ji doprovázel všude možně.

Josie

Bylo tu nesmírné vedro a čím hlouběji jsme šli, tím větší teplo šlo cítit. Stěny sopky byly tak žhavé, že se snad brzy měly roztavit a stát se z nich láva, která nás tu za živa pohřbí.

,,Vodu. Brala bych vodu. A ne hnusnou lávu," nadávala Kaya a při tom si setřela z čela pot. Bylo tu strašné vedro a já se modlila, abychom tam už byli, sebrali klíč a odešli. Jenže je tu jedna překážka, která by mohla všechno pokazit a nás zabít.

,,Hele!" křikla jsem, když se přede mnou zjevila větší jeskyně za celou dobu naší chůze. Bylo tam mnohem více světla a smradu než v chodbě, ve které jsme se nacházeli.

'Já tam nepůjdu. Ten drak nemá rád jiné dračí vetřelce. Takže zůstanu zde a kdyby něco, tak zasáhnu a dostanu nás odsud pryč.' Stormy myslel na všechno zatím co já a Kaya jsme byly myslí někde u vody, jak chladíme svá těla a užíváme si čerstvého vzduchu. Jenže realita je jiná a my musíme vydržet ten velký žár, co tu je.

,,Dobře," řekla Kaya a jako první vešla do větší jeskyně, kde se vzápětí zarazila. Já ji následovala a všimla si, proč se má kamarádka tak zarazila ve svém pohybu.

Před námi byl dost slabý kamenný most, který vypadal, že se každou chvíli zhroutí a spadne i se svou obětí do lávového jezera, které se nacházelo pár metrů pod ním. Všechno vypadalo, že se mi zdál opravdu zlý sen a já se z něho nemohla probudit. Ale horko, které z lávy vycházelo bylo až moc velké a to mě vždy přesvědčilo o tom, že se nacházím v realitě.

Kaya se podívala na mě a já na ni a jako by naše pohledy říkali vše, co ta druhá potřebovala vědě a společně jsme se vydaly přes ne moc stabilní most. Šli jsme krůček po krůčku a nemyslely na to, že pod námi se nachází jezero lávy a my mohly tak každou chvíli spadnout do té tekutiny, která by nás pohltila a už nikdo na světě by nás nenašel, protože láva by nás roztavila až po kosti.

,,Koukej." Kaya náhle ukázala před sebe a já ztuhla na místě. Před námi se zjevily dvě zelené oči, jako jarní tráva a velmi pozorně nás sledovaly. Jako by chtěly zjistit, co podnikneme dále. Kaya se zhrozila a schovala se za mě, jako bych ji já mohla ochránit před dračím strážcem tohoto místa. A buď nás shodí do jezera lávy a nebo si nás dá jako pamlsek ke svému obědu. Zelené oči náhle zmizely v hustém kouři, jako by je strážce zavřel a znovu šel spát. Já i má kamarádka jsme si hluboce oddychly, ale to jsme neměly, protože z ničeho nic se začalo všechno kolem nás klepat. Silné otřesy shodily některé kameny, které se uvolnily ze stropu a padaly na nás. Kaya instinktivně zaběhla zpět ke svému drakovi, aby ji ochránil.

Ale já zůstala stát na místě. Bylo mi jasné, že se strážce probudil a chtěl vetřelce zabít. Z poza hustého kouře vykoukla rudá hlava draka a svým zuřivým pohledem si mě měřil od hlavy až k patě.

'Jenom dítě? To si můj žaludek moc nepochutná.'

"Já taky nejsem k jídlu!" křikla jsem na draka a jeho tak velmi silně zaskočila. Nebo ji? Hlas v mé hlavě zněl více, jako by přede mnou stála dračice a nikoli drak. Ale ty zelené oči mi nedovolily znovu promluvit, protože mě se zájmem sledovali. Jako by dokázali zjistit zda se jim to zdálo a nebo jsem odpověděla na to, co si drak...dračice řekla sama pro sebe.

'Pokud mi rozumíš, tak mi pověz své jméno.' Byla to dračice! Teď její hlas zněl jemněji a se zaujetím jestli jí odpovím.

,,Mé jméno je Josie. A přátelé mi přezdívají lišti. A jsem tu pro klíč k tajnému úkrytu všech draků a varovat je před čarodějem." Dračice se se svojí velkou, červenou hlavou přiblížila až její nozdry dýchaly přímo do mého obličeje vzduch, který právě vypustila, když vydechla. Pak se znovu odtála a chvíli mlčela. Jako by přemýšlela nad mými slovy a pak se zase zaměřila svým pohledem na mě.

'Čekala jsem, že se jednoho dne zjevíte, princezno. Už léta zde čekám až přijdete a požádáte o klíč, který svým životem dlouho střežím.'

Začínám s obávat, že se z mého života stává noční můra.

Zdravím. Další kapitola je na světě a já se těším až se vrhnu na tu další, protože odkryje mnohá tajemství i tajnou dohodu, která kdysi vznikla mezi lidmi a draky. Ale psst! 

Love you all

Starry